Patřím od počátku k těm, kteří tvrdí, že příměří jak na Ukrajině, tak v Sýrii bylo Ruskem prosazeno v nevhodném momentě. Příměří totiž navrhuje ten, kdo prohrává a Rusko ho navrhlo v době, kdy naopak mělo navrch, což byla z jeho strany strategická chyba. Dnešní doba totiž není vhodná k uplatňování „rytířských ctností“. O Ukrajině si tím nejsem tak jistý, ale u Sýrie je to stále zřejmější. Zatím, co Rusové stáhli ze Sýrie své hlavní ozbrojené síly, USA, Turecko, Saudi a Katar zneužily příměří a zkonsolidovaly většinu skupin bojujících proti Asadovi do jakési Dobyvatelské armády. Tu tvoří odnož Al-Kajdy v Sýrii operující pod názvem al-Nusra, čínská Ujgurská islámská strana Turkistánu (TIP), Brigáda Levanty, Svobodní muži Sýrie (Ahrar al-Sham), divize 13 (vycvičená a vyzbrojená USA) a další džihádistické skupiny. Jmenované seskupení už dne 2.4. porušilo příměří a napadlo Syrská vládní vojska útokem na Tal al-Eis. USA mu dodaly jen v posledních dnech 3.000 tun zbraní a munice. Mimo jiné jedna loď s téměř tisícem tun zbraní a munice opustila přístav Konstanta v Rumunsku už 5. prosince2015. Zbraně pochází z Bulharska, Chorvatska a Rumunska. Loď doplula do Agalaru v Turecku, kde je vojenské kotviště, a pak do Aqaby v Jordánsku. Další loď s více než 2000 tunami zbraní a munice odplula na konci března, po stejné trase, a doplula do Aqaby počátkem dubna. Další zbraně pro boj s Asadem se dostávají do Sýrie přes severní cestu přímo z Turecka. ISIL a síly tak zvané Dobyvatelské armády v Sýrii nejsou ničím jiným, než proxy armádou USA a ta je zase proxy armádou Izraele v oblasti jeho zájmu, tedy na Blízkém Východě. Díky tomu Obama musí tady porazit Putina stůj, co stůj, i kdyby kvůli tomu vznikla světová válka. Americká aristokracie je totiž neustále přesvědčena, že k totální nadvládě USA nad světem je předurčena samou prozřetelností. Že právě ona je tím všelidským dobrem, což ji opravňuje na celém glóbu likvidovat zlo.

Jsem přesvědčen, že pokud se lidstvo dožije dalšího tisíciletí, bude „planetizované“, čili většina lidí bude žít na celé zeměkouli a za „vlast“ bude považovat Zemi. Pojem národa zmizí jako vlivný činitel života každého jedince, snad bude každý soukromě ctít krajinu prožití svého dětství, coby rodný kraj. Budou se jako slavnosti a festivaly asi udržovat nějaké místní zvyky, budou vybudovány skanzeny dávno minulých tradic a způsobů života, eventuelně se budou, jako folklor, pěstovat znalosti nějakých dávných jazyků. Tak asi bude vypadat nadnárodní identifikace, kterou již někteří dnešní myslitelé považují za jeden z předpokladů konce válčení. Za druhý předpoklad zmínění filosofové považují zánik náboženství. Osobně si myslím, že s náboženstvím je to poněkud složitější. Pokud bude existovat smrt, to děsící tajemno, dotud asi náboženství nezanikne. Ale mělo by inklinovat k takovým formám, jaké představuje třeba buddhismus, což je fakticky náboženství bez boha. Naprosto zásadně by ale měl zanikat monoteismus, protože právě ten přinesl do všelidské kultury nenávist, ba dokonce jakési absolutní a osamostatnělé zlo, personifikované Satanem, konkrétně už v učení proroka Zarathuštry. Současná migrace do Evropy, ať už je vědomě vyprovokované, či jen uvědoměle přijímaná, ovšem není cestou k planetizace lidstva. Je totiž nepřirozená, prakticky násilná a významně předbíhající vývoj, čímž ho paradoxně brzdí. Přirozenou budoucností lidstva totiž je jak promíchání ras až po jejich zánik, tak národů, vesměs stejně teprve nedávno vytvořených až po zánik států. Ale to všechno potřebuje čas, čas a ještě jednou čas.

Teroristické útoky z 11.9.2001 byly oficielně vyšetřovány. Při tom vyšlo najevo, že většina útočníků byla občany Saudské Arábie. Podle zákonitostí dnešního absurdního světa byl ale právě z toho důvodu napaden Afghánistán. Prý proto, že jeho vládnoucí Tálibán údajně ukrýval občana Saudské Arábie, který atentát zosnoval a samozřejmě platil, do té doby světu neznámý, Usáma bin Ládin. Byl z něho, globálně řízenými médii, vytvořen nejnebezpečnější terorista světa. Honba na něj stála rozvrat Afghánistánu, ze kterého se dodnes nevzpamatoval. Ale zpět k Saudské Arábii. Před několik dny se v médiích objevila zpráva, že Kongres USA projednává zákon, podle kterého by bylo možné stíhat Saudskou Arábii za podíl na zmíněných atentátech. Saudi nenechali nikoho na pochybách, jak to dopadne. Jejich pokladna vlastní za 750 miliard dolarů aktiv a cenných papírů, tedy státních dluhopisů USA. Včera se nechali slyšet, že je nabídnou k prodeji. Jenom tato částka by ale mohla přivodit bankrot USA. Nehledě na to, že by se rády přidaly banky dalších velkých věřitelů, třeba v ČLR. Vždyť právě Čína na to čeká, aby konečně vyřídila dolar. Jsem přesvědčen, že mocnáři USA od počátku dobře vyšetřili, kdo je skutečně odpovědný za onen masivní teroristický atak, ale tutlali to, o což se určitě postaral Wall Street. A nepochybuji, že se o to postará i tentokrát.

Nedávný průval informací z jednoho jediného daňového ráje mi byl podezřelá od samého počátku. Dneska jsem již přesvědčen, že jde o další akci CIA a pouze mne zajímá, pro koho to podnikla. Inspirujícím náznakem mého pochybování byl fakt, že mezi „klienty“ uvedenými v první zveřejněné dávce„Panamských Dokumentů“ nebyl nikdo z Američanů. Zajímavé také bylo, že šlo o instituci pracující v Panamě, což je prakticky ještě pořád kolonie USA. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že žádný z aktérů průvalu nezveřejnil tolik dat proto, aby snad světu otevřel konečně oči a tím se pokusil zahájit globální politický boj proti „odklánění“ daní. Dneska jsem podle některých indicií dospěl k názoru, že šlo o novou formu konkurenčního boje. Je prokázáno, že v USA jsou už nejméně tři státy, které svým zákonodárstvím umožňují výhodné „přesměrování“ daní. Ačkoliv zmíněná právní úprava v nich existuje již nějaký čas, pořád se nově vzniklým bankám ve jmenovaných státech, nedařilo získat dostatečné množství klientů. V loňském roce se situace zásadně změnila, protože se do problému začaly angažovat dceřiné podniky Rothschildů. Ty si dovolily provádět nejen masivní reklamu, ale také financování denunciací tradičních daňových rájů. Tedy prokazatelně zatím jednoho – Panamy. Jak je zřejmé, drápy Rothschildů jsou sepjaté i se zpravodajskými institucemi USA, které zveřejnění Panama Papers realizovaly. Cílem není odbourat daňové ráje, ale v zájmu udržení dolaru přenést jejich činnost přímo na území USA a dostat tak mimo jiné i pod kontrolu praní špinavých peněz, bez příživnických prostředníků. Bezohledná konkurence tak našla novou zbraň. Díky moderním „hackerským“ postupům dokáže prorazit i bariéry „švýcarské bankovní ctnosti“ naprosté mlčenlivosti a zneužívat pak všech zločinně získaných dat ke svému prospěchu. Navíc, jelikož data nebyla získána právní cestou, tak ani soudy nemají pravomoc se jimi zabývat.

Sovětská propaganda od padesátých let minulého století nemluvila o USA jinak než o imperialistech, či válečných štváčích. Nikdy v dějinách nebylo ale druhé z uvedených pojmenování pro označení skutečné politiky USA výstižnější, než právě nyní. Samotní Američané, alespoň ti přemýšlivější, sice o svém státě hovoří především jako o šmírovacím. Politiky osočují z likvidace politického procesu v zemi. Hodně je těch, kdo volby prohlašují za frašku, především od zvolení Bushe ml., když tehdejší soudní manipulaci dokonce posuzují jako zločin. Souhlasím s tím, že za zločiny samotní Američané považují únosy a mučení lidí, především pak skoro neustálé válčení svého státu v globálním rozsahu. Pokud jsou USA vůči svým obyvatelům státem šmírovacím, pak vůči zbytku světa přešly od válečného štváčství k vyšší fázi. Staly se státem válčení provokujícím. Typickým, či nejviditelnějším jeho reprezentantem jsou kupříkladu senátor John McCain, či odcházející vrchní velitel NATO Philip M. Breedlove. Již nejméně dvacet let napadá USArmy jiné státy a to dokonce bez vyhlášení vílky. Politická třída USA po celou tu dobu už nejen štve do války, ale na celé planetě podněcuje, ba přímo organizuje ozbrojené konflikty, vyprovokovává v jiných státech velké „lidové“ vzpoury, barevné revolty, či kupříkladu v celém arabském světě „jaro“. Do dění kdekoliv a kdykoliv se cítí oprávněna neustále šťourat a jiné provokovat. Domýšlivě v poslední době provokuje dokonce vládce ČLR v Jihočínském moři. Dalším příkladem pak mohou být včerejší parlamentní volby v Sýrii. Už druhé od začátku ozbrojené vzpoury tak zvané opozice. Asad volby vyhlásil 22. února a američtí, čti, globální mocichtivci, je okamžitě vyhlásili za neplatné. S drzostí sobě vlastní nezapomněli, šťouralové, hned včera oznámit světu, že výsledky hlasování neuznají. Napadlo je vůbec, v jejich zaslepené pýše, že to někoho, ba možná až nikoho dneska, nemusí už zajímat? Myslím si, že svět by konečně měl srazit hřebínek nezdravým sebevědomým ohloupených mocnářů USA a například, s ohledem na průběh volební kampaně, už nyní oznámit, že neuzná výsledky prezidentských voleb, které proběhnou 8. listopadu 2016 v USA. Americký stát od antikomunistického válečného štvaní už jednoznačně přešel k válčícímu provokování po celé zeměkouli. Válčení podněcuje a kde to jen trochu jde, tak ho sám začíná.

V Hirošimě, jak příznačné, se sešli političtí reprezentanti G7, jakési partičky samozvaných rádoby „vládců“ nad lidstvem. Mimo jiné se zabývali problematikou Sýrie a přijali dokument, v němž vedle jiných zásahů do vnitřních věcí Sýrie prohlásili že, cituji: „Sýrie nezbytně potřebuje novou vládu, zastupující všechny komunity v Sýrii, vládu, která by byla s to bránit svůj lid, bojovat s terorismem a přebudovat Sýrii“, konec citace. Po svévolné „transformaci“ G8 na dávno již přežité G7, spočívající ve vyloučení Ruska, jsou USA už zase jednoznačným diktátorem v tomto sdružení vlezdoanálistů zbrojařským a financiérským korporacím, sídlícím převážně v USA. Čímž se pyšně pasují do role diktátorů nad celou planetou. Nehodlám vystopovávat, od kdy si zmíněná grupa domýšlivě zhlouplých příslušníků lidstva usurpuje nejen radit, ale mnohdy nutit jiné státy k činům vyhovujícím zemím G7. Jednoznačně ale tvrdím, že si G7 přisvojuje právo, které prakticky nemá samotná OSN, ba ani její Rada bezpečnosti. Jejich zhůvěřilé povýšenectví je v mých očích dneska už příliš směšné. Napadá mne, co by si tak asi mysleli a jak by se asi zachovali občané USA, kdyby se kupříkladu po zvolení Clintonové prezidentkou jejich státu sešli představitelé ČLR, Ruska a Indie (dohromady zastupující 3 mld. lidí) a prohlásili by, že ona musí odejít z politiky, což by odůvodnili třeba tím, že ona dáma je ve zmíněné funkci ohrožením bezpečnosti jejich zemí. V čemž by podle mne měli dokonce pravdu. Světová mocenská situace se v poslední době poměrně rychle mění. Bohužel ne tak jako si přeje dosud vševládný Západ. Měli by si proto především jeho politici už opravdu začínat uvědomovat, že se Západu jednou, a možná dřív než se naděje, přihodí zrovna to, co jsem uvedl jako příklad, ba dokonce něco mnohem horšího. Současný stav v Sýrii je klasickým příkladem blížící se změny v mocenské struktuře světa. Užvaněný dokument G7 je proto v mých očích trapným až trucovitým chováním ze strany USA i EU a oni, pokus si zachovali alespoň zbytek soudnosti, to doufám chápou už jenom jako zoufalý pokus neztratit tvář před celosvětovou veřejností.

Podle světových sdělovadel se údajně Obama přiznal k největšímu omylu svého prezidentování. Bylo prý jím napadení Libye. Lež jako věž. Obama zmíněným prohlášením se pouze vydává za jakéhosi kajícníka, leč tím chce pouze zakrýt skutečný mezinárodní zločin, kterého se navíc, ani po pěti letech, dosud nevzdal. Stále totiž jako trucovité děcko trvá na tom, že Bašár al-Asad musí odejít z politiky Sýrie. Obamovo přání je skutečně zločinem, protože to dokazují reálné činy, které provedl k jeho dosažení. Mezi ně patří faktické povýšení islamistických banditů do pozice státu. Obama v r. 2012 totiž zamítl všechny návrhy CIA na svržení Asada a dal přednost výcviku a vyzbrojení jakési „umírněné opozice“ vůči Asadově vládě. Tato aktivita se ve svém výsledku nakonec zvrhla na masivní vyzbrojení a výcvik podstatných sil islamistických fanatiků, kteří pak v polovině roku vyhlásili islámský chalífát, čili Islámský stát (ISIS). A to už není nějaký hříšný počin, to je prokazatelný mezinárodní zločin proti míru, absurdně provedený pod taktovkou nositele Nobelovy ceny míru. Aktivity bojovníků ISIS nejenže samy o sobě jsou zločinné, ale dopad jejich existence a působení zavinil navíc doslova uprchlickou invazi do zemí Evropy, čímž byl Obamův zločin, alespoň prozatím, dovršen. Nevíme totiž, co nás ještě čeká.

Jestliže se, podle právního systému, může původní dluh řádově v milionech zvýšit za desetiletí na stamiliony, pak je cosi doslova shnilého v zemi s takovým právním řádem. Nejenže je takovéto „právo“ nemorální a nemravné, je podle mého myšlení doslova zločinné. Zločinným neřádem především proto, že by v žádné bance toho státu, za stejné období stejná částka úspor, nevynesla na úrocích takový obrovský výnos. V mých očích zase jeden ze zákonů, který je jednoznačně vytvořen pouze v zájmu a k prospěchu superbohatých. Jestliže dneska v žádné bance naší republiky není úrok z úspor větší, než inflace, takže každý střadatel fakticky prodělává díky tomu že spoří, pak by naprosto zásadně neměl být žádný dluh vzniklý z podnikatelské, mimobankovní činnosti úročen víc než je inflace v daném období.

Letos to bude už pět let, co byl brutálním způsobem zlynčován vůdce Libye Muammar Kaddáfí. Tak měl skončit i jiný arabský vůdce, Syrský Asád. Zatímco válka v Afghánistánu byla největším válečným debaklem USA, Libye to, byla pro Francii, Británii a Itálii pod dozorem USA největší loupež v tomto století. Italský web http://www.voltairenet.org/article191128.html mimo jiné dne 5.4.2016 k celé věci napsal, cituji: „Libye vlastní skoro 40 % africké ropy, ceněné pro svoji vysokou kvalitu a nízké těžební náklady, a také velké zásoby přírodního plynu. Jeho využitím mohou americké a evropské nadnárodní společnosti dosáhnout mnohonásobně vyšších zisků, než jakých dosahovaly předtím od libyjského státu. Odstraněním národního státu a separátními jednáními s mocenskými skupinami v Tripolsku a Cyrenaice navíc mohou dosáhnout privatizace státních energetických rezerv a přímo je tak kontrolovat.
Kromě černého zlata se americké a evropské nadnárodní společnosti chtějí zmocnit i zlata bílého: obrovských zásob fosilní vody z núbijské akvatické vrstvy, která se rozkládá pod Libyí, Egyptem, Súdánem a Čadem. Jaké možnosti nabízí, jasně ukázal libyjský stát za Kaddáfího. Vystavěl akvadukty, které přepravovaly pitnou a zavlažovací vodu (miliony krychlových metrů za den, čerpaných ze 1300 vrtů do pouště) celkem 1600 km až k městům na pobřeží a také zúrodňovaly pouštní půdu.
Zásahem v Libyi s oficiálním odůvodněním, že jí pomáhají osvobodit se od přítomnosti ISIL, mohou Spojené státy a největší evropské mocnosti také znovu otevřít své Kaddáfím v roce 1970 uzavřené vojenské základny, jež se nacházejí v důležitém strategickém místě na průsečíku Středomoří, Afriky a Středního východu.
A konečně, díky „misi pomoci Libyi“ si USA a velké evropské mocnosti rozdělí kořist z největší loupeže století: 150 miliard dolarů svrchovaných libyjských fondů zkonfiskovaných v roce 2011. Ty by se mohly zčtyřnásobit, pokud by se libyjský energetický export vrátil na předchozí úroveň. Svrchované fondy, investované v Kaddáfího éře za účelem vzniku autonomní měny a finančních orgánů Africké unie. To byl důvod pro rozhodnutí svrhnout Kaddáfího, jak vyplývá z mailů tehdejší americké ministryně zahraničí Clintonové“. Konec předlouhé citace, k níž není třeba komentářů.

Včera večer mne zaujaly dvě zprávy. V první varují USA před zvýšením terorismu v Turecku. Ve druhé zase, že Pentagon z Turecka evakuuje 670 rodinných příslušníků svých pracovníků. Především ta druhá je už příliš profláklá. Jakmile Pentagon totiž odněkud odvolává své civilisty, pak to znamená jediné. V oné zemi dojde k převratu. Není asi náhodou, že před několika dny jsem četl komentář, ani si nevzpomínám kdo ho psal, že v Turecku je doba zralá na armádní puč. Je velice malá pravděpodobnost, alespoň podle mne, že by šlo o převrat podporující Erdogana. Otázkou pouze je, zda puč bude proruský, či proamerický a jakou roli v něm sehrají Kurdové. Což je příliš hodně faktorů a navíc protichůdných.