Prezident se až do dneška ani slůvkem nezmínil o obsahu „potlachu levicových politiků“ v Lánech. Ani nemůže, protože si v prvé řadě není jistý loajalitou všech zúčastněných. Kdyby v tomto punktu jistotu měl, tak o schůzce jasně hovořil už v neděli, den po jejím uskutečnění, když se na ni ptal Moravec ve svém pořadu v ČT. Tehdy místo jasné odpovědi na redaktorovu otázku, nabídl občanům jednu, poněkud s případem nesouvisející, židovskou anekdotu. Už v oněch několika minutách, mohl jasně veškeré veřejnosti sdělit, že se sešel s některými funkcionáři ČSSD a dokonce mohl vysvětlit, proč tak rychle a bez účasti Sobotky. Pokud by volil rozumné až moudré věty, tak by mu sice asi až polovina lidí dále nevěřila, ale problém by se s vysokou pravděpodobností posunul do podstatně jiné polohy. Vytvořila ba se mnohem vyšší šance na možné hledání solidního kompromisu mezi oběma tábory. Takže by možná nedošlo k poněkud nenávistnému rozchodu, kdy byla jedna strana nakonec dohnána k naprosté kapitulaci a zahnána do zákopů jak stvořených k přípravě nového útoku. Prezident svým mlčením a mlžením v prvých dnech sporu ve vedení ČSSD neudělal nic k jeho zmírnění. Pokud ale mlčí o obsahu schůzky ještě dneska, pak naprosto nezpochybnitelně dokazuje, že neustoupil ani o krůček od svého dlouhodobého záměru, zničit kariéru minimálně Sobotkovi a Zaorálkovi.

S vysokou pravděpodobností se o výsledky včerejšího jednání ÚVV ČSSD zajímala obrovská většina politicky aktivních občanů. Vůbec nepochybuji, že i Zeman po celý den sledoval televizní zpravodajství, i když…díky svým zkušenostem s jistotou předpokládal většinu výsledků jednání a navíc, určitě nebyl odkázán jen na sdělení, která dostávala veřejnost prostřednictvím ČT. O to víc mne udivovalo, že vůbec nereagoval, nadtož bezprostředně, na stěžejní výstup ze zasedání ÚVV, který navíc už bylo, po rezignaci trojice předních haškovců, natolik předvídatelné, že nevyžadovalo ani jeho kvalifikaci vyhlášeného prognostika. Po šestnácté hodině se všichni obyvatelé země dověděli, že Sobotka zůstává předsedou strany a je pověřen vedením povolebního vyjednávacího týmu ČSSD. Zeman, podle jeho slov „již nejméně dvacetkrát řekl“, že pověří sestavováním vlády toho, koho strana vítězů voleb navrhne. A teď nějak mlčí. Kdyby měl ve zvyku chovat se tak, jak mluví, tak by včera večer podle toho i jednal. Nejpozději v 17 hodin by veřejně pozval Sobotku, aby mu dneska předal „pověřovací“ glejt. Kdyby nepovyšoval své ego nad zastávanou funkci, tak by nečekal jako mocnář, až bude poníženě požádán o přijetí, které je fakticky jeho ústavní povinností. A kdyby byl navíc charakterově člověkem velkého formátu, tak by Sobotkovi veřejně blahopřál k upevnění svého postavení ve straně. Vždyť Sobotka v této chvíli má takovou podporu, jakou určitě ve straně nikdy neměl a možná dokonce žádný předcházející předseda, protože toto je doslova přesvědčivě „vybojované“ vítězství. Když Zeman neudělal nic z toho o čem píši, tak jenom zvýšil podezření plynoucí ze zveřejněného rychlého průzkumu, podle něhož víc jak čtvrtina občanů považuje za hlavního viníka rozkolu v ČSSD, právě jeho. Přidávám k tomu už jen jednu osobní vzpomínku. Když jsem byl v březnu 1990 zvolen předsedou havířských odborů, ještě tentýž den večer jsem obdržel pozvání k předsedovi vlády. Proč? Protože to byl státník. Věděl, že do čela nejvlivnějšího odborového svazu v zemi se dostal nový člověk, takže považoval za politicky taktické, ihned reagovat na takovou změnu.

Nepochybně to bude u nás velmi pečlivě sledovaná událost. Mělo by splnit tři cíle. Prvním je vyřešení konkrétního sporu ve vedení. Druhým je jmenování vyjednávacího týmu za ČSSD a třetím pak schválení postupu celé strany po volbách. K prvnímu bych doporučoval uložit předsednictvu provést skutečně fundovanou analýzu předvolební kampaně, ve které by byly posouzeny výsledky i jednotlivých krajů. Za druhé se musí pokusit přesně popsat povolební konflikt mezi vedoucími osobami, co nejlépe definovat jeho důsledky na věrohodnost ČSSD. K jednotlivým aktérům přistoupit diferencovaně a nesnažit se je doslova zadupat do země. Naopak by někteří z nich měli dostat šanci na nápravu uložením konkrétních odpovědností za budoucí činnost ČSSD. Uložit předsednictvu hledat a postupně realizovat taková pravidla, jež budou zajišťovat snižování vnitrostranického napětí na všech stupních, včetně poslaneckého a senátorského klubu. Účastníci schůzky v Lánech a především Hašek by měli být přinuceni sdělit úplný obsah svého „potlachu“ s prezidentem a hlavně úlohu samotného Zemana. Dva hlavní protagonisté sporu by se měli na dnešním ÚVV vystupovat bez taktizování. Sobotka by se měl pokusit alespoň jasně definovat svou roli v předvolební kampani a uznat patřičný díl odpovědnosti za výsledek. Hašek by kromě objasnění skutečné své role v povolební snaze převzít vedení strany, v žádném případě neměl následně zaujmout konfrontační, ba až výhružnou pozici. Především sám by měl přijít s některými vstřícnými návrhy, jež by systémově snižovaly konfrontační styl vnitrostranické soutěže nejambicióznějších členů nejvyššího vedení.

Prvním, kdo se vzdal funkce místopředsedy ÚVV ČSSD byl Škromach. Jako většina jeho personálních vystoupení, šlo i tentokrát o teatrální gesto, ovšem včera poněkud šaškovské, s puncem trapnosti. Nepřiznal, že ztratil důvěru nejen nějakých orgánů, či členů strany, ale dokonce u své místní organizace v Hodoníně, která jasně nádavkem řekla, že politik bez důvěry je bezcenný. Rezignace Haška, to už bylo jiné kafé. Za zdatného Tejcova sekundování nakonec jejich společné odstoupení z nejvyšších funkcí vyznělo jako vrcholné sebeobětování se zájmům strany a vlasti. Veřejně se obětují jen a jen proto, že byli dlouhodobě vystaveni nepředstavitelně hrubému nátlaku centristů vedených Sobotkou. Oni přece nic škodlivého neprovedli. Schůzka v Lánech byla přece setkáním levicových politiků, na níž ani ze samé podstaty nemůže být nic odsouzeníhodného. Žádat předsedu, aby vyvodil z neúspěchu strany svou odpovědnost, nebylo proti stanovám a navíc takový akt byl v duchu tradice nejen v samotné ČSSD, ale i v mnoha jiných stranách doma i za hranicemi. Pokud někdo nazývá konkrétní pokus o možné převzetí vedení strany pučem, pak je pučistou právě Sobotka, který nerespektoval usnesení vysokého stranického orgánu a v osobním zájmu proti jeho příslušníkům zorganizoval vzpouru nejen ve straně, ale i mezi občany. Oni, Hašek a ostatní, poutěmi ukřivděnými a oběťmi nehorázného vývoje ve straně. Proto a jenom proto odchází z vedení strany a už vůbec ne proto, že by lhali, vždyť za to se přece omluvili. Ani nekonspirovali, ani neopiklovali. Já osobně musím konstatovat, že už tento Haškův přístup k řešení sporu ve vedení, je příznakem budoucích Sobotkových těžkostí, zvláště když Hašek neopustí ani jednu ze svých hlavních funkcí, hejtmana, či poslance, jak sliboval ještě před konfliktem. Jenže u sebeoběti Hašek nezůstal. Jasně navíc řekl, že od této chvíle je Sobotka osobně odpovědný nejen za sestavení vlády, ale za veškerý další vývoj. Vzhledem k tomu, že Zeman má co říci již do samotného sestavování vlády, je to fakticky polibek smrti pro Sobotku. Zeman může najít mnoho pák, aby znemožňoval Sobotkovi sestavení vlády. A samozřejmě ještě mnohem víc v eventuelním vládnutí vlády premiéra Sobotky. Hašek tedy vůbec nerezignoval, ale naopak s drzou arogancí člověka se silnou podporou, vyzval Sobotku k dalšímu nelítostnému boji. Nepomohl v žádném případě ke zvýšení jednotnosti strany. Naopak vytvořil další třecí plochy k rozbrojům a tím i sobě šanci na vylepšení svých ambicí. V politice není nikdy nic definitivního a v personálních vítězstvích už absolutně nic. Osobně mi může být Sobotka i Hašek ukradeni. Ovšem Haškův postoj vnímám jako podvodný. Když ne lživý, tak alespoň částečně zamlčující mnohé skutečnosti. Více o tom zítra. Jen proto jsem již na začátku týdne poslal Sobotkovi svůj názor na vyřešení krize ve vedení ČSSD a včera členům ÚVV ČSSD dopis, z nichž někteří mně již poděkovali za fundovaný přístup. Jelikož jde o interní problém strany, vystříhal jsem se zasílání jakýchsi otevřených dopisů, či zveřejňování nějakých všeobecných výzev. Ovšem hodlám se velmi vážně zabývat situací v ČSSD, která ještě pořád nedorostla k vědomí, že její ústavní činitelé nejsou straníci, ale především zástupci obrovského počtu svých voličů – občanů.

Poznámku, kterou jsem napsal 6.11. o Zemanově odpovědi – neodpovědi, si dovolím dneska ještě doplnit. Samozřejmě, mi vadilo, že Zeman na otázku vlastně vůbec neodpověděl, je totiž právem každého tázaného, zdánlivě odpovědět, ale fakticky nic nového nesdělit. Dokonce jde o ukázku politikových schopností. Mnohem víc mi vadilo, že tázající se novinář neuměl, či spíše vůbec nechtěl, z prezidenta vydolovat jasné ano, či ne. Ovšem nejvíc mi vadilo a vadí, že se nenašel nikdo, kdo by Zemana usvědčil, že lže. Samozřejmě, že to mohl udělat kterýkoliv účastník inkriminovaného setkání v Lánech, pokud to všechno bylo poněkud jinak. Nejjistěji asi Hašek a Škromach, kteří jediní věděli, zda byli se Zemanem dohodnuti na takové schůze již dávno před volbami. Ovšem mohli tak udělat také mnozí jiní politici. Zeman totiž ve své prostořekosti v odpovědi mimo jiné řekl, připomínám: „…jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat…V této praxi budu pokračovat, protože…“, konec citátu. Po takovém slibu vstřícnosti bych jako ústavní činitel, čili poslanec, člen vlády, senátor, prakticky ihned požádal Zemana o přijetí. Ručím svou hlavou, že by ve skutečnosti nevyhověl nikomu, kromě snad předsedů stran. A to i kdyby byl zdravý jako rybička. Zeman ve své nepromyšlené odpovědi dal svým protivníkům šanci na usvědčení ze lži, kterou zatím nikdo nevyužil. Tečka. A kdo lže jednou, určitě lže i jindy.

Včera byl v deníku Právo publikován rozhovor redaktora Ovčáčka s prezidentem republiky. Hned první otázka zněla doslova: „Pane prezidente, v posledních dnech se velmi řeší tzv. lánská schůzka. Jak to s ní bylo? Kdo koho pozval, jaký byl její průběh, o co vlastně šlo?“. Již sama otázka je na novináře tak známého deníku doslova prapodivná, protože to jsou hned otázky nejméně čtyři, takže tázaný si fakticky může vybrat, na co hlavně chce odpovídat. Další směřování rozhovoru pak jasně dokázalo, že Ovčáčkovi ani zdaleka nešlo o pokus dopídit se prezidentovy role v turbulenci nejvyššího vedení ČSSD. Prezidentova odpověď je následující, cituji: „Za prvních osm měsíců svého mandátu jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat. Ať už to byl Bohuslav Sobotka, Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach nebo kdokoliv jiný. V této praxi budu pokračovat, protože je povinností prezidenta těmto žádostem vyhovět. A to je případ i lánské schůzky. Pokud jde o její obsah…“, konec citace. Pozoruhodné na odpovědi je, že vůbec neodpovídá na otázku, kdo koho pozval. Ovčáček se pak ani v další části rozhovoru nepokusil jednoznačnější odpověď získat. Stojí proto za úvahu, zda je tak neschopný, nebo něco jiného. Je totiž v kuloárech známo, že byl kdysi zaměstnancem Lidového domu, který se jeho služeb doslova zbavil, mimo jiné i kvůli neskrývaným sympatiím ke skupině starých Zemanových přátel, řečeno až příliš slušně. Je víc jak jisté, že Zeman schůzku nesvolal. Ze znalostí osob ale lze odvodit, že již poměrně dlouhou dobu před dnem voleb si nejméně Hašek a Škromach se Zemanem dohodli, že se neprodleně po vyhlášení výseků sejdou k poradě. Kdo byl iniciátorem takové dohody, není už vůbec podstatné, důležité je, že vznikla a od samého počátku se nepočítalo, že se jí zúčastní Sobotka. Setkání v Lánech ČSSD prokazatelně poškodilo, následná výzva k odstoupení Sobotky zdržela povolební vyjednávání, další vývoj, doslova na otevřené scéně, v očích veřejnosti zostudil několik místopředsedů strany, znevěrohodnil její celé předsednictvo a teprve se ukáže, jak velké důsledky pro ČSSD celá aféra bude mít. Zeman podle mého gusta příliš dlouho vyčkával, jak se situace pokusu o převzetí moci v ČSSD vyvine a tím nejlépe dokázal, že v něm byl a dle mého soudu dosud pořád je, angažován. Pnutí, které v ČSSD, za spolupůsobení Zemana, existuje již mnoho let a které se nyní provalilo v otevřený konflikt několika osob, totiž neskončí ani tím, kdyby ÚVV v neděli všechny zúčastněné doslova vyhnal ze strany. Souboj uvnitř strany bude dále pokračovat, dokud…, ale o tom až někdy jindy.  Pro mne, člověka, který Zemana osobně a zblízka sledoval v dobách jeho nejrychlejšího stoupání ke slávě, je signifikantní, že čekal celých deset dnů, než zaujal stanovisko. Z dalšího průběhu vzpomínaného rozhovoru v Právu pak nepokrytě plyne, že v tom Haška a ostatní nechal. Je to příznačné pro jeho charakter. Vyždímat z každého nohsleda co jen jde a opak ho ponechat svému osudu – to v lepším případě, v tom horším se ho snažit zadupat do země. Konkrétní příklady na přání kohokoliv mohu jmenovat.

Prezident se nechal slyšet, že nebude jmenovat členem vlády nikoho, kdo nebude mít lustrační osvědčení. Je to jeho právo, což ale není vůbec důvodem, aby dosavadní povolební vyjednavač Sobotka neprodleně s tímto prvkem souhlasil a už vůbec ne, aby se k tomu jakkoliv vyjadřoval Zaorálek. Pokud se s takovým požadavkem ztotožní vyjednavač ČSSD, tak už jednoznačně říká, že jako prioritu zvolil jednobarevnou vládu své strany. Nemůže totiž počítat ani s vládním podílem Lidovců, kteří se již dohodli s Babišovci, že do vlády půjdou oba subjekty, nebo ani jeden. Souhlas s prezidentem je vysloveně zbrklostí, zvláště když do problému má co hovořit celá sněmovna, která může přežitek lustrací jednoduše zrušit. Není to poprvé, kdy Sobotka jedná bez rozvahy a politické prozíravosti. Navíc nasazuje sám sobě okovy, protože trváním na atavismu starém čtvrt století potvrzuje, že v ČSSD pořád nezlomně vládne primitivní antikomunismus v podobě „Bohumínského“ usnesení. Požadavek lustrací je totiž jen jeho modifikací a ničím jiným. Navíc se vystavuje riziku, že Babiš osobně zvedne tuto rukavici politického boje a ustoupí od proklamované tolerance vlády ČSSD s premiérem Sobotkou. Když nic jiného, měl Sobotka dost a dost času na vyjádření se k prezidentovu požadavku. Naprosto zásadně měl počkat alespoň na ukončení rozhovorů o struktuře sněmovny a eventuálně až na její ustavení. Měl držet jazyk za zuby nejméně do doby, kdy ČSSD alespoň ukončí první rozhovory se všemi stranami. Teprve po těchto, mohl nějak, určitě již zasvěceněji, reagovat na prezidentský atavismus.

Od počátku vnitrostranické zrady v ČSSD bylo jasné, že zásadní světlo do věci by mohl okamžitě vnést prezident. Stačilo, kdyby řekl, že je osobně pozval. Podle scestně demagogického přesvědčení mnoha novinářů, myšlení většiny veřejných činovníků a víry nerepublikánské veřejnosti, se přece pozvání prezidenta neodmítá. Lehce by pak všichni zdůvodnili, že prezident, či některý z účastníků neměl čas jindy, a tak se tedy sešli i v době, kdy si Sobotka čechral peří ve společnosti předsedů stran před televizními kamerami. Zeman se dokonce mohl přiznat, že sice má vůči Sobotkovi tak silnou osobní averzi, že se již dávno dohodl se svými přáteli, že se sejdou hned po volbách, aby podebatovali nejen o výsledcích, o dalším postupu ČSSD,  ale že se v žádném případě nehovořilo o další roli Sobotky. Měl jistě ještě další varianty, včetně zapření schůzky, protože mohl spoléhat na loajalitu vedoucích pracovník ČT, kteří by nedovolili, aby záběry z příjezdu Haška a dalších do Lán kdokoliv spatřil. Nic z toho Zeman neudělal. Naopak nechal v tom Haška a další nejen máchat, ale doslova vyválet jako prasata v hnoji. Zbaběle se na dlouhou dobu „hodil marod“. Kdyby spiklenci nebyli zaslepenými fandy, ale skutečnými znalci Zemana, tak by do celé zrady Sobotky vůbec nešli. Zeman totiž není mužem konspirací. Na to je až příliš prostořeký, ješitný a pomstychtivý. Ještě před skandální schůzkou totiž opravdovým znalcům Zemana jasně sdělil, že Sobotku k povolebnímu vyjednání nejmenuje. Znalci Zemanovy povahy již od počátků jeho veřejné činnosti dále ví, že je chorobně ješitný, takže si neodpustí vytvořit předpolí k tomu, aby případný úspěch byl přičítán jemu a neúspěch samozřejmě někomu jinému. Do třetice všichni, kdo s ním nějaký čas museli pracovat vědí, že absolutně nikomu nezapomíná žádnou maličkost v chování, negativně se dotýkající jeho „majestátu“. Je daleko víc silně negativních vlastností, které Zeman má, ba dokonce takových, které jej naprosto diskvalifikují k výkonu vysokých ústavních funkcí. Ale tyto tři vyjmenované ostatečně stačí, aby lidé znalí věci s vysokou pravděpodobností odhadli, co bylo smyslem schůzky u Zemana, která se nakonec provalila. K ní už jen jediná poznámka. Prezident si nemůže zvát kohokoliv a kdykoliv, jak mylně šíří sdělovací prostředky. Je veřejnou funkcí 24 hodin denně a sedm dní v týdnu po celé své funkční období. Veřejnost má nejen nárok na to, aby věděla, s kým a kdy se setkal, ale ve většině případů i o čem se jednalo. Výjimku tvoří jen a jen věci, zákonem určené do určitého stupně utajení.

Po nepřesvědčivém vítězství ve volbách se nejvyšší vedení osobně postaralo o to, aby jakoukoliv vyjednávací pozici své strany ještě zhoršilo. Hašek, Škromach a jimi zhlouplí hejtmani nikterak viditelně nepodporovali Sobotku v předvolební kampani. Naopak se založenýma rukama, se shovívavými úsměvy a s uštěpačnými poznámkami nechali Chovance i Sobotku plácat se v guláši, který jim předem navařili tím, že schválil kampaň vůdcovskou, čili prezentací jediného muže. Již v tom bylo podvraťácky skryto čertovo kopýtko připravovaného podrazu. Okamžitou povolební reakcí nereflektující vlastní podíl viny za výsledek voleb navíc posílili ve společnosti dehonostující klíma proti celé ČSSD. Špičkám ČSSD jak je vidět vůbec nedochází, že poškodili své voliče, že ztratili týden, v němž se jejich potenciální partneři domluvili, jak na ně. Naopak ještě se rozhodli  svou nevyjednávací agonii prodloužili o další týden. Hašek, Škromach, Chovanec, Zimola, ale i Sobotka, Zaorálek či Dientsbier v celé aféře navíc ztratili glanc. Dokonce i Štěch ztratil dost sympatií. To je dvojnásobná prohra hned v prvním týdnu po volbách, která se bude jen těžce napravovat.

Jsem příliš fyzicky vzdálen od dění v ČSSD, leč znám některé aktéry, ještě lépe pak klíma ve straně a na své zvyklosti neobvykle pozorně sleduji vyjadřování a chování aktérů povolební turbulence v ČSSD. Jsem si stoprocentně jist, že Škromach a Hašek se již dávno před volbami se Zemanem dohodli, že se po nich budou scházet. Se stejnou jistotou předpokládám, že po schválení taktiky volební kampaně předsednictvem ČSSD se dohodli, že se sejdou ihned po vyhlášení výsledků. S vysokou pravděpodobností pak předpokládám, že Zeman sám byl dokonce zdrojem nápadu, založit celou kampaň jen a jen na prezentaci předsedy. Zmíněným dvěma „osobním přátelům“ doporučil, aby se moc veřejně neprezentovali, „stranického přítele“ Sobotku v tom nechali osamoceného, ba dokonce mu nenápadně „mydlili schody“.

Uskutečněnou schůzku s určitostí zorganizoval sám Hašek. Po dohodě se Škromachem pak širší doprovod. V jeho složení se totiž  opět projevila Zemanova inspirace. Účastníky byli úspěšní hejtmani, měřeno jejich preferencemi ve volbách. Zajímá mne pouze, kdo rozhodl o přesném termínu konání, aby se bylo možno vymluvit, že prezident neměl jindy čas a Sobotka přece musel být ČT, takže se nemohl zúčastnit. Někdo ze zúčastněných se musel dohodnout v ČT, na přesném termínu debaty všech předsedů stran, které se dostaly do sněmovny.

Vůbec nepochybuji, že Zeman a jeho kancelář udělali všechno proto, aby nemohli být považováni za iniciátory všeho následujícího dění, ať se vyvine jakkoliv. Sám Zeman je natolik chytrý, aby se nejen nedostal do situace, že by musel lhát, ale dokonce aby se co nejvíc zbavil jakýchkoliv podezření.

Až potud bylo všechno v pořádku.

Problémy totiž začaly příliš brzy po schůzce. Zeman nedokázal ovládnout svou prostořekost a po volbách, především pak v televizním telefonátu s Moravcem řekl nejméně tři teze, které, jak předpokládám, zaujaly nejen mne. ČSSD podle něj „bohužel selhala“. On pověří povolebním vyjednáváním, „jak již dávno před volbami několikrát opakoval“ toho, koho mu navrhne ČSSD, na což si samozřejmě počká, čti také, nebude sám zvát Sobotku, ale přijme ho, pokud o to požádá. Vždyť po volbách mu nejen ani nevolal, ale ze slušnosti nejvyššího ústavního činitele, ani nepogratuloval. Za třetí se neskrývaně vyjádřil, že není nadšen výhledem koalice z vítězných stran pro jejich programovou vzdálenost a pléduje pro menšinovou vládu. Bylo příliš podezřelé, že Hašek naprosto totožné myšlenky pronesl veřejně ještě před tím, než se předsednictvo rozhodlo z povolebního dění Sobotku vyřadit.

V mozaice mi chybí jen málo. V prvé radě to, zda ČT skutečně natoáčila příjezdy členů ČSSD do Lán. Pokud ano, pak mne zajímá naprosto zásadně, kdo dal pokyn k tomu, aby nebyly odvysílány, nebo alespoň se o nich neobjevila zmínka v nějakém zpravodajství.  V poslední řadě mně chybí už jen to, aby se ke schůzce vyjádřil Zeman. Ten místo toho nějak podivně rychle onemocněl, i když ani taková indispozice mu přece nebrání, aby veřejnosti sdělil svou verzi „příběhu“. Jak ho znám, je to ale ve skutečnosti zbabělec, který vždycky nechá jiné tahat horké kaštany z ohně, takže nyní bude především dělat všechno možné, aby z toho on vyšel co nejméně pošramocen a přesto svou pomstu dokonal. Nechává v tom zatím Škromacha a Haška máchat samotné. Že jim Zeman v této maličkosti nehodlá pomoci, šlo poznat z toho, že oba museli veřejně přiznat, že se schůzka uskutečnila, naivnější Hašek dokonce, že lhal.

Oboje je přiznáním faktické maličkostí. O tom, zda šlo o vnitrostranické spiknutí, se teprve rozhodne. Obě strany k tomu sbírají síly a komplice.