Na začátku prosince se snažilo několik desítek pražských intelektuálů, či spíše tvůrců rozpoutat novou rvačku kolem ČT. Napsali mnoha politikům otevřený dopis kritizující její hospodaření. Zatímco nevím o žádném případu, v němž by na aktivitu notorických kverulantů některý politik reagoval, generál ČT Janeček jim naopak odpověděl neprodleně. Neodmítl kritiku hospodaření, protože jako každý vedoucí pracovník ví, že vždycky lze najít možnosti úspor. Ale tvůrcům, kteří hospodaření napadají, sdělil, že když už má zveřejňovat účty o hospodaření ČT, tak v nich budou rovněž jejich honoráře. Jak se zdá, úspěšně jim tím zavřel kohoutek dalších iniciativ, i když mezi signatáři dopisu byli převážně tvůrci nespokojení se svou malou účastí na příjmech z ČT. Až potud jsem s Janečkem sympatizoval, ovšem jen do doby, než jsem se dověděl nedávný výrok pana generálního. Na kritiku svých osobních, vysokých příjmů, řekl skoro doslova. Kdybych byl zaměstnán v soukromé televizi, tak bych bral 30 milionů ročně, za méně bych to ani nedělal. Vida, vida, jak nám vyrostl bývalý redaktůrek z doby nadvlády KSČ. Stačilo, aby nasál dogmatiku úspěchu dnešní doby a několik let měl štěstí hřát se v přízni současných mocných, a už se z něj stal velmistr manageringu k nezaplacení z veřejných fondů, který proto dokonce práci ve veřejnoprávní oblasti považuje za osobní oběť. Pokud je jeho názor trestí podnikové filosofie instituce, v jejímž čele čirou náhodou a s potřebnou dávkou štěstí sedí, pak se vůbec nedivme, že provoz ČT stojí tak obrovské prostředky při tak ubohých zpravodajských, nadtož uměleckých výkonech.

Je známo o českých politicích, že byli v dějinách vždycky papežštější než papež a za existence Československa navíc vlezanálisty momentálně nejsilnějšího státu. Stejně dobře se také ví, že v dobách politických zvratů byla veřejnost zmanipulovávána k neodporování vůči krajnostem. Klasickým příkladem byl zmanipulovaný souhlas se znárodňováním každého řemeslníka, ba dokonce nadirigovaná účast dělnictva na zbrklém združstevňování všech rolníků. Když se pak v současném režimu prosazovala restituce, jaká nemá nikde obdoby, začala se v novořeči politiků pro tento jev vyskytovat slova o výkyvu příliš daleko doprava. Lidově se popisovanému politickému chování říká, cesta ode zdi ke zdi a je to další pozůstatek politického chování, který nám v ČR po celé minulosti Československa zůstal. V atmosféře klinkání klíči v listopadu 1989, jsem netušil, že jde o symbol umíráčku mnoha positivních hodnot čtyřiceti předešlých let, ale jsem naopak předpokládal, že jde konečně o úmrtní signál pro mnohé pokleslosti vůdčích politiků z celé historie samostatného státu, nebo alespoň pro ty, které jsem tu zmínil. Nic takového se samozřejmě nedostavilo. Navíc nejenže všechny zlořády přetrvaly, ale byly obohaceny o další rozměr, o rozšíření staleté české xenofobie na další národ. Pro Čechy prý odvěká nenávist k Němcům se totiž rozšířila i na všechny Rusy. Tedy i na Bílou Rus. Dneska říši rádbycara Lukašenka, který přes veškeré své přeháněné autoritářství, je oblíben mezi lidmi pro prokazatelně neustálé zvyšování životní úrovně většiny lidí v zemi. Což mu naše současná věrchuška vůbec ani nemůže tolerantně přiznat. Ke konci právě ukončeného roku v ní probíhaly prezidentské volby. Celá zem byla doslova prošpikována pozorovateli ze všech možných mezinárodních organizacích dohledu nad demokratičností. Jejich oficiální verdikt zněl, volby nebyly nedemokratické. Ne však v očích novinářů ČT. Ti referovali o volbách v Bělorusku tak objektivně, že dokonce několik zahraničních příslušníků dozírajících na volby cítilo potřebnost veřejně prohlásit, že ČT referovala o jiných volbách, než jakých byli svědky oni samotní. ČT tedy zachovala pracovní zásadu z doby existence ČST, jež z vůdčí země ideologického nepřítele zveřejňovala jen špatné zprávy a ze spřátelených naopak jen ty dobré. Na základě tohoto tvůrčího schématu se dneska ČT proto stala praporečníkem rusofobie u nás.

Česká televize již dlouhou dobu pravidelně vysílá Filmové týdeníky z dob nadvlády KSČ. Ty se v oné minulosti hrávaly v každém biografu před každým filmovým přestavením, jako jakési jediné vizuální noviny, protože tehdy ještě nebyla televize. Filmový týdeník přinášel kratičké šoty z domácích i zahraničních událostí předešlého týdne a sloužil jako účinný nástroj tehdejší podpory politiky KSČ, čti propagandy. ČT při jejich repríze doposud dodržovala půlstoletý odstup od minulosti, takže poslední týden minulého roku odvysílala poslední díl z roku 1960. Už jsem se těšil, na letošní pokračování z roku 1961. Jaký byl ale můj údiv, když ČT začala letos vysílat zmíněný týdeník až z roku 1955. Nemusel jsem hledat dlouho vysvětlení pro tuto změnu. Rokem 1961 totiž začalo sice pomalé, ale přesto zřetelné oteplování politického klíma v naší zemi. Nastávala pomalá demokratizace systému, ale především skončily tvrdé až bezohledné represe. Rovněž se velice prokazatelně zvyšovala životní úroveň občanů a politika vedení strany byla stále méně kabinetní a obestřená utajováním. Navíc se začínalo období nesporného náskoku SSSR nad USA v některých oblastech vědy a výzkumu. To všechno se dnešní vrchnosti vůbec nehodí do krámu. Proto manipuluje s mladými lidmi alespoň tím, že jim předvádí dobu naprosto jinou, kterou tehdejší vedení našeho státu již tehdy dávno opustilo. Dneska totiž nelze lidem, co si nepamatují, ukazovat klady doby, současnými mocipány zákonem prohlášené za zločinnou. Zvláště když celá šedesátá léta byla obrovskou nadějí, nadějí, kterou současnost totálně postrádá. Jelikož neformální ministerstvo propagandy naší vlády nemůže, ani kdyby se přetrhlo, najít kousíček naděje v současnosti, tak alespoň veškerou minulost zvráceně vykresluje se svou tradiční, ubožáckou zapšklostí.

Jako již po mnoho let i letos nám Česká televize sdělila, kde a hlavně kdy, se narodilo první letošní dítě. Oproti jiným rokům bylo ale sdělení pikantnější. Letošní novorozenec byl prvním človíčkem, jehož rodiče byli postiženi sociální bezohledností české vlády. Od prvního ledna 2011 je již zrušeno porodné, což znamená, že rodiče letos narozených dětí přijdou o více jak deset tisíc korun. Což samozřejmě není mnou inzerovanou pikanterií televizní produkce. Tu jsem vnímal v tom, že rodiče dětí narozených v prvních hodinách roku na kameru prohlásili, že jim ztráta porodného nevadí, hlavně že mají zdravé děcko. V mých očích jde o typický příklad mravně pokleslé práce redakce ČT. Přece fakticky každý rodič v momentě narození dítěte a ještě k tomu pro veřejnost, by řekl totéž. A navíc bylo možné eventuelně trochu jiný výrok rodičů vystřihnout, či vůbec nevysílat. Takže nám ČT hned v prvních minutách nového roku předvedla své pojetí podávání informací o dění v naší zemi. Vždycky jsem tvrdil, že ČT je institucí normalizační propagandy. Po volbách v polovině loňského roku navíc dodávám, že jde o čtvrtou, s vysokou pravděpodobností asi nejvlivnější, stranu vládní koalice.

Už po půl roce existence kabinetu Kalouskova Nečase se musel sám padrezmíněného uskupení osobně vložit do hry, aby pojistil existenci vlády před socany vynuceným hlasováním o důvěře. Novodobá vládnoucí devítka se na komando sešla na Hradě nad Vltavou se samotným nejvyšším, aby si v tajných, údajně gentlemanských dohodách, podepřela kymácející se křesla. Byl z toho humbuk převeliký nejen mezi opozicí, ale i v lidu novinářském, který zuřil nad tím, že se nedopídil nižádné senzace z kabinetních ujednání. Při čemž je každému člověku, který má základní znalosti o současné politice jasné, na čem se devítka dohodla. Pod diktátem kmotra všech politických mafií u nás se mu s nejvyšší pravděpodobností musela vládní trojnásobná trojka zavázat, že neopustí pohodlnou většinu v parlamentě, dokud přes něj neprohlasuje všechny protilidové, antisociální zákony, kterými bude konečně v této zemi završen neoliberální puč, započatý Klausem před dvaceti lety. Zvláště když se k němu osobně zavázal už v prvních polistopadových dnech roku 1989 osobně přímo do rukou velvyslanece USA v Praze. Strana Věci Veřejné sice na dohodě vydělala minimálně šanci k ovládnutí policie, ale definitivně ztratila tvář. Má nyní už jedinou šanci. Změnit svůj název. Minimálně třeba na Neveřejné vládnutí nad věcmi veřejnými. 

John měl od počátku nástupu do své funkce eminentní záměr ovládnout policii svými lidmi, přesněji lidmi firmy, která jej do funkce vynesla a do zmíněného záměru nemálo investovala. V tom jim mimo jiné překážel i stávající policejní prezident Martinů. Jakmile si na něj investigativní ministr konečně nasbíral dostatečné množství pomlouvačného hnoje, vyzval jej k rezignaci. Martinů ale měl silné zastánce, a to jak v premiérovi, tak v samotném státním presidentovi, kteří neměli vůbec žádný zájem o jeho odvolání, protože u něho už měli ověřené, co mohou očekávat& Až, co čert nechtěl, najednou jeden z deníků zveřejnil korupční mechanismy, zajišťující tok peněz z jednoho ministerstva do kasy ODS. Nešlo v podstatě o novou záležitost, jenom nějak podivně se provalila právě nyní. Strana VV a především John na celé aféře poměrně rychle vydělali. Během prakticky jednoho dne pohrozili odchodem z koalice, aby pak na ní vyhandlovali mimo jiné právě odchod Martinů z funkce. Pokud se ukáže, že VV si nic jiného na zbývajících vládních stranách nevymohla, pak je otázkou, zda celou aféru nerozjel nějaký Johnův novinářský přítel, či dokonce nějaký agent firmy, v níž kdysi vládl Bárta. Což by mohlo dokladovat, že John sice na svém ministerském postu všem připadá, jako blbec, ale možná že jde o zdání, které klame. A nebo, že Bárta už je v tak silné pozici, že si může troufnout ovládnout nejvyšší posty české policie?

Včera jsem zde předpokládal, že Klaus do novoročního projevu mi už nic nového neřekne. Usuzoval jsem tak podle toho, že 18. prosince poskytl jakýsi zásadní rozhovor svému oblíbenému deníku, Lidovým Novinám. A v něm pro mne nebylo nic překvapivého. Jenže! Včera vyšel v deníku MFDnes další rozhovor s Klausem, ve kterém je už reflektována aféra Drobila. A v něm mne zaujal zásadní prezidentův názor, týkající se financování politických stran. Souhlasím, že strany potřebují na svůj provoz peníze, ale oprati Klausovi si nemyslím že, cituji: & v tom bude vždycky zakopaný pes. Neexistuje žádné ideální, optimální vyřešení financování politiky. To je pouze sen, který prostě není možný. Ta politika nějaké peníze potřebuje, nemůže žít z nuly, konec citace. Samozřejmě, že neexistuje žádné ideální řešení, ale určitě existuje optimální řešení, tedy takové, které zamezí korumpování politiků. Klaus jako vždycky, i v této své v odpovědi spojuje nesouměřitelné pojmy, aby je pak oba pod vlivem toho jednoho odmítl. Ideál je totiž skutečně utopickým a nereálným snem, ale optimum je naopak velmi reálnou možností. Klaus zde předvádí svou osvědčenou demagogii, se kterou již v minulosti zlehčil kupříkladu špinavé peníze, privatizační útěk před právníky, vliv člověka na klimatické změny, ba dokonce EU coby novou totalitu. Další pokračování Klausovy argumentace k problému financování politických strany je pak dokonce podpásovým hnusem. To když říká, cituji: Myšlenka, že ji (politiku) budou dělat jenom bohatí lidé a budou si všechno platit, je dětinská, i když u nás stále opakovaná. Konec citace. V tomto nesmyslu se Klaus totiž snižuje ke lži, protože jej u nás nikdo neříká, vyjma snad uzounkého okruhu lidiček odmítajících jakoukoliv formu demokracie a vzývajících nadvládu elit. V žádném případě takto nikdy neargumentoval žádný Klausův největší odpůrce, jímž je celá levice. Klaus tedy v prvé části mnou citované pasáže sděluje veřejnosti, že politici budou bohatými korumpováni pořád a v druhé se jí navíc vysmívá, když jí podsouvá myšlenku, kterou nikdo z jeho oponentů nevyslovil. Třetí lží je pak odpověď na následnou otázku, zda se s tím opravdu nedá nic dělat, na níž Hradupán odpovídá, cituji: Neumím je nastavit (nějaká pravidla). Kdyby to někdo uměl, tak už jsme je dávno nastavili. Je možné všechno zakázat. Konec citace. Opět demagogicky poklesle spojuje dvě nesouměřitelné věci, stanovení pravidel, třeba až zákonných norem a zakázání všeho. Na prvém se totiž lze vždycky mezi normálními lidmi dohodnout, zatím co to druhé je faktickou diktaturou. Takže prostřednictvím hrozby diktátu zpochybňuje potřebné a možné standardní chování. V mých očích je to učebnicový příklad zvráceného myšlení člověka v hloubi duše zkaženého a od samého počátku své politické angažovanosti zločinného.

Klaus se včera tak nesmírně agilně angažoval za zachování této vlády, že u novinářů dostala ihned pojmenování Klausova vláda. Především tím ale sdělil veřejnosti naprosto jednoznačně následující: Jsem s konečnou platností prezidentem pouze horních deseti tisíc. Není to na první pohled naprosto nic nového, protože život toho lidského hmyzu byl pro Klause od samého počátku mimo jeho zájem. A po upevnění své osobní moci byly názory řadových občanů pro něj v zóně neslyšitelnosti, ba dokonce jakékoliv smyslové vnímatelnosti. Klaus lidi potřeboval jen jako voliče a později už jenom pouze k tomu, aby mu vzdávali hold, jako třeba nyní, kdy si podle výzkumu veřejného mínění upevnil pozici nejdůvěryhodnějšího politika. Ale právě on by si měl dobře uvědomovat, že čím výše se jeho obliba vyšplhá, tím z větší výše jednou padne.

Trojka z vládní pidistrany opustila naštvaně, spíše ale teatrálně, jednání koaliční devítky, těsně před sněmovním hlasováním o důvěře vládě. Další divadelní skeč populistů z VV měl lidu diváckému předvést liliputa div ne v roli Davida. Trik se povedl, protože tím strana VV vystrašila Klause natolik, že tento velikán se jí doslova podbízel nejen za záchranu vlády, ale dokonce se osobně sháněl po Bártovi, který trucovitě měl vypnutý telefon. Klaus totiž má soukromý zájem na udržení této koalice, která dokončením všech kroků polistopadové transformace může zajistit, aby prezident Václav II. nebyl před historií v roli vlastizrádce, ekonomického neumětele a politického lumpa. S Bártou proto uzavřel tajnou dohodu, která zajistila, aby všichni poslanci VV dali vládě důvěru. Prvním jejím zveřejněným bodem je výměna policejního prezidenta, jak to prosazoval John. Dalším bude rozdělení vlivu v policii mezi ODS a VV, když ODS má mít pod palcem novou funkční složku celého ministerstva vnitra, v koaliční smlouvě pojmenovanou jako Generální inspekce, ve které chce mít ODS svého člověka vůdcem. Klaus prý našel v Bártovi svého oblíbence. S ohledem na jeho sexuální vkus mám podivné mrazení, že je podobný jeho prvnímu oblíbenci, Koženém zrzkovi.

Zítra si vládní koalice nadělí důvěru ve sněmovně. Poslanci si už nadělili prodloužení své imunity. Politici si nadělili snížení platů o polovinu toho, co seberou všem ostatním. A v takovém duchu bude celý příští rok pro dolních deset miliónů doslova nadělením. Zvýšení nájemného, snížení platů, snížení všech sociálních dávek, propouštění ze zaměstnání, zvýšení daní – ne však nejbohatším, zvýšení cen potravin a služeb, zvýšení plateb v nemocnicích, u lékařů, v lékárnách a za léky, zavedení plateb ve školách, zvýšení poplatků u soudů a prakticky u všech úředních institucí a mnohá další, dosud neinzerovaná překvapení. Kalousek nám už nepošle poštovní poukázku na zaplacení státního dluhu, ale přímo mezi nás dluh rozdělí, když nám prodá státní dluhopisy. Když si co nejvíc občanů koupí jeho dluhopis, pak se lehce státní dluh vyrovná tím, že vláda vyhlásí bankrot. Což bude vyvrcholením prodloužené vánoční nadílky.