V textu o nacismus a nacionalismu jsem nezmínil některé termíny, které se někdy používají v souvislosti s národem. V prvé řadě je to patriotismus. Sice se nejčastěji hovoří o národním, či státním patriotismu, ale ve velké míře též v souvislosti s menšími i většími regiony. Já jsem kupříkladu patriotem Moravského Slovácka, ale stejně tak Slovanstva. Ovšem jsem také patriotem svého povolání, horničiny, havířství, nebo spíš havířiny, hornictví.

Dalším pojmem je vlastenectví. Užívá se k popisu příslušnosti k dané zemi, většinou pak státu. Neznám příklad, že by se hovořilo o vlastenectví v souvislosti s jiným cítěním. Při tom ale sám jsem často říkával že vlastí je pro mě rodný kraj, ale za něj bych přesto nešel bojovat, když už tam nikdo z mých blízkých nebydlí. Takže za svou celoživotní vlast považuji Slezsko, Moravské Slezsko, kde se usídlil můj rod.

Včera jsem se nezmínil rovněž o termínu šovinismus. Považuji jej totiž v souvislosti s národem za synonymum nacionalismu i nacismu. Šovinismus se podle mě lépe hodí k popisu kupříkladu povýšenectví mužů nad ženami, tedy mužský šovinismus, nebo šíření nenávisti mezi generacemi, či elitářů vůči chudým a podobně.

Na závěr dnešního textu bych se zmínil o pojmu rasismus, který ve včerejším textu je. Když jsem nad ním začal přemýšlet, tak jsem si uvědomil, že „čistý“ rasismus vlastně neznám. S výjimkou Amerického Ku-klux-klanu. Militantního a samozřejmě tajného spolku bílých mužů, trpících „Freudovským“ komplexem. Bílý otrokář se cítil ponížen negrem svým otrokem, který je pro ženy atraktivnější pro svůj větší penis. Každý jiný projev rasismu od židovských pogromů po genocidu indiánů má totiž v sobě kromě rasového důvodu nějaký jiný společnostní důvod.