Začátek současné války v Sýrii je nutné klást až do roku 1916. Tehdejšího 16. května byla podepsána tajná dohoda mezi Británií a Francií o poválečném rozdělení vlivu na teritoriu tehdejších pozůstatků Osmanské říše. S ní souhlasil i car Ruské říše. Po válce se pak v určitých mezích uplatnila, ovšem Trockij ji zveřejnil a tím celou věc zkompromitoval především v očích Arabů, ale i Turků. Ačkoliv Arabové žádali sjednocení a svou samostatnost, za kterou dokonce ještě v roce 1919 bojovali s Tureckem, Britové s Francouzi nerespektovali 14 Wilsonových bodů a velkou Sýrii, tedy dnešní Sýrii, Libanon a Palestinu získala Francie. Arabové se na území neustále bouřili, takže tam mnohokrát velmi krutě zasahovala francouzská cizinecká legie. Během druhé světové války vedla Sýrií jedna z linií fronty na Středním východě mezi Spojenci a Itálii s Německem. Po válce byla Francie donucena Sýrii v dubnu 1946 opustit a zanechala ji doslova rozdělenou mezi různé vlivové skupiny. K etnickým, náboženským a ostatním problémům velmi necitlivé rozdělení původní osmanské říše vytvořilo základ neustálých konfliktů a bojů. Nová vládnoucí elita samostatné Sýrie prošla velmi složitým vývojem. Jedno období dokonce vytvořila s Násirovým Egyptem jakousi společnou republiku se socialistickými prvky. Do listopadu roku 1970 ale proběhlo v zemi až pět převratů. Většinou způsobených neúspěchy vládnoucích elit v boji s Izraelem. Od toho roku zavedl v zemi, po dalším, tentokrát však nekrvavém převratu, jakýs takýs klid teprve otec dnešního prezidenta. Ovšem ani on nezrušil výjimečný stav, který byl odůvodňován neustálými válkami s Izraelem a platil v zemi od roku 1962. Zásadním úspěchem Asada v čele strany Baas byla definitivní porážka Muslimského bratrstva v roce 1982, čímž byl v zemi zachován sekulární politický systém. Relativní klid v zemi pokračoval i po smrti Hafíze al-Asada v roce 1999. Prezidentem se stal jeho syn Bašár, který uvolnil otěže režimu, ale tím jenom zrušil okovy, které držely vlivové síly na uzdě. I proto v roce 2011 vypukly demonstrace, které režim nakonec tvrdě potlačil i když na druhé straně konečně zrušil výjimečný stav. Nezabránilo to však tak silnému boji o moc, že se rozrostl na občanskou válku, trvající už čtyři roky. Největším jejím negativem je až nepředstavitelně početná migrace, čítající prý deset milionů lidí. Většina pouze opustila své domovy a přemístila se na území ovládaná souvěrci, ale čtyři miliony opustily dokonce území Sýrie. Strana Baas, která má kořeny až kdesi před osamostatněním Sýrie a je dneska vedena Bašár al-Asadem, má ale především v armádě, studentech a mladé inteligenci pořád tak velké množství příznivců, že její odpůrci bez zahraniční pomoci ze Saudské Arábie, Kataru a především z USA by už byli dávno poraženi. Asad je v mých očích nejen jediným garantem pokračování sekulárního politického systému, ale pokud mu Západ nebude vytvářet pátou kolonu, dokáže postupným zmírňováním diktatury udržet celistvost země. Jenže právě to si Západ nepřeje. Sýrii vnímá jako umělý stát, na část jejíhož území si činí nárok nejen Kurdové, ale i Turecko a Izrael. To pro Sýrii nevypadá vůbec dobře i přes vstup Ruska do konfliktu.

Mnozí myslitelé, ba dokonce i renomovaní analytici hovoří často o tom, že se nyní vytváří zárodek první, opravdu světové, tedy globální války. Není to podle mne pravdou. Pokud vůbec jde o globální válku, tak ta začala už tehdy, když všechny pevniny na glóbu už měly svého vlastníka. Marxisté té éře říkali, že svět už byl úplně rozdělen mezi tehdejší mocnosti. Nebyl však rozdělen ke spokojenosti některých, především nově sílících států. Válka, kterou začal Rakousko-Uherský císařpán, spustila události, které s přestávkami pokračují dodnes. První přestávka mezi boji na planetě trvala jen dvacet let. Druhá, jak se zdá, už definitivně končí, takže trvala dlouhých sedmdesát let. Dneska se velmoci začínají vymezovat na tektonických liniích, které byly v minulosti vytvořeny velice násilně, bezohledně k místním obyvatelům, takže po celou dobu byly velmi živé na střety. Už v polovině bojů první světové války si Británie a Francie fakticky rozparcelovaly osmanskou říši, přesněji její zbytky. Protože se tehdy nic nevědělo o obrovských ložiscích ropy v té oblasti, tak parcelace nerespektující etnickou situaci vytvořila, spolu se zásobami ropy spolehlivý důvod k neustálým rvačkám v oblasti. Všechno dovršil vznik Izraele v roce 1948, tedy po druhé světové válce. Rozpad SSSR, který držel na uzdě mnohé konflikty v Asii, vytvořil podmínky pro světovládné chování USA. Tato země, kde polovina obyvatel ještě věří ve stvoření světa bohem, neuznává evoluci, ale především stále podvědomě či více, nebo méně vědomě, žije v očekávání příchodu spasitele, je největším rizikem pro celé lidstvo. Je ochotna spustit jaderný armagedon, protože doufá, že ona bude spasena. V mých očích první globální válka, spuštěná v roce 1914 pořád pokračuje, pouze s malými oddechovými časy. Něco mi říká, že se schyluje k její mu třetímu dějství. Mělo by začít střetnutím mezi Ruskem a Západem. Konečným vítězem by mohla být ale Čína, která získá oblasti Ruska, které nebudou jadernou katastrofou úplně zničeny. Na nějaký čas by mohl být zastaven kolotoč smrti na planetě. Pokud tady ještě nějaký lidský element zůstane, bude totiž pro Zeměkouli neškodný.

Mediální „opečovávání“ války s Islámským státem, dokonce někdy prezentovaným jako chalífát na území Iráku a Sýrie, dokazuje, že celý proces je dalším velkým podvodem planetárních mocnářů. Nové to veliké „dívadlo“, které inscenuje globální světovláda většině bezmocného planetárního člověčenstva. Má v prvé řadě vypadat jako jedna z bitev války civilizací. Při tom ale je na jedné straně rvačkou křesťanů z USA a UE s křesťany Ruska a na druhém pólu nenávistnou řežbou šiítů se sunnity, čili žádnou válkou kultur, ale ubohou bitkou sekt. Z „poza buku“ se na ten spektákl dívá Izrael a využívá toho, že na něj světová moc nemá čas, aby se co nejvíce upevnil na pozicích, které kdysi ukradl především Sýrii, protože tam jsou, mimo jiné velká ložiska ropy. Mám na mysli Golany. V druhém plánu a fakticky hlavně, předvádí reální mocní světové veřejnosti, jaký mají opravdový vliv na své loutky, tedy politiky dosazené na nejrůznější posty viditelných reprezentantů moci. Ukazují světu, kam až jsou schopni zahnat politiky, aby hájily zájmy vrchnostenských špiček, proti zájmům celého člověčenstva. Podle mne celé to představení má vypadat jako „napnelismus“, než se nejmocnější konečně rozhodnou k „cukatuře“, jak kdysi řekl Voskovec s Werichem. Řečeno jasněji, globální vrchnost zkouší, kam až své výkonné správce může zahnat, kolik svinstva bezmocná veřejnost ještě snese a pomaličku si připravuje zásadní řešení většiny současných trablů tak, aby sama sebe nevystavila žádnému přímému nebezpečí. Aby riziko nesli zase a opět, jako vždy v minulosti, pouze ti dole.

Mladá fronta Dnes zveřejnila 26. listopadu 2015 poměrně obsáhlý rozhovor s prezidentem republiky. Z něj jsem se včera dověděl, že byl informován ministrem vnitra Chovancem o tom, že námořní hranice Evropské Unii chrání jakási soukromá agentura Frontex. Se sarkasmem Zemanovi vlastním k tomu poznamenal, že ona soukromá firma má pro ten účel šest lodí, z nichž zrovna nyní je pět v opravě. Pokud je ta informace pravdivá, potom všichni, kdo se podíleli na rozhodnutí o zajištění ochrany hranic EU soukromou společností, by měli být okamžitě obviněni z vlastizrady a postaveni před válečný soud. Přece jsme od září roku 2001 ve válce, pokud jsem správně pochopil tehdejšího prezidenta Bushe. Stát měl vždycky jako nejvyšší povinnost vůči svému obyvatelstvu ochranu jeho bezpečí před okolím. Vlastně to byl původně jediný důvod pro vznikání států. Pokud tuto roli plnohodnotně neplní, pak nemá žádný důvod ke své existenci. Jestliže ochranu svého území už nechává někdo v soukromých rukách, tak je ideologickým dogmatikem, politickým zvrhlíkem a v mých očích dokonce duševně nemocným. I když nepatří snad přímo do blázince, v žádném případě mu nesmí být svěřena veřejná funkce. Sám sebe se ale ptám, kam až nás dovedou všichni ti věrozvěstové sobeckého individualismu, nadřazování soukromého nad veřejné a apoštolové prosazující společnost, v níž veškeré lidské činnosti jsou změněny na byznys.

Právě jsem na netu skončil sledování amerického dokumentu o ztrátách jaderných bomb. Z něho jsem se dověděl, že v dobách studené války byl pád amerického letadla s jadernou zbraní docela častým jevem, přesněji řečeno, udál se v průměru jeden za 75 dní. Většina bomb se následně našla, ovšem dvanáct z nich, podle nyní odtajněných materiálů, není dosud nalezena a dokonce se už ani nehledá, ač jsou většinou velice blízko amerického pobřeží, či dokonce na území USA. V dokumentu se také říká, že americká dálková letadla létala bez přistání až několik dní nad celou Zeměkoulí, především kolem Sovětského svazu. Nehovoří se v něm ale, jestli i při těch akcích docházelo k pádu takových letadel, nebo alespoň k nouzové ztrátě jaderných náloží. Podle mě určitě, jenže to je utajováno dodnes. V dokumentu se mimo jiné připomíná, že Sovětský svaz, ale ani Británie, či Francie nikdy neoznámily, že ztratily některou ze svých bomb. Navíc se ale v něm upozorňuje, že s jadernými náložemi létala rovněž letadla Německa, Nizozemska, dokonce i Lucemburska. Ale ani o jejich eventuálních ztrátách se nehovoří. Sám odborník v dokumentu tvrdí, že je vyloučeno, aby k takovým incidentům nedocházelo. Takže…i kolem Evropy, nebo i na jejím území, se možná dodnes v bahnech řek či jinde povalují jaderné pumy. Myslím, že to netřeba komentovat, jen se divím, že fanatičtí ochránci přírody v tom směru ještě nevyvinuli žádnou iniciativu na jejich hledání. Nejděsivější na tom všem ale je, že je mohou hledat a nalézt…teroristi.

Vždycky jsem tvrdil, že nelze vyhrát válku s bojovníky, kteří považují smrt za vstupenku do ráje a sebevraždu v boji s nevěřícími dokonce za zásluhu ke vstupu do privilegované části ráje. Je sice možné Daeš na nějaký čas ochromit, ale on se po poměrně krátké době opět zregeneruje náborem nových fanatiků. Rusové, ba podle mého názoru, ani celý svět je nedokáže zabíjet rychleji, než se oni stačí rekrutovat. Je třeba vymyslet jinou taktiku. Islamisty mohou podle mého náhledu porazit jenom muslimové samotní. Proto již dávno měla západní kultura zmanipulovat islámské učence a přední duchovní. Měla je vyprovokovat ke svolání jakéhosi summitu na nejvyšší úrovni s co možná nejširší možnou účastí. Měla jim již celá léta chytře implantovat do jejich myslí nápad na svolání jakéhosi „koncilu“ nejuznávanějších duchovních z celého muslimského světa. Takové nejvyšší a především nejrespektovanější shromáždění by mělo po debatách, trvajících třeba i několik let, s konečnou platností najít takový výklad Koránu, který by terorismus prohlásil nejen za nejodpornější zločin, ale dokonce za čin definitivně znemožňující vstupu do islámského nebe. Všeobecně respektovaní učenci islámu jsou podle mého přesvědčení doslova povinni, nějaký podobný akt provést. Pokud to neudělají, je nutné právě je samotné v celém světě vyhlásit za osoby ohrožující veškerou lidskou civilizaci a podle toho se k nim chovat. Dokud nic takového neudělají, měla by kupříkladu ostatní náboženství s nimi okamžitě přerušit všechny styky, nadtož ekumenické snahy. Ale i naši nejvyšší náboženští činitelé by měli cítit odpovědnost za to, že jejich islámští kolegové provedou potřebný výklad Koránu. Dokud tak neudělají, tak i s nimi by veřejnost měla jen omezeně komunikovat.

Jeho komentář k sestřelení ruského bitevníku tureckou armádou je drzostí pýchou zblblé loutky globální vrchnosti. Na jeho rozkaz americká letadla prakticky denně, po celé dlouhé čtyři roky narušují vzdušný, tedy výsostný prostor Sýrie. Podle mezinárodního práva by měla tato letadla být nad Sýrií vždy sestřelena. Jenže zpanštělý plebejec si je dobře vědom toho, že Syrská armáda k tomu nemá prostředky, takže si, jako každý ubožácký zbabělec, na slabšího troufá. Rusko by tedy mělo vybavit Asadovu armádu nejvyspělejší protiletadlovou technikou, aby každé letadlo USA, které naruší vzdušný prostor Sýrie, mohlo být nekompromisně sestřeleno. A bez varování, nadtož desetinásobného. Pokud si Obama myslí, že světová veřejnost už je tak zmanipulovaná, že nevnímá jeho drzost, tak je potom totální blb. A Turecko? Podle mne se naprosto vyřadilo z bojů v oblasti. Nyní budou jeho letadla sestřelovat všichni všude, kde se objeví. Takže pro něj především končí bombardování Kurdů v Iráku, nadtož v Sýrii. Doufám, že je Rusko nezapomene vyzbrojit také potřebným arzenálem. Předpokládám, že Rusko se nebude Turecku mstít stejnou mincí, ale připraví pro něj mnohem účinnější odvetu.

Konečně mohou vojska NATO zaútočit na Rusko, nebo přesněji v první fázi alespoň prozatím vstoupit do Sýrie na straně všech protivládních bojůvek. Porážka Asadových vojsk zákonitě zlomí vaz Putinovi, takže USA konečně ovládnou celou velkou Arábii od Saudské monarchie po Libanon. V Rusku samotném se velice silně zvýší odpor k vládnoucí moci a vytvoří se tak předpoklady k rozbití toho východního kolosu. Když to Američanům nevyšlo na Ukrajině, tak roli užitečného idiota se zdarem sehrálo, jak se zdá, Turecko. Teď už je jedno, zda ruské letadlo přeletělo kousek území nad Tureckem či nikoliv. Podstatou je, že Turecko považuje syrské území u svých hranic, obydlené Turkmeny, prakticky za své teritorium a jeho obyvatele od začátku občanské války všestranně podporovalo v boji proti Asadovi. Rusko si proto mělo s Tureckem lépe dohodnout své bojové akce. Bylo to důležitější, než jakési dohody s USA, Francií, či dalšími, kdo prakticky v Sýrii provádí nevýznamné akce. Teď se ukáže, zda je Putin opravdu génius strategie, nebo přece jen i tato malé chyba bude stát Rusko ztrátu iniciativy, kterou v tomto roce nesporně získalo. Teď by především neměla ani jedna strana ztratit nervy, jinak je zle. A i když by v konečném účtu s vysokou pravděpodobností Turecko nakonec zaniklo, což si přeje dost etnik v tom regionu, bylo by to strašné pro Evropu, i když jde jen o její okraj. Erdogan proto může na svou pýchu a hlavně úslužnost k USA nakonec přece jenom doplatit. Evropa se nepohrne do boje na straně Turecka, protože má plné zuby jeho svévolné politiky, která EU zaplavila běženci.

Další dílek do puzzle třetí světové války zapadl. Bylo mi poněkud divně neúčelné napadení redakce Charlie Hebdo. Ve spojitosti se sérií atentátů v Paříži to už ale dává smysl. V případě redakce šlo totiž o zkoušku manipulovatelnosti s veřejným míněním obyvatel zemí NATO. Ukázala, že rozhodující většina už je dost vystresovaná, takže je ochotná podrobit se nejen všeobecnému fízlování, ale i dalším ztrátám svobod, především těch kolektivních, občanských. Nejdůležitějším účinkem bylo ale zvýšení rozhořčení nutné k výzvě jít do války. Teror před týdnem měl proto už další rozměr. Měl vnutit veřejnosti EU, přesněji občanům zemí NATO, že je třeba si konečně připustit, že válka je nevyhnutelná. Ukecaný slaboch Hollande to až příliš brzy vyžvanil, prakticky okopíroval Bushe mladšího, když v prvních hodinách po útocích zavelel do skutečné války. Na jedné straně bezrpstředně vydal rozkazy k bombardování Sýrie, jako by mu ta zem říkala pane a v podtextu apeloval i pro pozemní operaci v této, od Francie poněkud vzdálené zemi. Vstup vojsk Severoatlantické aliance na území Blízkého východu byl zásadním cílem, motivujícím celou akci z pátku třináctého. Jako vždycky i tentokrát ji spustila a z povzdálí řídila CIA a vykonali ji užiteční idioti, tentokrát bojovníci Daeš. Není se co divit, celý ten ISIL, či jak se všelijak ten spolek nazývá, je totiž neformální armádou USA. Pokud opravdu vojska NATO v jakékoliv sestavě vstoupí na území Sýrie, pak jsme opět blíž k válce. A nejen o krok, jak píši v titulku, ale o pořádný skok. Pro Rusko a jeho vrchního velitele by to byla zkouška nejvyššího stupně. Pokud se jim i tak podaří vymyslet něco, čím odvrátí třetí světovou válku, nebude jiného kandidáta na Nobelovu cenu míru, než je Putin.

Anglosaské země už v roce 1946 uzavřely tajnou „dohodu o komunikaci“, později pojmenovanou jako UKUSA. Smlouva kodifikovala spolupráci zpravodajských služeb Británie, tehdy ještě skutečně Velké a USA. Byla založena na základním pravidlu. Důvěřovat si natolik, že se navzájem nebudou špehovat. Tehdy Británie kolonizovala třetinu světa a dobře věděla, že USA pasou po jejich světovládě. Proto nasměrovala společné aktivity proti Sovětskému svazu. Rozpadu Britského impéria to přesto nezabránilo, ale některé následnické země se později dostaly do spolku této výjimečné důvěry. Už v roce 1956 vznikla globální zpravodajská, špionážní a sledovací síť pěti zemí, které spojoval spolčený jazyk. Jeho existence byla, alespoň částečně přiznána, až v roce 2010, kdy britské zpravodajské ústředí uvolnilo některé ze zakládajících dokumentů. Od té doby sdělovala hovoří o „Five Eyes“. Nikdo nezná podrobnosti, ale předpokládá se, že je to nejkomplexnější síť fízlující celý svět. V mých očích doslova to základ globální nadvlády anglosasů nad planetou. Po atentátech v Paříži, tento planetární fízl milostivě nabídl své služby francouzské armádě, která se rozhodla bombardovat pozice Daeše. Udává ji jednak cíle, ale především prý vyhodnocuje výsledky útoků. Když začalo Rusko v září útočit na Sýrii, tak mu mafie „Patero očí“ nejenže nenabídla spolupráci, ale mu ji výslovně, jazykem reprezentantů USA, odmítla podávat jakékoliv informace. Tím se jenom potvrdilo, že celý ten systém slouží pouze a jen ke globální nadvládě anglosasů nad celou zeměkoulí.