Plátek Charlie Hebdo, se původně jmenoval Harakiri. V mém způsobu vidění to byl mnohem přiléhavější název, než ten současný Týdení Karlík, nebo jak by se jeho titulek dal nejlépe vystihnout v češtině. Že redakce ve skutečnosti páchá harakiri, dokazuje hned svým číslem, jež následuje po masakru redaktorů. Na titulní straně je v pitoreskní karikatuře zobrazen prorok Muhammad, držící poněkud podezřele jednotnou tabulku s heslem „Já jsem Karlík“. Jestli si kdokoliv z redakce myslí, že je to další a snad dokonce hrdinský, projev svobody slova, tak je s odpuštěním osel. A jestli si mnozí „bílí“ křesťané a ateisti provokativně časopis kupují před objektivem kamer, či mobilů, tak nejsou žádnými bojovníky za svobodu slova, leč nenapravitelnými hlupáky. Už jenom proto, že opakovaný fór není fórem, ale hlupstvím, čti nedostatkem nápaditosti, či kreativity, ale zato nadbytkem kretenity. Jenže čeho je moc, toho je příliš a komu není rady, tomu není pomoci, může si říci i mnohý upřímně věřící, nejen radikální muslim. A nedivili bych se, kdyby se nějaký hlouček takových rozhodl jednou provždy skoncovat s urážkami své víry. Humor je opravdu solí života a legrace skutečně potřebná pro duševní zdraví. Ovšem to se v žádném případě nedá tvrdit o všech jeho formách. Jsou naopak způsoby humoru, které jsou evidentně projevem duševních indispozic až nemocí, jako je kupříkladu nepřekonatelná nenávist, či pohrdavá nadřazenost. První se pak projevuje satirou a druhá ironií. Duši dovede léčit pouze laskavě lidský humor, který pěstoval Horníček, nebo třeba člověčí sranda, tryskající z Wericha. To, co jsem ale viděl z tvorby „Karlíkovců“ se mi jeví jako nenávist s pohrdáním dohromady, tedy duševní choroba „nadruhou“. Je to kombinace našeho týdeníku Dikobraz z padesátých let a mobilizačních letáků Ku Klux Klanu. V mých očích jednoduše hnus. Myslím si, že ne všichni Evropané jsou fandy mazalů z exHarakiri. A doporučoval bych proto politické reprezentaci zemí, kde je islám státním náboženstvím, aby to Evropě daly jasně znát. Třeba útlumem diplomatických vztahů.

Nepovedlo se mi ověřit, jak skutečně probíhala nedělní demonstrace v Paříži, zaranžovaná předními politiky EU. Původní demonstraci organizovaly občanské iniciativy jako tryznu za 17 obětí atentátu na redakci obskurně satirického časopisu Charlie Hebdo, které se nakonec zúčastnilo údajně jeden a půl milionu lidí a z níž byly ve všech médiích obšírné reportáže. V ČT jsem ale mimo jiné zahlédl také jakési čelo tohoto demonstračního průvodu, v němž šli v těsném sevření Německá exkomsomolka Merkelová, samozřejmě že domácí sukničkář Hollande, ředitel teroristického státu Izrael Netanjahu, führer rodící se nacistické Ukrajiny Porošenko, vrchní rusofob celé EU Tusk, od nás pak bezpáteřníci Sobotka se Zaorálkem a něco přes deset představitelů islámských států, kteří se tím okatě chtěli distancovat od islamistických teroristů ze svých zemí. Hned v pondělí jsem se dověděl, že šlo fakticky o dvě „demonstrace“. Jedna, v níž šli v čele zmínění politici a druhá opravdu občanská. Ta první se prý uskutečnila na ulici „vyčistěné“ od občanů, pod přísným dozorem policie a snajprů a politici s „davem“ asi tří set přísně vybraných lidí, ušli asi dvě stovky metrů jako herci globálních médií. Jakýsi to obrácený prvomájový průvod organizovávaný kdysi KSČ. Tam se promenoval „lid“ před očima vůdců a nyní se předváděli vůdci před masmédii zastupujícími oči lidu. Pokud je pravdou, že politici pochodovali jako loutky v takovémto osamělém divadle pro prostý lid, tak to považuji za vrchol absurdity, kterou by nevymysleli ani největší tvůrci absurdních románů Becketta. O Havlovi ani nemluvě. Politici se předvedli světu jako zbabělí podvodníci, odporní floutci mediálně globální frašky. Nebyl to však jenom podvod, jež byl podrazem vůči světové veřejnosti. Podle skladby zviditelňujících se politiků to byl rovněž sprostý výsměch obětem konkrétního teroristického činu, ale zrovna tak drzý úšklebek vůči islámu. Zúčastnění politici pouze z povinnosti zahráli svůj šaškovský part ve velecirkusu tak zvané globální války s terorismem, kterou vyhlásil před víc jak deseti lety „císař“ novodobých křižáků globální supervelmoci, dokonce i proti vůli tehdejšího pána Vatikánu, papeže Jana Pavla II.

Měl jsem sice dneska v programu psát o něčem jiném, leč přece mi to nedá a měním téma. V neděli kolem devatenácté hodiny, tedy již několik hodin trvající tmy, chodily po našem paneláku děti „tříkrálové sbírky“, mediálně to opěvované, údajné aktivity solidárních. Litoval jsem ty děti, že v zimě a tmě, místo toho aby se učily, či dívaly na pohádku, je nějací manipulátoři nutí žebrat. Ano, žebrat, vždyť jakákoliv ta dnešní charita a kecy o této formě solidarity nebyly a nejsou ničím jiným, než vznešenou žebrotou. Uvědomím-li si, že za tímto zneužíváním dětí stojí, mimo jiné, i třeba tuční klerikálové jako kupříkladu primas Duka, či převor Siostrzonek, je mi tělesně a tím víc i duševně nevolno a to nejen z pohledu na ony jmenované postavy, ilustrativně ztělesňujíc i Kristem odsuzované obžerství. Především jsem si totiž vědom toho, že katolická církev dostává každoročně přes desítku miliard a přesto se podílí na organizovaném žebrání, při němž ještě k tomu všemu zneužívá těch nejnevinnějších. Hanba jim. Tisíckrát hanba a…jak je v jejich světě zvykem: „Budiž prokleti!“

Dost už bylo divadla kolem celkem bezvýznamného atentátu na jednu redakci „špinavé“ novinařiny. Jen v minulém roce kupříkladu desítky mrtvých v Oděse, stovky mrtvých v Pákistánu či Afghánistánu, tisíce v Sýrii, Iráku a v Africe prakticky nikoho nerozlítostnili, ale zabití nějakých perverzních novinářů, kohosi až příliš podezřele aktivizovalo. Podle právních norem platných v USA by za mnohé publikování karikatur byli zmínění postaveni před soud pro šíření nenávisti a ohrožování lidských práv. V Evropě jsou kupodivu vydáváni za hrdiny svobody slova. Zvrácené to svobody bez odpovědnosti a především úcty k čemukoliv. Postižení novináři prováděli byznys daleko za hranicemi všeobecné slušnosti a proto by se nikdo neměl divit, že se jim to nevyplatilo, neboť tak dlouho se chodí se džbánem…Pokud chceme zásadně bojovat proti terorismu, pak odvolejme vojáky „bílého“ muže ze všech zemí světa. Skončeme všechny války a náklady na zbrojení změňme na investice do infrastruktury rozvojových zemí. Ukončeme bezvýhradnou podporu Izraele a zrušme styky s Vatikánem jako státem. To všechno alespoň pro začátek.

K událostem kolem redakce satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži jenom dvě poznámky. Za prvé se divím, proč se pořád hovoří o terorismu. Přece jsme – tedy celý Západ – v regulérní válce, která žádný terorismus nezná. Jsme ve válce, kterou nejen vyhlásil, ale svou armádou započal Bush mladší po incidentu z 11. 9. 2001. Zmíněný, poněkud méně inteligentní muž v roli prezidenta USA, v té době jediné to supemocnosti, sice plkal cosi o tom, že nevyhlašuje válku islámu ani muslimům, ale při tom armádou své země napadl jen a jenom islámské státy. Takže Západ, ať se mu to líbí, či ne, je opravdu ve válce s muslimy, ve válce, kterou započal Západ z poměrně malicherné příčiny. Tečka. Za druhé je mi celý incident kolem jedné obskurní redakce nějak podezřelý. A zdaleka nejsem sám. Jen pro zajímavost cituji z webu http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358364-vrahy-z-redakce-charlie-hebdo-zastrelili-pri-uteku-zemrel-i-utocnik-z-koser-obchodu.html prakticky stejné pochybnosti, vyjádřené na něm včera Ivo Krieshoferem, které si dovoluji ocitovat: „Co to je za profesionály, kteří zapomenou v autě občanku, musí vykrást benzínku, aby mohli pokračovat v jízdě a najíst se. Náhoda? Byli to zfanatizování islámští primitivové pod vlivem drog? Nebo je to akce nějaké domácí či zahraniční vlivové skupiny organizovaná za pomoci tajné služby? Komu to prospěje?  A jsou vůbec ti dva hledaní skutečnými pachateli, nebo jen krycím manévrem? Je vůbec žádoucí, aby pachatelé přežili? V tomto světě lží a mediálních válek už není radno věřit nikomu a ničemu…“. Konec citace. Jak je zřejmé, autor svůj text publikoval ještě v době, kdy policie oba bratry ještě nezabila. A ptal se podle mého soudu naprosto oprávněně, zda je žádoucí, aby pachatelé atentátu přežili. I mne to na celém incidentu zajímalo nejvíc, ne-li dokonce jedině. Když jsem se proto dneska dověděl, že byli zabiti na útěku, vůbec nepochybuji, že byli zabiti proto a jen proto, aby u soudu nemohli mluvit, stejně jako to bylo s Usámou bin Ládinem. Také bylo nejdůležitějším zájmem vůdců sil vedoucích války Západu s islámem, aby nemohl u soudu promluvit. Copak je vůbec představitelné, aby doslova celý pluk policajtů nebyl schopen dostat živé dva lidi, kteří měli jen omezené zásoby střeliva? Na to ať si odpoví laskavě každý sám. Stejně jako na otázku, kterou jsem v textu pana Krieshofera zvýraznil já. Incident totiž v žádném případě neprospěje muslimům, arabům a všem lidem, kteří utíkají před válkamn, které v jejich zemích rozpoutal Západ. Prospěje jen a jenom politické reprezentaci EU, politikům, kteří nepromyšlenou migrační politikou již celá desetiletí zadělávají v Evropě na problém. Ten právě v současné době doslova volá po okamžitém řešení, které si vyžaduje citelně se zvyšující tlak veřejného mínění. Samozřejmě že takové v žádném případě nebude provedeno ve prospěch obětí našeho násilí, doslova státního teroru v islámských zemích – a řekněme to přesně, státního teroru USA a jeho poskoka – EU. Pokud odpor k migrantům v Evropě pouze generoval vznik xenofobních až rasistických a jinak fundamentalistických politických stran, tak to současným mocným nijak nevadilo. Asi proto, že byly zálohou při prosazování ultrapravicových opatření ze strany byrokracie EU. K čemuž budou určitě využity i v současném praktickém zákazu migrace z islámského světa do Evropy. Takže Evropa je opět na nejlepší cestě popřít své nejvyšší hodnoty, pro něž její Unie fakticky vznikla.

Již v loňském roce jsem měl období nechuti psát. Na začátku letošního roku se ta nechuť ještě více prohloubila. Jediným důvodem je vědomí, že už přišla doba, kdy je potřebí přestat žvanit a začít činit. Bohužel k tomu už nemám věk, ale asi právě proto mám čím dál větší chuť dát mnoha lidem přes hubu a dokonce některé zastřelit. Nedivím se proto posledním událostem v Paříži. Již dávno jsem přesvědčen, že nebýt starozákonních proroků, nebylo by ani Ježíše. A následně stovek milionů mrtvých ve jménu kříže. Vyslovené přání totiž bývá velmi často otcem dění a i dnešní proroctví, čili prognózy, zase matkou reálných událostí. Tak se dívám i na počin politologa Samuela P. Huntingtona s jeho teorií o střetu civilizací. I když jsem si jist, že nepatří do vrstvy světovládné elity, jako správný příslušník její obslužné elity pro ni sehrál roli víc jak užitečného idiota. Svým proroctvím střetu civilizací dal totiž globálním světapánům základní motivaci k dalšímu chování po rozpadu SSSR. Zatímco jiný výtečník ze služebníků mocných hovořil tehdy o konci dějin a tím mocné poněkud dezorientoval, Huntington dokonce určil kulturní „zlomové linie“, čili naznačil, kdo s kým by se měl v budoucnu rvát. Reálným světovládcům tím dal do ruky doslova příručku, jak zprostředkovaně, tedy nepřímo řídit svět. Stačilo, se smečkou mediálních poskoků, živit především ve veřejném mínění Západu animozity vůči některým odlišným. Dalo se předpokládat, že to u těch jiných vyvolá odezvu a bude na konflikt zaděláno. Dosud světovládný Západ si po zdánlivém zániku nebezpečí komunismu vybral za protivníka nejslabší, neboť roztříštěnou „civilizaci“ – islámskou. Aby věc urychlili, tak netrpěliví neocon z tehdy jediné supervelmoci za dvě desetiletí dokonce vojensky napadli hned dva z jejích států. Při tom oba ze lživých důvodů. Teprve za víc jak deset let po napadení Afghánistánu se totiž prokázalo, že tamější Tálibán, ba ani Al-Káida neměli nic společného s teroristickým útokem v USA ze dne 11. 9. 2001. Při napadení Iráku bylo od samého počátku jasné, že jeho vlastnění zbraní hromadného ničení je uboze lživou burkou, nepříliš přesvědčivě zahalující skutečný důvod vojenské agrese prováděné „Fašingtonem“. Ani padesát let bezvýhradné podpory Izraele ze strany USA proti Palestincům a vlastně většině Arabů, nevytvořilo naději na střet s muslimy, jakousi novou křížovou výpravu. Ani sprosté zavlečení islámu do dělení Jugoslávie, nevyprovokovalo Evropu k nové válce. Proto došlo k otevřenému útoku na již jmenované islámské země. Američané budou pokračovat na Huntingtonem narýsované a neocony nastoupené cestě, dokud se jim nepovede na euroasijském kontinentu vyprovokovat takovou válku, která prodlouží jejich nadvládu nad planetou. Vzhledem k tomu, že je jich na Zeměkouli všeho všudy jenom asi pět procent, ale spotřebovávají skoro polovinu všech jejích zdrojů, je tato cesta pro ně naprosto nezbytná. Nejpozději od 11. září 2001, ale podle mne dokonce od vzniku teorie „proroka“ Huntingtona už začala válka civilizací, přesněji kultur uvnitř jediné všelidské civilizace. Už jenom vědomí, že jde o všelidskou společnost by mělo stačit oněm 95ti procentům neameričanů k tomu, aby pochopili, kdo je jejich smrtelný nepřítel. Bojovat s ním přinese celému světu velké utrpení s rizikem zániku lidstva a při tom možná stačilo včas ukamenovat proroka té zrůdné hypotézy.

Kdo chce vědět trochu víc o souvislostech válek v Sýrii, proti údajnému islámskému chalífátu a na Ukrajině, ať zabrousí na web hovořící o dolarovém imperialismu: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/12/6249-obrana-dolaroveho-imperialismu.htm . Každý, kdo se ukolébává představou, že konflikt na Ukrajině se ho netýká, ať se pro změnu začte kupříkladu do webu http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1370-valka-mezi-zapadem-a-ruskem-na-dohled-zbabeli-americane-doufaji-ze-v-ni-budou-krvacet-hlavne-evropane-cekani-na-zaminku-posledni-tydny-ticha-pred-bouri.htm . A kdo chce opravdu vědět o dnešním světě něco, co v ČT neuslyší, ať si přečte kupříkladu názory bezpečnostního analytika Martina Kollera. Ty nejnovější třeba na webu http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Privandrovala-mensina-zvasty-ze-zfasizovane-Ukrajiny-rise-zla-USA-nove-otroctvi-Analytik-Martin-Koller-k-budoucnosti-351187

Poslední kroky politické elity USA už jsou víc jak jednoznačné. Rusko je nejen prohlášeno za největší nebezpečí pro svět, čtěme, pro světovládu USA, ale Amíci přijali několik zákonů, jimiž minimálně kodifikovali novou studenou válku a podle mého soudu jasně připravili cestu k otevřené válce proti Rusku. Nejenže zavedli další sankce proti Rusku, ale především Obama podepsal zákon č. 5859 „O podpoře svobodné Ukrajiny“. Podle něj budou USA masivně vyzbrojovat Ukrajinu „nevražednými prostředky“, zavádět všechny druhy ovlivňování veřejného mínění v Rusku a okolí a nejen podporovat, ale přímo organizovat občanská hnutí proti Putinově vládě. Obama navíc ještě podepsal ekonomickou blokádu Krymu. Putin a jeho poradci se podle mého rozumu dopustili chyby, když od počátku problémů na Ukrajině předpokládali, že USA mají zájem na mírovém řešení konfliktu. To neplatilo ani chviličku. USA přece rozdmýchaly celý konflikt proto a jen proto, aby zatáhly Rusko do válčení. Druhé chyby se dopustili Rusové s Krymem. Referendum a celé připojení k RF neměli tak uspěchat. Stejně by jim připojení neuteklo. Pokud by jeho statut kupříkladu předem prokonzultovali s EU, tak se nemuseli dostat pod tlak a naopak by se jim povedlo vrazit klín mezi USA a EU. Dneska je Rusko ve velice nevýhodné situaci. Oblasti východní Ukrajiny, které se vzbouřily proti Kyjevu, nemohou dlouhodobě vydržet válčení s mohutně Američany vyzbrojovanou armádou Ukrajiny. Utrpení rusky mluvících a cítících obyvatel v Ukrajině bude vláda Kyjeva záměrně zvyšovat, k čemuž výhodně využije různé nacionalistické, až fašistické bojůvky, údajně vládou neřízené. Rusové ve federaci to nebudou libě snášet a hrozí, že Rusko bude nejen hmotně podporovat dvě republiky vytvořené na východě Ukrajiny, ale bude se muset angažovat i vojensky, aby zabránilo nejhorším zločinům vůči svým krajanům. A o to Americe jde. Nejhorší je, že pokud Rusko účinně nepomůže svým národním souputníkům, vláda v Kyjevě nebude váhat a ve své nenávisti napadne Krym. Ten je v očích všech Rusů součástí RF a tak se tímto aktem dostane Rusko do války s Ukrajinou i proti své vůli. Jsem přesvědčen, že Rusko by už dále nemělo váhat a mělo by přejít k vlastní iniciativě, řečeno šachisticky, mělo by začít určovat tempo dalších událostí. Mělo by kupříkladu požádat Evropu o neutralitu v konfliktu, jinak okamžitě přehodnotí své dodávky energetických surovin. Mělo by vyhlásit území obou nově vzniklých republik za bezletovou zónu a možná i obě, pro větší jistotu, připojit k RF. Jestliže bude pořád jenom reagovat na kroky válkychtivců z Ukrajiny a USA, dostane se do situace, kdy bude muset zahájit třetí světovou válku. Řečeno bez obalu, bude muset použít jaderné zbraně na obranu svého území před nepřítelem, který již bude příliš silný. Po přivtělení Krymu neměli Rusové na Ukrajině v žádném případě přistupovat na příměří, protože to jenom poskytlo vládním vojskům Ukrajiny oddechový čas na masivní přesuny sil. Měli dokončit porážku vládního vojska, které již bylo prakticky na lopatkách, měli následně vyhlásit připojení k RF a dneska by všechno vypadalo jinak, i když by s vysokou pravděpodobností USA i EU ječely daleko víc, než dosud. Zůstala by jim totiž už jenom ekonomická zbraň, cenou ropy počínaje a útoky na rubl konče, kterážto ovšem má vždycky dvě strany, jako každá mince.

Až dneska jsem se dověděl, že 5. 12. poslanci, po schválení zvýšení svých platů, zamítli zvýšení sociálních stipendií, pro chudé studenty. Z téhož zdroje jsem také získal další dvě informace. První, že sociální stipendia nebyla valorizována od roku 2007, o což se zasloužily předešlé pravičácké vládní koalice. Druhá informace je ještě hnusnější. Současná vládní koalice pod taktovkou oligarchy Babiše, nedovolila ministerstvu školství v letošním roce vyplatit vyšší sociální stipendia, i když je ministerstvo mělo v rozpočtu. Takovými metodami tedy šetří vláda premiéra z řad ČSSD, pokud je tento parazit pouhou loutkou v rukách nejmocnějších. Sociální stipendia jsou pro mne osobně velice důležitým, sociálně-politickým citlivým tématem. Vždy mne velice zajímala, protože jsem jenom díky nim mohl studovat nejen na vysoké, ale už i na střední škole. A to jsem studoval v dobách, kdy si každý student, jako brigádník, mohl přivydělávat prakticky kdykoliv měl zájem. Existoval totiž doslova hlad po takových pracovnících. Dnešní studenti jsou na tom mnohem hůře, protože sehnat nějakou, i když velmi špatně honorovanou práci, je takřka nemožné, protože se o ni musí mezi sebou rvát i živitelé rodin.