Drahá paní Mgr. Karolíno Peake,

předra(žená)há místopředsedkyně vlády.

V zájmu svého duševního zdraví se nedívám na zprávy českých televizních stanic. Politické už vůbec ne. Přesto jsem před několika dny z televize, kterou poslouchala moje žena, zaslechl Vaše přisprostle cynické, cituji: „Nenechám se kádrovat těmi, kdo nosí peníze v krabicích a nebo se u nich nachází pod podlahou“, konec možná nepřesné, ale obsahově naprosto jednoznačné citace.

Vůbec mne nezajímá, čeho se Vaše poznámka týkala, na co jste jí reagovala. Nemám zájem vědět, zda jste nějaký majetek ukradla, nebo jej pouze zatajila, či snad jenom krátila daně. Vůbec mne rovněž nezajímá, na koho svou odpovědnost svalíte, jak je u dnešních českých VIP politiků zvykem.

Reaguji jako občan pouze na Vaši drzost „lepší poplužního dvora“, vůči veškeré veřejnosti. Uráží mne a věřím, že většinu řadových lidí, Váš povýšenecký postoj, který jste citovanou prostořekostí vůči celé veřejnosti prezentovala. Všichni ti Vás nebudou kádrovat, oni Vám to jednoduše jednou „spočítají“, jak se lidově říká. „Lid“ si nenechá věčně kálet na hlavu. I obecně se na sprostotu odpovídá ještě sprostěji. Takže i já Vám osobně sděluji, že na takový projev vztahu k občanům jste ještě příliš mladá. Ve veřejném, politickém prostoru, jste fakticky nic nedokázala, kromě toho, že jste zradila své kolegy, podrazila většinu příslušníků strany, kterou jste spoluzakládala a v soukromém zájmu udržet se na vrcholu politiky se prostituujete podílením na padoušském chování této vlády.

Dovoluji si Vám ze mnoha zkušeností starce, který prožil válku a pět změn politického režimu připomenout, že současný stav není koncem dějin. Vy se určitě ještě dočkáte další změny a s vysokou pravděpodobností i nějaké revanšistické, ve které se můžete stát jednou z postižených odplatou. Předpokládám mimo jiné, že političtí následníci se vždy umí učit z minulosti, takže jejich opatření budou tak účinná, že kupříkladu po nich nezbude už nikdo, kdo by později zase mohl restituovat. Pamatujte si hlavně, že hněv lidu, je ve skutečnosti hněvem božím, pokud jste věřící, jak tvrdíte.

Předesílám, že velice nerad píši o mezistátních problémech, protože ve velkém množství případů nemohu znát konkrétní situaci v konfliktním regionu dostatečně objektivně, pokud nemohu sledovat zpravodajství v jazycích všech zúčastněných. Nemluvě o tom, že v případě ostrých konfliktů všichni zúčastnění „lžou“. První zprávu o vyostření situace mezi Tureckem a Sýrií jsem zaznamenal až 3. října, kdy Turci oznámili světu útok na území Sýrie jako odvetu za ostřelování jejich území. Myslím si, že takový začátek konfliktů, až dokonce válek už přece dávno vyšel z módy, přesněji řečeno, už se dávno ví, že mu veřejnost nevěří. Pokud přece jenom Turci vypustili takové sdělení, bude za tím docela něco jiného. Turecko je členem NATO již od roku 1952, čili jenom tři roky od založení vojenského světovládného klubu. Z nejvyšších míst Aliance se už dlouho ozývá nejeden hlas, netající se tím, že má choutky vojensky zasáhnout do vnitřní situace Sýrie, samozřejmě na straně vzbouřenců, bojujících za „svobodu“ -, jak také jinak. Holt přece NATO bylo vždy ozbrojenou paží světových misionářů demokracie a svobody. Je jenom potřeba najít nějaký důvod k vojenské agresi. Nyní jsou k tomu doslova jedinečné podmínky. Občanská války proti Assádovi zuří doslova na hranici s Tureckem, takže „zatoulaných“ střel ,i,o Sýrii může být habaděj. Aby velení NATO mohlo vydat rozkaz na jakoukoliv vojenskou angažovanost ve prospěch „ochrany trpících nevinných civilistů“ před zběsilostí Assáda, může se dobře hodit i profláklá provokace. Zvláště když povstalci mají od samého počátku zájem o to, aby Západ Assáda odstranil. Už několikrát žádali dokonce OSN, aby vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu, čti hlídkování letadel NATO na celém území Sýrie a angažování se na straně povstalců. Syrská vláda nemá naprosto žádný zájem o napadení Turecka, či o jakékoliv rozšíření vnitrostátního konfliktu. Na Západě je ale dost světovládných chamtivců, kteří jsou pod rouškou bajek o svobodě schopni všeho.

Poznamenal jeden čtenář, že není správný můj nedávný titulek „Vláda blbců, nebo zločinců?“ Že se ty dvě vlastnosti přece nevylučují, ale každý člověk může být jak blbec, tak i zločinec a u politiků tím víc. Takovou připomínku nejen uznávám, ale pokouším se, jak je mým zvykem zase prohloubit. Za nadvlády KSČ se v naší zemi rozšířil slogan, že nejhorším vedoucím je pracovitý blbec. Heslo to nebylo původní, znám jeho verzi z četby textů již z doby C&K Rakousko-Uherska, a navíc ani není pravdivé. Pracovitý blbec může, třeba i nechtě někdy udělat dobrou věc. Ovšem zločinec, pokud je navíc pracovitý, ten naopak vykoná vždy pouze špatnost, při své pracovitosti dokonce větší, či dokonalejší zločin a celkem napáchá těch lumpáren mnohem víc, než lenoch. Takže shrnuto; v tomto politickém systému platí, že nejhorším politikem je pracovitý zločinec. Kdo z nich je jenom blbcem, nadělá také dost škod, ale nikdy ne těch nejhnusnějších.

Za první podmínku udržitelnosti života lidí na planetě považuji likvidaci prostředků hromadného ničení, jak jsem uvedl před třemi týdny. Podle mého náhledu druhou bezpodmínečnou podmínkou je pak ukončení čerpání neobnovitelných surovin. Z dlouhodobého pohledu nestačí jen snížení jejich spotřeby, protože i při sebemenším jejich užívání, je jediným jistým výhledem jejich naprosté vyčerpání. Mezi všelidským panstvem, především americkými veřejnými činiteli, je poměrně hodně rozšířena jakási neomalthusovská hypotéza o nutnosti redukce počtu obyvatel na planetě, která udržitelnost je schopna řešit. Tito pseudomudrlanti si neuvědomují, že i kdyby na Zemi žilo jen pár set milionů lidí s životním standardem obyvatel USA, tak neobnovitelné zdroje tak jako tak jednou vyčerpají. Z toho logicky plyne, že pro udržení lidstva na Zemi je naprosto nevyhnutelné přestat spotřebovávat neobnovitelné zdroje.

Kdesi v jednom kině v Denveru v pátek 20. července, tedy týden po třináctém, postřílel jakýsi James Holmes 12 diváků. Ať už šlo o šílence, či jinak poznamenaného člověka, jde jednoznačně o důsledek životního stylu Amerikánců, kteří prý vlastní větší počet lehkých střelných zbraní, než všechny oficiální armády světa. Od té doby prakticky denně média přinášejí informace o duševním stavu hromadného vraha, postupu soudního jednání a především keců odborníků i publicistů na téma držení zbraní, prověřování dispozic jejich vlastníků a jiné mudrlantství. Řečeno bez obalu, média mají sousto pro zvýšení své sledovanosti. A to nejen v USA, ale dokonce v celém „jejich“ světě, tedy i v ČR. O tři dny nato, bezpilotní letadlo v Pákistánu zabilo také dvanáct lidí, údajně Alláhových věrných. „Pilot“ vražedného letadla seděl na území USA kdesi na Floridě v klimatizované místnosti a z této superbezpečné vzdálenosti od svých obětí vraždil, jinak se tato zrůdná činnost totiž nazvat nedá. V onom Amerikánském světě o tom v médiích proběhla jenom krátká noticka. Když Pákistán protestoval, Hitlary Clinton žvatlala cosi o „sorry“. Pro přemýšlející lidi ale vyvstává otázka. Kdo je fakticky teroristou? Kdo je větším zločincem? A především, proč je věnováno tolik pozornosti člověku zabíjejícím Amíky a vůbec žádná vrahu věřících v Muhamedda? A následně se přidají obecnější otázky. Jak dlouho ještě budeme ometálovávat americké vrahy válčící po celém světě? Jak dlouho budeme tolerovat politikům, že vedou neustále války a plánují pořád další a další? Při čemž údajně nemají peníze na léčení chudých dětí, nemohoucích starců a dokonce ani na zdravou pitnou vodu pro miliardu lidí. Takový stav už nelze nazývat pokrytectvím, to je jednoznačně zločin, ten nejhorší možný, zločin genocidy.

Ať už to myslela ironicky, či vážně, paní Uhlová do internetového deníku s názvem Deník Referendum v minulém týdnu napsala text s názvem „Dejte mi peníze, zachráním kapitalismus“. V něm deklaruje, že kapitalismus selhává, jelikož nabídka neví, po čem je poptávka. Šéfredaktor sice naznačuje, že autorka se zabývá selháváním kapitalismu pouze v jeho nejnižších patrech, ačkoliv dobře ví, že selhává i v patrech nejvyšších, kde se projevuje uzurpací moci. Alespoň podle šéfredaktora. Ani jeden z nich necharakterizuje kapitalismus v jeho nejděsivější formě, prostupující veškerá jeho „patra“. Tentýž den, kdy Uhlová publikovala svůj příspěvek, vyšla totiž v jiném deníku zpráva o tom, že babička někde na naší vesnici musela prodat svou zdravou ledvinu, aby odvrátila exekuci za dluh způsobený léčením své vnučky, neřešitelný díky tragické smrti jejích rodičů. Možná, že bych si už ve své otrlosti ani té zprávy nevšiml, ale ve stejné době jsem narazil na jinou, sdělující že v USA a nejen tam, se rozšiřuje prodej zdravých ledvin, jako jeden z důsledků životních těžkostí za současné krize. Jestliže jsem označoval už kapitalistické vykořisťování dělníků v prvotním jeho období v devatenáctém století za hyenismus, pak pro popisovaný jev sebemrzačení v současnosti mi chybí pojmenování. Pomůže mi ho někdo najít? No a paní Uhlová je v mých očích opravdu šťastnou ženou, že ji zmíněný jev neirituje natolik, aby psala především o něm.

Vyhazovem „Véček“ z koalice byla vytvořena šance na ukončení dvouletého seriálu vládních krizí. To by ovšem musela zaniknout v prvé řadě rivalita ODS a TOP09 o vedoucí pozici na pravé straně politického spektra. V momentě, kdy byl otevřen případ Parkanové, začalo se z uvedeného důvodu proto ihned odvíjet další kolo vládní krize. Ať již případ otevřel policejní vyšetřovatel sympatizující s ODS záměrně, nebo šlo skutečně o náhodu, vnímavý divák naší politické scény musel ihned pochopit, že se pro ODS naskýtá možnost pomsty za ProMoPro, které kolem Vondry živil v prvých měsících vládní koalice osobně sám ministr financí. Nyní přímo ohrožený Kalousek neudržel své emoce na uzdě a promptně obvinil policii i soud z mocenských ambicí a zaklínal se „odbornými“ expertízami, dokazujícími, že postup vlády v případě letadel CASA byl v naprostém pořádku. V té době ještě našel určitý souzvuk se svým premiérem, leč o dva dny později už narazil. Nepřímo Nečase kritizoval za poněkud zbrklé odvolání kolegy Pospíšila a hned nato telefonoval vyšetřovateli kauzy Parkanová. Což se v zaběhaných demokraciích skutečně nedělá, leč u nás se nepovažuje za nic mimořádného, jak prokecl pro televizi i předseda TOP09. Nečas ovšem využil „standardního“ pohledu na demokracii, Kalouskovo chování považuje za nepatřičné a prý bude žádat vysvětlení. Nepochybně se mu ho dostane. Docela dobře si to dovedu představit. „Nějak se z té invektivy na mou osobu snaž vybruslit, jinak tvá vláda padne“, řekne mu sebevědomě Kalousek. A má být proč sebevědomý. Jemu přece ani benzín nehoří.

. Jakmile se naše armáda z všobčansky obranné stala profesionálně agresorkou s globálním využitím, vyskytla se potřeba přepravy mužstva a především těžké techniky na velké až obrovské vzdálenosti. Tehdy na ministerstvu obrany úřadující náměstek pro vyzbrojování, Jaroslav Kopřiva se, s vysokou pravděpodobností ne zadarmo, zahleděl do španělských letounů CASA. Armáda je od samého počátku odmítala s tím, že jejich dolet je pro naše potřeby nedostačující. Kopřiva ale stále na koupi naléhal, takže armáda nakonec ustoupila ale s tím, že se letadel koupí méně a přikoupí ještě nejméně dvě další s delším doletem. Vláda nato promptně schválila nákup CASA, ačkoliv byl, podle odborníků, předražen o 658 milionů. Kupříkladu vzhledem k nákupu, které realizovalo Portugalsko. Mimo jiné uvidíme při zítřejším fotbalovém utkání Španělska s Portugalskem, jestli ta „sleva“ byla pro Španěly dobrou investicí. Ovšem pro Parkanovou a především pro KDU-ČSL, která doslova okupovala ministerstvo obrany víc jak deset let, (Baudiš, Holáň) je to nebezpečná smyčka. Ani sebelepší konstrukce institutu vojenského tajemství je před vyšetřováním neuchrání. Při tom se v celém světě ví, že právě v oblasti zbrojení se skrývá nejvíc zbytečně vynaložených prostředků. A utajování je navíc obrovským ochranným štítem korupce.

Když jsem byl předákem odborů, tak mne tehdejší ministr Vladimír Dlouhý tituloval slovy “můj úhlavní přítel“. V sobotu jsem se dověděl, že vyhlásil svou kandidaturu na prezidenta. Pro Dientsbiera by to mohl být až příliš silný soupeř. Je poměrně mladý, z politiky odešel doslova před mnoha lety. Uspěl v soukromé sféře. Je vzdělaný, zná asi pět řečí a…na svých internetových stránkách se vychvaluje dokonce mnohem víc. Takže u konzervativních voličů mu ublíží jeho přehnané sebevědomí. Tvrdí o sobě, že je člověkem, kterého v této době naše zem potřebuje. A to si právě nemyslím. Odůvodňuje to v prvé řadě tím, že je nestranický. Což ale vůbec není pravda. Sice není v žádné politické straně, leč jednoznačně podporuje politiku současné koalice, tedy protilidovou až doslova protilidskou, ba dokonce s ní spolupracuje jako člen Národní ekonomické rady vlády. Hlavně mi však vadí, že ani v nejmenším nedokázal reflektovat chyby vlád, jejichž byl členem až do roku 1997, jako by se nic v naší společnosti za tu dobu nestalo. Uvážím-li k tomu, že byl členem KSČ od roku 1978 až do prosince 1989, nemám vůbec žádný důvod ho volit. Ne pro ono členství ve straně, ale pro ten obrovský, popřevratový kotrmelec, z něhož se dodneška neprobral, o čemž svědčí mimo jiné to, že kupříkladu tvrdí, že řešení krize nás bude bolet a že lidé si budou muset utáhnout opasky. Že by právě proto chtěl být prezidentem? Vždyť on je od převratu v pozici, ze které je povinen se všeho osobního nadbytku vzdát a věnovat ho na krizový oltář! On totiž nesporně stál u naprostých počátků vznikání tehdy ještě neviditelné krize. Měl přece nadprůměrné vzdělání, takže to měl vědět.

Sousedky půjčují manželce různé ty „společenské“ žurnály, pro které je i slovo bulvár vysokým oceněním. V nechuti k lepší činnosti, způsobené horkem, jsem sáhl pro jeden z nich, s názvem Rytmus života.  V čísle 43 z konce října loňského roku jsem narazil na zajímavost. Poslanec Jan Husák nechal loni provést srovnání cen mobilního telefonování u nás a u sousedů. Jen pro zajímavost, je to ten stoudní politik z TOP09, který nedávno vyzval poslance KSČM, aby se zdrželi hlasování o církevních restitucích. Když jeho loňské srovnání obdrželi novináři, obrátili se ihned na předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu jistého pana Dvořáka s tituly před i za jménem, co on na to. Jeho odpověď mne přiměla k tomu, že jsem poslanci Husákovi dneska napsal, když jsem se před tím trochu seznámil s jeho aktivitami. Text dopisu následuje:

Vážený pane poslanče.

Pane Jane Husáku.

Na vašem blogu jsem si přečetl, cituji: “Až o 50% očekávám budoucí snížení současných cen za mobilní volání a internet i díky novele zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.” Konec citace. Napsal jste to 24. října loňského roku. Vím také, že jste v minulém roce nechal provést srovnání cen mobilního telefonování u nás a v okolních zemích, ze kterého jsme nevyšli nikterak valně. U nás bylo dráž dva až šestkrát. Pokud pozoruji, od té doby se nic nezměnilo. První otázka tedy zní, můžete časově upřesnit své očekávání?

V několika svých vystoupeních kritizujete činnost ČTÚ. Nedávno jsem se dověděl, že předseda její Rady novinářům sdělil, že lidé tak vysoké ceny mobilního volání “chtějí”, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by netelefonovali. Nevím, co je na tomto drzém výroku pravdy, ale vím bezpečně, že ČTÚ, Rada ČTÚ a tedy i její předseda, nehájí zájmy uživatelů, ale jen a jenom provozovatelů.

V našem, korupcí prolezlém systému se proto zákonitě nabízí otázka, proč tomu tak je. A vybaví se ihned podezření, v mých očích naprosto odůvodněné, že jsou za tím vysoké příjmy mimo ty oficiální. Myslím si proto, že poslanecká sněmovna, její odpovědný výbor, by se měl zabývat nejen problémem obsazení posledního místa v Radě ČTÚ, ale především vazbami členů Rady i úředníků samotného úřadu, na poskytovatele telekomunikačních služeb. Z této části mého dopisu vyplývá pak můj druhý dotaz. Funkce v Radě jsou veřejnými. Proto mne zajímá, zda jsou zveřejňovány platy jejích členů a majetková přiznání?

S pozdravem