Je známo o českých politicích, že byli v dějinách vždycky papežštější než papež a za existence Československa navíc vlezanálisty momentálně nejsilnějšího státu. Stejně dobře se také ví, že v dobách politických zvratů byla veřejnost zmanipulovávána k neodporování vůči krajnostem. Klasickým příkladem byl zmanipulovaný souhlas se znárodňováním každého řemeslníka, ba dokonce nadirigovaná účast dělnictva na zbrklém združstevňování všech rolníků. Když se pak v současném režimu prosazovala restituce, jaká nemá nikde obdoby, začala se v novořeči politiků pro tento jev vyskytovat slova o výkyvu příliš daleko doprava. Lidově se popisovanému politickému chování říká, cesta ode zdi ke zdi a je to další pozůstatek politického chování, který nám v ČR po celé minulosti Československa zůstal. V atmosféře klinkání klíči v listopadu 1989, jsem netušil, že jde o symbol umíráčku mnoha positivních hodnot čtyřiceti předešlých let, ale jsem naopak předpokládal, že jde konečně o úmrtní signál pro mnohé pokleslosti vůdčích politiků z celé historie samostatného státu, nebo alespoň pro ty, které jsem tu zmínil. Nic takového se samozřejmě nedostavilo. Navíc nejenže všechny zlořády přetrvaly, ale byly obohaceny o další rozměr, o rozšíření staleté české xenofobie na další národ. Pro Čechy prý odvěká nenávist k Němcům se totiž rozšířila i na všechny Rusy. Tedy i na Bílou Rus. Dneska říši rádbycara Lukašenka, který přes veškeré své přeháněné autoritářství, je oblíben mezi lidmi pro prokazatelně neustálé zvyšování životní úrovně většiny lidí v zemi. Což mu naše současná věrchuška vůbec ani nemůže tolerantně přiznat. Ke konci právě ukončeného roku v ní probíhaly prezidentské volby. Celá zem byla doslova prošpikována pozorovateli ze všech možných mezinárodních organizacích dohledu nad demokratičností. Jejich oficiální verdikt zněl, volby nebyly nedemokratické. Ne však v očích novinářů ČT. Ti referovali o volbách v Bělorusku tak objektivně, že dokonce několik zahraničních příslušníků dozírajících na volby cítilo potřebnost veřejně prohlásit, že ČT referovala o jiných volbách, než jakých byli svědky oni samotní. ČT tedy zachovala pracovní zásadu z doby existence ČST, jež z vůdčí země ideologického nepřítele zveřejňovala jen špatné zprávy a ze spřátelených naopak jen ty dobré. Na základě tohoto tvůrčího schématu se dneska ČT proto stala praporečníkem rusofobie u nás.