OSUDOVÝ OMYL MYŠLENÍ ZÁPADNÍ CIVILIZACE

Od dob Zarathustových se v naší kulturní sféře rozšířila personifikace dobra a zla. Boha a Satana. Čímž bylo založeno myšlenkové klišé vnímání světa pouze v dvojkovém, ale především v nesmiřitelném prostoru. Známe tedy zlo a dobro, lež a pravdu, nenávist a lásku, leč nic mezi tím. Hlavně pak nikdy nedovedeme pochopit, že ony krajní polohy fakticky jsou limitami, kterých životní praxe nikdy nedosáhne. Jinými slovy že neexistuje absolutní dobro, stejně jako absolutní zlo. Ale hlavně v naší civilizaci, vlastně dneska už jedné z původních kultur všelidské civilizace nechápeme, že všechny jevy lidského světa, které se zrodily v naší mysli a vyskytly i v praktickém životě, jsou nezničitelné a nám nezbývá, než se postarat o jejich vzájemnou rovnováhu a pokusit se o zajištění co nejmenší jejich škodlivosti pro naši existenci. Orientální filosofie, nějaké to tisíciletí starší než naše, se s tím již vyrovnala. Princip jin jang nám budiž nedostižným vzorem. Opačné se vzájemně doplňuje a je obsahem všeho ve vesmíru. Bez zla, bychom ani zlo nedokázali vnímat. Amen, pravím já.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *