Začnu zprávou ze včerejšího našeho tisku, cituji: „Ukrajinská armáda o víkendu zaútočila na ruské velitelské stanoviště v Charkovské oblasti, kde se právě nacházel náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. On sám přežil, ale zahynul jeho pobočník“. Konec citace. Díky tomu, že sleduji ozbrojený konflikt na mnoha informačních kanálech, již dávno vím, že vojska NATO, konkrétně pak USA jsou zapojeny do něho od samého počátku, ba ještě před jeho vznikem. To druhé fakticky prozradila už Bidenova prohlášení těsně před uznáním obou separatistických republik Ruskem v únoru letošního roku, jímž byla prakticky zahájena celá „Speciální akce Ruské armády na území Ukrajiny“. Zapojení NATO do vojenských akcí se jasně potvrdilo vyšetřením incidentu s křižníkem Moskva, po němž Rusko zřetelně prohlásilo, že ho považuje za začátek třetí světové války. Dlouhodobé angažmá vojsk USA dokazují některé neúspěchy Ruské armády. Kupříkladu fakt, že nebyla ze začátku konfliktu schopna vytvořit letecký most na letišti Hostomel. Nejvýrazněji se to projevilo dále podle mě tím, že fakticky Rusové zničili veškeré letectvo Ukrajiny, ale přesto se neustále objevovala jednotlivá letadla, která narušovala akce Rusů, ba až ničila jejich významné pozice. Rovněž se Ruské armádě nějak podezřele nedařilo zničit veškeré prostředky protivzdušné obrany Ukrajiny. Již delší čas se proto velice divím, že Rusko dosud proti akcím USA a NATO neprovádí adekvátní odvetu. Poslední zpráva, kterou začíná tento text, pokud je vůbec pravdivá, protože ji zatím nevyvrátila Ruská strana, mně přivedla na myšlenku zdůvodňující chování Ruska. Vědět přesně, kde se v danou chvíli nachází náčelník generálního štábu svědčí o jediném. Jsem přesvědčen, že je vysoce pravděpodobné, hraničící s jistotou, že Rusové si jsou dobře vědomi, že mají mezi sebou zrádce, dokonce vysoce postaveného a asi ne pouze jednoho. Musí proto velice delikátně postupovat. Řečeno jadrně, musí si napřed udělat pořádek ve svých řadách, aby odpověď vojskům NATO byla ospravedlnitelná.