Všechny pobaltské a kavkazské státy, které byly součástí SSSR, se jeho republikami staly proto, že si nedokázaly udržet svou samostatnost. A to nejen vůči Rusku, ale na tom Kavkaze ani vůči svým sousedům. Po rozpadu SSSR zase nemají kádry k tomu, aby se dokázaly samy spravovat a tak jsou fakticky řízeny z vnějšku, nadstátními strukturami, převážně z Washingtonu. Tím se automaticky stávají protiruskými, jelikož je elity USA zneužívají v začínající první globální válce. Ženou jeho obyvatele proti jedinému státu, který je vojensky dostatečně odolný vůči hegemonii Americké Unie. Při tom všechny pořád hospodářsky doslova visí na krku Rusku a jeho obyvatelstvo mnohde tvoří významná ruská menšina. Rusko je dočasným donorem v tom smyslu, že si u nich objednává různé zboží, jež by mnohdy jinde získalo levněji. Starými vazbami tak udržuje jejich ekonomiku, která by bez Ruska se ještě více propadla. Pro Pobaltí, stejně jako pro Kavkazské státečky, které jsou menší, než regiony Ruska. Dle teorie řízení platí, že fakticky jsou jen státností a ne státy, schopnými naplnit veškeré nutné role státu.