Shodou okolností Soros vlastní německou společnost Winterthur, která (čistě náhodou) postavila čínskou laboratoř ve Wuhanu a byla koupena německou pojišťovnou Allianz, jejímž akcionářem je (shodou okolností) Vanguard, který (čistě náhodou) je i akcionářem Black Rock, který (shodou okolností) ovládá centrální banky a spravuje zhruba třetinu globálního investičního kapitálu.

Black Rock je také (shodou okolností) hlavním akcionářem společnosti Microsoft, kterou vlastní Bill Gates, který (čistě náhodou) je akcionářem společnosti Pfizer (která – jak si pamatujete – prodává tuto zázračnou vakcínu) a je v současné době (shodou okolností) prvním sponzorem/donorem WHO!

Takže teď chápete, jak mrtvý netopýr prodaný na mokrém trhu v Číně infikoval celou planetu virem, který v přírodní modifikaci nebyl smrtelnější než každoroční chřipka. A je rovněž náhoda, že jsem si tento text opsal, aniž jsem si uvedl autora. Takže se mu omlouvám, že neuvádím jeho jméno.

Cituji: „Rakousko v letech 1972-78 postavilo za ohromné peníze jadernou elektrárnu Zwentendorf. Navzdory zdravému rozumu se z toho stalo politické téma, na kterém naháněl body tehdejší kancléř Bruno Kreisky. Po Kreiskym dnes neštěkne pes, ale „díky“ jemu se nikdy nezprovoznila elektrárna, která měla pokrýt 10 % rakouské spotřeby elektrické energie. Dnes se na ni „zeleně“ nainstalovaly fotovoltaické panely, které za celý rok vyrobí tolik energie, kolik by ta elektrárna vyrobila v běžném provozu za 15 minut! No, není to Kocourkov?“ Sdělil před deseti dny redaktorovi Parlamentních Listů Jan Dočekal místopředseda Strany svobodných občanů. To nepotřebuje komentář.

Virtuální konference mezi Btdenem a Si Ťin-pchingem v noci z 15. na 16. listopadu na politice USA vůči Tchaj-wanu nic nemění. USA zůstává spojencem ostrovní části Číny a uznává při tom politiku jediné Číny. Nebude ale podporovat separatistické tendence Tchaj-wanu, protože ČLR by je považovala za porušení zásady jedné Číny. „Tajwanec“ ze zemičky uprostřed Evropy ostrovnímu území nic nového nemůže ani nabídnout, nadtož aby mu mohl nějak pomoci, jako kdysi Kennedy Berlínu. Nestojí totiž za ním síla, leč hloupost politického diletanta.

Byl jsem od dětství nějak divný v sociálním pojímání pohlaví. Na Velikonoční pondělí jsem odmítal chodit s „tatarem mrskat“ ženy a dívky z příbuzenstva. Považoval jsem to za ponižování žen. Sice se mé chování nesetkávalo u nich s pochopením a považovaly to dokonce za jakousi urážku, že jsem je nepřišel „vyšlehat“. Což bylo pro mě zase naprosto nepochopitelné.

Vždycky jsem rovněž pouvažoval za urážku žen, že jejich jména končí na -ová. Ve své slabé znalosti češtiny jsem to považoval také za urážku žen, jako by byly nějakým majetkem muže. Když jsem se ženil, tak jsem proto chtěl převzít příjmení své manželky s „vlastnickou“ koncovkou. Takže bych se jmenoval Stanislav Mertové. Tehdejší úřednice na matrice to odmítly a asi mě považovaly za idiota.

Když ale sleduji současné šílení feministek v problematice genderu, přehodilo mě to na druhou stranu barikády. Cítím se jako muž diskriminován. Jak to, že ženy v minulém století začaly masově nosit převážně kalhoty, ale muži vůbec nenosí sukně?!!

Jaroslav BAŠTA, který se po letech vrátil do politiky napsal dne 9.11 pro Parlamentní Listy, cituji: „…jádrem nového trendu v politice, kdy se přestane mluvit o pravici a levici a bude se mluvit o těch normálních a těch privilegovaných…“. Konec citace. A na jiném mstě téhož textu pokračuje, zase cituji: „…pokud se nechce, tak jde také všechno, protože si dokážou vymyslet sebenelogičtější argument k tomu, aby dosáhli svého“. Konec citace

Leo Kyslinger 8.11.21 na webu https://vlkovobloguje.wordpress.com/2021/11/08/lidska-snaha-selhava/#more-976038 cituje z církevních pramenů. Pamatujete si osobní motto našeho bývalého prezidenta Václava Havla? Znělo: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Jeho motto, ačkoliv mu mnozí vyčítali naivitu, je myslím stále velmi zajímavé. Myslím, že většina obyvatelstva České republiky s ním souhlasí, a to možná tím více, čím vzdálenější se jeho naplnění v dnešní bláznivé společensko-politické situaci zdá být. Ptejme se tedy, jak můžeme jeho význam naplnit? A musíme si upřímně odpovědět, že to nejde, pokud nemáme jasně definované jednotlivé pojmy, které v něm jsou obsaženy – pravda, láska, lež a nenávist. Tím se dnešní společnost dostává do neřešitelné situace. Jak chceme dosáhnout vítězství nad lží a vším, co lež znamená, když nevíme, co je pravda?

V tomtéž textu píše také něco o sobě a vztahu dvou součástí lidského vědomí, cituji: „Víra není pro mě protivníkem rozumu, protože jako matematik musím konstatovat, že jde o dvě rozdílné množiny, které nemají společný průnik“. Konec citace.

Včera si Sněmovna zvolila svého nejvyššího. Stala se jí paní Markéta Pekarová Adamová. Dostala v tajné volbě 102 poslanecké hlasy ze 122 odevzdaných. Ke zvolení bylo nutných 98 hlasů, když volební komise vydala 194 hlasovacích lístků. Neodevzdalo je 72 poslanců. Takový počet členů má sněmovní klub ANO. Ten měl k tomu velice pádný důvod. Do volby totiž navrhoval svého kandidáta, pana Karla Havlíčka.

O jeho kandidatuře se vedla dlouhá a spíš emotivní než právní diskuse. Nakonec si pětikoalice odhlasovala, že Havlíček kandidovat nesmí, protože je ještě ministrem a takovou dualitu zákon zakazuje.

Pětičlená mafie začíná úplně stejně, jako vítězové po roce 1992. Bezohledně si prohlasují co se jim hodí, protože mají spolehlivou většinu. To není moc moudrý začátek činnosti.  Zvláště, když její celkové chování při ustavování sněmovny je nezákonné.

Na to brzy po volbách upozorňoval odborník na ústavní právo, Hasenkopf. Zpochybnil totiž ustavení stranických poslaneckých klubů jednotlivých stran „pětky“, když ocitoval ze zákona o jednacím řádu poslanecké Sněmovny § 77 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., jeho platné znění: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ K čemuž dodává. Z toho plyne, že poslanci ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN nemají nárok na poslanecký klub, a to ani společně (koalice není politická strana), ani každý zvlášť (žádná z jmenovaných politických stran nekandidovala samostatně). Pro vysvětlení pak doplňuje. V tomto znění § 77 odst. 5 byl zaveden zákonem 573/2006 Sb., s účinností od 27. 12. 2006. Takže Čtyřkoalice, zvolená v roce 2002, mohla mít klidně 2 kluby, v té době se to ještě smělo,“ podotýká.

Já tedy shrnuji. Za prvé. Vítězové voleb nedodržují zákon, protože dobře vědí, že jde o formálnost. Zákon o svém jednacím řádu se jim velice lehce totiž podaří změnit. Ovšem v případě Havlíčka lpí na formálním znění zákona, i když dotyčný prakticky už ministrem není, a za pár dní ani de jura nebude. Za druhé pak soudím, že do doby, než bude zmíněný paragraf změněn je činnost Sněmovny nelegální a každé její rozhodnutí může být protestováno u Ústavního soudu a tedy je ohroženo rizikem zrušení.

Tož tak asi.

Můj oblíbený autor Vlastimil VONDRUŠKA na adresu klimatologických dogmatiků napsal, cituji: „Rozum a politická ideologie nekráčejí nikdy ruku v ruce“. Konec citace. Cenzorům na sociálních sítích zase vzkázal, cituji: „Je marné přivlastňovat si právo myslet za nás, pravda se napořád stejně umlčet nedá“. Konec citace

Svérázný myslitel Petr HAMPL, sám se označující za svobodného sociologa, mě tentokrát zaujal myšlenkou, cituji: „Existuje spolehlivá cesta k zániku společnosti. To, když bohatí stále zvyšují svůj podíl na spotřebě hodnot“.

Přiznávám, že ale nejvíc mě svou odvahou překvapil na netu mě neznámý Michal Z. Čenko, když ve svém textu na https://outsidermedia.cz/skolstvi-k-nicemu/ napsal, cituji: „Též mne udivil soudruh Stalin, který prý denně přečetl asi 300 stran textu. A ten blbý rozhodně nebyl, neboť jinak by na něj všichni ti zločinci, kapitalisté, buržoazie, demokraté a jiná pakáž tolik nenadávali.

I když jsem zapřisáhlým odpůrcem předpony post-, tak ji dneska užívám záměrně. To proto, že se chci zmínit o učencích, kteří prognostikují, kam se zvrtne současný pozdní kapitalismus, když je zřejmé, že jeho liberální kořeny už nemohou zajistit dostatek vláhy pro obrovitý strom globalizace. Je dost sociologů, kteří tvrdí, že svět se pomalu zvrhává v neo-feudalismus. Další to předpona, kterou neuznávám. Nemyslím si to. Jsou podle mě v zásadě dvě hlavní alternativy dalšího vývoje globálního lidstva. Nějaká forma kolektivismu, jaký se rodí v ČLR. Nebo chaos končící v nové předtřídní společnosti, kterou marxisté nazývali prvobytně pospolná. Tato „druhotně“ pospolná společnost bude ovšem ubohým plagiátem oné dávné předtřídní.

Elektronický magazín Parlamentní Listy zveřejnil včera rozhovor s uznávaným levicovým politologem Oskarem Krejčím. Dovoluji si z něj citovat poměrně dlouhou pasáž týkající se mezinárodního klimatického karnevalu v Glasgowě, který začal v neděli posledního října. Krejčí říká, cituji: „Obecně platí, že k nepříznivým klimatickým změnám dochází a dochází také ke znečišťování životního prostředí. I když se můžeme přít, jaký je podíl člověka na klimatických změnách, snaha omezit znečišťování životního prostředí je nejen vhodná, ale mimořádně důležitá. Ovšem zelená aktivita musí být promyšlená, nesmí se jednat o záludný útok na země a sociální skupiny, které se snaží dosáhnout spotřební úrovně západních středních vrstev. Nepromyšlená politika, kterou předvádí bruselská byrokracie a slibují některé země – po útěku od jádra a uhlí má podle strany zelených odejít Německo i od plynu? – otřese ekonomikou i sociální stabilitou. navíc takováto hurá politika diskredituje potřebné ekologické aktivity. Zelená politika by měla být radikální, ale promyšlená. Je například nesmyslné volat po omezení emisí skleníkových plynů, a zároveň rozdmýchávat závody ve zbrojení. Nezapomínejme, že firma, která nejvíce ve světě znečišťuje životní prostředí, se jmenuje Pentagon.“ Konec citace. Zvýraznil jsem myšlenku, kterou se nikdo nikdy při všech těch řečičkách o ochraně klimatu neodvážil zdůrazňovat, ačkoliv právě o ni jde především, ne-li dokonce jenom. Patří mezi takové zamlčovatele i novináři, údajní investigativci, kteří „odhalili“, že na zmíněný velepočetný summit přiletělo kolem čtyř stovek miliardářů, podnikatelů, politiků a dalších VIP soukromými letadly, takže jejich uhlíková stopa jen za tu jedinou akci je větší, než jakou má naprostá většina prostých lidiček za celý svůj život. Tož tak pro dnešek.

…k všeobecnému jásotu polistopadových mocných, jejichž pohrobci, díky podrazu Ústavního soudu, ovládli celý parlament. Politologové zatím nevydumali, proč převážně levicově se chovající veřejnost dopustila tuto situaci. Samotní levicoví politici a aktivisté hledají důvody jen v nedávné, či pouze polistopadové realitě. Jenže kořeny jsou daleko hlubší, sahající až do počátků minulého století.

Sociální demokracie je stranou, která věří, že lze dojít ke shodě v rozdělování bohatství vytvořeného prací tak, aby rozdíly v odměňování nebyly tak do nebes řvoucí. Více než její stoleté snažení je nejlepším dokladem mylnosti této teze, a tedy marnosti jejího politikaření za celou dobu její existence.

S KSČM je to poněkud složitější. Sovětismus, který sám sebe prohlašoval za předstupeň komunismu, fundamentální komunistický ideál poněkud zdiskreditoval. Díky Leninově revizionismu Marxova učení vznikl totiž předčasně, takže revoluční diktaturu proletariátu zákonitě musel změni na tyranii.

Komunismus je ale především ideál boje za důstojný život pro všechny. Snem o všeobecné svobodě lidstva, a speciálně pak svobodě chudých. Jeho politická realizace se začala formoval kupříkladu v Berlíně po první světové válce až do počátků třicátých let.

Že je komunismus ideálem boje o všeobecnou svobodu lidstva včetně těch chudých se ukázalo nejpádněji po rozpadu SSSR. Například na devastaci sociálního státu. Od té doby je čím dál zřejmější, že platí nepopiratelná pravda že, cituji: „Svoboda, kterou se honosí liberalismus je pokrytectvím movitých, silných, a tedy existujících mocných“. Konec citace. Liberální svoboda je tedy praktickým zmrzačením pojmu svoboda.

Skutečná svoboda je taková, kterou si mohou za důstojných podmínek užít všichni. A právě tuto nejvyšší pravdu o svobodě polistopadoví komunisté neuchopili a nevyvěsili si ji na svůj štít proti všem hlasatelům a prosazovatelům zmrzačené liberální svobody.