Evropská Unie je ve stále větší krizi, ohrožující samotnou její existenci. Nemíním tento stav komentovat, nadtož rozebírat. Dávám pouze každému k zamyšlení, komu eventuální rozpad tohoto mladičkého uskupení sjednocující Evropu. prospěje. Bezesporu USA, ale také nově se rodícím snahám o sjednocování Arabů a…aniž si to přiznáváme i sílícím státům na východě. Současní evropští mocenští dědicové zchátralých koloniálních mocností by si konečně měli přiznat, že již dávno nehrají ve světě prim, ba dokonce ani druhé housle. Frau Merkel by si pak měla navíc připustit, že je nejen služkou globálního kapitálu, vojensko-politického komplexu USA, ale i nositelkou zaostalého domnění, že Německo je světodějné. Vždyť z jeho myšlení, vojenských tradic a samozřejmě území, byl jenom v posledním století dvakrát napaden Ruský „medvěd“. A vždycky to odskákalo pouze Německo, které v obou případech fakticky sloužilo jako beranidlo zájmů Britů a Francie. Stále ostřejší verbální útoky vůči Rusku od prvního kancléře Německa v sukních začínají být už trapné svým harašením válečnou zbrojí. Vnímám to všechno jako ubožáckou snahu o sjednocování Evropy prostřednictvím strachu. Strachu z Ruska, Strachu z Islámu, ovšem především oprávněného strachu z konce nejmladší globální ideologie – neoliberalismu. Tady je jádro pudla. Pokud EU nepřežije současnou krizi, je konec neoliberalismu. Stejně jako když se nepovede roztrhat Rusko, což s vysokou pravděpodobností definitivně skoncuje s politikou globálních predátorů, čti neoliberální celosvětové mafie. Jsem pro silnou Evropu, která by byla rovnocenným hráčem ve světě, ale v žádném případě ne Evropu sloužící neoliberálním hyenám z Wall Streetu a London City.