V mém okolí se objevila osaměle žijící žena, která má již víc jak 75 let. V sedmdesátých letech opustila Československo. Nikoliv jako politický uprchlík, ale ekonomický. V sousední zemi se jí, i za pomoci sňatku se starším mužem, opravdu povedlo dopracovat se do střední třídy a získat poměrně solidní majetek. Po převratu a především po Klausově finanční „reformě“ ve formě trojí devalvace koruny, se její úspory v cizí měně staly dostatečně velkými, aby v privatizaci nakoupila značné množství nemovitostí, které začala pronajímat, především chtivým, leč nezkušeným, podnikatelům. Dneska vlastní několik domů, nejen v ČR, ale i na Slovensku. Má samozřejmě nemovitosti i ve své nové domovině, v Rakousku. Před několika lety se začala specializovat na koupě bytů v domech bytových družstev, které pak pronajímá, což jí umožňují stupidní zákony této země. Před několika dny koupila, solidně předražený byt dokonce v našem domě. Má jedinou dceru, která žije v USA a s matkou fakticky nekomunikuje. Takže její nákupy nejsou v mých očích ničím jiným, než duševní poruchou. Doslova případ pro psychiatry. Přemýšlím jenom, jak bych takovou chorobu nazval. Nejspíše asi Rothschildovským syndromem. Vždyť kupříkladu jeden z Rothschildů si údajně léčil žal ze smrti své manželky stavbou nejvelkolepějšího zámku v Evropě, v němž nashromáždil jednu z největších uměleckých sbírek světa. A to v době, kdy umíralo na bojištích Evropy na miliony lidí.