Pětkrát opakované N v pojmenování mého blogu je totiž jakousi nostalgií z dob nadvlády KSČ. Dávno před rokem 1977 jsme s kolegou po nějaký čas psali své nápady a jejich opisy dávali známým. Dělo se tak celkem pravidelně a tak jsme později do záhlaví uváděli, že jsou to NNNNN, čili Naše Noviny, Nebo Nehorázné Názory. V jejich době šlo opravdu o nehoráznosti. Chtít kupříkladu, aby si v té době pracující volili v podnicích ředitele, byla doslova nehorázná vzpoura bezmocných. Nakonec byla ale uzákoněna Zákonem o státním podniku v roce 1988. Ono totiž ty naše názory nebyly opravdu nehorázné, čili nesmyslné, arogantně provokující, či dokonce satirické. Šlo vesměs o nápady, které by prohlubovaly demokratičnost tehdejšího systému. O jeho zvratu jsme nejen neuvažovali, ale považovali jsme něco takového za obludné. Takže jsme si ani v hloubi duše nic podobného nepřáli. Oba jsme byli pravověrnými komunisty, čili lidmi, kteří dobře věděli, proč nejsou členy KSČ a nebyli ochotni přijmout ani nějaký pardon, aby se jimi opět stali. Ale zpátky k titulku dnešního blogu. O prezidentovi Klausovi se stále více hovoří jako o člověku, který dovede zvednout provokační témata. V mých očích jsou názory celé jeho party, především pak Jakla, Hájka a Bátory tou autentickou nehorázností a nikoliv provokací. Oni své nápady myslí naprosto vážně a ne jen aby provokovali hlubší debatu. Takto pojímané nehoráznosti bych se ale nerad podobal, takže&čas ukáže.