Uprostřed minulého týdne v městě Bornheim, nedaleko Bonnu, místní samospráva zakázala migrantům vstup do městského bazénu. Důvodem byly stížnosti žen na sexuální obtěžování a poslední kapkou pak fyzické napadení čtyřiapadesátileté ženy osmnáctiletým mladíkem. Zodpovědný úředník města vyhlásil, že „o respektu k rovnosti mužů a žen nebudeme v Německu diskutovat“. Dodal, že zákaz není trvalý. Bude prý provedeno v ubytovně uprchlíků „školení“ a pak bude zákaz zrušen. A tak se také stalo. Zákaz už v pondělí 18. 1. byl odvolán s tím, cituji: „že se migrantům podařilo vysvětlit roli muže a ženy v německé společnosti, tudíž zákaz již není nutný“. Větší zhovadilost jsem ještě neslyšel. Za víkend převychovala politická správa města všechny migranty, což je jistě hodno zápisu do knihy rekordů – nebo spíše politické podlosti. Co z toho vyplývá pro obyvatele? Německé ženy se již několik týdnů ozbrojují povolenými prostředky od paralyzérů přes spreje po další, především orientální zbraně. Být ženou, tak navíc ihned zažádám o zbrojní průkaz. A být taková situace u nás, tak okamžitě organizuji hlídky domobrany ve všech veřejných objektech a prosazoval bych vytvoření občanských ozbrojených milicí. Smysl státu byl od jeho počátků jenom jeden – zajišťovat bezpečí svých obyvatel. Do dneška je tato jeho role nejdůležitější. Pokud na ni rezignuje, pak se nedá nic jiného dělat, než si bezpečnost zajišťovat svépomocí, dokud nebude vedení státu vyměněno za ochotné plnit tuto fundamentální roli.

Odpor ODS a další opozice proti zavedení EET by byl směšný, kdyby nesignalizoval fundamentální zlotřilost oné politické reprezentace. Myslím, že skoro každý, kdo si pozval do bytu řemeslníka, se při placení setkal s dotazem, „chcete účtenku?“ Po němž existoval, pouze pro nechápavé, dovětek – „to by bylo dražší“. Víc snad ani není třeba k problému dodávat. Jenže zatím nikdo jasně neřekl, že nevydávání stvrzenek pomocí „daňové“ pokladny je trestným činem krácení daně, za což jsou poměrně vysoké trestní sazby. V uvedeném příkladě se ho dopouští oba účastníci finanční operace, takže jde navíc u platícího o napomáhání k trestnému činu. Ze strany řemeslníka pak jde o zřejmou korupci. Takže každý obchodník, který nakupujícímu nevydá elektronickou stvrzenku, zákazníka fakticky korumpuje a každý zákazník, který to strpí je komplicem trestného činu. Takže všechny argumenty ODS a ostatní opozice jsou ve skutečnosti podporováním zločinnosti u nás. Konec konců, co jiného lze očekávat od politiků, kteří celý systém, který vytvořili, založili na zločinech od krádeže přes podvody po manipulaci se vším veřejným míněním, čti, absolutní lží.

V současnosti média o ničem jiném nepíší, než o migrantech, především arabských, mladých mužích a nebezpečí terorismu. Od Silvestra v Kolíně nad Rýnem pak o znásilňování „bílých“ žen. Od počátku masové migrace jsem problém viděl poněkud jinak. Začnu proto vzpomínkou na svou pubertu. Již nejméně čtyřicet let říkám každému, že kdyby v mé pubertě holky chodily tak oblékané jako teď, tak jsem se musel ženit v patnácti a možná i dřív. Vůbec se proto nedivím mladým mužům z muslimského světa, že utíkají ze svého prudérního prostředí. Při dnešních možnostech mediální přístupnosti musí být úplně zfanfrnění z toho, když poznávají, jak se ženy na Západě oblékají, pohybují na ulicích, v kavárnách, vinárnách, nedej bože na plovárnách. Který mladík by z toho zatuchlého, tabuizovaného prostředí netoužil uniknout do prostředí pro ně doslova volného sexu. Ne, ne Evropo, ti arabští mladíci sem neutíkají proto, aby tady páchali teroristické sebevraždy, vždyť doma toho nebezpečí měli plné zuby. Utíkají za svobodným životem, především pak sexem. Jenom si představte, jak by se asi chovali naši pradědové, kdyby se před sto padesáti lety holky oblékaly, po ulicích a ve škole či zaměstnání producírovaly v dnešním oblečení. Dám ruku do ohně za to, že by každá druhá byla denně „znásilněná“. Naši pradědové totiž ještě byli opravdoví přírodní mužští a ne bytosti ženami zotročené na sexuální hračky. Kdyby našim pradědům někdo reguloval sex kupříkladu zákonem o sexuálním obtěžování, tak bychom tady možná ani nebyli.

Polský nadprezident a nadpremiér Kaczyński vyhlásil po smrti svého bratra dvojčete, že bude chodit již po celý život ve smutečním oblečení, což zatím dodržuje. Před letošními volbami svůj „smutek“ rozšířil o závazek, že se po volebním vítězství postará o potrestání viníků jeho smrti. Ma což si musíme ještě chvíli počkat. V tradiční nenávisti vůči Rusku naivně totiž předpokládal, že viníkem je Rusko. Není sice jasné, jak chce viníky odhalit, ale je známé, jak se chce Rusku pomstít. Chce obnovit Pilsudského ideu „intermarie“, vytvoření pásu zemí nepřátelských vůči Rusku od Baltu po Jadran. Konkrétně by v současnosti měl zahrnovat Polsko, Lotyšsko, Litvu, Estonsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. I s Českou republikou se počítá. Samozřejmě, že Polsko se cítí být přirozeným dominujícím hráčem toho uskupení a Kaczyňski se již dávno vidí jako vládce nové Velkopolské říše zahrnující celou Východní Evropu. Je to projekt lahodící především USA, protože naplňuje dlouhodobý světovládný záměr Američanů, nedovolit efektivní spolupráci Německa a Ruska. Není proto divu, že jej Američané podporují a pomocí tajných kroků dělá CIA všechno možné, aby Evropu s Polskem rozkmotřila. Kaczyňski ve své primitivitě na ten slaďoučký lep skočil. Jenže! Ruský propagandistický stroj pracuje dlouhodobě a velice sofistikovaně. Již v roce 2014 se ve světových médiích objevovaly zprávy o tom, jak se lze nabourat do počítačových systémů letadla. Za pár měsíců pak byla vypuštěna nenápadná zpráva, že letadlo nad Smolenskem, v němž zahynul bratr současného vládce Polska, se zřítilo proto, že počítač byl ovlivněn CIA, se záměrem vyprovokovat Polsko Ruský konflikt. A máme vymalováno. Pokud tato hypotéza bude přijata velkou částí světového mínění, co asi bude dělat carisimus post-Pilsudski?

Stát, jehož příslušník předsedá komisi OSN pro lidská práva, začal letošní rok opravdu „příkladně“. Saúdové popravili hned na Nový rok 47 osob, mezi nimi i šíitského duchovního Nimr al-Nimra. Podle mne jde o čistou provokaci vůči Íránu. Ten se oficielně ihned k věci vyjádřil. Mluvčí íránského ministra zahraničí Hossein Jaber Ansari obvinil Saúdskou Arábii z podpory terorismu a z popravování oponentů: „Saúdská vláda podporuje teroristy a radikální sunnitské extremisty a zároveň popravuje a utlačuje kritiky ve své zemi“, zdůraznil. Jelikož v Íránu veřejnost napadla velvyslanectví Saudské Arábie, následovala diplomatická válka v podobě přerušení diplomatických styků. Tím obvykle začíná skutečná, ozvrojená válka, protože nelze vyjednávat. Našel se však ihned Irák, který se nabídl, že zprostředkuje vyjednávání. Saudi pod novým králem zřetelně ztrácí soudnost. Neúspěšně válčí v Jemenu, teď se zaplétají s Íránem a k tomu všemu jim došly finanční prostředky, takže si poprvé po mnoha letech musí půjčit na provoz svého rozhazovačného státu. Proti Íránu by byli Saudi naprosto bez šancí i kdyby neměl smlouvy o vzájemné pomoci s Ruskem. Nebo, že by v tom zase měla prsty CIA, která chce mermomocí zatáhnout Rusko do další války?

Komunisté rádi o sobě říkávali, že jsou lidmi zvláštního ražení. Opravdu byli. Ti opravdoví komunisté měli a podle mne i nadále mají, dominantní vlastností smysl pro rovnoprávnost a spravedlnost. Dále pak bytostnou nechuť k přežraným boháčům a živelnou nenávist vůči zneužívání člověka člověkem. Takoví lidé však mohou z těchto důvodů být svému okolí nebezpeční, pokud svá konkrétní stanoviska považují za jediná správná, a nebo se dokonce snaží ostatní lidi převychovávat ke své podobě, čili když se z nich stávají fanatici. Jejich profesionální vůdci měli však něco navíc. Často měli psychické úchylky profesionálních politiků. Už Koukolík s Drtinovou vyzkoumali, že ve vrstvách politických profesionálů se vyskytují některé duševní odlišnosti častěji, než je průměr v dané populaci. Především jde o deprivanty, projevující se převážně stupidním chováním. Mám dojem, že v současném světě s krizí zastupitelské demokracie, se tomuto druhu obzvláště daří. Kupříkladu čelní politici Evropy a jejich byrokrati skutečně doslova hýří stupiditou. Odkládají řešení, mnohdy dokonce spoléhají na to, že se věci nějak samy vyřeší. Problémy vědomě špatně identifikují a podceňují jejich rizika. Přijímají řešení ke škodě nejen společnosti, ale i své vlastní. Ve zvýšené míře podléhají emocím. Nerozhodují podle svého přesvědčení, ale buď pod tlakem „lidu“, pokud chtějí být znova zvoleni, nebo podle našeptávání poradců, mnohdy údajných expertů, vesměs však osob odtržených od života. Deprivanty byli a jsou zcela určitě všichni tři naši polistopadoví prezidenti. Za opravdové učebnicové příklady však považuji některé „zjevy“ současné politiky ve světě. Jména Jaceňuk a Porošenko ani myslím není potřeba zvlášť charakterizovat. Ovšem jsou i další, například Orbán, Kaczański, Erdogen, Joe Biden a zvláště pak John McCain. Náběh na příslušnost v této superskupině má však i Obama, Merkelová, Tusk, ale i Solana, Netanjahu, z našich pak bez nadsázky Kalousek či Fiala, kterým už chybí k přestupu do nejvyšší kategorie stupidů pouze získání reálné státní moci. Vždycky jsem předpokládal, že duševně hendikepované až nemocné osoby v soutěži o mocenské posty vytřídí nejlépe demokratický systém se svým kariérním řádem začínajícím pro ně v nejnižších funkcích v obcích. V nynější době, kdy jsou volby plně závislé jen a jenom na penězích získávaných od nadnárodních korporací, je ovšem už všechno jinak.

Již v době studené války existovaly na Západě nadnárodní společnosti. Jakési první náznaky globalizujícího se kapitálu. Šlo vesměs o produkční společnosti, především těžařské a výroby automobilů, které vyžadovaly největší investiční prostředky. Tehdy vznikaly první ryze investiční banky. Po zániku SSSR dochází k vysokému zrychlení ekonomického tempa mezinárodního obchodu, který si vynutil vznik početných komerčních bank. Průmyslové investice díky technologické vyspělosti výroby, se až nebetyčně zvyšovaly ve všech průmyslových oborech, takže banky musely disponovat mnohem většími finančními prostředky na půjčky. Tak se vytvářel sektor investičně-komerčních bank, které svým kapitálem vysoko převyšoval čistě komerční banky. Na zmíněné obrovské investice se museli skládat ti nejbohatší z bohatých. Technický pokrok začal být ale tak rychlý, že investice se mnohdy ani nezaplatila a již byla jí vytvořená produkce zastaralá. Banky proto začaly hledat nový zdroj zisku a našly jej v burzovních, spekulativních operacích. Stále víc a víc rizikových. Rizika unesly jen banky, které byly největší. Tak se na glóbu vytvořila současná struktura spekulativního kapitálu ovládající svět. Tvoří jej doslova několik stovek a možná jen desítek „rodin“, které sami sobě začaly říkat nadnárodní korporace. Média tento terminus technikus převzala a používají jej. Jenže korporace, ať je jakákoliv, není veřejnou institucí, ale jde o soukromý subjekt, čili ji někdo vlastní. Z čehož zákonitě plyne, že globální korporace jsou vlastně „rodiny“ fyzických osob, tedy mafie a jejich vlastníci pak gangsteři. Globální gengstři. A současný systém je fakticky nejlépe zorganizovaným zločin v dějinách lidstva. Zločinem nadvlády nad světem.

Není to zas tak dávno, co se slovo oligarchie stalo součástí běžné řeči. Ještě před dvaceti lety politologové učili, že pojem oligarchie se vztahuje jenom na popis některých fází antických politických systémů, především pak Athén a Říma. Ovšem již v té době to dávno nebylo pravda. Již ke konci sedmé dekády minulého století se objevovaly první texty, hovořící o tom, že v USA kapitalistické demokracie stále více přerůstá v oligarchii. Chyběly však podrobnější argumenty či důkazy. Teprve před několika lety skupina výzkumníků z Princeton a Northwestern University analyzovala 1779 politik přijatých vládou během let 1981 a 2002 a porovnávala je s požadavky většiny obyvatel, stejně jako se zájmy majetnější vrstvy a mocných zájmových skupin. Ukázalo se, že většina přijatých zákonů se shoduje s postoji ekonomické elity. Obecně výzkumníci tvrdí že, cituji: „Pokud většina obyvatel s ekonomickými elitami a organizovanými zájmy nesouhlasí, většinou prohraje. Kvůli silnému sklonu politického systému k zachovávání statu quo navíc obecně nedojde ke změně, ani pokud ji žádá většina Američanů“, konec citace. Ve své studii nazvané Testing Theories of American Politics: Elites, Interest Groups, and Average Citizens (Testování teorií americké politiky: Elity, zájmové skupiny a průměrní občané) předkládá proto zásadní tezi, že americká vláda nereprezentuje zájmy obyčejných lidí, nýbrž těch mocných a bohatých. Komentáře sdělovacích prostředků v některých případech pak vyslovily názor, že by bylo záhodno studovat, zda tomu tak není vždy a všude, bez ohledu na konkrétní formu vládnutí. Pokud tomu vždycky bylo, o čemž jsem já už dávno přesvědčen, pak v posledních letech je to stále zřejmější a myslím, že i tím viditelnější pro pořád se zvětšující počet veřejnosti. Navíc si myslím, že označení vládců slovem oligarchie je příliš útlocitné. Jde podle mne o mafii, tak zvaná politická soutěž je soubojem gangsterských skupin a tak i současná globální nadvláda není ničím jiným než celosvětovou vládou zločinu.

Obdržel jsem včera od svého přítele Radima Valenčíka poněkud rozsáhlejší, ale právě proto výstižnější přání k novému roku. Jelikož se mi nejen líbí, ale se s ním ztotožňuji, tak ho posílám dál, stejně bych to líp nenapsal.

1. Co si přát do Nového roku? – Abychom ho přežili. A pokud možno, aby během něj došlo k tomu, že vzroste šance na přežití i během toho dalšího roku.
2. Proč takové chmury? – Situace je totiž zlá, bude pokračovat snaha překrývat jednu lumpárnu ještě větší lumpárnou. Tak totiž funguje současná moc, jejíž mechanismy jsem popsal v souvislosti s výročím 28. října, viz: http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html
3. V roce 2016 lze očekávat ještě větší exces, ještě větší tragédii, než byl rozvrat Ukrajiny nebo pokračující pokus o rozvrat EU prostřednictvím uprchlické krize.
4. Co to může být? – Největším nebezpečím by bylo přímé vojenské střetnutí NATO a Ruska na nějakém cizím území (Sýrie, Ukrajina, obé, příp. další destabilizované území, např. některá bývalá středoasijská svazová republika). Takový konflikt by přerostl v globální s použitím jaderných zbraní.
5. Jestřábi jsou na obou stranách a jsou schopni v rozpoutání konfliktu spolupracovat. Vzpomeňte si na hlavní poselství filmu „Šíleně smutná princezna“. Navíc, jsou vydíratelní. Putinova kutuzovská politika maximální snahy o to, nenechat se vtáhnut do konfliktu, který není nezbytný k přežití, nemusí vydržet věčně.
6. Mimo jiné pochopení této skutečnosti ukazuje, jak ubozí jsou ti, co straší ruskými agenty. Vůbec není důležité, kdo a jakou formou je agentem USA, EU, BND, Izraele apod., ale kterou ze sil hry zastupuje (tu, která konflikty vyostřuje a ještě na tom vydělává miliardy, nebo tu, která se je snaží tlumit a řešit).
7. Když už jsem u toho, tak pro rok 2016 ještě jedna prognóza: Sluníčkáři budou v defenzívě, většina z nich bude podléhat stálé většímu hlupství, poroste jejich agresivita, nesnášenlivost, servilita vůči globální moci, druhorepublikové kolaborantství, pokrytecké národní sebemrskačství a hulvátství. Část z nich si naopak začne uvědomovat podstatu hry, ale nebudou to mít lehké. Prozření se neodpouští. Zejména ne ze strany těch, kterým zobali z ruky. Tak jim držme palce, ať vystřízlivění přežijí bez úhony.
8. Tím větší význam má to, aby ti, co se nenechají vtáhnout do sviňských her a co se nenechají manipulovat (a těch bude patrně přibývat), stále důsledněji používali rozum a využívali každou příležitost k jeho kultivaci. A aby se drželi zásad jako je slušnost, schopnost používat věcné argumenty, cítit vzájemnou sounáležitost, být empatický vůči druhému apod. Nestačí mít jen „ten správný názor“ (každému se zdá, že právě ten jeho názor je správný), ale jde o to s ním obstát v rámci korektní komunikace ve veřejném prostoru.
9. Změna k lepšímu nezačne dřív, než převáží vůle a odhodlání podstatné části veřejnosti (odborné, ale zejména laické) společně vytvořit a prokomunikovat ke vzájemnému sdílené dostatečně konkrétní a realistickou vizi toho, jak změnit společnost k lepšímu. Vizi, která vyrůstá z pochopení toho, o co jde a co dělat.
10. A užijme si v roce 2016 i v tom dobrém. Reálná náplň našeho života je založena na schopnosti prožitkově zpřítomňovat minulé, vztahujíc se k budoucímu. Nakolik kdo bude chápat, o co jde (a uchová si optimismus), natolik si bude užívat i vnitřně bohatého života, pokud bude využívat i vše dobré, co nám život přináší. K tomu přeji tu trochu štěstí, která umožňuje uchování člověku a jeho blízkým zdraví i možnost profesního uplatnění.

Razantní nástup nové moci hned po volbách mne nikterak nepřekvapil, ale v zatímním výsledku mne přece jenom potěšil. Očekával jsem, že krajně pravicová vláda se v prvé řadě zaměří na zesílení antiruské politiky, ve které by ji EU možná otevřeně, ale určitě potměšile utajeně podporovala. Vládnoucí PiS se ale zaměřila v prvé řadě na „třetí parlamentní komoru“, čili na Ústavní soud. Odcházející vláda totiž provedla jeho rekonstrukci poněkud neuváženě, řečeno jasněji, zneužila svého postavení a najmenovala si do něho své lidi dokonce i za soudce, kterým ještě neskončil mandát. Bylo samozřejmé, že noví vladaři takový podraz nespolknou. Bohužel nápravu problému vzali poněkud od podlahy a díky své většině v parlamentu prosadili poněkud diskutabilní nový ústavní zákon, týkající se tvorby Ústavního soudu. Zasloužili si za to v prvé řadě nevídaně silný odpor domácí opozice, který se projevil a stále projevuje, početnými demonstracemi nejen ve Varšavě, ale v mnoha jiných městech, ale především víc jak zdvižené obočí politické reprezentace EU. Z jejich strany je slyšet výtky o nedemokratičnosti a v kuloárech se dokonce hovoří o extrémní pravicovosti až fašizaci vlády PiS. V mých očích je to dobré, protože kdyby nyní Polsko začalo se svou antiruskou kartou, tak EU by se za něj veřejně nemohla postavit, když mu tak razantně vytýká nedemokratičnost, ba až něco horšího.