Měl jsem sice dneska v programu psát o něčem jiném, leč přece mi to nedá a měním téma. V neděli kolem devatenácté hodiny, tedy již několik hodin trvající tmy, chodily po našem paneláku děti „tříkrálové sbírky“, mediálně to opěvované, údajné aktivity solidárních. Litoval jsem ty děti, že v zimě a tmě, místo toho aby se učily, či dívaly na pohádku, je nějací manipulátoři nutí žebrat. Ano, žebrat, vždyť jakákoliv ta dnešní charita a kecy o této formě solidarity nebyly a nejsou ničím jiným, než vznešenou žebrotou. Uvědomím-li si, že za tímto zneužíváním dětí stojí, mimo jiné, i třeba tuční klerikálové jako kupříkladu primas Duka, či převor Siostrzonek, je mi tělesně a tím víc i duševně nevolno a to nejen z pohledu na ony jmenované postavy, ilustrativně ztělesňujíc i Kristem odsuzované obžerství. Především jsem si totiž vědom toho, že katolická církev dostává každoročně přes desítku miliard a přesto se podílí na organizovaném žebrání, při němž ještě k tomu všemu zneužívá těch nejnevinnějších. Hanba jim. Tisíckrát hanba a…jak je v jejich světě zvykem: „Budiž prokleti!“