Nepovedlo se mi zjistit, proč Rusko, Ukrajina, Německo a Francie jsou souhrnně označovány za „normandskou čtyřku“, jejíž lídři se v noci z 11. na 12. února v Minsku, za číšníkování Lukašenka dohadovali, jak naloží s konfliktem na Ukrajině. Někteří mudrcové vysoce oceňovali již při prvních Minských dohodách skutečnost, že se jednání konala bez účasti USA, dále jen SSSA. Od samého počátku jde ovšem o příliš diskutabilní radování. Vzhledem k tomu, že SSSA byly neoddiskutovatelně jedním z činitelů, ne-li dokonce dlouhodobých původců celého konfliktu, bylo jejich zapojení do jednání o jeho ukončení spíše potřebné, ba až nutné. Každý realisticky myslící politik navíc musí zatím přijmout fakt, že jsou to především SSSA, bez kterých se na celé planetě nic rozhodného nepodaří realizovat a proti jejich vůli již absolutně ne. Pokud se tedy na čemkoliv dohodli vůdci normandské čtyřky, tak je to ze samé podstaty málo významné, dokud s tím nebude souhlasit vůdce SSSA, čti, tlampač globálních financiérů. Podle toho také celé jednání vypadalo. Uskutečňovalo se pod až drsně jasným nátlakem ze strany Putina, shrnuté do jediné věty; pokud SSSA začnou vyzbrojovat Ukrajinu, bude totální válka a basta. Babča Merkelová proto před summitem čtyřky jednala s Putinem a ihned s jeho podmínkou si šla pro další instrukce do Bílého domu. Celou noc se normandská čtveřice unavovala vzájemnými argumenty, aby nakonec jako výstupy z toho maratonu odezněla pouze kusá a jednostranná prohlášení každého z účastníků. Druhá liga účinkujících v této tragikomedii inscenované pro světovou veřejnost, nakonec podepsala několikastránkový „dokument“ nazývaná „Balíčkem…“ vyjmenovávajícím souhrn opatření, která mají být stupínky mírového ukončení konfliktu. Zkušeným politikům nemohlo ujít, že ten ve skutečnosti nezávazný cár papíru neobsahuje to nejpodstatnější, co každé jednání o příměří bezpodmínečně potřebuje. Za prvé jaké reálné síly budou garantovat plnění sáhodlouhého seznamu a za druhé jak bude neplnění sankcionováno, aniž by při tom došlo k rozhoření pokračování války. Kdo se nakonec dopracuje až k přečtení jmen signatářů dohody, tak si sám pro sebe může jenom postesknout, že váha těch podpisů není o nic větší, než kdyby to podepsal třeba náš Zadolárek, či pantáta Bezoušek. Nebudu dneska víc k věci psát, ale konstatuji jediné. Elity SSSA se v žádném případě necítily vázané už původními Minskými dohodami. O to méně se cítí být vázány těmi současnými, když v den jejich zveřejnění oznámily světu, že pošlou v dohledné době na Ukrajinu šest stovek svých vojáků, kteří tam povedou výcvik ukrajinských ozbrojených sil, čti, naučí je ovládat zbraně made in SSSA. Navíc všichni jen trochu znalí situace dobře ví, že Porošenko nemůže garantovat dodržování jakýchkoliv dohod o míru a to nejen proti vůli mužské formy „divoženky“ Jaceňuka ale především ne s ohledem na neovladatelné nacistické bojůvky třeba z Pravého sektoru. Na druhé straně ani Putin nemůže si být jist, že jej budou respektovat všichni etničtí ruští povstalci proti nadvládě Kyjeva. Vůbec se proto nedivím, že lídři z obou vzpomínaných stran nějak nadšeně příměří nepřivítali a Ukrajinští nacionalisté ji kupříkladu odmítají dodržovat hned od počátku. Takže SSSA nebudou muset ani nijak složitě vymýšlet důvody k tomu, aby zpochybnily dohodnuté a chovaly se jako vždy, čili jen podle svých zájmů globálního tyrana, bez ohledů ke komukoliv na široširém světě.