Evropská Unie je ve stále větší krizi, ohrožující samotnou její existenci. Nemíním tento stav komentovat, nadtož rozebírat. Dávám pouze každému k zamyšlení, komu eventuální rozpad tohoto mladičkého uskupení sjednocující Evropu. prospěje. Bezesporu USA, ale také nově se rodícím snahám o sjednocování Arabů a…aniž si to přiznáváme i sílícím státům na východě. Současní evropští mocenští dědicové zchátralých koloniálních mocností by si konečně měli přiznat, že již dávno nehrají ve světě prim, ba dokonce ani druhé housle. Frau Merkel by si pak měla navíc připustit, že je nejen služkou globálního kapitálu, vojensko-politického komplexu USA, ale i nositelkou zaostalého domnění, že Německo je světodějné. Vždyť z jeho myšlení, vojenských tradic a samozřejmě území, byl jenom v posledním století dvakrát napaden Ruský „medvěd“. A vždycky to odskákalo pouze Německo, které v obou případech fakticky sloužilo jako beranidlo zájmů Britů a Francie. Stále ostřejší verbální útoky vůči Rusku od prvního kancléře Německa v sukních začínají být už trapné svým harašením válečnou zbrojí. Vnímám to všechno jako ubožáckou snahu o sjednocování Evropy prostřednictvím strachu. Strachu z Ruska, Strachu z Islámu, ovšem především oprávněného strachu z konce nejmladší globální ideologie – neoliberalismu. Tady je jádro pudla. Pokud EU nepřežije současnou krizi, je konec neoliberalismu. Stejně jako když se nepovede roztrhat Rusko, což s vysokou pravděpodobností definitivně skoncuje s politikou globálních predátorů, čti neoliberální celosvětové mafie. Jsem pro silnou Evropu, která by byla rovnocenným hráčem ve světě, ale v žádném případě ne Evropu sloužící neoliberálním hyenám z Wall Streetu a London City.

Predátorský způsob fungování prvotního kapitalismus ve Velké Británii XIX. století dal vzniknout jednak Marxovým teoriím a hypotézám, ale rovněž prvním sociálním bouřím proletariátu. Stejný proces zprůmyslnění SSSR ve XX. století přinesl světu krutosti prvního státu vedeného netradičními mocenskými skupinami, které bohužel nedokázaly změnit podstatu zprůmyslnění lidské civilizace a tak ze sociálního hlediska pouze vytvořily státní kapitalismus. Byly sice poučeny utrpením, které přineslo zprůmyslňování tradičních zemědělských zemí, ale ve snaze vyhnout se jim, dopouštěly se tyranie na jiných skupinách obyvatel své obrovské země. V současné době je v etapě dosud zemědělské země Čína. Její vládnoucí vrstva se mohla poučit ze dvou způsobů historického řešení přechodu ze zemědělské země na průmyslovou. Opravdu jsem zvědav, jak tov XXI. století zvládne, když nemůže zneužívat obyvatele skoro celého světa, jako kdysi kolonizátoři z Británie, ani diktátorsky plánovitě řídit sociální vztahy na obrovském, mnohonárodnostním, málo obydleném prostoru SSSR. Snad ten třetí pokus bude přece jenom k většině lidí ohleduplnější, než ty předešlé dva. I když nevěřím, že vytáhne lidstvo z bryndy, do které jej kapitalistická forma průmyslové civilizace dostala.

Generál Pavel, podle fotografií mužný, odhodlaný až drsný muž, o kterém jsem včera psal, byl za svůj výrok mnoha občany omlouván s odůvodněním, že citace byla vytržena z kontextu. Vůbec mne nezajímá, v jaké souvislosti a jak přesně tento potenciální vrah a válečný zločinec v jedné osobě, o užití jaderných zbraní hovořil. Jsem toho náhledu, že každý veřejný činitel, ať již politik, voják, umělec, či třeba klábosil z „pražské kavárny“, který veřejně připustí jakoukoliv možnost použití jaderné zbraně, by měl být svým okolím okamžitě zastřelen, bez jakéhokoliv soudu. K dodatečnému posouzení by pak dostatečně stačilo prokazatelné svědectví, ať již jiných osob, či kupříkladu video. V takovém případě jde totiž vždy o nebezpečně stupidního devianta, kterých se lidstvo musí za každou cenu zbavit, chce-li si zachovat existenci. V konkrétním případě vysokého činitele NATO se navíc musím ptát, poslala do jeho hlavního stanu Česká republika skutečně vojáka? Přece mnohem menší šarže musí za prvé vědět, že NATO žádné jaderné zbraně nemá. Mají je pouze Američané, Británie a Francie. Rozhodovací mechanismy o jejich užití nejsou ve zmíněných zemí jednoduché a především příliš operativní. Za druhé, určitě také ví, že v současném mezinárodním pnutí obnovené studené války má Rusko své jaderné rakety namířené i na desítky důležitých měst v Evropě. A rozhodovací procedury k jejich užití jsou v Rusku nesrovnatelně rychlejší. Jakékoliv použití „taktické“ jaderné zbraně ze strany NATO, bude Rusko, díky svým špionům vědět ještě dříve, než je armáda užije a mezitím už…jaká jsi byla Evropo?

Nedávné výšplechty českého generála, momentálně sloužícího na vysokém postu NATO, o jaderné válce, mne definitivně utvrdily v tom, že je pro záchranu lidstva naprosto bezpodmínečně nutné provést několik zásadních opatření a především ve všelidském vědomí začít prosazovat nový étos. Onen étos by měl pro začátek jen několik zásad. Každý příslušník profesionální armády by měl být považován za potenciálního vraha, čili osobu rizikovou, se kterou je proto potřebí s tímto vědomím zacházet. Jinými slovy měl by každý být pod přísným dozorem zpravodajských a jiných služeb. Příslušníci armády od majora výše by měli být společností považováni za potenciální válečné zločince a i k nim by měla mít veřejnost určitý vztah. Při nejmenším jako kdysi ke katům. Žádný příslušník armády by nesměl vstoupit na cizí území se zbraní, dokonce ani s osobní, jinak by měl být okamžitě zadržen a minimálně vyhoštěn, ne-li souzen jako osnovatel teroristického zločinu. Všichni výrobci zbraní by měli být považování a tedy i souzeni jako spoluviníci jakéhokoliv zločinu způsobeného jejich zbraní. Stejně tak obchodníci se zbraněmi. Lidstvo ve snaze o sebezáchovu by mělo postupně dosáhnout úplného zákazu výroby jakýchkoliv zbraní, kromě pistolí schopných vystřelit maximálně tři, a pouze ochromující náboje. Začít by mělo OSN s okamžitým zákazem prodeje zbraní. Naprosto bez výjimky pak do zemí, kde jsou jakékoliv konflikty. Kdo by veřejně projevoval jakékoliv pochyby o globálních antimilitaristických opatřeních, měl by být v kterékoliv zemi obviněn a odsouzen za zločin ohrožení míru, se sazbou pět let, až doživotí při opakování.

Ne, není to nová forma komunismus, ani Putin, ale utečenci z Libye, Sýrie, Eritreje a kdo ví ještě odkud. Evropu obchází toto strašidlo, které ale pro Evropskou Unii, která je již tak na pokraji rozpadu, to už je významný hřebík do rakve. Při tom je nad slunce jasnější, komu to všechno prospívá. No přece Americkým světapánům. Evropa už má pouze jedinou šanci. Zbavit se diktátu Washingtonských mocipánů. Prvním krokem by mělo být zlikvidování všech amerických vojenských základen na území států EU a nejlépe v celé Evropě. Zároveň s tím by měla být Velká Británie uvolněna ze svazku EU. Třetím krokem by měl být odchod všech evropských vojsk z cizích území, muslimských bez výjimky a okamžitě. Následným pak jasné a velmi hlasité distancování se od všech aktivit americké armády a ekonomických korporací v muslimských zemích. Za páté by země Evropy měly odstoupit od smlouvy NATO. A konečně by se eurozóna měla dokázat osvobodit od dolaru a obchodovat jen a jenom v eurech. Pokud toho nejsou evropští politici schopni dosáhnout, měli by odstoupit a uvolnit cestu těm, kdo to dokáží. Jinak už Evropu zachránit nelze. Což vůbec nepovažuji za nehorázné, ale spíše sebezáchovné návrhy.

Nikdy jsem nepovažoval Gorbačeva za slušného politika. V dobách jeho vyhlašování glasnosti a perestrojky jsem ho pokládal za žvanila a chorobně ambiciózního ješitu, kterému dělala dobře sláva, čili že mimo jiné trpěl komplexem Ceausesca. Později, když se snažil realizovat své voluntaristické nesmysly, tak jsem ho považoval za totálně hloupého hospodáře i politika. V momentě, kdy se věnoval především zahraničním aktivitám SSSR, tak jsem velice zpozorněl. Teprve tehdy jsem si přečetl jeho publikaci o Pěrestrojce a novém myšlení, jež mne utvrdila v tom, že do čela SSSR se dostal naprostý politický diletant, hlupák nebezpečnější třídního nepřítele. Když v roce 1990 dokonce aktivně působil při sjednocení Německa, byl jsem si už jist, že je agentem jiné mocnosti. V dubnu 2009 vyjádřil své rozhořčení nad tím, jak Západ Rusko podvedl v letech po sjednocení Německa v roce 1990. Řekl tehdy německému deníku Bild, že západní mocnosti přislíbily, že „se NATO nepřesune ani centimetr dál na Východ“. Uvedené prohlášení bylo pro mne tím posledním důkazem jeho vlastizrady. Nedovedl jsem si totiž vůbec představit, že člověk s takovou odpovědností, jaká mu byla svěřena, si „údajný“ slib nenechal smluvně potvrdit. Takovou chybu by přece neudělal ani starosta obce, nadtož správce druhé největší mocnosti světa. Dokud byl Sovětský svaz pod jeho komandem oslabován, decimován až nakonec zrušen, byl Gorbačev všemi antikomunisty světa veleben, oslavován, vyznamenáván a dokonce dobře sponzorován. Jakmile pod Jelcinovým „propíjením gruntu“ bylo Rusko znicotněno, začal mu svět buďto spílat, nebo se mu vysmívat. Tehdy, aby nebyl považován za blbce, se konečně ke své zradě komunismu veřejně doznal, když vyhlásil, že od samého začátku bylo jeho záměrem likvidovat komunistický režim a nastolit v zemi demokracii podle sociálně demokratické ideologie. Tehdy jsem se už jenom podivoval, proč nebyl v Rusku postaven před soud za velezradu a jelikož v té zemi není zrušen trest smrti, nechápal jsem, proč nebyl popraven. K dovršení všeho jsem se dneska dočetl na webu http://www.theguardian.com/commentisfree/2015/may/24/russia-nato-expansion-memory-grievances , že v nedávném rozhovoru se Gorbačov distancoval od svých předchozích výroků a zdůraznil, že žádná dohoda o nerozšiřování NATO na východ uzavřena nebyla. „O NATU se vůbec nehovořilo. V těch letech se o tom vůbec nemluvilo.“ A když tato otázka pak vyvstala, v první polovině devadesátých let, Rusko proti rozšiřování NATO zpočátku nic nenamítalo, uzavřel své vyhlášení. Takže nejen zradil, ale i zbaběle lhal. Pokud dojde nakonec k celosvětovému konfliktu, lze o té nestvůře bez obav tvrdit, že byla prapůvodcem apokalypsy, o němž mluví nejedno proroctví. V jeho stínu budou všichni zločinní vůdcové světové historie pouhými trpaslíčky.

Akutní problém EU současnosti spočívá v absorpci utečenců z bojujících zemí v jejím okolí, ve svém, tedy evropském prostoru. Problém spočívá v tom, že jde o muslimy, chudé a nevzdělané lidi. „Vláda“ EU, čili Evropská komise rozhodla, že 28 členských zemí Unie si mezi sebou musí rozdělit dvacet tisíc utečenců, což na první pohled není nikterak moc. Bohužel to provedla direktivně tím, že jednotlivým zemím určila kvóty. Takto nejen všechny naštvala, ale euronepřátelům poskytla další argument o totalitarismu byrokratické moci EU. Kardinální problém spočívá v tom, že jde pouze o začátek moderního „stěhování národ“. Pokud se totiž EU zásadně nevzepře zrůdné válce proti terorismu, realizovaná už víc jak deset let neokony z USA, pak se příliv utečenců z postižených zemí nezastaví, ale naopak zintenzivní. Mám od samého počátku jeden jediný názor na řešení. Utečence odvézt do Británie a tam je vybavit na cestu po moři do USA. Do Británie proto, že tato zem je pátou kolonou Amerických zájmů v EU a má bezprostředně vysoký podíl na enormní emigraci ze zemí Blízkého východu, protože se aktivně zúčastnila všech válek, které USA v regionu vedly. Jsem si realisticky plně vědom, že Evropa není schopná zvrátit zrůdnou válkychtivost USA a stejně tak vyloučit z EU Británii a následně tam posílat emigranty. Proto vidím, že Evropa na celý proces amerikanizace zdrojů ropy a plynu ve jmenované oblasti příšerně doplatí. A říkám, že právem. Západní Evropa to totiž byla, kdo celá staletí okrádal svět a mimo jiné vylidnil celý jeden kontinent. Pokud skutečně melou ty boží mlýny, tak není od věci představa, že v budoucnu někdo jiný zase vylidní Západní Evropu. A to je pro mne hlavní důvod, abychom se od ní kategoricky oddělili. Zavčasu.

Celosvětová výzkumná síť WIN/Gallup International zveřejnila svůj výroční přehled nálad veřejnosti ve světě. Pozoruhodná je odpověď na otázku „Kdyby propukla válka, do které by byla zatažena vaše země, byl byste ochoten bojovat za svoji zemi?“ Celosvětově odpovědělo „Ano“ 60 % dotázaných, v USA to bylo 44 % respondentů. V západní Evropě to však bylo jen 25 %. Ve Francii vyjádřilo ochotu bojovat za svoji zemi 29 %, ve Velké Británii 27 % a v Německu pouze 18 % dotázaných (62 % Němců odpovědělo „Ne“). V Česku vyjádřilo ochotu bojovat 23 % dotázaných a 64 % se vyjádřilo negativně. Podle tohoto výzkumu je ochotno bojovat za svoji vlast jenom 47 % šavličkářských Poláků. Leč pro srovnání až 59 % Rusů. „Ano“ na uvedenou otázku ale odpovědělo 71 % dotázaných Číňanů. A to šlo o válku za svoji vlastní zem. Jak by asi dopadly výsledky, kdyby se výzkum ptal, kupříkladu v zemích NATO, zda jsou lidé ochotni bojovat v případě, když by šlo o jinou zem Aliance?! Zdůvodnění neochoty k boji je v zemích Západu, alespoň podle mne, prosté. Většina veřejnosti se neztotožňuje se svým státem. V zemích Východní Evropy pak k tomu mají zřetelnější důvody – nehodlají umírat za oligarchy, kteří si zem přivlastnili. Proto si na hájení zájmů rozvinutých zemí musí jejich vlády dneska už najímat žoldnéře. Svým občanům nemohou dát do rukou zbraně, vzniklo by mimo jiné riziko, že je obrátí proti svým mocipánům. Další vývoj se pak jednoznačně musí ubírat cestou robotizace válek. Zatím nejvyšší to představitelný stupeň nadvlády mocných nad zbytkem lidstva. Taková zvrhlost nenapadla ani Čapka a další autory literatury o robotech. Ti do programu chování robotů jako nejvyšší pravidlo vkládali příkaz: v žádném případě nesmíš ublížit člověku.

Nebýt konfliktu na Ukrajině, tak by i letošní výročí konce druhé světové války proběhlo bez většího zájmu médií, jak je tomu již celou řadu let, ve kterých mocní tohoto světa manipulují masy do zapomnění. Státní svátek k této události by byl u nás vysoce zastíněn hokejovým mistrovstvím světa, pořádaným v naší zemi. Apropo, jaképak mistrovství světa v ledním hokeji, když většina zemí naší planety vůbec nezná sníh a led. Zase jenom pýcha bílého muže je toho příčinou, že jakési hrátky ani ne dvou desítek severských zemí nazýváme mistrovstvím světa. Ale zpátky k letošnímu výročí konce druhé světové války v Evropě. Je to vůbec podivné výročí. V ten den přece druhá světová válka, pokud oprávněně nese označení světová, vůbec ani v nejmenším neskončila. Bojovalo se dál a urputně v Tichomoří a v Číně. A její největší hrůza svět teprve čekala. To pouze Sovětský svaz dosáhl vítězství nad hitlerovským Německem. Proto je 9. květen právem pro Rusko, jako vedoucí republiku bývalého SSSR, po celou dobu Dnem vítězství. Na druhou světovou válku jako celek se již léta jakoby zapomíná, ačkoli stála životy 72 milionů lidí, z toho 47 milionů civilistů, což byl pětinásobek obětí Velké války, která teprve po vzniku té druhé, byla přejmenována také na světovou. Zase neprávem, protože ani jedna z nich nebyla skutečně celosvětovým konfliktem. Ten lidstvo teprve čeká, zdá se mi. Bohužel. Nikdy jsem nevěřil, že ještě za svého života se dočkám z úst Evropanů volání po nové válce. Lidé z Ukrajiny, Polska a pobaltských zemí, kteří to myslí opravdově s válčením proti Rusku, jsou v mých očích větší šílenci, než byl Hitler v mých očích děcka. V jejich případě nejde o ztrátu paměti, jde o ztrátu rozumu. Nepochybuji, že Američané a zbytek Evropy válčit s Ruskem nechce, nemá odvahu, ale dělá přesto všechno proto, aby hlupáky ze jmenovaných států stále popuzovali. Živí v sobě naději, že se Rusko rozpadne vnitřním pnutím. Rusko totiž v současnosti nelze porazit z vnějšku. Pokud vůbec, pak jen z vnitřku. V hloubi duše si proto zvráceně přeji, aby se odvážili kupříkladu Poláci opět napadnout Rusko, jako kdysi za Pilsudského. Alespoň by konečně tento vřed na mapě Evropy přestal existovat a Rusko upevnilo svou soudržnost. Ovšem rozum mně velí tvrdit, že každý, kdo dneska aktivně brojí do války, tak ten se dopouští nejtěžšího možného zločinu proti lidskosti. Válka s Ruskem by totiž byla příšernou sebevraždou lidstva.

Ve dnech 1. až 3. máje se sešla ve Strachotíně, blízko Hodonína, skupina vojáků v záloze, která už má toho všeho, co se děje v naší zemi, dost. Podle jejich prohlášení již delší dobu pozorují, že pod vedením současných vlád se stále více vzdalujeme ideálům z období vzepjetí národa po listopadu 1989. Konstatují, že prakticky není rozdílu mezi levicovými a pravicovými vládami. Lži minulé jsou nahrazeny lží oligarchů sloužících navíc zájmům USA a NATO. Především ale poznali, že jakékoliv demonstrace, manifestace, či petice ničeho nedosáhly a tak se oni, bývalí kvalifikovaní vojáci, rozhodli k rozhodnějším činům. Poslední kapkou, která rozhodla o jejich iniciativě, je snaha této vlády vydat zákon o branné povinnosti všech občanů a změna přísahy vojáků naší země. Jako otcové rodin zásadně odmítají, aby jejich synové, ba dokonce dcery, museli jít válčit za zájmy cizích mocností, konkrétně USA. Rozhodli se, že nebudou žvanit, ale v prvé řadě se zorganizují do akceschopných skupin, které budou regionálně schopné rychlého činu. Vyzvou politiky, aby nepřijímali vládní návrh zmíněného zákona. A pokud je nevyslyší, použijí k odporu všechny prostředky, včetně zbraní. Tolik jejich záměry, které lze najít na webu http://ceskoslovenstivojaci.org/ , na facebooku https://www.facebook.com/groups/848441708527635/ , či v textu pana Obrtla pod titulkem „Strachotínská výzva“ http://www.novarepublika.cz/2015/05/jsme-proti-valce-nepratele-nejsou-rusti.html . Je to v mých očích vyhlášení ozbrojeného odporu vůči současné moci. To je nejsilnější možný odpor. A není protiústavní, pokud naše současná vláda se chová jako tyranie, která ohrožuje životy občanů. Nejsem už voják, ale nehodlám být pouhým sympatizantem k této akci. Prohlašuji, že s uvedenou formou odporu vůči moci souhlasím a bude-li potřeba, udělám vše co je v mých chabých silách, abych ji podpořil.