Dneska již nikdo nemusí pochybovat o tom, že na této planetě existují síly, osoby struktury, které chtějí vládnout celému světu. Nic proti tomu, lidstvo je přece tak „konstruováno“. Vždycky se v něm vyskytovali jedinci, kteří se cítili povoláni vládnout jiným. Ti se dokonce se na úsvitu historie vydávali za bohy, či jejich příbuzné, nebo alespoň prokazatelně jimi „pomazané“. Dějiny vedle nich navíc znají také šedé eminence moci, tedy osoby, které veřejnosti nebyly mnohdy vůbec známy, ale měly obrovský vliv na viditelné vládce. Dnes takovou skrytou vládou, fakticky nadvládou, je v mých očích vrstva globálních financiérů. Včera jsem se dočetl, že jiní ji označili za ATLANTICKÉ VLIVOVÉ SUPERSTRUKTURY, čímž chtějí autoři asi naznačit, že nejde o jednolitou vrstvu, ale že i uvnitř těchto nesporných vládců probíhají skryté, či až otevřené boje různých frakcí. Jedna z takových je identifikována jako GLOBÁLNÍ INVESTIČNÍ PREDÁTOŘI, což asi tak odpovídá mé představě o globálních financiérech. Ideologickou strukturu globálních vládců vytváří pečlivě vybraní a neustále sledovaní příslušníci INTELEKTUÁLNÍ OBSLUHY GLOBÁLNĚ VLIVNÝCH. Politickou strukturou, která vystupuje na planetě ve funkci správce zájmů, přání a příkazů „atlantických vlivových struktur“ jsou především politické vrstvy USA a částečně i EU. Přesněji ti z představitelů EU, kteří jsou bezvýhradně proameričtí. Jmenované politické struktury jako používají tři hlavní nástroje nadvlády nad světem. V časech stability KOMPUTERIZOVANOU EKONOMICKOU TOTALITU. V čase konfliktů pak globálně nejsilnější vojenskou strukturu NATO a vždy a především neustále, prostředky ideového vymývání mozků většiny veřejnosti – MAINSTREAMOVÁ MÉDIA. Jak je vidět, forma současné světovlády je zorganizována velmi systematicky, vždyť se také vládychtivci učili celá tisíciletí. Ovšem pořád zapomínají na obsah své nadvlády. Po rozpadu SSSR se zdá, že natolik zpychli, až sklouzli k ideologii neoliberalismu, hlásící se k absolutní svobodě jedince, tedy prakticky k nadřazenosti nejschopnějších, nejsilnějších, nejbohatších až nejmilitantnějších. Při tom všem nějak zapomněli, že každá struktura vládců musí být nepočetná, aby se vnitřními rozpory prakticky nerozložila. Takže vždy tvoří minoritu daného společenství. V současném globálním světě ovšem proti světovládě stojí superobrovská a superstrukturovaná většina veškerého lidstva. Kdo chce i jí vládnout, musí ji dobře poznat a udělat všechno, aby byly pod nespornou nadvládou spokojeny všechny její významné skupiny. Je největší chybou politických struktur USA a EU, že spoléhá převážně na násilí proti zbytku světa, na svou zdánlivě vojenskou převahu. Zdánlivou proto, že je vykonávána pouze žoldáky. Ti sice vysoce technologicky převyšují klasické ozbrojence, leč nikdy nebudou schopni fyzicky ovládnout svět. A tady je podle mne jádro pudla. Fyzicky ovládat svět není ani cílem, ani zájmem „Atlanťanů“. Jejich jediným zájmem je neustále zvyšovat své bohatství, čehož dosáhnou nejlépe tehdy, když zmínění žoldáci zničí materiální hodnoty určitého regionu, aby do jejich obnovy mohli finanční predátoři investovat. Vydělají tedy jak na drahých, ničivých zbraních, tak na obnově životaschopného prostředí. Cyklus, který Kondratěv sice nepopsal, ale o to spolehlivěji funguje.

Matka mojí manželky byla Polkou, no…přesněji Slezankou. Jelikož tam měla hodně příbuzných, tak i já jsem do Slezska sem tam jezdíval. Setkával jsem se tam i se skutečnými Poláky, jejichž názory mne vždycky z mnoha důvodů zajímaly. Od nich jsem se mimo jiné dověděl, že v Polsku odjakživa rodiče strašili malé děti „Rusáky“, stejně jako u nás třeba čerty. Oni mne také přesvědčovali, že katolická církev byla vždycky uchovatelkou a ochránkyní polského národa, především pak v době, kdy polský stát vůbec neexistoval. Když se stal papežem Wojtyla, posílilo to v Polácích přesvědčení, že jsou národem nejryzejšího katolictví, přinejmenším pak v celé severní Evropě. Od Walesy jsem se přímo na radnici v Českém Těšíně dověděl, že Poláci jsou militantní národ a od Churchilla jsem již dávno znal, že jsou vředem Evropy. Když si k tomu přidám ze starší historie příběh Jana III. Sobieskiho, který porazil Turky u Vídně, vychází mi z toho mé současné přesvědčení o polské politické věrchušce. Její iracionální nenávist k Rusku nemá jen protisovětské kořeny včetně Katyně, jak se veřejnost snaží přesvědčit opoždění antikomunisté. Je mnohem starší a ve velké části toho národa silně zakořeněná. I když se to na první pohled vůbec nezdá, tak jejím hlavním rysem je, jako tak často v dějinách, náboženská nesmiřitelnost. Marx odsuzoval náboženství jako opium lidstva. Já ho odsuzuji ještě silněji jako zdroj fanatismu, absolutní nesmiřitelnosti a nenávisti vedoucí až k vyhlazovacím válkám. Už jenom tento důsledek všech náboženství, především však ale těch abrahámovských, je v mých očích dostatečným odůvodněním k nevíře v existenci boha.

Brzy po 21. srpnu 1968 jsem měl možnost hovořit několik hodin s důstojníkem sovětské armády, který byl specialistou na Československo. Uměl dobře česky, takže on hovořil rusky a já česky, což nám dávalo možnost přesně formulovat své myšlenky. Od něj jsem poprvé slyšel názor, že se nám diví, jak už dvacet let přitrouble kopírujeme veškeré, dokonce i špatné dění v SSSR, když naopak se oni v mnoha věcech učí od nás, protože dobře ví, že jsme v tom či onom lepší. Konkrétně tehdy mluvil o školství, kultuře, zemědělství atd. Vzpomněl jsem si na onen rozhovor v minulém roce několikrát. Od posledního společensko-politického převratu ještě nikdy totiž nebyla česká veřejnost, alespoň ta politicky se angažující, tak děsivě rozdělená, jako od poloviny minulého roku. Vytvořily se dvě velmi početné skupiny, s příliš emotivním přístupem k problému Ukrajiny. Doslova se dá říct, že je možné hovořit o rusofobech a rusofilech. Obě skupiny nekriticky přijímají informace pouze jedné z bojujících stran, takže se prakticky stávají součástí celého konfliktu, do něhož svým chováním zprostředkovaně zatahují celý náš stát. V dobách války je přece naprosto jasné, že každá z bojujících stran „lže“, přesněji řečeno popisuje situaci ve svůj prospěch, podle svého zájmu a provádí cílenou propagandu jako součást celého boje. Zaujmout pozici plně korespondující s propagandou jen jedné strany je důkazem neobjektivity a fakticky duševní nedostatečnosti. Považuji proto každého, kdo operuje pouze jednostrannými informacemi za troubu, doslova za politického trotla. S jedinou výjimkou. Pokud vezme do ruky zbraň a vydá se bojovat na jedné, či druhé straně, pak ať si hloupě, pardon zainteresovaně žvaní. Pokud ale k reálnému boji nemá odvahu, pak ať laskavě drží hubu a nezvyšuje napětí v zemi, protože tím velmi silně zvyšuje bezpečnostní riziko každého z nás.

Když v soutěži o Evropské hlavní město kultury pro rok 2015 porazila Plzeň Ostravu, bláhově jsem si myslel, že Plzeň má skutečně mnohem víc kulturních nabídek, než třetí největší město republiky. Včera jsem si to tak trochu prověřoval a dospěl jsem k přesvědčení, že Plzeň vyhrála především proto, že jde o „skoro“ Bavorské město a že byla osvobozena armádou USA. Takže výběr byl fakticky poplatný již tehdy v politickém zákulisí probíhající „nové“ studené válce. Ostrava je přece městem dělníků, Ostravsko udržuje přátelské styky s regiony Ruska a ještě ke všemu je zde mnoho památek připomínajících velká vítězství Rudé armády na samém konci největší války dějin. Že nemám pravdu? dokažte mi to někdo!

Konečně jsem se zmátořil z letošní virózy, takže mám zase chuť psát. A navážu, jakoby se nic nestalo, na poslední text starý dva týdny. V něm jsem tvrdil, že naprostá většina veřejně viditelných politiků je zbabělců poslušně sloužících současné globální moci, aniž jsem se pokusil alespoň jenom naznačit, kdo je tou světovou supertřídou. Ve skutečnosti po celé lidské dějiny vládli lidem ti vlastníci bohatství, kteří propadli duševní indispozici, již lze označit za mocichtivost. Platilo to nejen pro šlechtu, ale později dokonce i pro mnohé z podnikatelů. Od samých začátků kapitalismu jednotlivým státům vládla třída, kterou již identifikoval Marx a nazýval ji „finanční aristokracie“. V jeho očích šlo o největšího parazita na těle společenství neprivilegovaných, ovládaných a zneužívaných. Já této supervrstvě dneška říkám globální financiéři. Po pádu SSSR se v zemích socialistického tábora, jak ho nazývali lokajští intelektuálové té části světa, vytvořila příliš viditelná skupina, kterou současná média nazývají oligarchové. Ti jsou novými, leč zatím většinou neplnoprávnými příslušníky oné veřejnosti dobře skryté nejvyšší sociální třídy reálně ovládající svět. Příslušníci zmíněné supertřídy, až na ojedinělé výjimky, nepatří k veřejnosti viditelným vládcům, tvořenou třídou politiků. Veřejnosti viditelní politici nejsou ale ničím víc, než přičinliví správci zájmů celosvětové extratřídy již zmíněných globálních financiérů. Po pádu SSSR se vytvořila pro globální financiéry šance stát se opět reálnou finanční aristokracií celého světa. To oni ženou politickou třídu USA a jí posluhujících intelektuály k politice unipolární vládě na celé zeměkouli. Zatím se jim daří ovládat mediální veřejný prostor, který vdechl dokonce průměrné americké populaci přesvědčení o výjimečnosti USA a z toho plynoucího poslání ovládat svět. K definitivnímu ovládnutí světa ovšem je zapotřebí reálné síly, kterou po celé dějiny představovala pouze armáda. Globální financiéři vždy velkou část svých investic vkládali do zbrojního průmyslu a pak své politické správce nutili k jejich využití k praktickému ovládnutí světa. V současnosti je politická třída USA reálným správcem zájmů globálních financiérů, snažících se vytvořit celosvětové impérium a NATO je v té snaze jejich hlavním prováděcím nástrojem. Jednotlivým společenstvím až národním státům vždycky vládli největší boháči trpící indispozicí mocichtivosti, jimž bezvýhradně sloužili mocichtiví příslušníci jiných tříd a vrstev. V dobách rozvinutého kapitalismu se zmíněné dvě vrstvy zkonsolidovaly a nyní za pomoci ovládnutí mediálního prostoru dělají vše proto, aby si podmanily celý svět. Současná mezinárodní situace je tedy projevem zvůle triády USA-NATO-EU. Triáda je ale pouhou výkonnou institucí globálních financiérů. Třída mocichtivých globálních financiérů s pomocí zmíněné triády působí proti zájmům naprosté většiny lidské populace. S ohledem na ničivé schopnosti zbraní NATO je ohrožením existence lidstva na planetě. Mocichtiví globální financiéři chtějí definitivně ovládnout celý lidský svět a zneužívají k tomu zmíněnou triádu. Obě vrstvy lidských příživníků jsou největším zločincem proti lidskosti v celých dějinách lidstva.

Senátor Jaroslav Doubrava se nedávno vrátil z Luhanska a 20. února poskytl rozhovor webu Parlamentní Listy http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Senator-Doubrava-natvrdo-k-Rusku-a-Zapadu-Nemcova-by-si-mela-vice-nastudovat-fakta-A-Havel-by-zemi-prospel-vice-kdyby-tenkrat-zustal-ve-vezeni-362655 . V něm mimo jiné sděluje čtenářům, cituji: „Když jsem se vrátil z Luhanska, vykládala mi celá řada senátorů: „´Jsi borec, že ses nebál tam jet,“´ a když jsem jim řekl, ať tato slova sdělí nahlas, když vidí, jak mě veřejně skandalizují, odpověděli: „´Neblázni, to si nemohu dovolit´.“ Doubrava ale zdaleka nezůstává jen u konstatování o zbabělosti našich politiků. Nebojí se otevřeně říct, proč se naprostá většina českých politiků bojí k veřejnosti promluvit jinak, než jak je jim diktováno současnou globální mocí. Senátor konstatuje, že ten problém se netýká jen ČR. Podle něj celá Evropa dneska nejenže nemá samostatně myslící politiky, ale všichni veřejně vidění jsou služebníky USA, kteří se umně skrývají za činnost byrokratického aparátu v Bruselu.

Obama poskytl v první dekádě února síti VOX poměrně dlouhý rozhovor, který se mi nechtělo celý překládat. Dlouho jsem čekal na spolehlivý překlad, který jsem našel až včera, takže si z něj troufám zveřejnit několik citátů, které podle mne dostatečně charakterizují celý kontext Obamovy zahraniční politiky. Tady jsou, cituji: „Ale celkovým směrem a celkovým cílem je svět, ve kterém bude Amerika pokračovat ve své vedoucí roli…Amerika, jsem si naprosto jist, bude dál nepostradatelným národem pro celý zbytek tohoto století, jak byla i ve století minulém…Nyní musíme mít nejsilnější vojenskou sílu světa a příležitostně musíme zkroutit ruce zemím, které by nebyly ochotny dělat to, co potřebujeme, aby dělaly…Kdyby nebylo ekonomické, nebo diplomatické, nebo v některých případech i vojenské páčivé síly, kterou jsme uplatnili – nebo kdybychom neměli tu (správnou) dávku realizmu, neměli bychom také nic tzv. pod střechou…Takže to, co já si skutečně myslím, že jde přesně v popisu mé zahraniční politiky, je pevná víra, že nemáme vojenská řešení pro každý problém 21. století. Že nemáme sobě rovného ve smyslu státu, který by se chystal nás napadnout či nás přechytračit, k čemuž by se svým nukleárním arzenálem mohlo mít nejblíže Rusko, ale všeobecně řečeno nemohou nic takového projektovat v měřítku celého světa, což my můžeme. A nemůže to udělat ani Čína. Na naše vojenství vydáváme víc prostředků, než dalších 10 zemí dohromady“. Konec vybraných citátů. Poznamenávám, že zatímco Hitler považoval příslušníky mnohých národů za podlidi, Obama se netyjí tím, že považuje elity amerického státu za nadlidi. Vrcholem absurdnosti jeho politického života pak je transformace z nositele mírové ceny na realizátora globální světovlády jen a pouze silou zbraní. Obludná proměna, která nenapadla ani Kafku.

Po celý svůj aktivní život jsem se cítil být Česchoslovákem, i když mnozí mí kamarádi Slovci, to neradi slyšeli. Po rozdělní našeho státu jsem svou identitu přizůsobil. Začal jsem o sobě tvrdit, že jsem Moravan z Hané, který se v žádném případě necítí být Čechem. Ba právě naopak Čechy považuje za vyčúrance a Pražáky doslova za lumpy. Samozřejmě, že výjimky potvrzují pravidlo. Celou tu dobu jsem se víc a víc styděl, že mohu být okolím považován za Čecha, utěšovalo mne ale později pouze vědomí, že jsem Evropan. Během loňského roku jsem definitivně dospěl do stavu, že se stydím za to, že bych měl být považován za Evropana.

Nepovedlo se mi zjistit, proč Rusko, Ukrajina, Německo a Francie jsou souhrnně označovány za „normandskou čtyřku“, jejíž lídři se v noci z 11. na 12. února v Minsku, za číšníkování Lukašenka dohadovali, jak naloží s konfliktem na Ukrajině. Někteří mudrcové vysoce oceňovali již při prvních Minských dohodách skutečnost, že se jednání konala bez účasti USA, dále jen SSSA. Od samého počátku jde ovšem o příliš diskutabilní radování. Vzhledem k tomu, že SSSA byly neoddiskutovatelně jedním z činitelů, ne-li dokonce dlouhodobých původců celého konfliktu, bylo jejich zapojení do jednání o jeho ukončení spíše potřebné, ba až nutné. Každý realisticky myslící politik navíc musí zatím přijmout fakt, že jsou to především SSSA, bez kterých se na celé planetě nic rozhodného nepodaří realizovat a proti jejich vůli již absolutně ne. Pokud se tedy na čemkoliv dohodli vůdci normandské čtyřky, tak je to ze samé podstaty málo významné, dokud s tím nebude souhlasit vůdce SSSA, čti, tlampač globálních financiérů. Podle toho také celé jednání vypadalo. Uskutečňovalo se pod až drsně jasným nátlakem ze strany Putina, shrnuté do jediné věty; pokud SSSA začnou vyzbrojovat Ukrajinu, bude totální válka a basta. Babča Merkelová proto před summitem čtyřky jednala s Putinem a ihned s jeho podmínkou si šla pro další instrukce do Bílého domu. Celou noc se normandská čtveřice unavovala vzájemnými argumenty, aby nakonec jako výstupy z toho maratonu odezněla pouze kusá a jednostranná prohlášení každého z účastníků. Druhá liga účinkujících v této tragikomedii inscenované pro světovou veřejnost, nakonec podepsala několikastránkový „dokument“ nazývaná „Balíčkem…“ vyjmenovávajícím souhrn opatření, která mají být stupínky mírového ukončení konfliktu. Zkušeným politikům nemohlo ujít, že ten ve skutečnosti nezávazný cár papíru neobsahuje to nejpodstatnější, co každé jednání o příměří bezpodmínečně potřebuje. Za prvé jaké reálné síly budou garantovat plnění sáhodlouhého seznamu a za druhé jak bude neplnění sankcionováno, aniž by při tom došlo k rozhoření pokračování války. Kdo se nakonec dopracuje až k přečtení jmen signatářů dohody, tak si sám pro sebe může jenom postesknout, že váha těch podpisů není o nic větší, než kdyby to podepsal třeba náš Zadolárek, či pantáta Bezoušek. Nebudu dneska víc k věci psát, ale konstatuji jediné. Elity SSSA se v žádném případě necítily vázané už původními Minskými dohodami. O to méně se cítí být vázány těmi současnými, když v den jejich zveřejnění oznámily světu, že pošlou v dohledné době na Ukrajinu šest stovek svých vojáků, kteří tam povedou výcvik ukrajinských ozbrojených sil, čti, naučí je ovládat zbraně made in SSSA. Navíc všichni jen trochu znalí situace dobře ví, že Porošenko nemůže garantovat dodržování jakýchkoliv dohod o míru a to nejen proti vůli mužské formy „divoženky“ Jaceňuka ale především ne s ohledem na neovladatelné nacistické bojůvky třeba z Pravého sektoru. Na druhé straně ani Putin nemůže si být jist, že jej budou respektovat všichni etničtí ruští povstalci proti nadvládě Kyjeva. Vůbec se proto nedivím, že lídři z obou vzpomínaných stran nějak nadšeně příměří nepřivítali a Ukrajinští nacionalisté ji kupříkladu odmítají dodržovat hned od počátku. Takže SSSA nebudou muset ani nijak složitě vymýšlet důvody k tomu, aby zpochybnily dohodnuté a chovaly se jako vždy, čili jen podle svých zájmů globálního tyrana, bez ohledů ke komukoliv na široširém světě.