Ostřílený politik vygenerovaný z odborářského prostředí poskytl rozhovor pro Parlamentní listy, kde zrušení návrhu rozpočtu na rok 2022 označil za kopanec. Nemyslím si to, protože nemyslím jako Škromach. Sice se mi nechce hledat zákon o rozpočtovém provizoriu, ale je víc jak jisté, že vláda v provizoriu nebude mít pravomoc čerpat prostředky na věci, které nejsou uzákoněné. V dobách nebývale rostoucí inflace, především růstu cen energií a potravin nebude mít tedy šanci podporovat sociálně slabší. Což je podle mě její záměr, neboť toto je vláda superbohatých. Nadarmo nebyla po celou dobu její opozice podporována mediálním impériem Bakaly spolu s oligarchy napojenými na ČT. Nebude ale moci rovněž podporovat drobné podnikatele, kteří to v případě pokračování koronavirové krize budou nezbytně potřebovat. Takže si vytvoří i vlivnější odpůrce. Něco víc napoví, jak rychle nový rozpočet sestaví, když seriózně se na něm pracuje obvykle tak rok. Fiala se dušoval, že sníží rozpočet o 80 miliard a při tom nebude zavádět nové daně. Na první pohled v současné situaci země, EU a světa je to nesmysl. Takže uvidíme, zda tento veletoč Fialovi vyjde tak, jak trvání na všech nominantech „své“ vlády.

PETR FIALA – oficiál, který kromě přesvědčení o své důležitosti nemá jiný předpoklad k výkonu své funkce.

MARKÉTA PEKAROVÁ ADAMOVÁ – potrhlá anarchistka.

MILOŠ VYSTRČIL – astenický učitel tělocviku bez dalších vloh.

A konečně MILOŠ ZEMAN – starý muž nesoucí důstojně známky svého zániku urychlené fanfarónsky bezohledným předešlým poměrem ke svému zdraví.

Pokud jsem četl, všemožní spekulace na dané téma, tak ani jedna se neblížila skutečné pravdě, kterou samozřejmě hlavní dva aktéři nikdy neřeknou. Každý, kdo zná charaktery Zemana a Rychetského, ten se totiž vůbec nediví. Zeman nedokáže prohrávat a z hloubky svého antinomismu nesnáší přesvědčeného exkomunistu v sedle reálně nejvyšší politické funkce. Rychetský si zase nese životem komplex kariéristy, kterému příliš brzy ustřihli křídla. Považuje se za zneuznaného právnického odborníka, a doslova se třese na každou příležitost, aby ukázal politikům, kdo že je tady pánem. A tak proč by mu Zeman takovou novou příležitost dával?!! I když já jsem osobně toho názoru, že ve sporu s Fialou nešlo o žádný kompetenční spor, ale o bohapustý politický střet. V mých očích je to především ale další důkaz do pokladnice argumentů dokazujících že naše Ústava je snůškou pravidel, která si může vykládat každý jak chce. Takže ona sama je zdrojem častých, ale především zbytečných politických střetů až konfliktů. Připomíná mi to ono legendární „kurvítko“, které konstruktéři zakomponují do výrobku, aby se po záruční lhůtě zkazil, a proto se musel celý výrobek jako neopravitelný vyhodit.

Podle mého soudu jím není právě dneska jmenovaná fialová, pardon Fialova vláda, ba ani přechodný nájemce Černínského paláce magistr, pardon bakalář Lipavský. Jednoznačně je daleko v nekompetentnosti, neschopnosti, a především nekontrolovatelnosti předčí předsednice, pardon předsedkyně Sněmovny. Vedle této ukejhané husy byla i knihovnice Němcová paní někdo. Myslím si, že jsme nikdy v historii naší zemičky neměli tak ubožáckou sestavu nejvyšších ústavních činitelů. Obraz to úpadkového trendu ve vyspělosti politických kádrů už nemůže být tristnější, myslím si.

…dí lidová moudrost. Potom musí být Marek Benda výjimečně obrovská svině, že se dokáže od útlého mládí neustále držet mezi předními politiky země. Otázkou snad je, zda byl tak vychován, nebo si jej politika teprve takto předělala. Sázím spíše na to první.

Problém jednoho státního úředníčka se stává kardinálním střetem mocenského boje politických struktur na českém dvorečku. Č        i spíše jen na jeho hnojišti? Do něhož zdá se, má být zatažen i velectihodný Ústavní soud. Ve mně proto vyvolává provokativní otázku. Potřebuje vůbec taková periferní zemička globálního mezinárodního prostoru ministerstvo zahraničí? Za celou svou existenci fakticky v mezinárodním vztazích nikdy nerozhodovala o zásadních problémech samostatně. Už za první republiky byla jen jakousi odnoží Francouzské politiky. Za druhé republiky pak poklesle vyhovující zájmům Německu. Po válce jakoby provincií SSSR a nyní posluhovačka každého, kdo si na nás z EU či dokonce USA dupne.

S ohledem na naši bezvýznamnost ve světovém měřítku by nám bohatě stačilo mít třeba pouze Státní úřad správy zahraničních českých kanceláří. Jejich statut bychom si s jednotlivými zeměmi zajistili smlouvami.

A když už jsem u těch zbytečných ministerstev. Co tak ministerstvo obrany? Jakoupak asi obranu řídí? Naše armáda přece není absolutně schopná bránit naši zem, slouží pouze jako žoldácká ekipa pohůnků pod cizím velením. Docela by nám stačilo mít kupříkladu Vrchní velitelství českého kontingentu NATO. Ne?

Jenže taková realita neodpovídá současné, tak zvané korektní politice. Nemýlím-li se.

Zeman nemá ve zvyku jít do střetu, který nevyhraje. Přečetl si nejen Ústavu ČR, ale především komentáře k ní. A ty hovoří jasně. Prezident na návrh premiéra jmenuje ministry. Což znamená, že nemůže jmenovat za ministra nikoho, koho nenavrhne premiér. Ovšem!! Nemusí každý návrh premiéra akceptovat. Šmytec. Vláda pak bude jmenována bez toho sporného kandidáta a je na premiérovi, jak se rozhodne. Buďto odmítne být premiérem čili podá demisi, nebo problém postupně vyřeší. Jde totiž o politický spor, ne kompetenční, jak si myslí senátoři a jiní antizemanovci. Premiér má kompetenci navrhnout a prezident má kompetenci neakceptovat. Takže skutečně nejde o kompetenční spor. Tečka.

Nabízí se ale jiná otázka. Doslova kardinální. Potřebuje taková zemička, jakou je ČR vůbec ministerstvo zahraničí? Nikdy stejně nedělala samostatnou zahraniční politiku, nedělá ji ani v současnosti a v budoucnu ji dělat už nebude. Vystoupení z EU je totiž utopií. EU se bude pod tlakem reformovat, ale spojenectví bude muset být stále pevnější, ne naopak. Jinak se kontinentek Evropa v globálním měřítku stane periferií světa. Stačí nám jakýsi státní úřad správy českých úřadů v zahraničí. A to jenom prozatímně. I tento časem může být zrušen. Mezinárodní politiku podle instrukcí EU může zajišťovat vláda jako celek v koordinaci s prezidentem, pokud se nerozhodneme zrušit i funkci prezidenta, která jenom zbytečně komplikuje výkonnou moc v zemi.

Zpráva tiskových agentur, cituji: „Karibský ostrov Barbados vypověděl přísahu věrnosti britské panovnici Alžbětě II.  a stal se republikou. Země se tak rozloučila s posledním pozůstatkem koloniální éry“. Konec citace. V říjnu letošního roku zvolil místní parlament prvního prezidenta země. Je jím dvaasedmdesátiletá právnička Sandra Masonová, která v úterý 30. listopadu 2021 složila ústavní slib. Tak se bývalá guvernérka Barbadosu stala jeho prezidentkou. Země tím završila dvacetileté vyjednávání o konečném odtržení od Britského impéria a to symbolicky právě v den 55ti letého výročí vyhlášení nezávislosti. Už dávno se tak měly chovat státy uznávající pořád ještě „senilní“ královnu za svou panovnici.

Od včerejší jedenácté hodiny dopoledne máme už zase dva premiéry. Ten třináctý, Petr fiala, zatím samozřejmě nevládne. Bude, podle naší zparchantělé ústavy pouze sledovat, jak prezident lustruje jím navržené kandidáty do ministerských křesel, což samozřejmě vůbec v Ústavě ČR není kodifikováno. Teprve pak se budou Zeman s Fialou dohadovat o eventuálních výměnách, pokud prezidentem neakceptovatelní to raději sami nevzdají, jako to udělal už jeden z nich. Jsem si jist, že v současné době je takové prodlužování velice škodlivé. Navíc prezident se jmenováním premiéra dostal do méně příznivé situace. Kdyby se věci ujali fundovaní právníci, tak musí od svého zdržování jmenování nové vlády ustoupit. Je fakticky neústavní, i když ne protiústavní. Zemanovi asi jde jenom o to, aby nová vláda už nemohla měnit rozpočet na rok 2022. Ovšem tady má hlavní slovo stejně Sněmovna, protože ho nemusí schválit a bude se stejně začínat s provizorním rozpočtem. Nakonec jedna poznámka. Všichni, nebo alespoň skoro všichni komentátoři nedávají třinácté vládě šanci na vykonávání svého mandátu po celé volební období. Fiala ovšem již jednou překvapil. Takže kdo ví. Já se toho sice nedočkám, ale…

Nikdy jsem neuznával ideologii lidských práv. Pokud ji prosazují spojené státy severní Ameriky, pak ji dokonce považuji za doktrínu demagogickou až podvodnou. Navíc za výsměch veškerému lidstvu. Stát, který vznikl na genocidě obyvatel celého kontinentu a zbohatl zotročením velké části obyvatel jiného kontinentu nemá historické oprávnění prosazovat jakási zvrhlá lidská práva. Připomíná mi to vládce, který se podivnými činy domohl bohatství a nadvlády, aby následně zákonem takové činy vyhlásil za zločiny a trestal na hrdle.

Znám jediné přirozené právo člověka. Je to právo na život. Na spokojený život ve spravedlivé společnosti sobě rovných. Z něho plynou dvě opravdu základní lidská práva, která považuji za natolik přirozená, že jsou nezcizitelná.

Podle prvního nikdo nesmí jiného nejen nutit k válčení, ale nesmí jinému ani umožnit válčit. Podle druhého nikdo nesmí mít víc bohatství než potřebuje ke spokojenému životu, dokud je na planetě jediný člověk, který nemá zajištěny ani základní lidské potřeby.

Je pro mě dostatečně výmluvné, že tato dvě práva se neobjevila v žádné deklaraci tak zvaných základních lidských práv. Ony totiž nejsou základním zájmem mocných tohoto světa. Čti. Všechna ta vyhlašovaná, deklarovaná a státní mocí údajně chráněná základní lidská práva jsou jenom skrytým nástroje k ovládání lidské komunity, a ne k ochraně základních životních potřeba a zájmů jejích jedinců.