Aniž se podrobně zajímám o situaci v Sýrii, bylo mi podezřelé, že ve stejné  době, kdy Asadova armáda vyhlásila závěrečný boj o Aleppo, zahájili Američané v Iráku boj proti Daeši v Mosulu. Kladl jsem si otázku proč právě tam a proč právě tehdy. Na odpověď jsem nečekal příliš dlouho. Právě tak dlouho, jak trvá utajovaný přesun skupinek islámistů Daeše z Mosulu do Syrské Palmýry. Mosul je z hlediska mobility totiž velice blízko hranic Sýrie. Radikální islámiisté si již dávno vyvinuli pro své přesuny pouštní krajinou technologii „cloud“, čili že pod rouškou beduínů, místních obyvatel a dokonce i vojáků syrské armády přicházejí v malých skupinkách z různých směrů a koncentrují se na jednom nenápadném místě. Tak se v okolí Palmýry již nějaký čas koncentrovali teroristé utíkající jak z Aleppa, tak z Mosulu a vytvořili tam sílu, které nemohla odolat místní posádka Syrské vládní armády, na níž tak Daeš zaútočil v momentě, kdy Aleppo prakticky padlo. Američané totiž už Aleppo odepsali a zbraně tam nedodávali. O to víc jich ovšem měli k dispozici přesunující se teroristé, které navíc CIA posílila i o své, tak zvané žoldácké specialisty, v počtu asi dvou stovek. Účel chování USA v Sýrii je pořád stejný, udržet zde Ruskou armádu co nejdéle a tak hospodářsky oslabovat Rusko. Ruská rozvědka se dopustila chyby. Mohla předvídat, že bojovníci Daeše se někde bude soustřeďovat, protože prakticky nemají z regionu kam utéct. Že to může být Palmýra, už ze znalosti regionu také mohli předpokládat, alespoň jako jednu z možností, na kterou měli zaměřit své hlídkování. V bezprostřední blízkosti od ní, na cestě na Rakku, jsou totiž ropné věže, které mají teroristé v úmyslu ubránit za každou cenu. No a jak se podaří vyčistit Palmýru, začne to opět třeba u Damašku, kde také ještě není úplně dobojováno. Sýrii podle mne čeká vyčerpávající a prakticky nikdy nekončící gerilová válka, intenzivně podporovaná ze zahraničí. Jejím smyslem zase bude zabránit intenzivní obnově země, která Asada donutí lacino prodávat ropu. Takže tak asi.

Kdysi Rudé, později oranžové a nyní pomalu se modrající Právo nečtu již víc jak deset let. Přesto mám možnost podívat se každou sobotu do jeho listové formy. Články, až na výjimky nečtu. Takovou pravidelnou výjimkou jsou texty Kellera. Skutečnou výjimkou pak takové, jež mne již svým titulkem vyprovokují. Naposled se tak stalo 22. října. Zaujal, vlastně mne skutečně vyprovokoval, titulek textu na straně, kterou si jako inzerci zaplatila farmaceutická firma Pfizer. Napsal jej sám ředitel české pobočky zmíněné firmy, Američan jak poleno. Titulek, který mne naštval, zněl doslova, cituji: „Zdraví je největší hodnotou člověka a stojí za to do něj investovat“, konec citace. Příšerné vnímání zdraví lidí prizmatem společenství a vlastně ideologie maximální ziskuchtivosti. Příklad doslova učebnicové zlotřilosti amerikánství. Text je jakýmsi fiktivním rozhovorem, u něhož autor otázek není uveden, čili si je pan ředitel vymyslel sám.  V prvé řadě upozorňuji na to, že jde o jeden z řady důkazů, že prakticky každé lukrativní podnikání u nás je ve vlastnictví zahraničních firem. Text samotný tomu odpovídá. Uvádím jen některá „Amerikánská“ tvrzení. V naší zemi jsou léky příliš laciné, což ale není výhodné pro občany. Protože si pořád uchovávají iluzi, že zdravotnictví je zadarmo, což nebylo, není a nikdy, podle pana ředitele, nebude. Je prý potřebné uvedené mínění lidí změnit a zvýšit spoluúčast lidí na léčení. Laciné léky ale nejsou výhodou ani pro celé společenství, protože jsou ve velkém množství redistribuovány do zemí, kde jsou léky podstatně dražší. Prý jde o víc jak deset procent léků. Z toho důvodu dochází pan ředitel Kennedy dokonce k závěru, že úspory na lécích by už nepřinesly, cituji: „..pozitivní dopad“, konec citace, ve které pouze chybí dodat to podstatné, čili pro koho. Samozřejmě že pro farmaceutické firmy.  K tomu pár čísel. České zdravotnictví je třista miliardovým byznysem. Výdaje na léky představují 65 miliard. Výzkum a potřebné zkoušky jednoho léku trvají 11 až 14 let a náklady na něj představují průměrně 2,6 miliard. Investice do nich se nesnižují ani v době krizí, jak se chlubí pan ředitel. Takže zdraví lidí je pro podnikavce v této branži skvělým byznysem. A bude stále větším a větším. Oni si už vylobbují, abychom připláceli stále víc.

Racionálně myslícím lidem jsou k smíchu různé seance spiritistů, kteří se snaží vyvolávat duchy. Existuje ovšem jeden druhu vyvolávání duchů, který není ani trochu k smíchu. Jde o propagandu médií „střední stoky“ Západu. Západ od druhé světové války přichází o fluidum světa budoucnosti. Ten proces se silně urychlil zrušením kolonií a doslova závratného tempa dosáhl v novém tisíciletí. Západ se pomalu ale jistě dostal do pozice toho slabšího. A jako každý takový sahá ve svém boji k neférovým zbraním. V posledních letech je to kupříkladu vyvolávání duchů minulosti, jako je duch SSSR, duch komunismu, či duch války civilizací. Ty bych ještě pochopil, ale Západ klesl natolik, že už vyvolává i duchy neexistujících jevů. Jedním z nich je duch Ruské agrese. Zatímco agrese Ruska a SSSR za celou dobu jejich existence se dají spočítat na prstech jedné ruky, agrese USA jenom v posledních deseti letech jsou početnější. O nic lépe na tom nejsou i ostatní vlivné země Západu. Současná královna Velké Británie kupříkladu za svůj život válčila vícekrát než Rusko za celé dějiny. Ale tito mezinárodní grázlové se vůbec nepovažují za agresory, oni všude bojují za mír, demokracii, svobodu a já nevím jaká to různá dobra a posvátné ideály. Jejich slouhovští presstituti se ke krytí zločinů mocných uvolili svět obklopit mlhou zmiňovaného vyvolávání duchů. Duchů jevů, které prakticky nikdy neexistovaly. Rusko se naprosto ve většině případů vždy jenom bránilo napadení. Sovětský svaz za svou existenci jen dvakrát napadl jiné země, při čemž vždy šlo o sousedy. Při tom vůdcové Západu napadali, napadají a budou ještě dlouho napadat země po celém glóbu – lumpové.

V USA Kongresem už prošel zákon zakazující ruskou propagandu. Co je, či bude ruskou propagandou, to ale zákon neříká. Zato neopomněl vyjmenovat sankce pro ty, kdo zákon nebudou dodržovat. Stejně tak se chová i EU a její členské země. Musí, protože celý informační prostor Západu se musí podařit očistit od jakýchkoliv informací o Rusku, které nebudou vyhovovat vládcům Západu. Jinými slovy, vše, co o sobě budou tvrdit ruská média, se označí za ruskou propagandu. Z toho vyplyne, že veřejnosti na Západě se budou předkládat pouze informace o Rusko, které budou formulovat nepřátelé Ruska a nebo jakékoliv jiné, ovšem jen pokud budou negativní. Jinými slovy bude možné o Rusku vyslovit či napsat jakoukoliv lež. Západ se tím uzavírá do bubliny vlastní nenávisti a nesmiřitelnosti vůči Rusku, čímž si zakazuje jakékoliv vyjednávání a naději na kompromisy. Západ je vnitřně přesvědčen, že Rusko stále upadá a jeho chování na mezinárodním poli je poslední rádoby velmocenská křeč. Proto si dělá naděje, že ho v dohledné době dorazí.

DOPORUČENÁ ČETBA. Měl jsem dneska v úmyslu psát o něčem jiném, ale v noci jsem narazil na text, který všechny mé záměry zvrátil. Po jeho přečtení se mi totiž zdají být naprosto nicotné. Autorka textu, který doporučuji k přečetní, má sice sklony k velkému skepticismu, ale je výbornou ekonomickou analytičkou, takže víc říkat nemusím. Snad jen to, že stojí zato vyhledat si na síti i další její texty. Ten, jež doporučuji k četbě, je na webu http://news.e-republika.cz/article3769-Evropa-na-cest%C4%9B-od-blahobytu-do-naru%C4%8De-Noveho-sv%C4%9Btoveho-%C5%99adu . Byl na něm vyvěšen posledního listopadu a je podepsán jménem Květa POHLHAMMER-LAUTERBACHOVÁ .

Islám je pořád v situaci, ve které se potácelo křesťanství až do poloviny sedmnáctého století. Prokletím křesťanství bylo nejen zapojování se církevních pohlavárů do politické moci, ale především jeho štěpení podle věroučných dogmat. Po celou historii vznikaly nové a nové církve od arménské až po anglikánskou. Ale velkým problémem pro dominantní křesťanskou církev, čili pro katolíky, bylo celoevropské reformační hnutí. Spletenec církevní a státní moci vyvolal tehdy ve většině Evropy vleklé válčení, které trvalo třicet let a mělo katastrofální důsledky. Ubyla třetina obyvatel, mužů někde až polovina, zpustlo, až úplně zaniklo na čtvrtinu sídel a následovaly obrovské epidemie. Nejkřiklavějším případem byl Magdeburk, kde z původního počtu 25 tisíc obyvatel zbylo necelého dva a půl tisíce. Teprve tehdy pohlavárům mocí církevní i světské došlo, že problémy víry se při tak obrovském počtu věřících nikdy nepodaří vyřešit válkou. Do podobného bodu se jednou musí dopracovat i islám. Musí poznat a prožít na vlastní kůži, že spory mezi jeho směry se nikdy nepovede vyřešit bojem, protože by to znamenalo nutné vyvraždění desítek milionů lidí. Podle mého soudu se k tomu už mohl dopracovat. Měl však smůlu. Tou byl nález ropy a její doslova civilizační význam. Jednotlivé země, ba i zemičky islámského společenství, mnohdy uznávající za správný pouze jeden směr islámské víry, se tím dostaly do soukolí mocenských bojů globalizujícího se světa. Jednak muslimské země získávají nepředstavitelné bohatství naprosto nesouměřitelné s jejich původním stavem, čili šanci na nákup i těch nejvražednějších zbraní. Ale především se země, hladovějící po ropě, zdatně zapojují do jejich vnitřních problémů a daří se jim náboženské spory povyšovat na nesmiřitelné až neřešitelné konflikty. Jelikož jde o státy s převážně křesťanskými církvemi, lze jejich chování považovat za dvojnásobně odporné. Místo toho, aby muslimům sdělily svou historickou zkušenost, tak v nich podporují nevraživost a mění ji v totální nenávist. Náboženské spory mezi jednotlivými směry, ba i sektami islámu jsou dneska uměle přiživovány v zájmu mocných zemí světa, které nezbytně potřebují ropu. Muslimové se tak potácejí ve vzájemných vyvražďovacích válkách, s malou šancí na dorozumění. Chaos, štěpení a vzájemné nepřátelství v muslimských zemích je doslova božím darem pro země s vysokou spotřebou ropy. Nedovedu odhadnout, kdy nejmoudřejším hlavám muslimského světa dojde, že válčením jednotného islámu nedosáhnou a budou se muset naučit náboženská toleranci. Pokud se muslimové nechtějí dále vyvražďovat, musí si vypracovat jakousi obdobu Vestfálského míru z roku 1648. I ten byl totiž teprve prvním krokem k plné toleranci. Trvalo ještě dlouhá tři století, než se opravdu Západ dopracoval k úplnému odloučení církve od státu a prakticky k úplné náboženské toleranci. Jestli chce Západ bratrsky pomoci islámu na této cestě, pak nesmí rozdmýchávat jeho vnitřní spory a naopak by měl dodržovat alespoň tři zásady. Nedodávat jim nejmodernější zbraně, protože oni je naštěstí neumí vyrábět. Nemíchat se do jejich vnitřních sporů a nenabízet jim možnost opouštět své země, čili utíkat před vyřešením svých, doslova existenčních problémů.

. Člověk má oproti všem ostatním tvorům na planetě dar řeči. Nemusí proto své problémy, spory až konflikty řešit metodou zvířecí, tedy bojem. Je-li něco vrcholem humanismu, pak je to vzdání se zvířecích metod řešení našich problémů. Každý, kdo je pro válečné řešení, není proto fakticky člověkem. Nepoužívá to nejcennější, co člověk od evoluce získal. Pokud lidstvo nechce zmizet z povrchu planety vlastním přičiněním, mělo by ho v plném rozsahu využívat. Každý státník, který inklinuje k silovým řešením sporů, každý politik, který je ochoten podporovat válčení, ba dokonce i pouhé zbrojení, je zločincem proti lidskosti. Pokud to dokonce není ochoten přiznávat, pal je choromyslný. Že vládu Spojených států vedou a mohou vést duševně choří zločinci, to by mělo vyděsit každého člověka na zemi. Killary-Hitlary se v předvolební kampani zavazovala ke konfliktu s Ruskem. Bez ohledu na to, Obamovi presstituti, a Demokratická a Republikánská strana dělají i po volbách vše, co je v jejich silách, aby do Oválné pracovny přišla osoba, která bude maximalizovat konflikt s Ruskem. ŽIVOT NA PLANETĚ JE PROKAZATELNĚ V RUKOU DUŠEVNĚ CHORÝCH ZLOČINCŮ. A TO JE SKUTEČNÁ HUMANITÁRNÍ KRIZE.

Závěrečná fáze globalizace, která se začala po zániku SSSR, vytvořila na planetě takový chaos, že už přestávají platit mnohá pravidla, která doposud byla spolehlivou orientací ve vztazích mezi národy a státy. Mimo jiné už proto neplatí, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Neplatí to kupříkladu v žádném případě pro mocenskou elitu USA. Ta si po pádu SSSR a především v zájmu oligarchie zbrojařů, vytvořila, dokonce i za pomocí obětí vlastních občanů, nepřítele. Nepřítele dostatečně slabého, aby elitu Států neohrožoval, ale dostatečně zrůdného, aby naháněl dostatečně silný strach poměrně infantilní většině občanů, takže se s nimi dává lépe manipulovat i v případě války. Vyprodukování islamistického terorismu, kterému pak mocenské struktury za panování Bushe ml. vyhlásily válku, se zdálo být ideálním naplněním uvedených podmínek. Jako obvykle ale, každý zásah do vývoje přináší i nechtěné důsledky. Islamistický terorismus pak hned dva. Za prvé přerostl moci elit USA poněkud přes hlavu, takže jejich předstíraný boj s novým nepřítelem začal být příliš nákladný. A za druhé Rusko, poměrně slabší hráč na globálním smetišti, se cítilo opravdu ohroženo, takže vstoupil do války s islamistickým terorismem doopravdy. Tím, že Rusko účinně poráží nepřítele USA, ohrožuje zisky nejvlivnější mocenské struktury této země a stává se tak samo nepřítelem celé mocenské vrstvy USA. Rusko tím, že porazí nepřítele, jehož si USA vykonstruovaly, stane se samo úhlavním nepřítelem vojensko-průmyslového komplexu USA, toho naprosto hlavního činitele nadvlády nad „demokracií“ státu USA i celé Zeměkoule.

Dnes každý přemýšlivý občan přestal pochybovat o zvrácenosti demokratického politického systému. Je totiž o ní už nezvratně přesvědčen. Stačilo jen několikero voleb, aby si většina voličů přiznala, že volby jsou zbytečné, nejméně ze dvou důvodů. Politici po nich okamžitě zapomenou na své sliby a za druhé vytváří budoucí vládnoucí koalice, které jsou prakticky zradou na voličích. Pravá zrůdnost celého systému je však skrytá mnohem hlouběji. Doslova a do písmene. Zvolení politici, ba i státníci jsou totiž pouze viditelnou špičkou ledovce, která se od něj ovšem nedokáže odpoutat a musí se kývat a plout tam, kam celý ledovec. Ten je tvořen poměrně složitými strukturami nikým nevolené, leč naprosto rozhodující, úzké skupiny supermocných a jí nápomocných, početnějších vlivových skupin roztodivných zájmů. Tyto hlubinné struktury vlivu a moci jsou saturovány těmi superboháči, kteří jsou nemocní touhou po moci. Takto se dneska zkonsolidovala panská třída, jíž jde po pádu SSSR o jediné – stát se globální vrchností světa. Tento poněkud rozvleklý úvod předesílám nepoměrně kratší, následné úvaze. Po převratu v Československu se příslušníci zmíněné struktury ihned prosazovali, více, či méně, do nově se tvořících mocenských struktur země. Jednou ze skupin konkrétního zájmu byli i zájemci o zrušení Benešových dekretů. Té se povedlo dostat svého člověka až do těsné blízkosti nového nájemníka Hradu. „Kchárl Schwarzenberk“ se stal prezidentským kancléřem s výhledem dopracovat se na funkci hlavy státu. Podle mého soudu i proto Havel dělal mnohé pro rozdělení Československa. Bývalý kníže v čele státu byl jasnou zárukou pro sudeťáky, Lichtenštejny a všechny jim podobné, že Benešovy dekrety budou konečně zrušeny a jim se vrátí tak obrovské majetky, že půjde dokonce o celá území v Česku. Nepovedlo se. Lid, ta zpropadená luza, jim do toho záměru hodil vidle. Není většího důvodu k nenávisti, než zhrzená naděje, ať již v erotické lásce, či v mnohem silnější šanci na lehké nabytí kdysi nezvratně ztraceného bohatství. Užiteční idioti, především z řad naivní mládeže, jsou vždycky použitelným komparsem pro jakýkoliv odpor vůči státu. Ti současní nevědomí, si při tom vůbec nepřipouštějí že ve skutečnosti zrazují své eminentní zájmy, čti existenci této země.