Dnes každý přemýšlivý občan přestal pochybovat o zvrácenosti demokratického politického systému. Je totiž o ní už nezvratně přesvědčen. Stačilo jen několikero voleb, aby si většina voličů přiznala, že volby jsou zbytečné, nejméně ze dvou důvodů. Politici po nich okamžitě zapomenou na své sliby a za druhé vytváří budoucí vládnoucí koalice, které jsou prakticky zradou na voličích. Pravá zrůdnost celého systému je však skrytá mnohem hlouběji. Doslova a do písmene. Zvolení politici, ba i státníci jsou totiž pouze viditelnou špičkou ledovce, která se od něj ovšem nedokáže odpoutat a musí se kývat a plout tam, kam celý ledovec. Ten je tvořen poměrně složitými strukturami nikým nevolené, leč naprosto rozhodující, úzké skupiny supermocných a jí nápomocných, početnějších vlivových skupin roztodivných zájmů. Tyto hlubinné struktury vlivu a moci jsou saturovány těmi superboháči, kteří jsou nemocní touhou po moci. Takto se dneska zkonsolidovala panská třída, jíž jde po pádu SSSR o jediné – stát se globální vrchností světa. Tento poněkud rozvleklý úvod předesílám nepoměrně kratší, následné úvaze. Po převratu v Československu se příslušníci zmíněné struktury ihned prosazovali, více, či méně, do nově se tvořících mocenských struktur země. Jednou ze skupin konkrétního zájmu byli i zájemci o zrušení Benešových dekretů. Té se povedlo dostat svého člověka až do těsné blízkosti nového nájemníka Hradu. „Kchárl Schwarzenberk“ se stal prezidentským kancléřem s výhledem dopracovat se na funkci hlavy státu. Podle mého soudu i proto Havel dělal mnohé pro rozdělení Československa. Bývalý kníže v čele státu byl jasnou zárukou pro sudeťáky, Lichtenštejny a všechny jim podobné, že Benešovy dekrety budou konečně zrušeny a jim se vrátí tak obrovské majetky, že půjde dokonce o celá území v Česku. Nepovedlo se. Lid, ta zpropadená luza, jim do toho záměru hodil vidle. Není většího důvodu k nenávisti, než zhrzená naděje, ať již v erotické lásce, či v mnohem silnější šanci na lehké nabytí kdysi nezvratně ztraceného bohatství. Užiteční idioti, především z řad naivní mládeže, jsou vždycky použitelným komparsem pro jakýkoliv odpor vůči státu. Ti současní nevědomí, si při tom vůbec nepřipouštějí že ve skutečnosti zrazují své eminentní zájmy, čti existenci této země.