Jsem velmi skeptický ve věci příměří, které má v Sýrii začít tuto sobotu. Američané s vysokou pravděpodobností chystají podraz na Rusko-Syrskou koalici. Napovídá mi to mimo jiné nedávná žádost představitelů Džabhat an-Nusrah, kterou adresovali přímo OSN. Žádali v ní, aby byla proti nim zastavena bojová iniciativa Ruska a Syrské armády, protože se prý vzdali idejí Al-Káidy, čímž se podle svého prohlášení „přetransformovali“ z OSN uznávaných teroristů v umírněnou opozici proti Asádovi. Už používání termínu umírněná opozice dokazuje, že jednají na radu USA, nebo spíše CIA. Rusové totiž takovou opozici neznají. Celá akce je až příliš průhlednou pastí na Rusko, což svědčící o čirém zoufalství jak USA, tak samotných teroristů. Jelikož Rusko považuje Džabhat an-Nusrah pořád za teroristy, bude na ně útočit i v době příměří, což Putin jasně řekl. USA se budou snažit prosadit v OSN změnu statutu těchto zberánčelých vlků a i když toho třeba nedosáhnou, zvednou propagandistickou válku proti Rusku, že porušuje příměří. Zoufalství vládců USA nejlépe pochopí ten, kdo se seznámí s obrovskými náklady, které už oni samotní, ale i jejich posluhovači, vynaložili na rozbití Sýrie. K takovému poučení může posloužit kupříkladu text na webu http://www.novarepublika.cz/2016/02/priznaky-blizici-se-velke-valky.html . Amerika očekávala, že rozbitím Sýrie se jim veškerá ta námaha i vynaložené prostředky vysoce vrátí. Pokud ale Rusko prosadí svou, tak to političtí neokoni, militarističtí jestřábi a mafie finančních supů z Wall Streetu Obamovi a samozřejmě Putinovi nezapomenou.

Pokud se podaří realizovat příměří v Sýrii, za podmínek, které dohodly pracovní skupiny odborníků zúčastněných států pod spolupředsednictvím USA a Ruska, budou konečně vytvořeny podmínky k ukončení občanské války v Sýrii. Podmínky zastavení palby v Sýrii včera celé světové veřejnosti oznámil Putin po telefonickém rozhovoru s Obamou. Příměří má začít 27. 2. o půlnoci, když všechny bojující skupiny jasně v průběhu 26. 2. prohlásí, že s ním souhlasí a vojenští odborníci Ruska a USA na mapách zaznamenají jejich stávající pozice. Putin při tom zdůraznil, že příměří se netýká bojovníků ISIL a Džabhat an-Nusrah, které byly rezolucí OSN uznány za teroristické. Pokud se příměří podaří zajistit a udržet, vytvoří se tak pevný základ pro vnitrosyrský politický proces zahájený nedávno v Ženevě pod patronací OSN. Tolik Putin, podle jeho slov v souhlase s Obamou. Jak se zdá, Rusku stačilo pět měsíců, aby zásadním způsobem rozhodlo čtyřletou a výhledově nekonečnou válku v Sýrii, kterou Západ spíše živil, než aby ji chtěl ukončit. Pokud se povede v Sýrii provést dohodu vlády s opozicí a dovést zem až k volbám, pak Putin si jednoznačně zasluhuje Nobelovu cenu míru.

Problémem číslo jedna v EU je debata nad návrhem reformy, kterou požaduje Británie. Zvláště když v červnu mají její občané v referendu rozhodovat o dalším setrvání v EU. Od samého počátku jsem zastával názor, že se Británie nikdy neměla stát členem EU. Její zájmy byly totiž vždycky bližší zájmům USA, než Evropským. Jsou to zájmy globální nadvlády nad planetou. U Británie jde v prvé řadě o nostalgické vzpomínání na impérium, které jim Američané přebrali. Považují USA za své, sice vzpurné dítko, ale zdárně pokračující v jejich světovládě, takže se mohou přihřívat v paprscích úspěchů mocivhtivců USA, pokud jim budou dělat nepotopitelnou letadlovu loď i nadále. Hospodářsky nejsilnější zemí Evropy je nesporně Německo. To je ale od konce války prakticky zemí okupovanou Americkou armádou. Společným zájmem vládců USA i Británie je nedovolit vytvoření skutečně svobodné Evropy. Taková by se totiž musela hospodářsky napojit na Rusko, aby vznikla alespoň prozatímně ekonomicky daleko nejperspektivnější síla světa. I z těchto několika skutečností plynou zásadní kroky k obnově suverenity Evropy. Proces by mohl být spuštěn právě odchodem Velké Británie z EU. Ale i když neodejde, je nutné, aby hospodářsky nejsilnější země, především Německo, Francie a Itálie vystoupily z NATO a vytvořily evropskou armádu. Hospodářská síla bez adekvátní podpory vlastního zbrojněprůmyslového komplexu je totiž lehce ohrozitelná. Nepochybuji o tom, že by tím došlo k další diferenciaci Evropy, především tak zvané Východní. Nově se tvořící síla Západní Evropy by se ale nemusela cítit ohrožen ani tím, že by antirusijstvím zpité Polsko vytvořilo jakousi „Antiruskou unii“. Pochybuji, že by se k ní v konečném dělení přidalo Česko, Maďarsko, či Slovensko. Stejně tak pochybuji, že by se země Pobaltí, pod velením Polska, třeba i s Bulharskem a Rumunskem mohly prohlašovat otevřeně za spojence USA. Staly by se totiž zřejmě obětním beránkem každého sporu USA a Ruska v Evropě. Chce-li být Evropa reálněsvobodnou, svrchovanou a samostatnou, musí se zbavit hospodářského lokajství vůči USA a musí si vytvořit dostatečné obranné síly. Pokud nesplní třeba jen jednu z uvedených podmínek, neuchrání svou suverenitu.

Po druhé světové válce prováděla špinavou práci v zájmu USA její CAI. Především pak státní převraty, vojenské puče a podobné „změny“ v zemích, jejichž vlády se vzpouzely plnit zájmy Amerických mocnářů. Po zániku SSSR tuto americkobohumilou činnost začala CIA postupně předávat nově vznikajícím skupinám aktivistů, družících se do různých občanských sdružení, neziskových organizací a jiných typů příspěvkových společenství. Pro ně je společné, že všechny byly a jsou dodnes nějak napojené na státní rozpočet, třeba i přes několik zprostředkovatelů. Jinými slovy mnohé neziskovky se tak staly po celém světě vykonavatelem špinavé práce v zájmu mocichtivců USA. Dotvrzují to, mimo jiné, i poměrně častá prohlášení vysokých důstojníků CIA, jakmile opustí jejich řady. Snad aby ulehčili svému svědomí. Vždycky však byla úkoly, které i pro CIA byly nerealizovatelné. Šlo především o některé činnosti v oblastech bojů. Příkladem může být podpora ozbrojeného odporu některých Afghánců v době vojenské agrese ze strany Sovětského svazu. Americké vojenské zpravodajské služby si v takových regionech dlouhodobě trénují jakýsi svůj předvoj z domácích „vlastenců“, nesmiřitelně nepřátelských k existující vládě. Z nich vychovávají nejen bojovníky, ale především ty schopné navnadí slibem pozic v budoucí vládní moci. Tálibán, Al-Káidá, al-Nusrá, Islámský stát až po DAEŠ, to všechno jsou v regionu Blízkého Východu aktivní bojovníci tvořící předvoj USArmy, prosazující na celém glóbu zájmy amerických banksterů. DAEŠ v současnosti je nástrojem, jehož aktivitou se daří mocným USA rozvracet nejen Blízký Východ, ale už i EU. USA a její armáda tvořící prakticky většinu NATO, si nemohou dovolit otevřeně rozvracet Evropu. Dělají však všechno proto, aby pod hlavičkou ochrany, především Východní Evropy, před Ruskem a třeba i Íránem, podkopávali důvěru v instituce EU, tím do ní zaseli rozkol a tak ovládli Evropu. Neokonům jde už dneska opravu o přežití USA a především jejich dolarové nadvlády. Ti se už nezastaví před ničím, nepůjdou jenom přes mrtvoly, budou riskovat i zkázu planety, protože jsou ve svém fanatismu přesvědčeni o své boží vyvolenosti, která je nakonec

Může si ale za to sama. Kdyby se v minulém století Evropané mezi sebou nervali jak psi, tak by dneska nemuseli na slovo poslouchat pána, který je v obou případech, i když spíše zdánlivě, od sebe vždycky roztrhl. Tak zvaná Západní Evropa, v domnění že jí USA pomáhají, se v minulém století stala pevnou hospodářskou kolonií svého ochránce. A nejhorší je, že Americkým superbohatcům nezištně pomáhala zničit státy na východ od ní. Ti, spití dosavadními svými úspěchy se nyní rozhodli zničit Blízký Východ a rozdrobit Rusko, poslední to síly na cestě k porobení Číny. Dlouhá historie homo militaris zná velký počet psychopatů bažících po světovládě, od Židovských proroků přes Alexandra z Makedonie, divokého Mongola, po šíleného Adolfa. Takže mafie dnešních banksterů, jejichž nástrojem jsou přitroublí američtí neokoni nejsou první, a asi ani poslední, co si chtějí podmanit svět. Určitě skončí stejně, jako všichni jejich předchůdci. Je jako obvykle pouze otázkou, kolik nevinných při tom zahyne. Evropa má v současnosti obrovskou smůlu. Kdyby měla v čele opravdová velikány, mohla by se vyhnout chystanému tažení a snížit tak počet svých obětí. Ovšem služka Merkelová a poněkud přihlouplý Francouz jsou prokletím, které bude stát Evropany ještě mnoho utrpení.

Nejméně z pěti různých směrů jsem byl upozorněn na video https://www.youtube.com/watch?v=BUJIm6pgLBE . Je to skvěle zkompilovaná propaganda, ve formě politické agitky. Je nutné ovšem přiznat, že výsledek je vysoce účinný, jelikož je opřen o fakta. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na skoro půl století starou státnickou návštěvu nejnaivnějšího prezidenta USA, který působil po druhé světové válce. Velice výstižně ji popisuje kupříkladu web http://echo24.cz/a/wnDGF/migrace-jako-zbran-hromadneho-niceni-konspirace , z něhož doslova cituji: „…rozhovor amerického prezidenta Jimmyho Cartera s čínským premiérem Deng Xiaopingem během jejich historického setkání v roce 1979. Carter přesvědčoval čínské politiky o dodržování lidských práv a volném pohybu lidí. Xiaoping se jej s úsměvem zeptal, kolik si Amerika přeje čínských emigrantů – možná milion, 10 milionů, 30 milionů? To rychle ukončilo debatu o lidských právech“. Konec citace. Migrace a především vyhrožování migrací, je v moderních dějinách stále častější. Evropané a další bohaté země by si měli velice dobře uvědomit, že při současném zalidnění planety, ubývajících přírodních zdrojích, změnách klimatu a kupříkladu i válkách, může být řízená migrace skutečnou metodou boje, čili zbraní, doslova zbraní hromadného ničení. Existují dneska již země a politici, kteří strategicky řízenou migraci využili, nebo ji mají ve svém arzenálu.

Zánik Sovětského svazu a rozpad společenství jeho satelitů byl v očích idealistů šancí na vznik nového typu internacionalismu, myšleno oproti tomu rádoby marxistickému „proletářskému internacionalismu“. Realita však je úplně jiná. Vznikly obrysy Nového světového řádu (NWO) New World Order, pod hegemonií USA, garantovaného jedinou skutečnou mocí, tedy vojenskou silou, realizovanou paktem NATO. O zrodu NWO vyšel v posledních den velice dobrý text, který je publikován česky na webu http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2222-11-zari-1990-zrozeni-noveho-svetoveho-radu-maastricht-byl-zrizen-k-odstraneni-statu-nezakonne-nato-a-co-euro-nemecko-uz-nema-z-eu-cestu-zpet-rusko-se-vymklo-kontrole-zapadu-a-tim-se-zachranilo.htm . Doporučuji si jej přečíst. Osobně se s ním prakticky plně ztotožňuji. V té souvislosti sděluji, že téma, které jsem nastínil na tomto svém blogu 29. ledna, jsem na webu http://www.novarepublika.cz/2016/02/ceka-snad-evropa-na-diktatora.html poněkud rozpracoval.

Do Evropy za minulý rok přišlo víc jak milion obyvatel ze zemí Blízkého Východu a severní Afriky. To je tak asi kolem tří tisíc lidí denně. Takový exodus musí být organizovaný. I kdyby všichni utíkali před válečným běsněním, tak je kdosi musel nasměrovat a vytvořit jim k cestování další příhodné podmínky. Prohlášení Merkelové, ať už bylo jakkoliv hloupé, není jediným viníkem celého procesu, ba ani spouštěčem. Po celá desetiletí zadržoval exodus Afričanů do Evropy Kaddáfí v Libyi a dokonce mnohé černochy internoval a posílal je zpět. Muslimové utíkající z Blízkého Východu byli zase koncentrováni v Turecku a Libanonu nejméně pět let. Dnes je v Libyi asi dva miliony čekatelů na převoz přes Středozemní moře, v Turecku nejméně další milion a Libanon se nechlubí tím, kolik z utečeneckých táborů se chce dostat jinam. A všichni údajně chtějí do Evropy, především pak do Německa. Takové počty už nejsou migrací, leč invazí. Dokonce agresivní invazí, čili jednou z metod hybridní války. Když by Evropa měla zájem zjistit si, kdo utečence do Evropy převáží, kdo financuje celý ten obrovský byznys, pak by zákonitě musela odhalit svého úhlavního nepřítele, který má zájem zničit Evropu, coby svého konkurenta. Jedno vím naprosto jistě. Rusko to není, to naopak Evropu až životně potřebuje a navíc silnou Evropu. Nejlépe tak silnou, že konečně začne vzdorovat zámořské mocnosti.

Je tomu již pár měsíců, co Putin prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byl katastrofou, především humanitární. Jeho vyjádření doslova protrhlo hráz nenávistných komentářů v celém „americkém světovládném táboře“. Do té doby byl obviňován pouze z agresivity, válkychtivosti, poťouchlosti, nedodržování slibů, či jiných malicherností, jež ho připodobňovaly k Hitlerovi. Od té chvíle se však z něho, pro služebníky protiruské fronty studené války, stal car imperátor, toužící po obnově Sovětského svazu, čili satanský klon Hitlera a Stalina v jednom, čti, to nejhorší, co mohlo svět potkat. Přemýšliví lidé na celém glóbu však stále častěji dávají Putinovi zapravdu. Kdyby se totiž nerozpadl Sovětský svaz, tak by v žádném případě nedošlo k akci světovládných elit USA, kterou leze nazvat „okupací teritoria producentů ropy“. Za tím účelem bylo využito teroristického útoku ze září r. 2001. Teprve následné chování USA pak zavdalo argumenty pro spekulativní až konspirativní hypotézy, že Američané si teroristické útoky při nejmenším objednali, pokud je dokonce sami nezorganizovali. Obětovali tisíce svých občanů jenom proto, aby mohli zahájit útok na Blízký východ a nastoupit na cestu ovládnutí „ropného regionu“. V těch souvislostech mne napadá ještě jiná myšlenka. Západ se často chlubí, že SSSR byl zlikvidován bez krveprolití. Není to pravda. Všechno, co následovalo po jeho zničení, by se s vysokou pravděpodobností nestalo. Nebyl by napaden Irák, Libye, nebyla by vyprovokována občanská válka v Sýrii, nadtož na Ukrajině. Všechna krev, která byla prolita od rozpadu SSSR, jde fakticky na konto toho doslova apokalyptického jevu, jímž zánik onoho socialistického megastátu byl. Putin měl pravdu, bez rozpadu SSSR by nebylo milionů mrtvých, desítek milionů prchajících a stamilionů beznadějně zotročených globální financiérkou mafií. Zánik Sovětského svazu je i v mých očích největší humanitární katastrofou lidských dějin. Zatím!

Včera zemřel jeden z mála geniálních Čechů. Zemřel příliš brzy. Neměl ještě ani 63 let. Pokud jsou lidé, kteří nesouhlasí s mým hodnocením jeho duchovní úrovně, pak v žádném případě nemohou popřít, že to byl polyglot a většina mu jistě přiznává, že byl jedním z mála polyhistorů. Od roku 1990 se podílel i na politice v naší zemi. Přestože patřil ke komunistům, byl po celou dobu uznáván celým spektrem politiků, což okamžitě po jeho smrti veřejně vyhlašovali. Byl víc jak dvě období europoslancem a i v Evropském parlamentu si získal uznání až obdiv. Napsal řadu vědeckých knih, které nejsou snadným počtením. Jen za ně ceká díla a ne fantasmagorické bláboly, či poněkud myšlenkově placaté eseje. Přesto se našel mladý novinářský blbeček, který na svůj web, ihned po oznámení o úmrtí napsal: „Mrtvý komunista, dobrý komunista“. Nic na tom nemění, že pod tíhou ohlasů tu zvrhlost vymazal a rodině se omluvil. Pro mne je jeho chování jasným průkazem, že současná doba, víc než kterákoliv předešlá, pod vlivem zvráceného pojetí liberalismu plodí všechny druhy psychopatů až po ty zločinné. A nejenže plodí zhovadilé lidi, vytváří i pro většinový lid zvrácené systémy. Osobně jsem rád, že jsem se s Ransdrorfem znal a nějaký čas si s ním mohl vyměňovat názory. Když Zeman o něm včera řekl, cituji: „Byl to jeden z nejbystřejších intelektuálů, kterého jsem poznal“, tak to už skutečně něco znamená.