Pravicové vlády realizovaly privatizaci, či spíše rozkradení po čtyřicet let shromažďovaného kapitálu, ale teprve ČSSD celý proces potvrdila oddlužením bank. Pravicoví politici nás vmanipulovali do NATO, ale teprve vláda ČSSD naše členství fakticky realizovala souhlasem se zločinným napadením Srbska. Pravicové vlády uzákonily pochybné, až protiústavní restituce majetků církví, ale teprve ČSSD tento právní paskvil bez jakéhokoliv protestu realizuje. Celá desetiletí se pravice sbližuje se sudeťáky, ale teprve za vlády ČSSD se poprvé vládní reprezentant ČR zúčastňuje jejich provokačního sjezdu. Je ještě zapotřebí nějak víc zdůvodňovat, že ČSSD není pro opravdově levicového občana naprosto, ale úplně nepotřebná?!!
PO VÍKENDOVÉM SJEZDU BY UŽ KONEČNĚ MĚLI FILIPOVCI ODHODIT ŠKRABOŠKU KSČM
Dneska jsem sice chtěl psát o něčem jiném, ale na webu http://outsidermedia.cz/smrt-zatim-jenom-klinicka-nebo-uz-definitivni/ jsem našel text ze dne 16. 5. 2016, který mi promlouval z duše. Proto si jej tady celý otiskuji:
SMRT ZATÍM JENOM KLINICKÁ, NEBO UŽ DEFINITIVNÍ?
Na víkendovém sjezdu hrobařů Komunistické strany Čech a Moravy, komunistické už spíše jen podle názvu a řečí, než podle činů, bylo již zcela nezastřeně potvrzeno, že komunistická strana umřela společně s Mílou Ransdorfem. On byl komunista celou svou osobností a poslední, který měl ještě odvahu se rvát. On chtěl, aby strana dělala čest svému jménu a proto ho jeho „soudruzi“ , kteří si stranu chtěli pro sebe zprivatizovat beze zbytku, pomohli ve spolupráci s „nezávislými“ médii uštvat k smrti. Po Ransdorfově smrti jim narostla křídla, cesta je konečně volná. Takový způsob ovládnutí, jakého jsme byli svědky na víkendovém sjezdu KSČM, se v byznysu označuje jako nepřátelské převzetí firmy.
Zdá se, že přední činovníci KSČM uvažují podobně jako feldkurát Katz ve slavném Haškově románu. Když se feldkuráta Katze ptali, proč on, pokřtěný žid, se dal na dráhu polního kaplana, odpověděl: „Pokud budou vojáci jdoucí do boje potřebovat boží požehnání, tak je to dobré zaměstnání.“ Kdyby se souvislostí neznalý malý občan optal předních komunistických činovníků podobně: „Proč jste se vy, soudruzi, v podstatě přesvědčení hrabiví liberálové, nominovali do čela právě komunistické partaje?“, musela by znít odpověď, pokud by byla upřímná, asi podobně, jako v případě feldkuráta Katze: „Pokud bude stále dost lidí vzpomínat na socialismus a dost lidí bude věřit, že jim komunisté pomohou vybojovat lepší život, je to dobré a výnosné zaměstnání.“
Nelze nepřiznat stranické věrchušce, že sestává z opravdu zkušených, znalých a dokonale stmelených technologů moci. Schéma je prosté – podle římského Divide et impera! Hlubokým příkopem oddělit naivní členskou základnu od těch správných a znalých na vrcholu organizační pyramidy, ale zároveň také vystavět nepřekonatelné zdi mezi základními organizacemi navzájem. Potom už to jde všechno jako po másle. Na sjezd musí být nominováni především obročníci, jaképak o tom diskuze s hloupým a naivním členstvem? Vše se řeší direktivně a autoritářsky. Než se zestárlé členstvo s již pomalejšími vitálními reakcemi stačí rozkoukat, je vše upečeno a hola hej!…., už se cválá močálem černým podél bílých skal k vytčenému cíli. „Dobré“ dílo se podařilo a že se podaří, to věděli Katzesoudruzi již dlouho předem, protože nic neponechali náhodě. Zbývá už jen kondolovat těm mnohým a v komunistickou myšlenku upřímně věřícím soudruhům úplně dole. Ale proč nakonec? Vždyť o ty tady přece vůbec, ale opravdu vůbec nejde!
Čest světlé památce kdysi proletářské strany!
K textu si jenom dovoluji poznamenat, že bych změnil titulek na „Konec komunistů v ČR!!!“.
HLAS VYSTRAŠENÉHO OPORTUNISMU
Polský prezident Duda včera prohlásil, že Polsko nemá zájem na studené válce mezi NATO a Ruskem. Doslova řekl, cituji: „Potřebujeme cílevědomý dialog, abychom snížili riziko omylů, mohli se vyhnout konfliktům a zvýšit předvídatelnost v našich vztazích“, konec citace. Pokud nejde vyloženě o připosranost jmenovaného, pak je jeho nejnovější prohlášení typickým úkazem ubožáckého oportunismu. Minulý týden totiž byla zahájena v Polsku výstavba základny americké protiraketové obrany. Tehdy se nechal Duda slyšet, opět cituji: „…že podobné objekty upevňují bezpečnost svobodného světa“, konec citace. Že nejvyšší pohlavár Polska řadí svou zem do společenství svobodných, je už samo o sobě buďto pýchou z nevědomosti, nebo podvodnou propagandou. Žádný stát, který na svém území trpí cizí vojska, už ze samé této podstaty nemůže být svobodný. Hovořit o svobodě, když dokonce jde o vojska z jiného kontinentu, je důkazem nejen osobní zbabělosti, ale vysokého stupně pomatenosti. Divím se každému politikovi, kterékoliv země v Evropě i v Asii, který podporuje paktování s USA. Opravdu nevědí, co činí. Američané je samozřejmě nikdy nebudou chránit, pouze je v případě nutnosti využijí jako nástupní teritorium v boji s Ruskem, Čínou, či Íránem. Dobře při tom vědí, že v takovém případě budou tato území totálně zničena, protože budou první na ráně odvety, ba dokonce mohou být napadena preventivně. Nikdo už pak nevyšetří, zda šlo o oprávněný, či zbytečný akt strachu. Hlas vystrašeného Dudy je přesto k zamyšlení alarmující, protože při tak těsné blízkosti armád Ruska a NATO, je vysoká pravděpodobnost omylů, a tím nechtěných důsledků. Osobně ale říkám: „Polští rusofobové a válkychtivci si stejně nic jiného nezaslouží“. Je to svou podstatou fašistický, až nacistický stát, ba dokonce většina této společnosti.
NADĚJE PŘICHÁZÍ Z RUSKA
Až dneska jsem se podíval na oslavy svátku práce v Moskvě. Již více jak dvacet let je pořádají odboráři, kteří mají o tom smlouvu s vedením Moskvy. Víc jak tři čtvrtě hodiny sleduji valící se průvod na Rudém náměstí. To není sto tisíc lidí, jak uváděla naše sdělovala. Řekl bych, že šlo spíše o pětinásobek. Zaujalo mne, že lidé nenesli, až na výjimky, velké transparenty, ale pouze jakoby osobní vyznání napsané na papíře připevněném na jedné žerdi. Naproti tomu byl ale průvod plný vlajek, balonků a různých mávátek. V prvé řadě ale ti lidé nevypadali, že je někdo do průvodu nutil a oni jen nezúčastněně jdou po vyznačené trase. Z tribuny je stále slyšet pozdravy, ale také výčet pracovních úspěchů fabrik a jiných institucí. Je to povznášející pocit, zase cítit tu sílu lidí práce. Doufám, že oni jsou si toho dobře vědomí, a že si už nenechají Rusko rozkrádat, či dokonce ukrást. Rusové jsou opravdu jiní. Tři čtvrtě století socialismu tam jednoznačně zanechalo nesmazatelné stopy, které se dokáží přenášet i na nejmladší generaci, která si jej už nepamatuje. Odborářští funkcionáři nemají vzletné a z papíru čtené projevy. Davy lidí jdou a oni je pozdravují a nejeden silným hlasem je burcuje. Mnohokrát slyším z jejich úst výzvy k míru ve světě, k hrdosti na svou práci a především díky za práci každého Moskvana. Skoro každý mluvčí připomíná, že za týden bude země slavit Den vítězství. Nejeden pak připomíná, že je nutné se připravit na budoucí vítězství. Jsem přesvědčen, že tento národ nelze porazit.
AŤ UŽ TY VÁLKY JEDNOU SKONČÍ SAKRA
Pro mne jsou dny z počátku května po celý život vzpomínkou na konec války. Přebývání ve sklepě za dunění děl a především strachy dospělých, že nás přijdou Němci postřílet. Dneska jsem narazil na webu http://cz.sputniknews.com/svet/20160505/2964096/francouzska-provincie-kreml-neuveritelny-pribeh.html na srdceryvné válečné příběhy od současné války v Sýrii po tu druhou světovou. Nemám sice oprávnění, ale doufám, že za to nebudu napadán, když celý zmíněný text ze Sputniku si zde opíšu. Tady je:
Kdo by si jen mohl pomyslet, že jednou k nim zavítá velvyslanec Ruska ve Francii a odevzdá osobní poselství prezidenta Vladimira Putina? To je sice pravda, že život je nepředvídatelný, a manželé Maguéovi se mohli o tom sami přesvědčit.
Div jsme neomdleli z té nečekanosti, byli jsme velmi dojati. Vůbec jsme nečekali, že náš čin, který jsme udělali z čistého srdce, bude mít takové následky“, řekli manželé v interview pro Sputnik.
To všechno začalo koncem března letošního roku, kdy ruská masmédia oznámila smrt mladého důstojníka v Sýrii: okolnosti jeho odvážného a hrozného činu francouzská média sice neoznámila, manželé Maguéovi snad ale napomohli tomu, aby se o něm dověděli lidé ve Francii.
Alexandr Prochorenko, jehož úkolem bylo ukazovat na území Palmýry cíle pro následující letecké útoky, se dostal do léčky teroristů Daiš. Poprosil svého velitele, aby zahájil palbu po něm. 25letý mladík zahynul spolu s teroristy. Tato informace se rozšiřuje v sociální síti Facebook, a právě z ní se manželé Maguéovi dověděli o hrdinské smrti důstojníka.
Za svého života pracovali oba manželé jak ve vojenské, tak i v civilní oblasti, tato zpráva se ale dotkla jejich bolestivého místa kvůli jedné osobní vzpomínce.
„Vzpomněli jsme si na našeho syna, který zahynul v Sarajevu, v Bosně, i když ne na bitevním poli. Už 15 let není s námi. O jeho smrti jsme se dověděli zcela všedním způsobem: zatelefonovali nám“.
Manželé Maguéovi si hned pomysleli na příbuzné Alexandra Prochorenka, na jeho rodiče a na manželku, která čeká dítě, a na to, jaké neštěstí prožívají. Kladli si otázku: proč o tom nikdo nic neříká?
A konečně se rozhodli poslat Alexandrovým příbuzným to nejcennější, co měli v rodině: Válečný kříž (Croix de guerre 1939-1945) a řád Čestné legie.
Tato vyznamenání nejsou jediná, která dostala rodina Maguéových, mají ale zvláštní cenu.
Řádem Čestné legie byl vyznamenán strýc Micheline Maguéové: „Byl mým kmotrem, měla jsem ho moc ráda“. Byl radioelektrikářem z povolání a členem hnutí Odboje Aliance, byl zatčen Gestapo a poslán do Buchenwaldu ve věku 17 let. Na rozdíl od svého náčelníka, jemuž se podařilo zachránit, nechtěl skočit z vlaku po cestě do koncentračního tábora, „protože se obával, že jeho rodina bude perzekuována“.
Válečný kříž patřil Michelininu otci, pilotovi bombardéru, který se ozval na legendární výzvu generála de Gaulle z 18. června 1940 a byl vyznamenán také syrským Řádem za zásluhy. Není divu, že syn Maguéových šel ve stopách svých blízkých a stal se kapitánem ženijních vojsk.
„Vždy jsem ukolébávala svého syna za zvuků vojenských pochodů“, přiznává se Micheline. „Vždy jsme měli spojení s Ruskem: v oblasti Západní Sahary, kde pracoval syn, mu ruský důstojník daroval svou vojenskou čepici“.
Poté, co manželé svůj dar odevzdali, sesypali se na nich děkovné dopisy z Francie, Belgie a Ruska, a děkovali jim dokonce i v novinách. Někteří lidé následovali jejich příklad a poslali příbuzným Alexandra Prochorenka peníze a dokonce i medaile. Manželé Maguéovi, milovníci Tolstého, Ejzenštejna a Borodina, brzy pro sebe odhalí nové Rusko v průběhu cesty, na niž ani nečekali.
„Prostě jsme si představili, co mají cítit lidé, kteří ztratili svého 25letého syna, cítili jsme přece stejnou bolest, kdy jsme ztratili svého. A to bylo všechno, nechtěli jsme nic jiného, ani tu politiku, ani něco jiné“.
Pozvánka do Moskvy pro manželský pár z Florensaca, který žil 20 let v malé komuně Héraul na jihu Francie — to není náhoda. Všechny příběhy se proplétají, manželé Maguéovi ale uvažují takto: „Je třeba, aby ty války jednou skončily“. Konec textu, ke kterému dodávám jen to své zaklení.
UŽ NE POUZE CHROMÁ KACHNA, ALE AUGUST, AUGUST, AUGUST
Poslední dubnový den uspořádal Obama tradiční recepci pro novináře. Poněkud ubožácky ve svém projevu napadl Trumpa, který se nedostavil. Mimo jiné na jeho adresu řekl doslova, cituji: „Jsem trochu uražen tím, že není dnes přítomen. Bylo nám spolu naposledy moc veselo. Je to vůbec divné. Je tady plný sál reportérů, celebrit, kamer, ale ten tu není. Snad je to pro Trumpa příliš levná večeře? Co dělá místo toho? Možná je doma, má k večeři trump-steak a píše na Twitteru urážky na adresu Angely Merkelové?“, konec citace, což bylo ještě celkem v normě. Ovšem v dalším pokračoval, cituji: „Elita republikánů nevěří, že Trump je jejich nejpravděpodobnějším uchazečem…Říkají, že Donald nemá zkušenosti ze světové politiky, aby se mohl stát prezidentem. Kvůli spravedlnosti ale musím říct, že strávil léta schůzkami se světovými lídry: Miss Švédsko, Miss Argentina, Miss Ázerbajdžán“. Konec citace, která narážela na to, že Trump byl vlastníkem práv na provedení soutěží Miss Vesmír. To už bylo natolik pokleslé vyystupování, že se jím Obama kvalifikoval na roveň cirkusovým klaunům. Což dotvrdil závěrem celé své jakoby opilecké řeči, opět cituji: „Řeknu ještě pouze dvě slova: Obama se poroučí“, konec citace, po níž teatrálně odhodil mikrofon. Kdo si ještě pamatuje na hru Pavla Kohouta, August, August, August, jako by v ten moment viděl reálný Obamův zápis do historie USA. Jakoby viděl cvičeného klauna, učenlivě plnícího zadání „Pána šeditele“. Že prosazoval vždycky zájmy nejvyšších dotvrdil v projevu když řekl, cituji: „V příštím roce bude na tomto místě stát někdo jiný a všichni hádají, která to bude“, konec citace. Jelikož Clintonová je jedinou ženou, která zůstala ve rvačce o nejvyšší koryto země, tak Obama se prezentoval jako prorok, který si přeje její vítězství. Byl bych rád, kdyby to bylo proroctví reálného šaška, čili nepravděpodobné. Pokud totiž vyhraje zmíněná ochechule, tak je svět ve válce, aniž se stačí patřiční pomodlit.
PÁLENÍ ČARODEJNIC
K dnešní noci se váže mnoho legend a tradic. Dávno před vznikem tradice Mezinárodního svátku práce, slavili naši předkové 1. května svátek Filipa a Jakuba. Od pradávna se věřilo, že existují dny, a zvláště noci, kdy zlé síly mají obzvláště silnou moc. Jednou z nich je noc z 30. dubna na 1. května. A jedním ze zel byly čarodějnice, které v těch chvílích posílal sám ďábel na Zem. Vznikla proto tradice pálení čarodějnic, kdy se v polích a především na magických místech zapalovaly ohně, v nichž končily čarodějné atributy všeho druhu a především košťata, údajný dopravní prostředek čarodějnic na jejich slet. Slet čarodějnic je ovšem jinou tradicí, německou, odvozenou od Valpuržiny noci, legendárního popisu sletu čarodějnic. Zapalování ohňů je až předkřesťanskou tradicí, ale teprve ve spárech katolické církve se stal symbolem obrany proti zlu. Bohužel byly pak doby, kdy jím bylo ničeno dokonce údajné zlo v podobě konkrétních osob. Především severní Morava proslula tak zvanými čarodějnickými procesy, které končily upalováním naprosto nevinných žen. Předcházelo mu drastické mučení a týrání, jímž se na ubožačkách vynucovalo přiznání k čarodějnictví. Je to již velmi dlouho, co si myslím, že ve velkém množství případů šlo o sexuální úchylku celibátem ztraumatizovaných fráterů. Od průvalu velkého počtu sexuálních deliktů kněžích vůči chlapcům v posledních letech, jsem o tom nezvratně přesvědčen. Proto bych byl pro vznik nové tradice, pro upalování kleriků, tedy jejich model. Vždyť oni jsou v dnešní době jedním z významných představitelů zel světa. Celoživotní příživníci, manipulátoři s myslí prostých lidí a konec konců i sexuelní devianti.
KALININGRADSKÁ „OÁZA“ NA BŘEZÍCH BALTU.
Vznik od Ruska oddělené části jeho území na březích Baltského moře, navíc vklíněné mezi tradičně protiruské Polsko a Litvu, bylo doslova předurčeno k vytváření budoucích problémů v celé oblasti. Vojenské napětí se zde ale přesto celou dobu nezvyšovalo. Dokonce ani tehdy ne, když NATO porušilo nepsaný slib Gorbačevovi, že se nebude roztahovat na východ. Situace se zásadně změnila teprve před dvěma lety, tedy po mejdanu na Ukrajině a především po připojení Krymy k Rusku. Umanutí nacionalisté z Litvy a hlavně z Polska zneužili situace a s velkou podporou propagandistů všeho druhu z USA i EU, vytvořili ve svých zemích atmosféru strachu z Ruska, ba až pocit akutního ohrožení. Nešlo při tom o nic jiného, než o snahu vyhovět zájmům Pentagonu, který v prvé řadě potřeboval své zbraně dostat co nejblíže k hranicím Ruska. Velitelé USArmy,čti, gardového vojska globálních financiérů, dobře věděli, že na přiblížení jejich zbraňových systémů k Rusku budou velitelé Ruské armády reagovat a vytvoří se tak oblast horkého napětí, která pomůže Pentagonu, mimo jiné, prosadit v Kongresu vyšší rozpočet na zbrojení. Strach z Ruska, živený v Polsku uměle, má ale ve všech třech Pobaltských státech, jež byly kdysi republikami SSSR, důvody způsobené zvrácenou etnickou politikou. V nich totiž existuje velmi početná menšina etnických Rusů, kteří jsou diskriminováni a dokonce jim jsou upírána některá občanská práva. Navíc tam z odporu k sovětům vzrůstá nejen antirusismus, ale fašismus až nacismus, kterážto hnutí jsou prezentována dokonce jako vlastenečtí osvoboditelé zemí od ruských/sovětských okupantů. Západní členové NATO ovšem plně neakceptují chování jmenovaných zemí a tak se pomalu vytváří třecí plocha mezi východem a západem jak v NATO, tak dokonce i v EU. Díky migrační politice Německa a dalších zemí Západu se zmíněná třecí plocha pomalu, leč jistě mění v trhlinu, takže napětí vzrostlo nejen v oblasti vojenské, leč i politické. Do vznikající trhliny se veleúspěšně vkliňuji USA a tak roste ještě víc rozkol mezi Západem a Východem Evropy, ale především se zvyšuje riziko válečného střetu zhlouplého Východu s Ruskem.
TRANSFORMACE MOHAMEDÁNŮ NA MUSLIMY
Jsem přesvědčen, že vyznavači Koránu se ještě nedopracovali k vyšší kvalitě pochopení svého náboženství, alespoň do takového stupně, k jakému dospělo křesťanství v Evropě po Třicetileté válce. Tehdy křesťanští vládci Evropy konečně pochopili, jednak že náboženství nemůže být ideologií jejich států a že za druhé, různé varianty křesťanství nesmí být důvodem válek mezi jejich státy. Všichni ti reformátoři kdysi jednotné, křesťanské církve římské, od Viklefa, Husa, Luthera až možná i po Kalvína, si jistě nepřáli zabíjení tisíců pro své odlišné názory. Jejich stoupenci se ovšem chovali tak, jak někteří první křesťané, kteří při šíření své víry byli schopni vybíjet celé národy a to nejen na Americkém kontinentu, ale třeba i v Kyjevské Rusi. Proces tohoto „dospívání“ mohamedánů, především z těch původních, čili Arabských regionů, ve skutečné Muslimy ještě podle mne předmětné komunity čeká. Přesvědčení fanatiků z jejich řad, že mohou své náboženství rozšířit na celou lidskou společnost, je evidentně předem odsouzeno k nezdaru a je dokonce rizikovým faktorem zániku islámu, ba všeho lidství. To by si měli uvědomit především islámští vlivní předáci, kteří by měli své obce vést na cestu tolerance, hlubokého pochopení svého přesvědčení a polidštění své víry. Porazit islamistický terorismus mohou pouze a jenom samotní muslimové a nikdo jiný. To by si měli uvědomit především evangeličtí křesťané, kteří z nevyzrálých mohamedánů vytvořili a pořád vytváří fanatické islamisty za účelem porážky pravověrných, čti, pravoslavných křesťanů.
EUTANÁZIE V EVROPĚ
. Nedávno jsem si zjišťoval, v kolika zemích Evropy je povolena eutanazie. Dověděl jsem se, že ve čtyřech. Dneska jsem ale zjistil, že je všechno jinak. Na webu http://svobodnenoviny.eu/muslimsti-migranti-kriceli-v-londyne-je-to-ted-nase-zeme-vypadnete-video-2/ bylo dne 22. 4. 2016 vystaveno video, na němž prý parta migrantů v Británii křičí, cituji: „Je to teď naše země, vypadněte“, konec citace. Chtěl jsem si udělat vlastní názor na věc, zda to nejsou například bývalí migranti, kteří už třeba mají britské občanství a snaží se tak vyhnat své nové soukmenovce. Klikl jsem si tedy, abych spustil video. A byl překvapen. Objevilo se sdělení: „Toto video už není přístupné, protože účet na You Tube spojený s tímto videem byl ukončen“. V mých očích jenom další důkaz, že ti, kdo spustili invazi muslimů do Evropy a nebo alespoň jejich sluhové z elit samotné Evropy, už stačili ovládnout i globální internetová média. Pokud si Západní Evropané zakazují všestranné informace o největším současném, politickém problému svého kontinentu, páchají prakticky dobrovolnou sebevraždu, čili eutanazii. Měli bychom se tady, ve Východní Evropě postarat o to, aby se nám hromadná eutanazie zhlouplých Zápaďanů vyhnula.