Afghánistán, Irák, Libye – tři první bojiště třetí světové války. Pro někoho už čtvrté, když tu tak zvanou studenou, dokladuje údajně padesáti miliony mrtvých. Války nejen o ropu, jak světovou veřejnost mystifikují média. Ale především války Amerického fundamentalismu. V jedné zemi Jihovýchodní Asie nedávno odsouzený válečný zločinec Bush mladší, tuto válku zahájil. Je vedlejší, zda letecký atentát na „dvojčata“ byl realizovaný na základě spiknutí, či zda byl skutečně teroristickým činem zplozeným nenávistí ortodoxních islamistů vůči satanskému Západu. Podstatné je, že Bushem vyhlášená válka proti terorismu se stala oficiálním začátkem nepřiměřeného zupáctví bílého muže, začátkem další světové války. Není bez zajímavosti, že v ní nyní pokračuje žena, kterou proto protiamerická média často nazývají Hitlary. Už jedna Američanka na jejím postu se „proslavila“ válkychtivostí, dokonce větší, než její kolega, ministr války. Američané v naprosté většině na vlastní kůži neprožili válku. Ženy ještě ve větším počtu. Ti mužští, kteří válkou osobně prošli, jsou mnohdy tělesně invalidní a z velké části psychicky postižení. To všechno dokazuje, že populace USA, která za největší válku považuje tu svou občanskou, neví o čem mluví, když si přeje válku. Při tom reálně je málo odolná vůči opravdovým krutostem válek posledních století. Přesto je ještě pořád tak bojechtivá. Poslední průzkumy kupříkladu ukazují, že vojenské napadení Sýrie si přeje skoro dvě třetiny Amíků. Z toho mi rezultuje závěr. Aby se veřejnost USA vzpamatovala, je zapotřebí přenést válečné běsnění nejmodernější války na její území. Zbytek světa by měl proto přemýšlet, jak to provést.

Celá léta rozlišuji mezi spravedlností a spravedlivostí, což zakládám nejen na citu pro češtinu, který mi kupříkladu říká; táta byl přísný, ale spravedlivý. V této souvislosti se totiž nepoužívá slova spravedlný. Spravedlivost je věcí celoživotního přesvědčení, morálky a svědomí. Spravedlnost zase věcí soudů. Ty nehledají spravedlivost, ale spravedlnost ve změti platných zákonů. Ovšem v posledních letech stále více pochybuji o spravedlnosti spudů. Jen v nedávné době jeden jediný soud, konkrétně v Olomouci, mém rodném městě, vyřkl dva nesouměřitelné verdikty. V obci, kde se smí jezdit čtyřicítkou, řidič z vlivné podnikatelské rodiny ve stokilometrové rychlosti při porušení dalších předpisů naboural do odbočujícího auta. Spolujezdkyně přežila s trvalými následky, řidič zemřel. Verdikt soudu: podmínka na dobu tří let a zákaz řízení na pět let. Státní zástupce se neodvolá. Druhý případ je dokonce celostátně známý. Řidič Smetana pokreslil volební plakáty a ocitl se natvrdo ve vězení. Dva nijak nesouvisející případy, ale pro právního laika nehoráznost. Stačí si přečíst internetové diskuse. A jsou ještě křiklavější případy. V roce 2009 hlavní aktér kauzy vytunelovaných CS fondů nenastoupil do vězení. Dva roky po pravomocném rozhodnutí soudu v případu jednoho z největších finančních tunelů v české historii si jeho hlavní aktér z uloženého trestu neodseděl ani minutu. Pětašedesátiletý Josef Matoušek, který dostal za více než miliardový podvod (1,23 miliard) osm let, do vězení nenastoupil. Zdůvodňoval to svým chatrným zdravím. Soud mu proto nástup trestu odložil. Bylo tomu tak na základě vyjádření lékařské komise Vězeňské služby ČR, která dospěla k závěru, že nástup do výkonu trestu by ho mohl ohrozit na životě. Co konkrétně by Matouška mohlo ohrozit, nikdo nechtěl s ohledem na lékařské tajemství sdělit. Matouška už policie zatkla v roce 2005 za výrobu a prodej alkoholu, při kterém měl připravit stát o 120 milionů na daních. Žalobce ale soudní stíhání zastavil, protože dospěl k závěru, že vzhledem k uloženému trestu z kauzy CS Fondů je to neúčelné. V tomtéž období pražský městský soudce Petr Braun někdejší dělnické prokurátorce Ludmile Brožové – Polednové, o dvacet let starší Matouška, nařídil nástup do vězení. Její potíže, potvrzené lékařskou zprávou o problémech s cukrovkou a špatnou srážlivostí krve, ani potíží se zrakem nejsou podle něj důvodem k odkladu trestu. „Ať předloží ve věznici při nástupu trestu všechna vyšetření a tam poté v rámci vlastních vyšetření rozhodnou, zda její zdravotní stav umožňuje vykonání trestu.“ Vězeňská služba se takovému řešení nebránila. Soudci Braunovi okamžitě poslala své stanovisko, ze kterého vyplývalo, že se o Polednovou dokáží za mřížemi postarat. Obě dvojice srovnávaných soudních rozhodnutí nejsou vybrány náhodě. Obě totiž mají politický podtext. První je důkazem privilegií současných příslušníků panstva, druhý je výrazem antikomunistického revanšismu. Obojí je ale naprosto nepřijatelné v soudní praxi slušného státu.

Nějak špatně chápu, proč se tolik divíme lhaní nějakého puberťáka. Vždyť si jenom ve svém vystrašeném mládí vymyslel událost, která se vůbec nestala. Což není vůbec, ale vůbec nic nového. Na takovém jevu kupříkladu vznikl i současný režim. V případě Břeclavského fantasmagora je alespoň pravdivé jméno a fakt, že je dotyčný skutečně zraněn. Oproti tomu takový Uhl, ten ve velmi dospělém věku rozšířil do celého světa „událost“, která se nejenom vůbec nestala, ba ani člověk toho jména, podle něj zabitý, vůbec neexistoval. A přesto šlo o příslovečnou kapku, iniciující pád režimu. Režimu, který v naší zemi, jak dneska vidíme, byl kontrarevolučním revanšismem. Jak se tedy zdá, naše současnost pokračuje tak, jak začala. Jen zatím na žádné té mnohé mediální lži, kterou já často považuji za promyšlenou provokaci, zatím nevzniklo živelné hnutí davů. Pubertální provokace v Břeclavi naštěstí nebyla zneužita. Jenom prokázala, že i přes silný anticiganismus, bez podpory ze zahraničí naše veřejnost do ulic nejde. Stejně si nedovedu představit, jak by se dneska cítili takoví, kteří by se v Břeclavi propůjčili ku příkladu až k pogromu. Vnímám pečlivě, že naše média si nijak neověřují prvotní informace a to zdaleka ne jen ta bulvární, u nichž je to pracovní metodu v honbě za senzacemi. Proto začínám přemýšlet nad vyprovokováním události, která by i naší letargickou veřejnost vyhnala do ulic s cílem svrhnout padoušskou vládu.

Od prvního června 2012 hodlám svůj blog provozovat na této nové adrese a s novým vzhledem. Zkouším si proto, jak to bude vypadat.

Místopředseda VV Jarolím vyzval stranu, aby odešla z koalice. Je to zpozdilý apel a byl by to ještě zpozdilejší akt. Strana především do koalice vůbec neměla vstoupit a dneska by měla tak dvacet a možná i více procent sympatizantů. Stačilo by jí, kdyby vystrnadila Bártu z viditelných pozic. Poslední možnost na vystoupení z koalice měla v prosinci 2010, při provalení korupce na ministerstvu životního prostředí a především jeho zametení pod koberec. Známý spor ministra Drobila s úředníkem Michálkem. Zvýšila by tím svůj image protikorupční strany. Dnešní odchod stranu VV naprosto znicotní a to ihned. Do příštího parlamentu se už nedostane. Naopak pomůže stranám vládní koalice, které teď všechny nešvary vlády shodí na hlavu VV.

Celý příspěvek →

Pětkrát opakované N v pojmenování mého blogu je totiž jakousi nostalgií z dob nadvlády KSČ. Dávno před rokem 1977 jsme s kolegou po nějaký čas psali své nápady a jejich opisy dávali známým. Dělo se tak celkem pravidelně a tak jsme později do záhlaví uváděli, že jsou to NNNNN, čili Naše Noviny, Nebo Nehorázné Názory. V jejich době šlo opravdu o nehoráznosti. Chtít kupříkladu, aby si v té době pracující volili v podnicích ředitele, byla doslova nehorázná vzpoura bezmocných. Nakonec byla ale uzákoněna Zákonem o státním podniku v roce 1988. Ono totiž ty naše názory nebyly opravdu nehorázné, čili nesmyslné, arogantně provokující, či dokonce satirické. Šlo vesměs o nápady, které by prohlubovaly demokratičnost tehdejšího systému. O jeho zvratu jsme nejen neuvažovali, ale považovali jsme něco takového za obludné. Takže jsme si ani v hloubi duše nic podobného nepřáli. Oba jsme byli pravověrnými komunisty, čili lidmi, kteří dobře věděli, proč nejsou členy KSČ a nebyli ochotni přijmout ani nějaký pardon, aby se jimi opět stali. Ale zpátky k titulku dnešního blogu. O prezidentovi Klausovi se stále více hovoří jako o člověku, který dovede zvednout provokační témata. V mých očích jsou názory celé jeho party, především pak Jakla, Hájka a Bátory tou autentickou nehorázností a nikoliv provokací. Oni své nápady myslí naprosto vážně a ne jen aby provokovali hlubší debatu. Takto pojímané nehoráznosti bych se ale nerad podobal, takže&čas ukáže.

Drahý pane premiére.

Až dneska jsem se dočetl, že je Vaším osobním cílem dohnat ČR až do první dvacítky zemí na jakési obskurní stupnici konkurenceschopnosti.

Konstatuji, že jde zase o jeden z cílů, který nebyl takto konkretizován v programu ani ODS, nadtož trojkoaliční vlády, takže jde zatím asi o voličským mandátem neodsouhlasenou Vaši osobní iniciativu. V mých očích pak o typický příklad pomníku zpychnutí politika-technokrata, čtěte, sociálního inženýra.

Vždycky mne velice zajímalo, jak země Abendlandu, ležící převážně na územích mírného klimatického pásu a na surovinově již vyexploatovaných teritoriích, chtějí konkrétně zajišťovat konkurenceschopnost s těmi, které takové indispozice nemají.

Jak chce být naše zemědělství konkurentem krajinám, kde se rodí zelí pětkrát do roka a obilí třikrát? Jak chce být náš průmysl konkurentem zemím, jehož obyvatelé celý rok chodí jen v trenýrkách a tričku, nemusí mít nejen zateplované domy, ale mnohde ani skla v oknech, nikdy ve svých domech netopí a v tom příjemném klímatu dokonce nemusí ani tolik jíst, čili, stačí jim k životu jen miska rýže? Jak chce být Abendland svým životním stylem konkurenceschopný, když si v něm z celospolečenského úsilí hrstička náhodných sebere ke svému prospěchu devadesát procent všech přebytků a dvě třetiny lidí žijí jen ze dne na den a ta hrstka víc jak polovinu hodnot doslova prohýří?

Až si sám poctivě odpovíte alespoň na tyto otázky, pak se možná dopídíte k té nejzákladnější, která zní: Není náhodou konkurenceschopnost praporem těch mocenských sil, které ovládání globálního světa zdokonalily až na jeho zotročení?

Pěknou dovolenou přeje

Stanislav Hošek

Vláda sama sebe označila za vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje s korupcí. Uvedené priority vyjmenovala již ve druhém odstavci programové preambule, čímž dala veřejnosti najevo, že považuje tyto tři úkoly za absolutně prioritní, ale zároveň od sebe neoddělitelné. V průběhu prvního roku svého vládnutí oznámila veřejnosti, že korupce ve správě státu, regionů a obcí ujídá ze státního rozpočtu více jak sto miliard ročně. V rámci nedělitelnosti svých programových priorit měla proto své snažení o odpovědný přístup k rozpočtu zahájit bojem proti korupci a tím šetřit rozpočtové výdaje. Ještě než však začala fakticky vládnout, snížila již schválené náklady na správu státu, čímž ji fakticky nejen personálně, ale především kvalitativně oslabila. Místo zahájení boje s korupcí zvýšila tak ve správě chaos, ba dokonce odpor proti sobě. Za celý první rok pak nejenže nerealizovala ani jedno protikorupční opatření, ale ani jedno nevymyslela. Jelikož je však každá vláda plně odpovědná za korupci ve státní správě a přesto v té oblasti současná nic nevykonala, ztratila tím mandát na jiné způsoby šetření rozpočtových výdajů. Tato vláda je tedy nelegitimní nejen proto, že tři čtvrtiny občanů si ji nepřejí, ale především, ba dokonce už jenom pro svou vlastní činnost, či spíše nečinnost. Vláda, která neumí zabránit rozkrádání prostředků z veřejných rozpočtů, nemá absolutně žádný mandát šetřit rozpočtové výdaje dalším finančním zatěžováním občanů, daněmi počínaje a spoluúčastí na financování léčení konče. 

Dělal jsem pořádek ve svých papírech a našel jsem sbírku politických vtipů starých víc jak třicet let. A ejhle, ony mluví o dnešku, v některých případech dokonce konkrétně o Nečasově vládě. Že by to byla náhoda? Počtěte si se mnou. Víte, proč včely mají med? Protože mají královnu. Kdyby měly Nečasovu vládu, měly by ho&. Nebo jiný vtip. Klaus nařídil, aby ministři chodili na zasedání vlády v dřevácích. Aby jim alespoň něco klapalo. Či jinou aktualitu. Po nedávných vládních škrtech se u nás vyhranily jen dvě třídy. Třída budovatelů a třída spekulantů. První mají vybudovány domy zbohatlického baroka a druzí každý den spekulují, jak vyžít ze své nuzné mzdy. Na celý nový režim platí jako ušitý i tento vtip. Víte jaký je rozdíl mezi Kutnou Horou a naší demokracií? Žádný, v Kutné hoře taky není žádná hora. A ještě jeden vtip o rozdílnosti. Víte jaký je rozdíl mezi opaskem Jánošíka a Nečasovou vládou? Celkem nepatrný, jen v rozmístění cvoků.