Muslimové nepijí alkohol. Sám jsem si kupříkladu v Egyptě ověřil, že to velice striktně dodržují. Vždycky mě proto zajímalo, jak to, že v jejich společenství nevznikají podloudnické bandy obchodující s alkoholem, jak tomu bylo v USA za prohibice. Nadtož celé zločinecké mafie distribuující drogy. V čem to spočívá? Čím jsou jiní? Je možné, aby se k jejich podobě dopracovala naše západní společenství? Za kolik generací se jim podaří změnit životní styl domorodých Evropanů až muslimové ovládnou celou Evropu, jak si pořád představují. Nebo se naopak naučí chlastat a celá ta agresivní imigrace islámu skončí fiaskem?!!

Od samého počátku globální popularity naivní psychotičky Grety Thunbergové mi na celé té komedii něco „nevonělo“. Od chvíle, kdy třída světových politiků se začala kolem ní producírovat jako dav komediantů, mě pak celá ta fraška začala být krajně podezřelá. A tak už dosti dlouho mám ve věci jasno. Jde, jako obvykle o spektákl pro prostý lid, ale tentokrát navíc zastírací. Nejmocnější světa s úlevou uvítali tu její naivní činorodost, zvláště když už dávno věděli, že na ní dokážou nebývale zbohatnou. Byli jí ale doslova nadšeni proto, že zastřela pro ně mnohem nebezpečnější aktivismus bezmocných a ovládaných. Možný vznik celosvětového mírové hnutí. Vždycky jsem tvrdil, že klimatičtí aktivisté všech forem, přesvědčení a chování jsou ve skutečnosti pokrytci, nebo programoví lháři. Většinou dobře placenými lidmi, kteří vědí daleko víc. Pokud ovšem nejsou nedouky, což při dnešním vzdělávání nelze úplně vyloučit. Kdyby totiž alespoň někteří z nich, co znají širší souvislosti, byli alespoň průměrně poctiví, tak by zákonitě museli svou činnost zaměřit především na „boj za mír“. Obrovskou, ba doslova největší uhlíkovou stopu totiž zanechává válčení. Jak samotný zbrojařský průmysl, tak především všechna ta cvičení, přesuny a manévry armád a samozřejmě samotné boje, které na této planetě existují nepřetržitě už nejméně skoro celé století. Určitě ale od konce druhé části prvního globálního konfliktu, kterému říkáme druhá světová válka.

Kdyby měl Putin skutečné imperiální choutky, jak mu jej válkychtiví rusofobové přisuzují, tak už tu Ukrajinu dávno napadl. Že by se mu to nevyplatilo, protože je Ukrajina na huntě? Hloupost! Ukrajina je velice bohatá zem, jenom poněkud rozkradená a špatně řízená. Rusko má při tom všestrannou dohodu s bohatou Čínou. Putin by tedy umírající Ukrajinu velice rychle vojensky dorazil a ČLR by ji pak postavila na nohy, a při tom si nahrabala z jejího bohatství. A řadoví, dneska strádající Ukrajinci by určitě byli nakonec rádi, že mají opět práci, žije se jim dobře, a především bez strachu z válečného běsnění, ze kterého už jsou jistě hodně duševně unaveni. Pro superbohatou ČLR by to byl vlastně evropský Afghánistán. Ba možná výhodné překladiště na její projektované hedvábné stezce současnosti. Nebo Putin jenom vychytrale vyčkává, až Ukrajina klesne ještě hlouběji, že tam Rusko v posledku přijde jenom uklidnit hladové bouře?!! Západ by už dneska měl Ukrajinu raději sanovat potravinami a širokou škálou spotřebního zboží, kterého má stejně nadbytek, a ne stejně pro něj nepotřebným válečným materiálem.

V současném liberálním světě se veškerá ta posvátná demokracie, patřící do nejvyšších hodnot Západu, EU, a tedy i ČR, smrskla na pouhopouhý proces voleb do politických institucí, a především ústavních orgánů. Vládnoucí třídě dnešních liberálů, tvořené celou soustavou nevolených institucí a jejich příslušníků se už dávno podařilo ovládnout hru na volby tak spolehlivě, aby vždycky zvítězili ti, kdo budou naplňovat jejich zájmy. Mnohdy i za cenu všelikých podrazů, machinací ba až porušování zákonů, jak tomu bylo v minulých volbách prezidenta USA a rovněž v nedávných volbách do Sněmovny Parlamentu ČR. Dnes této zemi proto vládne pětikoalice se 108 poslanci v Poslanecké sněmovně, kterou volilo 43 % voličů účastnících se voleb. Tedy při volební účasti 65 % jen 28 % všech oprávněných voličů. Řečeno idealisticky vládne nám čtvrtina množiny, které se v politické hantýrce říká „lid“. Jestliže za KSČ nám vládla strana, která tvořila celých deset procent všech obyvatel čili odhadem asi 16 procent voličů, tak se mi zdá, že je to skoro jedno a totéž. Natolik se nám ta slovutná demokracie zvrtala.

Řadový příslušník „lidu“ toho jediného zdroje moci v údajných demokraciích liberálního politického systému, navíc kapitalistické, alias tržní ekonomiky, se může kupříkladu doslova vyprdnout na celou tu svobodu slova, projevu a podobné. Jeho veřejně pronášené názory, prohlášení, otevřené dopisy představitelům politické moci, vystoupení na demonstracích a vlastně jakákoliv aktivita má prakticky stejný účinek, jako klábosení v hospodě. Pokud nemá podíl na spolurozhodování, tak všechny jeho vyjmenované činnosti, jsou mocným jenom pro smích. Oni přece mají jistotu, že svou vůli mohou uplatňovat, i kdyby proti nim šel celý svět. Údajně je prý v liberální demokracii nemusíte v příštích volbách volit. To je idiotská útěcha pro komunitu „lidu“ moci, něco jako pro tonoucího učebnice plavání. Příslušníci moci za své funkční období totiž mohou realizovat naprosto nevratné kroky a způsobit nenapravitelné škody, jakými byla třeba privatizace, nebo ještě hůř mezinárodní konflikty. Takže závěr?! Pryč s liberální demokracií. Jde fakticky o diktaturu zvolených. A vzhledem k tomu, že nejmocnější čili nejbohatší dneska již bezpečně dokážou vyhrát každé volby, jde o novou formu totality. Žádná vůle lidu, ale zvůle nad lidem.

Vždycky mě zajímalo, koho tím Trump myslel, když hovořil o „Deep State“. Před dvěma dny na webu První zprávy zveřejnil známý americký expolitik a nyní uznávaný publicista P. C. Roberts jakýsi seznam amerických a někdy až globálních elit. Neuznávám sice pojem elita, alespoň ne v této souvislosti. Ty osoby totiž vždycky považuji za příslušníky vládnoucí vrstvy, marxisticky viděno, mocenské třídy. Ale zpět k onomu výčtu. Opisuji celý odstavec: „Elity tvoří pár lidí, kteří však ve svých rukou drží veškerou moc. Kontrolují a řídí tisk, televizní společnosti, sociální sítě, univerzity, think tanky, vlády, finance, velkosériovou výrobu, advokátní komory, zdravotní péči, většinu celebrit, a mají své vlastní organizace, které zahrnují představenstva takových sdružení, jako jsou Bilderberg, Atlantická rada, Trilaterální komise, Rada pro mezinárodní vztahy, Skupina bývalých prezidentů centrálních bank G30, Světové ekonomické fórum, Světová banka a MMF (mezinárodní měnový fond). A titíž lidé pak tvoří podnikové rady a zastávají nejvyšší pozice ve velkých korporacích“. Konec citace. Světoví sociologové se v poslední době přiklání k názoru, že nejmocnější sociální vrstvou se pomalu stávají manažeři podniků, firem a institucí, a ne jejich majitelé. Vlastníci totiž drží pouze akcie a sledují jen jejich pohyb na burze, aniž je zajímá, co se v podnicích vyrábí, jaký má instituce zisk či firma renomé. Reálné ekonomické rozhodování provádí manažeři, kteří si dokonce stanovují i svou odměnu. Proto si myslím, že v uvedeném výčtu Robertse ještě mnoho chybí. Na první pohled třeba celý zbrojní komplex USA, který rozhoduje o větší polovině výdajů na zbrojení celého světa. Nepominul bych ani soudy, nejvyšší generalitu všech vojenských složek, profesionální poradce politiků, lobbisty a v neposlední řadě osamělé milionářské vlky jako je Soros či Gates.

Svaz států severní Ameriky (SSSA), který sám sebe pojmenoval jako USA, se po rozpadu SSSR utápěl v pýše světovládce, tak dlouho a slepě, že zanedbal sledování cvrkotu na planetě. Až najednou zjistil, že mu vyrostli zdatné soupeři, a sám se nachází před kolapsem. Z pragmatických důvodů se proto museli Američané soustředit především na zesílení svého vlivu v oceánech Indickém a Tichomořském. Pro tento region se snaží vytvořit jakýsi nový vojenský pakt, kterému pokrytecky, jak také jinak, říkají bezpečnostně obranný. Evropu už dávno považují za periferii globálního světa, leč otevřeně to svým bývalým spojencům v tomto regionu nikdy neřeknou. Nadšeně proto uvítali vystoupení Británie z EU, pokud ho dokonce neiniciovali. Mohli se s tímto svým anglosaským předkem totiž dohodnout, aby jim „dozíral“ na Evropu, když oni se musí starat o jim bližší teritorium. Především aby prosazoval zájmy USA na onom rozeklaném poloostrově superkontinentu. Řečeno slovy jednoho amatérského politologa s prostořekým vyjadřováním, cituji: „aby rozesíral Evropu čili provokoval chaos v jednotlivých státech i mezi nimi, nedovolil spolupráci Německa a Ruska, a hlavně inicioval válčení Slovanů s Ruskem“. Konec citace. Kupodivu se jim tyto záměry daří plnit. Jenže opomenuli že v celých dějinách lidstva se vždycky prosadí jejich železný zákon, podle něhož každý záměr má vedlejší účinky, takže nakonec je výsledek neočekávaný. V tomto konkrétním případě se jeden takový už začíná projevovat. Už nějaký čas ve Francii, a v současné době poměrně silně i v Německu sílí tendence ke zrušení NATO. Evropa tím naplňuje liberální nutnost postarat se sama o sebe, protože platí zkušenost, že supermocnosti nemívají spojence, ale pouze své zájmy, jak se nyní velice pregnantně ukazuje.

Boris Johnson, současný to premiér Britů, je pro většinu médií, především těch západních blb, lhář a někdy i opilec. Asi jako jeho jmenovec kdysi v Rusku. Jeho výpotky jsou považovány za žvásty. Je ale paradoxem chování zmíněných médií, že naopak každý výmysl o Rusku prezentují jako ryzí pravdu. To není důkaz blbosti Johnsona, ale ubožáctví oněch médií. Obzvláště, když je jimi za každou vojenskou provokaci této supervelmoci pasován na státníka, který vrací Británii její mocenskou roli.

Nesnáším, když novináři, ale především politici hovoří o možnosti války „jako o chlebě“, jak říkávala moje babička, když chtěla zdůraznit, že jde o každodenní věc. Dneska už ve většině Evropy nežijí lidé, kteří bojovali v poslední světové válce. A existuje jenom velice nepočetná skupina nás, kteří jsme zažili válku ve formě bojů o území, na němž žili své dětství. Konkrétně třeba tak, že byli při bombardování zabiti jejich známí, či dokonce příbuzní. Jinak řečeno, naprostá většina lidí Evropy vůbec neví, co to válka je. A ti nejmladší ji dokonce vnímají jako virtuální událost, či nějakou počítačovou hru. To je pro mě úděsným vědomím. Situace posledních měsíců, kdy se pořád v médiích žvaní o tom, že Rusko už, už napadne Ukrajinu, je v mých očích šířením nejen poplašné zprávy, ale hlavně propagací nenávisti. A reálné zapojování do přípravy bojů už je podle mého soudu za čárou trestuhodného válečného zločinu. Divocí pitomečkové ve Fialově vládě by si tedy měli uvědomit, že jsou na hraně válečné zločinnosti, když posílají na Ukrajinu zbraně, či tam chtějí hnát naše vojáky. Nejsem sám, kdo takto smýšlí. Jasně to napsal včera historik Zdeněk Zbořil pro e-noviny „První zprávy“. Cituji: „Nevím, jestli si náhodou někteří čeští politici uvědomují, že u nás je příprava agresivní války trestná, případně agitace ve prospěch agresivní války, a že záleží na výkladu jednoho slova ´„agrese´“, aby mohli být pohnáni k trestní odpovědnosti. Jestli na to dojde dnes nebo zítra to je v podstatě jedno, protože to je zločin, který je nepromlčitelný. Je tam sazba od osmi a více let, ale také zvláštní, výjimečný trest.“ Konec citace. Moc bych jim ten výjimečný trest přál, ať už nikdy nemohou otravovat veřejnou atmosféru svými výpary nejvyššího mezilidského zla.

Při návštěvě Orbána v Moskvě byla uspořádána společná dne 1.2.22 tisková konference Putina a jeho hosta. Na ní ruský prezident mimo jiné řekl, cituji: „A stále věřím, že Spojené státy se ani tak nezajímají o bezpečnost Ukrajiny, i když o tom mohou okrajově uvažovat. Leč jejich hlavním cílem je omezit rozvoj Ruska. To je skutečná podstata jejich politiky“. Konec citace. K tomu není nutné přidávat žádný komentář.