Každý nástroj se časem opotřebovává. Tak se v globální politice opotřebovala USA. Jejím vrcholem bylo dvacáté století, především pak obě světové války, které USA iniciovala, vyživovala a nakonec zdánlivě rozhodla. Důsledkem onoho obrovského vypětí je v současnosti vidět vysoký stupeň opotřebení Amerických regionálních elit, v nichž v průběhu dvacátého století se ukrývala i většina nadnárodních elit. Hovořím-li o regionálních, jmenovitě Amerických elitách, měl bych spíše psát o „atlantických“ elitách, jelikož elity USA a Velké Británie jsou nejméně dvě století silně propleteny. Krize dolaru, krize Amerického finančnictví, která se v roce 2007 rozlila do celého světa, krize vojenství, spočívající v tom, že USA není schopna vyhrát jedinou válku od doby té druhé světové a především nebývalý nárůst antiamerické odbojnosti regionálních elit po celém světě, to všechno jsou příznaky úpadku, a řekl bych neodvratného konce, dosavadní pozice USA na planetě. Nadnárodní prediktor hledá proto novou pozici pro představitele nadnárodních elit, tedy svou a tím je nucen najít i hlavního nositele dalšího globalizačního procesu. Včera jsem se díval víc jak dvě hodiny na oslavy 70tého výročí konce druhé světové války, které zorganizovala vláda ČLR. Na tribuně při vojenské přehlídce stáli prakticky jen Si Ťin-pching a Putin, kteří spolu neustále komunikovali. Ostatní státníci a politici byli jednoznačně mimo tuto dvojici. Něco mi říkalo, že světapanstvo si už vybralo nového reprezentanta své moci. Tuším, že USA je odepsaná.