Komunisté rádi o sobě říkávali, že jsou lidmi zvláštního ražení. Opravdu byli. Ti opravdoví komunisté měli a podle mne i nadále mají, dominantní vlastností smysl pro rovnoprávnost a spravedlnost. Dále pak bytostnou nechuť k přežraným boháčům a živelnou nenávist vůči zneužívání člověka člověkem. Takoví lidé však mohou z těchto důvodů být svému okolí nebezpeční, pokud svá konkrétní stanoviska považují za jediná správná, a nebo se dokonce snaží ostatní lidi převychovávat ke své podobě, čili když se z nich stávají fanatici. Jejich profesionální vůdci měli však něco navíc. Často měli psychické úchylky profesionálních politiků. Už Koukolík s Drtinovou vyzkoumali, že ve vrstvách politických profesionálů se vyskytují některé duševní odlišnosti častěji, než je průměr v dané populaci. Především jde o deprivanty, projevující se převážně stupidním chováním. Mám dojem, že v současném světě s krizí zastupitelské demokracie, se tomuto druhu obzvláště daří. Kupříkladu čelní politici Evropy a jejich byrokrati skutečně doslova hýří stupiditou. Odkládají řešení, mnohdy dokonce spoléhají na to, že se věci nějak samy vyřeší. Problémy vědomě špatně identifikují a podceňují jejich rizika. Přijímají řešení ke škodě nejen společnosti, ale i své vlastní. Ve zvýšené míře podléhají emocím. Nerozhodují podle svého přesvědčení, ale buď pod tlakem „lidu“, pokud chtějí být znova zvoleni, nebo podle našeptávání poradců, mnohdy údajných expertů, vesměs však osob odtržených od života. Deprivanty byli a jsou zcela určitě všichni tři naši polistopadoví prezidenti. Za opravdové učebnicové příklady však považuji některé „zjevy“ současné politiky ve světě. Jména Jaceňuk a Porošenko ani myslím není potřeba zvlášť charakterizovat. Ovšem jsou i další, například Orbán, Kaczański, Erdogen, Joe Biden a zvláště pak John McCain. Náběh na příslušnost v této superskupině má však i Obama, Merkelová, Tusk, ale i Solana, Netanjahu, z našich pak bez nadsázky Kalousek či Fiala, kterým už chybí k přestupu do nejvyšší kategorie stupidů pouze získání reálné státní moci. Vždycky jsem předpokládal, že duševně hendikepované až nemocné osoby v soutěži o mocenské posty vytřídí nejlépe demokratický systém se svým kariérním řádem začínajícím pro ně v nejnižších funkcích v obcích. V nynější době, kdy jsou volby plně závislé jen a jenom na penězích získávaných od nadnárodních korporací, je ovšem už všechno jinak.

Již v době studené války existovaly na Západě nadnárodní společnosti. Jakési první náznaky globalizujícího se kapitálu. Šlo vesměs o produkční společnosti, především těžařské a výroby automobilů, které vyžadovaly největší investiční prostředky. Tehdy vznikaly první ryze investiční banky. Po zániku SSSR dochází k vysokému zrychlení ekonomického tempa mezinárodního obchodu, který si vynutil vznik početných komerčních bank. Průmyslové investice díky technologické vyspělosti výroby, se až nebetyčně zvyšovaly ve všech průmyslových oborech, takže banky musely disponovat mnohem většími finančními prostředky na půjčky. Tak se vytvářel sektor investičně-komerčních bank, které svým kapitálem vysoko převyšoval čistě komerční banky. Na zmíněné obrovské investice se museli skládat ti nejbohatší z bohatých. Technický pokrok začal být ale tak rychlý, že investice se mnohdy ani nezaplatila a již byla jí vytvořená produkce zastaralá. Banky proto začaly hledat nový zdroj zisku a našly jej v burzovních, spekulativních operacích. Stále víc a víc rizikových. Rizika unesly jen banky, které byly největší. Tak se na glóbu vytvořila současná struktura spekulativního kapitálu ovládající svět. Tvoří jej doslova několik stovek a možná jen desítek „rodin“, které sami sobě začaly říkat nadnárodní korporace. Média tento terminus technikus převzala a používají jej. Jenže korporace, ať je jakákoliv, není veřejnou institucí, ale jde o soukromý subjekt, čili ji někdo vlastní. Z čehož zákonitě plyne, že globální korporace jsou vlastně „rodiny“ fyzických osob, tedy mafie a jejich vlastníci pak gangsteři. Globální gengstři. A současný systém je fakticky nejlépe zorganizovaným zločin v dějinách lidstva. Zločinem nadvlády nad světem.

Není to zas tak dávno, co se slovo oligarchie stalo součástí běžné řeči. Ještě před dvaceti lety politologové učili, že pojem oligarchie se vztahuje jenom na popis některých fází antických politických systémů, především pak Athén a Říma. Ovšem již v té době to dávno nebylo pravda. Již ke konci sedmé dekády minulého století se objevovaly první texty, hovořící o tom, že v USA kapitalistické demokracie stále více přerůstá v oligarchii. Chyběly však podrobnější argumenty či důkazy. Teprve před několika lety skupina výzkumníků z Princeton a Northwestern University analyzovala 1779 politik přijatých vládou během let 1981 a 2002 a porovnávala je s požadavky většiny obyvatel, stejně jako se zájmy majetnější vrstvy a mocných zájmových skupin. Ukázalo se, že většina přijatých zákonů se shoduje s postoji ekonomické elity. Obecně výzkumníci tvrdí že, cituji: „Pokud většina obyvatel s ekonomickými elitami a organizovanými zájmy nesouhlasí, většinou prohraje. Kvůli silnému sklonu politického systému k zachovávání statu quo navíc obecně nedojde ke změně, ani pokud ji žádá většina Američanů“, konec citace. Ve své studii nazvané Testing Theories of American Politics: Elites, Interest Groups, and Average Citizens (Testování teorií americké politiky: Elity, zájmové skupiny a průměrní občané) předkládá proto zásadní tezi, že americká vláda nereprezentuje zájmy obyčejných lidí, nýbrž těch mocných a bohatých. Komentáře sdělovacích prostředků v některých případech pak vyslovily názor, že by bylo záhodno studovat, zda tomu tak není vždy a všude, bez ohledu na konkrétní formu vládnutí. Pokud tomu vždycky bylo, o čemž jsem já už dávno přesvědčen, pak v posledních letech je to stále zřejmější a myslím, že i tím viditelnější pro pořád se zvětšující počet veřejnosti. Navíc si myslím, že označení vládců slovem oligarchie je příliš útlocitné. Jde podle mne o mafii, tak zvaná politická soutěž je soubojem gangsterských skupin a tak i současná globální nadvláda není ničím jiným než celosvětovou vládou zločinu.

Obdržel jsem včera od svého přítele Radima Valenčíka poněkud rozsáhlejší, ale právě proto výstižnější přání k novému roku. Jelikož se mi nejen líbí, ale se s ním ztotožňuji, tak ho posílám dál, stejně bych to líp nenapsal.

1. Co si přát do Nového roku? – Abychom ho přežili. A pokud možno, aby během něj došlo k tomu, že vzroste šance na přežití i během toho dalšího roku.
2. Proč takové chmury? – Situace je totiž zlá, bude pokračovat snaha překrývat jednu lumpárnu ještě větší lumpárnou. Tak totiž funguje současná moc, jejíž mechanismy jsem popsal v souvislosti s výročím 28. října, viz: http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html
3. V roce 2016 lze očekávat ještě větší exces, ještě větší tragédii, než byl rozvrat Ukrajiny nebo pokračující pokus o rozvrat EU prostřednictvím uprchlické krize.
4. Co to může být? – Největším nebezpečím by bylo přímé vojenské střetnutí NATO a Ruska na nějakém cizím území (Sýrie, Ukrajina, obé, příp. další destabilizované území, např. některá bývalá středoasijská svazová republika). Takový konflikt by přerostl v globální s použitím jaderných zbraní.
5. Jestřábi jsou na obou stranách a jsou schopni v rozpoutání konfliktu spolupracovat. Vzpomeňte si na hlavní poselství filmu „Šíleně smutná princezna“. Navíc, jsou vydíratelní. Putinova kutuzovská politika maximální snahy o to, nenechat se vtáhnut do konfliktu, který není nezbytný k přežití, nemusí vydržet věčně.
6. Mimo jiné pochopení této skutečnosti ukazuje, jak ubozí jsou ti, co straší ruskými agenty. Vůbec není důležité, kdo a jakou formou je agentem USA, EU, BND, Izraele apod., ale kterou ze sil hry zastupuje (tu, která konflikty vyostřuje a ještě na tom vydělává miliardy, nebo tu, která se je snaží tlumit a řešit).
7. Když už jsem u toho, tak pro rok 2016 ještě jedna prognóza: Sluníčkáři budou v defenzívě, většina z nich bude podléhat stálé většímu hlupství, poroste jejich agresivita, nesnášenlivost, servilita vůči globální moci, druhorepublikové kolaborantství, pokrytecké národní sebemrskačství a hulvátství. Část z nich si naopak začne uvědomovat podstatu hry, ale nebudou to mít lehké. Prozření se neodpouští. Zejména ne ze strany těch, kterým zobali z ruky. Tak jim držme palce, ať vystřízlivění přežijí bez úhony.
8. Tím větší význam má to, aby ti, co se nenechají vtáhnout do sviňských her a co se nenechají manipulovat (a těch bude patrně přibývat), stále důsledněji používali rozum a využívali každou příležitost k jeho kultivaci. A aby se drželi zásad jako je slušnost, schopnost používat věcné argumenty, cítit vzájemnou sounáležitost, být empatický vůči druhému apod. Nestačí mít jen „ten správný názor“ (každému se zdá, že právě ten jeho názor je správný), ale jde o to s ním obstát v rámci korektní komunikace ve veřejném prostoru.
9. Změna k lepšímu nezačne dřív, než převáží vůle a odhodlání podstatné části veřejnosti (odborné, ale zejména laické) společně vytvořit a prokomunikovat ke vzájemnému sdílené dostatečně konkrétní a realistickou vizi toho, jak změnit společnost k lepšímu. Vizi, která vyrůstá z pochopení toho, o co jde a co dělat.
10. A užijme si v roce 2016 i v tom dobrém. Reálná náplň našeho života je založena na schopnosti prožitkově zpřítomňovat minulé, vztahujíc se k budoucímu. Nakolik kdo bude chápat, o co jde (a uchová si optimismus), natolik si bude užívat i vnitřně bohatého života, pokud bude využívat i vše dobré, co nám život přináší. K tomu přeji tu trochu štěstí, která umožňuje uchování člověku a jeho blízkým zdraví i možnost profesního uplatnění.

Razantní nástup nové moci hned po volbách mne nikterak nepřekvapil, ale v zatímním výsledku mne přece jenom potěšil. Očekával jsem, že krajně pravicová vláda se v prvé řadě zaměří na zesílení antiruské politiky, ve které by ji EU možná otevřeně, ale určitě potměšile utajeně podporovala. Vládnoucí PiS se ale zaměřila v prvé řadě na „třetí parlamentní komoru“, čili na Ústavní soud. Odcházející vláda totiž provedla jeho rekonstrukci poněkud neuváženě, řečeno jasněji, zneužila svého postavení a najmenovala si do něho své lidi dokonce i za soudce, kterým ještě neskončil mandát. Bylo samozřejmé, že noví vladaři takový podraz nespolknou. Bohužel nápravu problému vzali poněkud od podlahy a díky své většině v parlamentu prosadili poněkud diskutabilní nový ústavní zákon, týkající se tvorby Ústavního soudu. Zasloužili si za to v prvé řadě nevídaně silný odpor domácí opozice, který se projevil a stále projevuje, početnými demonstracemi nejen ve Varšavě, ale v mnoha jiných městech, ale především víc jak zdvižené obočí politické reprezentace EU. Z jejich strany je slyšet výtky o nedemokratičnosti a v kuloárech se dokonce hovoří o extrémní pravicovosti až fašizaci vlády PiS. V mých očích je to dobré, protože kdyby nyní Polsko začalo se svou antiruskou kartou, tak EU by se za něj veřejně nemohla postavit, když mu tak razantně vytýká nedemokratičnost, ba až něco horšího.

Milý Ježíšku.

Nechci moc pod stromeček. Já chci, aby ten člověk, co to právě čte, byl šťastný. O Vánocích jenom slyším, co lidé chtějí, a co už koupili. Ale co chci já…Chci, aby lidé, co jsou nemocní, byli zdraví. Aby si lidé nemuseli dělat starosti s bydlením, jídlem a teplem. Chci pro všechny lidi přátelství, lásku, zdraví, mír a klid.

Nechám se překvapit, kolik lidí to přání pošle dál.

Čekají nás čtyři dny volna, alespoň většinu zaměstnaných lidí. Doporučuji jim přečíst si text na webové stránce http://www.zvedavec.org/komentare/2015/12/6717-soros-taha-za-nitky-na-obou-koncich-syrskeho-uprchlickeho-chaosu.htm . Vzpomínám si, že Soros, neboť právě o něm je celý jmenovaný článek, zbohatl na spekulaci s britskou librou. Když se tak na jeho činnost v následujících letech dívám, pak to pro Londýnskou City nebyla špatná investice.

Za posledních 25 let v Číně emigrovalo 300 milionů lidí z venkova do měst. Při tom se nevytvořily žádné slumy, vyloučené oblasti či ghetta. Šlo totiž o zvládanou, ne-li dokonce plánovanou migraci. Díky jí vzniklo několik nových měst s počtem obyvatel nad deset milionů. Dokonce i na místech, kde před tím existovaly jen vesnice. O tom, že migrace byla organizačně zvládnutá, svědčí kupříkladu fakt, že v nových městech jsou i obrovské parky, ba dokonce veřejné tropické zahrady. Zajistit nové bydlení, práci a alespoň trochu přijatelný život pro víc jak milion lidí ročně byl jistě i pro Čínu velký úkol. Není se proto co divit, že se za tu dobu stala ČLR největším znečišťovatelem ovzduší na světě. Což obvykle zdůrazňují mocipáni z USA a Evropy. Jenže když se údaje přepočtou na počet obyvatel, najednou se ukáže, že USA vyprodukují škodlivin 2,2 krát víc, než ČLR. A nejdůležitější je, že komunistické vedení státu si to uvědomuje a tak připravovaná pětiletka dostala hlavní motto „zelenou Čínu“. Každý, kdo si uvědomuje výhody řízeného hospodaření, nemusí vůbec pochybovat o tom, že Čína své programy splní. Nebude to jako se zbytkem volnotržního světa, který co tři roky uspořádá bombastickou globální konferenci o zlepšení klimatu, tam naslibuje hory doly, ba až definitivní přelom svého chování, aby za další tři mudrci a politici konstatovali, že nic nebylo splněno a tak se zaváží k ještě větším slibům.

Nic mne tak nepřesvědčilo o tom, že CIA je autorem série teroristických činů v Paříži, jako následný vývoj událostí kolem Sýrie. Politický hloupoiuký prezident Francie reagoval přesně tak, jak potřebují Američtí neokoni. Navíc se okamžitě obrátil o solidární pomoc i k dalším zemím EU, takže kupříkladu Merkelmamá vyslala do Sýrie vojska. Pokud by se země Amerických lokajů omezily jenom na letecké útoky v Sýrii, nebylo by to ještě pro svět tak nebezpečné. Pokud ale na území Sýeir pošlou své vojáky a dokonce v tisících, pak musí zákonitě dojít ke střetu vojsk NATO a Ruska. Američané dělají všechno proto, aby se tak stalo. Potřebují Rusko oslabit pokud možno dlouhou a nákladnou válkou, ale sami si do ní nemohou troufnout, protože by tím svět vystavili riziku jaderné konfrontace. Ať je tomu jak chce, svět je opět trošičku blíž velké válce. Myslím, že není pochyb o tom, kdo ji potřebuje.

Ze zanícené vůdkyně Německa, se v zájmu globální oligarchie stala snaživou a dokonce iniciativní otrokyní škodící veškerému Německému lidu. Až do loňského roku Německo prokazatelně vydělávala na každém kroku integrující se Evropy. Nyní naopak na většině rozhodnutí madam Merkel Německo ztrácí a prodělává. Začalo to Řeckem. Zdánlivě i Německé banky na jeho krizi vydělaly, ale celkovým vítězem byl nadnárodní finanční kapitál. Ukrajina, to je už naprosto zjevný propadák pro Německo. Velkou Říší nadiktované sankce proti Rusku poškodily víc Německo než Rusko. A konečně migrace. Tato iniciativa bývalé německé „komsomolky“ mne definitivně přesvědčila o tom, že čtyřleté Americké odposlouchávání jejího telefonu bylo pro globální panskou vrstvu skvělou investicí. Když navíc velice rychle vyhověla Hollandově žádosti o pomoc v boji s teroristy v Sýrii, došlo mi dokonce, že „krvavá Paříž“ byla opět akcí z dáli motivovanou vedením CIA. Německá média, konkrétně Deutsche Welle Nachrichten naopak tvrdí, že Merkelová sleduje velmi tvrdě zájmy Německa. V případě migrace prý je to snaha o konečné zrušení hranic států a zavedení eura v celé EU. I kdyby to bylo pravda, jako že není, pak na zrušení hranic mezi státy EU by zase vydělala v prvé řadě světovládná moc, protože by v Evropě mohla kalkulovat s pohybem jejích nepřátel, jimiž jsou dneska prokazatelně muslimští teroristé. A rozšíření eura do všech zemí EU? to by v současné situaci tuto měnu zlikvidovalo. Což je prvořadým zájmem „dolaristů“ nepochybně. Německá veřejnost už začíná tušit zradu a fakt, že Financial Times vyhlásil Merkelovou za osobnost roku 2015, jí jenom pomáhá otevírat oči.