Nepovedlo se mi ověřit, jak skutečně probíhala nedělní demonstrace v Paříži, zaranžovaná předními politiky EU. Původní demonstraci organizovaly občanské iniciativy jako tryznu za 17 obětí atentátu na redakci obskurně satirického časopisu Charlie Hebdo, které se nakonec zúčastnilo údajně jeden a půl milionu lidí a z níž byly ve všech médiích obšírné reportáže. V ČT jsem ale mimo jiné zahlédl také jakési čelo tohoto demonstračního průvodu, v němž šli v těsném sevření Německá exkomsomolka Merkelová, samozřejmě že domácí sukničkář Hollande, ředitel teroristického státu Izrael Netanjahu, führer rodící se nacistické Ukrajiny Porošenko, vrchní rusofob celé EU Tusk, od nás pak bezpáteřníci Sobotka se Zaorálkem a něco přes deset představitelů islámských států, kteří se tím okatě chtěli distancovat od islamistických teroristů ze svých zemí. Hned v pondělí jsem se dověděl, že šlo fakticky o dvě „demonstrace“. Jedna, v níž šli v čele zmínění politici a druhá opravdu občanská. Ta první se prý uskutečnila na ulici „vyčistěné“ od občanů, pod přísným dozorem policie a snajprů a politici s „davem“ asi tří set přísně vybraných lidí, ušli asi dvě stovky metrů jako herci globálních médií. Jakýsi to obrácený prvomájový průvod organizovávaný kdysi KSČ. Tam se promenoval „lid“ před očima vůdců a nyní se předváděli vůdci před masmédii zastupujícími oči lidu. Pokud je pravdou, že politici pochodovali jako loutky v takovémto osamělém divadle pro prostý lid, tak to považuji za vrchol absurdity, kterou by nevymysleli ani největší tvůrci absurdních románů Becketta. O Havlovi ani nemluvě. Politici se předvedli světu jako zbabělí podvodníci, odporní floutci mediálně globální frašky. Nebyl to však jenom podvod, jež byl podrazem vůči světové veřejnosti. Podle skladby zviditelňujících se politiků to byl rovněž sprostý výsměch obětem konkrétního teroristického činu, ale zrovna tak drzý úšklebek vůči islámu. Zúčastnění politici pouze z povinnosti zahráli svůj šaškovský part ve velecirkusu tak zvané globální války s terorismem, kterou vyhlásil před víc jak deseti lety „císař“ novodobých křižáků globální supervelmoci, dokonce i proti vůli tehdejšího pána Vatikánu, papeže Jana Pavla II.