Speciální operace Ruské armády na Ukrajině není válkou. Upozornili na to činovníci OSN. Rusko nevyhlásilo Ukrajině válku a Ukrajina Rusku také ne. Takže nejde o zločin proti míru. Je to prostě ozbrojená mise, invaze k prosazení zájmů nejen Ruska, ale především rusky mluvících obyvatel na jihovýchodě Ukrajiny. Takových misí se Západ dopustil jen za toto století skoro desetkrát. Něco podstatně odlišného ale je zapojování se třetích stran do bojů. To už je minimálně trestný čin vměšování do vnitřních záležitostí jiného. Je totálním nesmyslem dodávat Ukrajině další a další zbraně, protože to jenom bude prodlužovat dobu bojů a zvyšovat škody na majetku a lidských životech obou stran. Všichni státníci světa byli, a dokonce většinou jsou vrcholně povinováni udělat všechno, aby byly boje co nejdříve zastaveny. Vždyť o tom hovoří i ta tolik zbožňovaná smlouva NATO. A to hned ve svém prvním článku. Ale přiznejme si to bez pokryteckých gest a bušení se do hrdinské hrudi. Zemím Západu, toho starého, protisovětského Západu moc a moc vyhovuje, když se mezi sebou perou dvě země Východu, a dokonce pohrobci SSSR. Eskalace konfliktu ve vleklou ekonomickou válku pak vyhovuje především USA. Ta prosazuje jen a jenom své zájmy a Evropa, či spíše EU nemá mezi svými politiky ani jednoho, který by byl schopen zrůdné chování Ameriky demaskovat a donutit EU k samostatnému chování. Proto to s vysokou pravděpodobností skončí pro ni tragicky.

Na Ukrajině po celou dobu existence SSSR probublávalo do veřejného mínění silné vlastenecké cítění. Pěstováno bylo skrytými nacionálními silami, jejichž živnou půdou byla především až fanatická antiruskost, mající svůj původ v bolševických začátcích Sovětského svazu. Pozdější vládci SSSR ho mírnili i tím, že přidávali k Ukrajině další a další území. Není proto divu, že po rozpadu SSSR se tyto nacionalistické živly snažily získat politickou moc v zemi. Pokusů o to bylo provedeno několik, až konečně po událostech na Majdanu zvítězila, především v samotném hlavním městě Kyjevě skupina, jež svou moc populisticky založila především, ne-li dokonce jenom, na protiruských náladách. Tím byl v zemi zahájen vývoj, který logicky musel dospět až do stupně adorace Ukrajinské povstalecké armády, která se za druhé světové války přidala k boji hitlerovců proti Sovětskému svazu. Vyvrcholením tohoto vývoje bylo Porošenkovo vyhlášení Stepana Bandery národním hrdinou.

Celým zmíněným procesem byly nebývale posíleny celoevropské tendence, jež se po rozpadu SSSR pomalu klubaly na světlo veřejného prostoru. Jejich motivací jsou zájmy měnit historii spočívající ve zpochybňování výkladů ba až výsledků poslední velké války. Což je pro Rusko absolutně nepřijatelné.

Na okraj této poznámky zdůrazňuji, že osobně kladu vypjatý protiruský fanatismus Ukrajinců na roveň chování našich „přátel“, čti lokajů, sudetských Němců. Proto se ani nedivím, že jsou to především oni, kdo popírají podporu nacismu na Ukrajině ze strany její současné politické moci.

Je ověřenou pravdou, že za každého konfliktu, tím víc za ozbrojeného, obě jeho strany lžou. Proto jejich informace je potřebné hodnotit, a dávat do souvislostí, aby „divák“, tedy nezúčastněný člověk si dokázal učinit alespoň přibližně reálný přehled o situaci. Nemýlím-li se tak asi dva dny po začátku bojů ruská strany tvrdila, že na území Ukrajiny jsou biologické laboratoře financované USA. Američané to popírali a označovali za typickou ruskou dezinformaci. A ejhle. Za necelých čtrnáct dní musí administrativa Bílého domu před celým světem přiznat, že tam takové laboratoře byly, leč podle ní jen s vysoce „mírovým“ výzkumem.

Včera ruské ministerstvo obrany zveřejnilo dokument, podle něhož měla ukrajinská armáda v měsíci březnu zahájit rozhodující útok na odtržené republiky s cílem konečně celý problém vyřešit. Je to zase ruská dezinformace!!? Kdo chce, ať věří Rusku, kdo chce, ať věří Ukrajině. „Pravdu“ ovšem bude mít vítěz tohoto boje, který OSN zakázala označovat za válku. Vítěz, který je od samého počátku nezpochybnitelný.

USA je prokazatelně rakovinou všelidské civilizace. Její metastáze jsou už rozšířeny na velké části planety. A nejde jenom o vojenské základy, jde například i o finanční a obchodní korporace. Pokud si dosud nezasažená území nedokážou upevnit své „zdraví“ natolik, aby je metastáze nenapadly, lidský druh na planetě předčasně skončí. Život na Zeměkouli totiž dostal do vínku špatný kód, spočívající ve způsobu replikace svých dominantních forem. Ta nutí jedince jednoho pohlaví o to druhé bojovat až do své definitivní porážky. Z toho vzorce se pak nutně musel zákonitě vyvinout existenční souboj celých lidských skupin bojujících o zdroje života zesílený při přemnožení druhu do jeho úplného sebezničení.

Rusové tvrdí, že oni válku nezačali, ale přišli ji dokončit. Z jejich hlediska mají pravdu. Majdanem to na Ukrajině přece začalo a pak po osm let pokračovalo na části území východní Ukrajiny s převahou ruského etnika. Velice dobře si pamatujeme, jak tam i náš tehdejší ministra zahraničí Zaorálek, bývalý učitel na VUML od samého začátku jezdil podporovat “budování socialismus“, pardon demokracie na Ukrajině. Není se co divit, že sociální třída profesních politiků a novinářů v ČR je tak jednotná v postoji ke konfliktu. Oni musí, protože už před lety se jasně postavili jasně na jednu stranu a nikdy neudělali nic, aby nacistické projevy Ukrů alespoň verbálně odsoudili. Dneska Biden řekl, že Zelenskij se musí rozhodnout sám, zůstane-li na Ukrajině či odejde. USA skutečně pro tu sužovanou zem nic neudělají.  A bude jim vyhovovat, když Zelenskyj se svou partou budou někde z ciziny řídit odboj jako vláda v exilu. Včera Ukrajina řekla, co neměla. Přepustila možnost „preventivního“ úderu na Bělorusko. Při tom Lukašenko jasně světu už na počátku války oznámil, že jeho země se střetu nezúčastňuje. Ukrajinci ale tvrdí, že se tam shromažďují ruská vojska, takž preventivní úder by byl oprávněný. Jenom doufám, že by útok byl veden z Ukrajinského území a že Ukrové nepočítají, že by ho provedla letadla z Polských letišť. Na nich se totiž formuje Ukrajinské letectvo z letadel, která Ukrajině darovalo Slovensko, Bulharsko a snad i Rumunsko, aby tak nahradily prakticky zničené původní letectvo Ukrajiny. Nedivil bych se totálnímu zblbnutí „načalstva“ jmenovaných zemí, které rovněž neposlouchalo Putina, a tak neslyšelo, že odveta bude okamžitá. Předpokládám navíc, že Rusové mají šanci prakticky okamžitě zavřít nebe nad Běloruskem.

Ještě nikdy jsem na svém blogu nepublikoval víc jak jeden text za den. Včera to byla výjimka. Přesto jsem měl nachystán ještě jeden text, který jsem narychlo sepsal ve včerejší noci, když jsem se dověděl, jak skončilo vyjednávání mezi zástupci Ukrajiny a Ruské Federace. Vyvěšuji jej až teď.

Podle Ruských zpráv Ukrajinci oznámili své výchozí podmínky vyjednávání. Ve zkratce. Rusové musí skončit invazi, vojska opustí celou Ukrajinu včetně vzbouřenecký republik a Rusko odevzdá správu Krymu do rukou Ukrajiny.

To nebyla nafoukaná drzost, ale sebevražda. Proto jasem se divil, že Rusové přesto nepráskli dveřmi a slíbili se za několik dní zase setkat, protože prý ve výměně názorů našli věci, o kterých jsou ochotni jednat.

Vnímal jsem to jako diplomatickou rétoriku a nepochyboval jsem o tom, že ještě v noci Rusové skončí svou, „mikrochirurgickou operaci“, jak to 27.2. nazval Kadyrev ve své výzvě Putinovi. Jinými slovy, že na území Ukrajiny vstoupí všechna vojska, která Rusové na svých hranicích mají. Splní tím zmíněnou výzvu, ať Putin vydá rozkaz ke skutečně regulérní válce.

Putin už těsně před válčením vzkázal na Ukrajinu, že s jejich politickou mocí se bavit nebude. A Šojgu upřesnil, že Putinův rozkaz o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny bude za všech okolností do puntíku splněn. Zelenskij přesto dostal včerejším vyjednáváním poslední šanci i pro sebe samého. Teď si myslím, že by udělal nejlíp, kdyby se hrdinsky zastřelil. Rusko udělá totiž všechno, co je v jeho siglách, aby ustavilo na Ukrajině novou politickou moc, která bude vůči němu spojeneckou. Zelenskij mohl pro svou zem zajistit alespoň neutralitu. Svou šanci propásl.

A svět se může vztekat dál. Míra jeho zuřivosti je mírou jeho bezmoci.

Chápu Západ.

Mám pochopení pro zuřivé běsnění Západu. Jenže vztek jeho představitelů jen potvrzuje jejich hloupost. Ve své pýše si totiž nikdy nepřipustili, že se Putinovo Rusko odhodlá k ataku na Ukrajinu. Proto všechny sousedy Ruska podporovali v jejich nepřátelském chování vůči supermocnosti a Ukrajince dokonce celých osm let vedli k jeho provokování. Když ale začalo politické vedení Ukrajiny Rusku vyhrožovat, vedení Ruska to vyhodnotilo podle své svobodné vůle, čti, zájmů supermocného. Na můj vkus si Putin až příliš dlouho nechal kálet na hlavu. Ale Západní politici, přesněji jejich analytici měli jeho aktivitu mnohem pečlivěji analyzovat. Zvláště když znali, že se dlouho připravuje a pak udeří natolik promyšleně, že zatím neprohrál. Putin při tom hrál otevřenými kartami. Kdo pozorně sledoval jeho chování nejméně v posledním roce, ten měl dost důvodů k tomu, aby se měl na pozoru. Ruské vedení si je jistě vědomo, že tentokrát jde skoro proti celému Západu. Ovšem vyhodnotilo si, že to bude pro něj lepší než žít v neustálé nejistotě.

Chápu i naši vládu.

     Dobře si je vědoma, že média dávno připravila půdu k absolutnímu odsouzení Ruska, ať učiní pro svou bezpečnost cokoliv, takže se ona sama musí zapojit do proudu všeobecného odsouzení Ruska. Dokonce chápu, že znemožnila příznivcům Ruska veřejně se projevovat. Pouze zapomněla na maličkost. Na to, že napřed se vydávají legislativní normy a pak teprve se jedná. Ovšem ona ve své současné pozici si může bohorovně dělat co se jí zlíbí. Jenže svoboda slova je garantována Ústavou a prováděcí zákon jasně definuje, co je zakázáno. Ovšem zásah Rakušanova ministerstva vůči tak zvaným proruským webům tam není. A jak doufám, ani definitivně nebude. Všichni znalí totiž ví, že ve válce obě stany konfliktu vždycky lhaly, lžou a lhát budou. Takže každý, kdo se chce alespoň trochu orientovat, musí sledovat obě strany a vážit jejich informace. Pokud předem jedny označí za „dezinformace, čti, lži, pak nejenže nemá šanci dohledat realitu dění, ale skoro vždycky se zapojí do samotného konfliktu. Což naše současná politická vrchnost udělala. Naivně totiž věří v to, co nikdy neexistovalo, neexistuje a existovat trvale nebude. V jednotnou frontu Západu modelovaného liberální demokracií s jejím sporným chápáním svobody jako priority vlastních zájmů. Cenzura je výsledkem ztráty sebedůvěry. Ztráty víry ve své přesvědčení, ve vlastní vnímání reality a možná i sílící podezření, že zastávaná ideologie není platná. Takže vláda pětice co spolu mluví, by si měla uvědomit, že musí napřed veřejnosti své země bezpečně zajistit jídlo, teplo a světlo a teprve pak se montovat do věcí, které se nás přímo netýkají a to jenom do té míry aby nás nevystavila bezpečnostnímu riziku. Tím největším totiž je dostat se do sporu s jadernou supervelmocí. To udělá jen sebevrah, nebo blázen. A ani jeden nemá nárok zastávat funkce ve kterých rozhoduje třeba i jen o jediném člověku, nadtož pak o celém státě.

Chápu i USA.

Ta je od konfliktu daleko. A na tom současném v Evropě vydělá, jako doposud vždycky.

A chápu také Rusko.

Je příliš bohaté, takže láká lapky celého světa, před nimiž se musí ubránit. Navíc vždycky Západem opovrhované, ba až ponižované, takže Západu nevěří až k nenávisti

Myslel jsem si, že to mají Raisové lépe zmáknuté. Předpokládal jsem, že mají své lidi v generálním štábu Ukrajinské armády, kteří po několika dnech bojů převezmou moc nad státem. Ukrajinské veřejnosti to zdůvodní zbytečností dalších ztrát na životech, když je situace beznadějná. Svůj krok odůvodní především tím, že jasně deklarují, že k válce došlo kvůli nacistům, které by teď obyvatelstvo měla pomáhat zadržet, aby mohli být za všechno potrestáni. Především pak za utrpení, které způsobili obrovské většině naprosto nevinných lidí Ukrajiny. Druhou připomínku mám k samotnému Putinovi. Neměl dávat všeobecný rozkaz k zastavení postupu vojsk, když Zelensky prohlásil, že chce vyjednávat. Správný válečník přece ví, že boje se zastavují tehdy a jenom tehdy, když se protivník vzdá a ne když velkohubě volá po vyjednávání, které odmítal celé roky.

V druhé polovině minulého roku jsem začal sledovat dění kolem Ukrajiny poněkud častěji než před tím. Nenápadně totiž ve mně začalo klíčit podezření, že při setkání Bidena s Putinem v polovině roku 2021 dal Americký předák Putinovi fakticky volnou ruku pro Ukrajinu. Putin následně problém prohovořil především s prezidentem ČLR a Erdoganem, aby je neměl proti sobě. Ještě nějaký ten čas pro forma nabádal Ukrajinu k rozumnosti a analyzoval silácké řeči některých pohlavárů Evropy, aby se ujistil, že si nedovolí ztratit nervy. No a v čase pro něj vhodném dal poslední rozkaz. Od 22.2 do včerejška se toho událo tolik, že jsem dneska stoprocentně přesvědčen, že se hraje podle dohodnutého scénáře. Chudáci Ukrajinci, doplácející na idiotství myšek hrajících si na supermany. Rusko převzalo strategii Izraele, který po celou svou existenci se drží jediné zásady pro zajištění bezpečnosti svého státu. Sleduje švitoření kolem sebe a pokud si vyhodnotí, že někdo, někde, něčím ohrožuje bezpečnost Židovského státu, tak to prostě a jednoduše zlikviduje. A kupodivu to nikdy nikomu to na Západě nikterak nevadilo. Ovšem nyní se většina nýmandů z Evropy může uvztekat. Jenom ale ubožácky rozkmitávají své hrudníky vyhrožovacími kecy a bitím se pěstmi v prsa, jako nějaký gorilí samec. A…nic.

Rád si čtu vystoupení poslance Jaroslava Bašty na zasedání pléna Sněmovny Parlamentu ČR. Je to totiž vzdělaný historik s širokým spektrem vědomostí ve svém oboru a celoživotně se angažující ve veřejném prostoru, za což si vysloužil za normalizace distanc. Díky tomu je ve věcech komunistické ideologie, vládnutí KSČ a existence celého tábora socialismu poměrně neobjektivní. Po převratu se nejen vrátil do politiky, ale byl i profesním politikem. Mimo jiné ministrem v Zemanově vládě a velvyslancem v Rusku a postsovětských státech. Nyní je poslancem za SPD. Při projednávání tak zvaného „pandemického zákona“ se jeho klub rozhodl k výrazným obstrukcím. Takže prakticky všichni poslanci SPD měli předlouhá, Okamura sám dokonce mnohahodinový zdržovací projev. Mezi nimi samozřejmě i Bašta. Bylo vidět, že takové žvatlání o ničem není jeho doménou a že své vystoupení ušil horkou jehlou. Dokazuje to celý kontext projevu. Na začátku uvedl, že navrhne nový jednací programu aby pak hovořil skoro hodinu, a své vystoupení doslova useknul, aniž by co navrhl. Přesto shrnul situaci Rusko Ukrajinského konfliktu a sním související události celkem přehledně. Ovšem neřekl nic nového, alespoň pro mě ne. Zaujala mě pouze jediná věta, v níž prohlásil, že úzké spojenectví s Čínou je pro Rusko sebevražedné. Samozřejmě že neuvedl žádný argument pro své tvrzení, takže nevím, v čem to vidí. Ovšem uvědomil jsem si, že se tím projevil coby předpojatý, ne-li dokonce poněkud pyšný reprezentant západního kulturního okruhu všelidské civilizace. Asi podléhá historické zkušenosti Západu, která se dá shrnout do bonmotu; velmoci nemají spojence, ale jen a jenom své zájmy. Jenže tisíciletá „Říše středu“ je vystavěná na jiném myšlení. Její uplatňování vysokého principu „harmonie“ spočívá v uvědomění si životní nezbytnosti spočívající ve společném životě protikladů. Toto učení odmítá konflikty a hledá způsoby koexistence všech, protože to je jejich základní nárok, právo. Pokud má vůbec existovat globální lidská civilizace, pak nemůže být v žádným případě poplatná hodnotám Západu, které vždy a všude vedly ke konfliktu, agresi a konečné nadvládě až podmanění. Západ bude nucen si oprášit odvěkou moudrost „Ex oriente lux“, čili z východu světlo.