USA po celé století zasahovala do vnitřních záležitostí jiných zemí. Napřed na svém „dvojkontinentě“, od druhé světové války pak prokazatelně po celém světě. CIA si za tím účelem vypracovala několik spolehlivých metod. V posledních letech dokonce některé z metod předala neziskovým organizacím, které její podvratnou činnost nyní v zahraničí organizují samy. CIA má o to víc času vymýšlet nové a nové triky, dokonce i pro potřeby vnitřní politiky. Špína tohoto druhu se viditelně vyvalila při letošních prezidentských volbách. V průběhu voleb a především po vítězství Trumpa. Doslova předsmrtné křeče Obamovy administrativy jsou toho důkazem. Jsem si ale jist, že ne všichni státní byrokraté jsou spřízněni s Clintonovskou mafií a tak důvodně předpokládám, že po nástupu Trumpa se veřejnost doví mnoho překvapivých informací. Provalí se nejen, jak CIA ovlivňovala předvolební kampaň, ale především, jak se snažila své hry hodit na Rusko, ba dokonce na samotného Putina. Ani Obama se svou klikou, ani CIA si při tom neuvědomují, že tím vším dokazují jak jsou neschopní, jak se zesměšňují, když veřejně prezentují, že bývalý důstojník KGB je mocnější, než celá zpravodajská mašinerie země vydávající se za vládce světa. Navíc CIA tím prozrazuje, jakými metodami ona celou dobu zasahovala do vnitřních záležitostí jiných států. Veřejnost dokonce může posoudit, jaké má metody pro novou dobu, pro  věk informační.

Obama opouští svůj post v protiruské nenávistné křeči a proto nejen Rusko, očekává zlepšení vztahů po nástupu Trumpa. S vysokou pravděpodobností k němu dojde, ale bude podle mne vyváženo zhoršením mezinárodní situace v mnoha různých jiných oblastech. Předpokládám, že Trump se okamžitě vrátí k politice všestranné podpory Izraele, kterou si přeje židovská lobby v USA, čímž se vyostří vztahy s Íránem, což bude novým kolizním bodem vztahů s Ruskem. Trump rovněž vyostří vztahy s Čínou, což opět zvýší třecí plochy s Ruskem. Takže…Nedělejme si vůbec žádné iluze o Trumpově chování na mezinárodní scéně a nemějme vůbec žádné velké naděje. Předpokládám, že se odtáhne od Ukrajiny, ale to jenom proto, že v této oblasti silně protiruský trend bude udržovat Evropa. Trump slíbil obnovit sílu Ameriky. Bývá zvykem každého prezidenta, že v první kadenci se věnuje vnitřní politice, což mu pak vysoce prospívá ve volebním boji o druhé funkční obdob. Takže si myslím, že hodně času nová metla v Bílém domě bude věnovat tomu, co Američanům slíbila. Udělá všechno proto, aby se v USA opět vyrábělo, aby se posílila ekonomická situace střední třídy, ba dokonce spodních pater této sociální vrstvy, tedy dělnictva. Zbaví USA nelegálních přistěhovalců, čímž zvýší zaměstnanost domorodců a snad se mu povede zlepšit i sociální situaci novou reformou zdravotnictví. Ale to všechno mne zajímá pouze okrajově. Svět bude pouze s napětím očekávat, zda celkové napětí v mezinárodních vztazích klesne, či ne, nebo se naopak ještě zvýší.

Za dva týdny by měla proběhnout inaugurace nového prezidenta USA. Prokazatelně zločineckému klanu Clintonů tedy zbývá už málo času na další a další podvratnou činnost. Pochybuji totiž, že by se s „negrovou“ pomocí CIA pokusila Trumpa zabít ještě teď. Ovšem s vysokou pravděpodobností to udělá, pokud Trump při svém prezidentování nepodlehne její dezinformační kanonádě. Trump ohrozí svůj život rovněž, pokud se bude pokoušet zmírnit napětí s Ruskem, pokud nějak ohrozí zisky zbrojařů, pokud se postaví proti své třídě multimiliardářů, pokud způsobí měnové kolise, jež nevyřeší ani FED, či pokud znicotní státní byrokracii. Ve všech těchto případech jej zlikvidují Amíci sami. Jenže je tu nebezpečí také ze strany fanatických „Evropánků“ a dalších. Pokud se Trump vyflákne na EU a sdělí jí, že si svou bezpečnost bude muset sama platit, pokud nebude spolehlivým partnerem Izraele, pokud se Pobaltí, Ukrajina či Polsko budou cítit Trampam opuštěné, či zlomí moc NATO , pak by ani neměl jezdit mimo USA. Ať tom bude, jak chce, já jsem rád, že konečně z obrazovek světa zmizí ta černá huba narozená údajně na Havaji. Plně se mi potvrdilo, že šlo o nejhoršího prezidenta USA minimálně od konce poslední velké války. Bohužel se naplnila i má předpověď, že to bude ještě ochotnější sluha skutečných mocipánů USA, protože má otrockou duši v genech i memech. Mé negativní předpoklady dokonce vysoce překonal. Stal se prokazatelně prvním prezidentem, který osobně nařizoval vraždy. Šlo o agresi dronů na území jiných států s adresným cílem zabíjet konkrétní osoby, bez obvinění, bez soudu, čistě podle pravidel keho osobitého pojetí současné „demokracie“ rádoby světového vládce. Alespoň trochu by mohl svou pověst napravit, kdyby jako chlap vrátil Nobelovu cenu míru. Po zvolení Trumpa se projevila naprosto nepokrytě jeho otrockost. Prakticky každý jeho čin, který od té doby realizoval, byl projevem naprostého bezcharakterního ubožáctví, od pomstychtivosti po velikášství, ke kterému nikdy nedorostl. To už není prezident, ale psychicky postižený exot. Neznám dějiny USA, ale s vysokou pravděpodobností tak hluboko do bahna neklesl žádný z jeho předchůdců.

Trumopovo volební vítězství se stalo fackou, kterou veřejnost dala celé politické třídě USA a tím i všem, kdo příslušníky zmíněné sociální vrstvy manipulují. Zvolenému prezidentovi se podařilo nepředstavitelné. Sjednotil většinu nejvlivnějších osob USA bez ohledu na to, k jaké politické straně se hlásí. Veřejnosti se tím posílilo zviditelnění reality, že je úplně jedno, kdo je pro Urbi et Orbi viditelnou hlavou země. Trump vstoupil do politiky jako outsider a hned na první pokus vyhrál. Nikdy nepatřil do rangu vládnoucí elity. Ta se proto rozhodla udělat vše, aby se nestal prezidentem. Ve volební kampani všichni vlivní političtí hráči byli nejen pro jeho soupeřku, ale zřetelně proti němu. Po zvolení otevřeli další kola politických her, které měli už dávno připravené. Vyvolali snahy o přepočítávání hlasů tak, aby tento proces se nedokončil do doby, kdy volitelé s definitivní platností rozhodnou. Po neúspěchu tohoto triku vyvíjeli tlak na volitele, aby porušili svou povinnost a dali hlasy Clintonové. Samozřejmě, že ten tlak zahájili ihned po hlasování, ne až když soudy zastavily přepočítávání volebních lístků. Ještě dřív, tedy již v předvolební propagandě, pak rozehráli doposud nepoužitou kartu, kterou je údajný cizí zásah do voleb. Z Ruska je již nejméně dva roky v USA vytvářen nepřítel horší terorismu. V takové atmosféře bylo už poměrně snadné veřejnost přesvědčit, že Rusko se snaží ovlivnit volby prezidenta USA. V klímatu otevřeného nepřátelství s jinou zemí jsou hlavními nositeli informací pro politické představitele tajné služby. Obama se svou slabou vůlí, ještě slabším celkovým postavením v mocenské elitě, se stal již dávno proto výkonným otrokem CIA a dalších služeb. Při manipulování veřejným míněním a především politiky je velkou výhodou všech tajných služeb, že nemusí předkládat žádné důkazy o svých tvrzeních. Veřejnosti v žádném případě a jen nejvyšším politickým špičkám je pouze naznačováno. Navíc jejich „poznatky“ nelze nijak ověřit, než snad z informací tajných služeb jiných států. Takže v USA bylo již dlouhodobě vytvářeno prostředí, v němž by nebylo považováno za holé bláznovství, když někdo obviní Rusko, že ovlivnilo volby v USA. Což se také stalo a nyní dále využívá. Včera tento proces, který měl několik dezinformačních fází, vyvrcholil. Obama vyhostil několik desítek ruských diplomatů z USA. Trumpovi tak připravil situaci, kterou nepůjde tak lehce napravit. Jestli ani to Trumpa ale nezlomí, má ta afroamerická kreatura poslední možnost. Začít lokální válku s Ruskem, samozřejmě cizíma rukama. Již proto se skoro měsíc zostřuje situace na linii Luhanské samozvané republiky a především se přesunuje několik tisíc plně moderními zbraněmi vyzbrojených vojáků USA do Polska.

Napsal jsem již několikrát, že všechny státy, které se brzy po září 2001 přihlásily k Americké protiteroristické koalice, měly zároveň s tím zrušit ve svém právním řádu zákaz trestu smrti. A nejen to. Jelikož smrt v boji za Alláhovo náboženství je pro některé muslimy vytouženým životním osudem, je nutné v boji s islámským terorismem zavést takový trest smrti, aby po něm nikdo netoužil. Všichni, nebo spíše skoro všichni, kdo píší o islámu tvrdí, že toto náboženství jev současnosti v takovém období, v jakém bylo křesťanství tak před půl tisíciletím, čili v hlubokém středověku. Jsem rovněž takového názoru a z toho mi, mimo jiné vyplývá, že i trest smrti musí být pro teroristy vyznávající islám středověký. A vůbec nejlépe z prostředí středověké Číny. Popravčí v císařské Číně totiž byly mistry svého řemesla, protože dokázali popravovat odsouzence i několik týdnů, by měsíců. Takové „čínské mučeníčko“ by s vysokou pravděpodobností odradilo nejednoho muslima od smrti pro víru, za kterou se údajně dostávají přímo do ráje plného bělostných krasavic. Muži jsou totiž vesměs méně odolní bolestem, takže by je výhled na dlouhodobé mučení zbavil mnoha teroristických nápadů. Ono měsíc trvající mučení není nějakým jednoduchým uřezáním hlavy, trvajícím pár sekund, maximálně minut, na které jsou doma zvyklí.

Při nedávném zabití Ruského velvyslance v Ankaře se v našich médiích opět projevila nesmiřitelná nenávist jejich redakcí vůči Rusku. To se, mimo jiné, projevilo i v některých hlavních titulcích. Psalo se v nich kupříkladu o pomstě za Aleppo. Prý to zločinec dokonce volal. Rusonenávistníci tím chtěli zmanipulovat veřejnost a vydávat vraždu velvyslance za součást války v Sýrii. Jenže oni, neznalci neví, že islámská tradice doslova velí, že poslové se nezabíjejí. Při tom se zmíněná sdělovala nezmínila vůbec o tom, že volal i ono proslulé Alláh Akbar. Pro mne je naprosto rozhodující, že Turecko je pořád členem NATO. Vražda Ruského velvyslance v zemi NATO, za atmosféry neustále se zvyšujícího nepřátelství celé Aliance vůči Rusku, si mohou, alespoň některé kruhy v Rusku, vysvětlovat jako akt války. A nejméně generalita NATO by si to měla víc jak dobře uvědomovat a především z toho vyvodit potřebné závěry, čili přesvědčpvat všemi silami Rusko, že nešlo o akt nepřátelství NATO, vůči Rusku.

Dostal jsem nedávno tuto poněkud nejasnou otázku. Odpověděl jsem na ni stejně nejednoznačně. Nejvlivnější politici minulého století byli dva. V prvé polovině Lenin, v druhé Castro. Nejneúšpěšnější politici byli také dva. V první polovině století Hitler a v druhé Gorbačov. A nad všemi politiky toho století čněl Stalin. Vytřískal z nejzaostalejší země Evropy natolik silnou mocnost, že tím skoro o sto let oddálil destrukci evropské kultury, ke které se ona vlastním přičiněním v současnosti propadá.

Zeman brzy po zvolení Trumpa prezidentem a ještě před „volbou“ voliteli, mu telefonicky blahopřál a mimo jiné jej pozval do Prahy, což Trump milerád přijal. Přece je tak trochu pořád nakloněn naší zemi, když jeho první děti mají českou matku, se kterou je pořád v přátelském vztahu. Tím se Zeman mezi evropskými politiky vyšvihl na naprostý vrchol. Má totiž osobní, ba až přátelské, ale nezpochybnitelně minimálně vysoce nadstandardní, vztahy s představiteli všech tří největších mocností. Putina si získal svou účastí na vojenské přehlídce v Moskvě, Si Ťin-Pchinga zase velkorysými nabídkami ekonomické spolupráce, kterou Čínský předák ocenil osobní návštěvou Prahy. Tím je Zeman v Evropě naprostou výjimkou. Opět tím dokázal, že je dobrým prognostikem, nebo spíše že má talent orientovat se v každé, nejenom domácí, politické situaci. Důležitě nyní je, aby toho co nejúčinněji využil pro blaho naší země. Líbí se mi, že je to i doma oceňováno. Bývalý policejní ředitel Novotný k tomu poznamenal, cituji: „Všechny ty nuly, které neustále prezidenta kritizovaly za to, že kdesi v jakémsi zahraničí dělá ostudu, musejí mít dnes hodně protáhlé obličeje“, konec citace. V současné hluboké krizi EU by mohl alespoň ve středoevropském prostoru sehrát významnou roli. Zvláště pokud se to zvrtne v Polsku.

Čím dál hůř snáším slovo přítel. Považuji ho za klasický prvek „novořeči“, přesněji korektního vztahu dneška, charakterizujícího reálné pokrytectví. Jsem totiž dítětem doby, kdy azylový dům byl prostě chudobincem, domov důchodců zase starobincem, dětský domov sirotčincem a diagnostický ústav mládeže nekompromisně polepšovnou. Jako děcko jsem měl kamarády, čili soukmenovce, se kterými jsem si rád hrál. Ostatní, ti jednoduše mými kamarády nebyli. S věkem jsem se pak naučil lidi, se kterými bych se nebál společně válčit proti nepřátelům, nazývat a taky považovat za soudruhy, což bylo víc než jenom kamarádi, se kterými jsem se někdy i pro malichernosti rozešel. Bylo pro mne štěstím, že jsem do opravdové války nikdy nemusel. Vyhnul jsem se tak určitě zklamání o některých soudruzích, kteří možná mi nebyli ani opravdovými kamarády. Slovo přítel jsem nikdy nepoužíval a když, tak jenom ve svém protikladu. Existovali totiž lidé, kteří byli od dětství mými nepřáteli. Nacisti, hitlerovci, fašisté, všichni příslušníci panské vrstvy a nejvíc pak panstvo, jemuž ještě trčela sláma z bot. Ale zpět ke slovu přítel. V současné novořeči není pro mne ničím víc, než pokryteckým označením pro sexuálního partnera. Člověka, který mi fakticky nestojí ani za to, abych jej považoval za milence, čili adepta na budoucí celoživotní partnerství, ba co hůř, kvůli kterému v mnoha případech jsem si zničil své dosavadní dlouholeté partnerství, mnohdy s dobrovolným slibem celoživotnosti.

Včera proběhlo hlasování volitelů. Poslední naděje Clintonovské mafie padla. Trump ještě před dokončením hlasování měl zajištěnu většinu 270 hlasů. Přesně za měsíc by měl 45tý prezident USA nastoupit do funkce. Takže odpůrcům nezbývá, než počkat na nějaký jeho kiks a rozjet proti němu impeachment. Pokud samozřejmě nepoužijí osvědčenou metodu „americké demokracie“ – zastřelení atentátníkem, podle jejich odvěké tradice.