Nějak špatně chápu, proč se tolik divíme lhaní nějakého puberťáka. Vždyť si jenom ve svém vystrašeném mládí vymyslel událost, která se vůbec nestala. Což není vůbec, ale vůbec nic nového. Na takovém jevu kupříkladu vznikl i současný režim. V případě Břeclavského fantasmagora je alespoň pravdivé jméno a fakt, že je dotyčný skutečně zraněn. Oproti tomu takový Uhl, ten ve velmi dospělém věku rozšířil do celého světa „událost“, která se nejenom vůbec nestala, ba ani člověk toho jména, podle něj zabitý, vůbec neexistoval. A přesto šlo o příslovečnou kapku, iniciující pád režimu. Režimu, který v naší zemi, jak dneska vidíme, byl kontrarevolučním revanšismem. Jak se tedy zdá, naše současnost pokračuje tak, jak začala. Jen zatím na žádné té mnohé mediální lži, kterou já často považuji za promyšlenou provokaci, zatím nevzniklo živelné hnutí davů. Pubertální provokace v Břeclavi naštěstí nebyla zneužita. Jenom prokázala, že i přes silný anticiganismus, bez podpory ze zahraničí naše veřejnost do ulic nejde. Stejně si nedovedu představit, jak by se dneska cítili takoví, kteří by se v Břeclavi propůjčili ku příkladu až k pogromu. Vnímám pečlivě, že naše média si nijak neověřují prvotní informace a to zdaleka ne jen ta bulvární, u nichž je to pracovní metodu v honbě za senzacemi. Proto začínám přemýšlet nad vyprovokováním události, která by i naší letargickou veřejnost vyhnala do ulic s cílem svrhnout padoušskou vládu.