Už po půl roce existence kabinetu Kalouskova Nečase se musel sám padrezmíněného uskupení osobně vložit do hry, aby pojistil existenci vlády před socany vynuceným hlasováním o důvěře. Novodobá vládnoucí devítka se na komando sešla na Hradě nad Vltavou se samotným nejvyšším, aby si v tajných, údajně gentlemanských dohodách, podepřela kymácející se křesla. Byl z toho humbuk převeliký nejen mezi opozicí, ale i v lidu novinářském, který zuřil nad tím, že se nedopídil nižádné senzace z kabinetních ujednání. Při čemž je každému člověku, který má základní znalosti o současné politice jasné, na čem se devítka dohodla. Pod diktátem kmotra všech politických mafií u nás se mu s nejvyšší pravděpodobností musela vládní trojnásobná trojka zavázat, že neopustí pohodlnou většinu v parlamentě, dokud přes něj neprohlasuje všechny protilidové, antisociální zákony, kterými bude konečně v této zemi završen neoliberální puč, započatý Klausem před dvaceti lety. Zvláště když se k němu osobně zavázal už v prvních polistopadových dnech roku 1989 osobně přímo do rukou velvyslanece USA v Praze. Strana Věci Veřejné sice na dohodě vydělala minimálně šanci k ovládnutí policie, ale definitivně ztratila tvář. Má nyní už jedinou šanci. Změnit svůj název. Minimálně třeba na Neveřejné vládnutí nad věcmi veřejnými.