Dneska jsem měl v úmyslu pokračovat v „seriálu“ úvah o současné mezinárodní politice USA. Jelikož jsem ale dokončoval dva jiné texty, neměl jsem na jmenované čas. A dobře že to tak dopadlo. Nyní, pozdě večer jsem totiž narazil na skvělý text, který zde nebudu nějak charakterizovat, ani komentovat. Není to totiž vůbec zapotřebí. Jen každému doporučím, aby si kliknul na webovou stránku http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/1313/f-william-engdahl-novy-svetovy-rad-nabira-jiny-smer . Dávno jsem nečetl něco tak skvělého, napsaného od člověka tak obrovsky znalého.

Jedním ze zásadních výsledků první světové války byl zánik obrovské Osmanské říše, rozkládající se na třech kontinentech. Zůstalo po ní pouhé Turecko v Asii a kousínečku Evropy. Tato vlivná muslimská zem, sousedící s křesťanskou Evropou, přežila druhou světovou válku celkem v „pohodě“, jak se idiotsky dneska říká, protože bylo neutrální. Dokonce si zasloužilo vděčnost od Izraele, protože sloužilo jako zachránce mnoha Židů. Je naprosto samozřejmé, že mnozí příslušníci Turecké elity nezapomněli na velikost své říše a touží se k ní nějakým způsobem opět dobrat. Vsadily po válce na úzkou spolupráci s USA. Bylo proto samozřejmé, že se Turecko stalo členem NATO a to obzvláště potřebným. Jeho význam nespočívá pouze ve vlivu na Blízký východ, ale především jako prvku protiruské strategie kohokoliv. Turecko totiž doslova hlídá přístup Ruska do světových oceánů z jihu. Kdo je spojencem Turecka, ten je rizikem pro podbřišek Ruska. Za Obamovy vlády došlo mezi USA a Tureckem několikrát k nedorozumění, ale v posledních měsících dosáhla jeho administrativa u Turecka doslova průlomového úspěchu. Prvním jeho krokem bylo zmrazení jižního ropovodu z Ruska do Turecka, který měl vyřadit Ukrajinu z distribuce Ruské ropy do Evropy. Daleko větším úspěchem ale je nedávná dohoda USA a Turecka, která zajistila americkým pilotovaným i bezpilotním vojenským letadlům využívat tureckých základen v Inčirliku a Diyarbakiru ke svým operacím údajně proti Islámskému státu, leč ve skutečnosti proti Syrské armádě. Třetím úspěchem Američanů pak je, že Turecko řízeně otevřelo své utečenecké tábory, v nichž se za čtyři roky občanské války v Sýrii nashromáždilo na tři a půl milionu syrských utečenců. Právě oni teď zaplavují Evropu a celkem spolehlivě ji začínají rozvracet, což bylo prioritním cílem celé akce. Nějak se mi zdá, že Turecko tímto způsobem se mstí Evropě za rozvrat Osmanské říše, ba dokonce si myslím, že z jejich strany se může jednat o pokus revize onoho, pro Turky neblahého, výsledku první svatové války.

Vždycky jsem tvrdil, že aforismus je důkazem toho, že i pitomost se dá říct krátce. Tím spíše to platí o tak zvaných bonmotech, kterými se snaží různí populisté zkráceně vyjádřit tresť svého přesvědčení. Jedním z takových výplodů je výrok vojenského „mudrlanta“ Carl von Clausewitze, pruského generála, který je vydáván za významného stratéga, ba dokonce vojenského teoretika. Onen výrok snad ani není třeba opakovat, tak je známý, ale pro pořádek jej přece jenom cituji: „Válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky“. Tuto myšlenku uznávají od té doby prakticky všichni intelektuálové od politiků po umělce, o vojácích nemluvě. Snad právě proto, že je to blbost, leč svou paradoxností obzvlášť líbivá. Jenže právě opak je pravdou. Celé lidské dějiny již od vznikání pravěkých kmenů nejsou ničím jiným, než řetězcem bojů, násilných střetů, bitev agresí až válek. Zkuste se kupříkladu začíst do Liviových Dějin. V nich se fakticky o ničem jiném než o válkách, nepíše. Takže celé dosavadní dějiny jsou jen a jenom agresivními střety lidských komunit, přerušované kratičkými až nevýznamnými chvílemi sbírání sil k dalším bojům. Právě těmto obdobím bez válčení se pak nadneseně říká politika, s jejíž pomocí se pouze vytváří důvody pro další násilí všeho druhu. Takže fakticky platí, že politika je válka za pomoci jiných prostředků a ne naopak. Osobně jsem toho názoru, že teprve až se lidstvo vymaní z onoho kolotoče, v němž je válka považována za naprosto potřebný, nezbytný, ba dokonce jediný vlivný způsob řešení vztahů mezi různými komunitami, teprve potom začne lidstvo psát své skutečné dějiny. Do té doby ve skutečnosti ještě vůbec nejsme lidmi, ale pouze jedním z tisíců živočišných druhů, jejichž příslušníci se mezi sebou rvou nejen o předávání genů, ale o holé přežití. Zatím se od oné primitivní „přírodnosti“ nikterak nelišíme. Alespoň všichni ti, kteří ve svém chování považují válčení za „přirozené“ řešení problémů, s nimiž si už neví rady. Za největší zločince dějin pak považuji každého, kdo hovoří o válce, jako o samozřejmé nutnosti, válku ve skutečnosti připravuje a k ní provokuje, ale sám nikdy není přímým bojem ohrožen. Za jednoho z největších pak právě jmenovaného generála, který prohlásil atavismus v chování homo sapiens sapiens za údajnou dějinnou nutnost. Žádný bonmot, ale špatné heslo, řečeno česky.

Bush II., prezident USA nevalné pověsti, kdysi zkonstruoval své zemi reálného nepřítele, terorismus. Když pak po debaklech v Afghánistánu a Iráku Američtí světapáni nově definovali tak zvanou osu zla, vyhlásil za ni Sýrii, Írán a Rusko. Další vývoj však až příliš zjevně dokazuje, že skutečnou osou zla je jiná triáda. USA, Velká Británie a Francie. Za všemi konflikty nejméně v tomto století totiž vždycky stojí tyto tři země. Dvě doslova posmrtné koloniální mocnosti a jejich vůdce, neokolonialistický nástupce, jehož mocenská elita, opřená o vojenskou sílu NATO z té hegemonistické pýchy úplně zblbla. Zapomněla na staré přísloví, že pýcha předchází pád a ten jejich se už nezadržitelně blíží. Neb čeho je moc, toho je příliš. Říkával můj kamarád Jirka.

Ještě neutichly emoce kolem přejezdu vojsk USA z Pobaltí do Německa napříč naší zemí a už se zase šine těžká technika Amíků přes naše území. Tentokráte prý na manévry v Maďarsku. Na naše území vstoupili soldáti v Rozvadově. Do Maďarska je to z Německa přes Rakousko prokazatelně mnohem kratší. Zvlášť když jeli až do Vyškova. Takže proč museli přes naše území?! Aby se nám předváděli? Kdepak. Aby zastrašovali. Ti, kdo o tom rozhodovali, velice dobře ví, že je u nás velký počet občanů, kteří nemají rádi vojáky obecně a Americké zvlášť. Právě pro ně byla určena jejich demonstrace síly. Sovětská armáda sídlila na území Československa víc jak dvacet let. Nepamatuji se, že by se alespoň jednou promenovala se svými těžkými vozidly po silnicích napříč skoro celou republikou. Říkali jsme jim tehdy okupanti a oni přesto necítili potřebu předvádět nám svoje svaly, protože to byl ve skutečnosti opravdový spojenec. Jenom okupant totiž zpupně předvádí svoji sílu.

I když politici západu údajně odmítli hypotézu o konci historie, čti dosažení globálního vítězství tak zvané liberální demokracie, již víc jak deset let se chovají tak, jakoby se konce dějin chtěli skutečně dopracovat. Americká výmluva definovaná Bushem mladším po osudovém 11. září 2001 a deklarovaná jako nová křížová výprava proti terorismu, jmenovitě ale pouze islámskému, vytvořila ideologický rámec celé následné mezinárodní politiky Západu, která měla spočívat v šíření oné „oslavované“ liberální demokracie. Vojenská agrese v Afghánistánu byla ještě vedena pod korouhví zničení Tálibánu, údajného to ochránce Al-Káidy, údajného to viníka útoku na „dvojčata“. Obojí byla s největší pravděpodobností pouze obrovská lež. Operace nazvaná „Svoboda pro Irák, pak už byla prokázanou lží motivovanou zmíněnou ideologií šíření demokracie a svobody. Od té doby je celá mezinárodní politika Západu motivována pouze podvody, provokacemi, ba dokonce sebeobelháváním. Tím se Západ víc a víc propadá do stavu Abendlandu, teritoria to skutečného západu – ale nejen Slunce. Lži jsou v současnosti nezbytnou výbavou Západu v jeho stále více ubožáckém souboji o udržení pětisetleté nadvlády nad světem. Tu poslední jsem zaregistroval v posledních dnech. Obrovskou migraci do Evropy prý způsobilo Rusko. Prý svou masivní podporou Asáda v boji s jeho protivníky prodlužuje a nebývale zintenzivňuje úprk Syřanů ze své vlasti. Abendland už nejméně čtyři roky se snaží všemožnými nastrčenými figurkami svrhnout vládu údajného diktátora Bašára al-Asáda. Podporoval každou muslimskou teroristickou buňku, která byla ochotná bojovat s legitimní vládou Sýrie. Tak mimo jiné vygeneroval i Islámský stát, čili jakousi superteroritsickou organizaci dnešního světa, operující hned v několika zemích Blízkého Východu. Tak jako Americká podpora Afghánského boje proti SSSR vyprodukovala Tálibán, tak podpora teroristů v Sýrii zplodila jakýsi Islámský Chalífát, vojenskou sílu bez státu, čili čistokrevnou diktaturu teroru. Rusové se rozhodli minulý týden zintenzivnit podporu Asáda a Američtí lháři se ihned nechali slyšet, že tím způsobili obrovskou migraci. Jenže nějak zapomněli, že migrace začala poněkud dříve, než Putin rozhodl o zvýšeném zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii, motivovaný bojem s Islámským státem. Osobně jenom doufám, že si to Putin dohodl s reprezentanty muslimů ve vlastní zemi. Ono totiž v Ruské federaci žije na 15 milionů muslimů, čili prakticky skoro deset procent obyvatelstva a jejich nepokoje v Rusku by byly spolehlivým koncem vládnutí Putinovy garnitury.

V mém okolí se objevila osaměle žijící žena, která má již víc jak 75 let. V sedmdesátých letech opustila Československo. Nikoliv jako politický uprchlík, ale ekonomický. V sousední zemi se jí, i za pomoci sňatku se starším mužem, opravdu povedlo dopracovat se do střední třídy a získat poměrně solidní majetek. Po převratu a především po Klausově finanční „reformě“ ve formě trojí devalvace koruny, se její úspory v cizí měně staly dostatečně velkými, aby v privatizaci nakoupila značné množství nemovitostí, které začala pronajímat, především chtivým, leč nezkušeným, podnikatelům. Dneska vlastní několik domů, nejen v ČR, ale i na Slovensku. Má samozřejmě nemovitosti i ve své nové domovině, v Rakousku. Před několika lety se začala specializovat na koupě bytů v domech bytových družstev, které pak pronajímá, což jí umožňují stupidní zákony této země. Před několika dny koupila, solidně předražený byt dokonce v našem domě. Má jedinou dceru, která žije v USA a s matkou fakticky nekomunikuje. Takže její nákupy nejsou v mých očích ničím jiným, než duševní poruchou. Doslova případ pro psychiatry. Přemýšlím jenom, jak bych takovou chorobu nazval. Nejspíše asi Rothschildovským syndromem. Vždyť kupříkladu jeden z Rothschildů si údajně léčil žal ze smrti své manželky stavbou nejvelkolepějšího zámku v Evropě, v němž nashromáždil jednu z největších uměleckých sbírek světa. A to v době, kdy umíralo na bojištích Evropy na miliony lidí.

Když jsem před 14ti lety viděl v přímém přenosu ČT náraz jednoho z letadel do dvojčete a pak zřícení obou mrakopdrapů, první mou myšlenkou bylo, že se americkým zpravodajským službám cosi nepovedlo. Brzy po katastrofě se hovořilo, že patnáct z devatenácti únosců letadel byli občané Saudské Arábie. Tehdejší ministr vnitra a dnešní král Saudská Arábie v oné době prohlásil, že to nemohli zosnovat Arabové a že za akcí je Izraelský Mosad. Nejsem sympatizantem různých hypotéz o spiknutí občanů USA. V žádném případě nehodlám posuzovat různé vědecké či spíše technické názory o odolnosti budov a způsobech jejich destrukce. Nevěřím rovněž o záměrné destrukci dvojčat pomocí výbušnin. Ale připouštím, že Americké tajné služby minimálně zanedbaly své povinnosti. A domnívám se, že záměrně, jako záměrně nereagoval Roosevelt na varování rozvědky před útokem na Pearl Harbor, protože potřeboval záminku pro vstup USA do války. Americkým mocným je dneska válčení velice potřebné. Dokonce si myslím, že jim nezáleží na vítězství. Zbrojařské firmy potřebují udržovat své zisky, ale také výzkum, rozvoj a zvýšené dojení státního rozpočtu. Jsem ochoten připustit, že v budovách byly nahromaděny nevhodné materiály, ba dokonce výbušniny, což bylo pouze atentátníkům k „dobru“. Jsem vnitřně pořád přesvědčen, že šlo o provokační spiknutí inspirované CIA a realizované Mosadem, který si ty Araby najal. Ovšem pravdou je, že nevěřím oficiální verzi vyšetřování. Tak jako jsem nikdy neuvěřil zprávě Warrenovy komise o smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho.

Prezidentská funkce v Československu a potažmo i v ČR, je v mých očích pozůstatkem monarchismu. Původně jakousi odměnou pro stařičkého Masaryka. Nedovedli jsme se jí zbavit za vlády KSČ a po nich už teprve ne, protože Havel, Klaus, ale i Zeman po nějakém takovém zápisu do historie celý život nepokrytě snili. Ve smyslu Ústavy jde o funkci pouze prestižní, leč zmíněná trojka se vždycky cítila ještě natolik silná, že každý z ní se chtěl v politice země i prosazovat, nejen „klást věnce“, jak všichni říkávali. Havel, v politice vychován disentem s jeho konspiračními metodami, se v prezidentské funkci vyžíval ve vnitřní politice státu. Na kabinetní pikle byla však parta jeho nohsledů poměrně nepočetná a především nevzdělaná, jako jejich vůdce. V politice pak byli všichni amatéry a většina bez schopností. Proto Havel ve vnitrostátní politice prohrál všechno, do čeho se pustil. Klaus pochopil, že mu funkce dává jakýs, takýs prostor pouze v zahraniční politice. Ve své ješitné pýše se zaměřil na to, že poučovat celý svět, především tedy Evropu o socialistickém až komunistickém nebezpečí, které trčí z každého kolektivismu, tedy i ze samotné EU. Nakonec byrokratismus EU mu vystačil na mnoho let poměrně oprávněné kritiky nově se tvořící integrace Evropy. Zeman ze všech jmenovaných prozatím je nejsvéráznější a většinu bitev vyhrává jak uvnitř státu, tak i v prezentaci ČR ve světě. Řekl bych, že je nejúspěšnější a tak zvaná „pražská kavárna“ svou nenávistí a uchylováním se k vulgaritě mu spíše získává další a další sympatie u většiny voličů. Zatím lidem své vlasti prospěl, především svou mezinárodní angažovaností, nejvíc, i když má za sebou pouze čtvrtinu doby, jakou ve funkci strávil Klaus a pětinu Havlova angažmá. Mediální galérka se pořád snaží veřejnost přesvědčovat, že z českých politiků zná svět jedině Havla. Blbost. Více lidí v Evropě a USA zná spíše Jágra, Gotta a Nedvěda, vždyť o politiku se vesměs lidé nezajímají, nadtož o politiky. Zeman navíc pochopil, kde se tvoří nový svět a snaží se naši zem do toho procesu zapojit. V tom je jedinečný dokonce i mezi evropskými politiky. Není ještě jisté, že onen nový svět vyhraje hned první bitvu, ale je jisté, že vyhraje válku. Pokud by se tak nestalo, asi by šlo o zánik lidstva.

Každý nástroj se časem opotřebovává. Tak se v globální politice opotřebovala USA. Jejím vrcholem bylo dvacáté století, především pak obě světové války, které USA iniciovala, vyživovala a nakonec zdánlivě rozhodla. Důsledkem onoho obrovského vypětí je v současnosti vidět vysoký stupeň opotřebení Amerických regionálních elit, v nichž v průběhu dvacátého století se ukrývala i většina nadnárodních elit. Hovořím-li o regionálních, jmenovitě Amerických elitách, měl bych spíše psát o „atlantických“ elitách, jelikož elity USA a Velké Británie jsou nejméně dvě století silně propleteny. Krize dolaru, krize Amerického finančnictví, která se v roce 2007 rozlila do celého světa, krize vojenství, spočívající v tom, že USA není schopna vyhrát jedinou válku od doby té druhé světové a především nebývalý nárůst antiamerické odbojnosti regionálních elit po celém světě, to všechno jsou příznaky úpadku, a řekl bych neodvratného konce, dosavadní pozice USA na planetě. Nadnárodní prediktor hledá proto novou pozici pro představitele nadnárodních elit, tedy svou a tím je nucen najít i hlavního nositele dalšího globalizačního procesu. Včera jsem se díval víc jak dvě hodiny na oslavy 70tého výročí konce druhé světové války, které zorganizovala vláda ČLR. Na tribuně při vojenské přehlídce stáli prakticky jen Si Ťin-pching a Putin, kteří spolu neustále komunikovali. Ostatní státníci a politici byli jednoznačně mimo tuto dvojici. Něco mi říkalo, že světapanstvo si už vybralo nového reprezentanta své moci. Tuším, že USA je odepsaná.