Jak velká je inflace u nás, nadtož kdekoliv jinde, to mě vůbec nezajímá. Od roku 2008, kdy všechny centrální banky zahájily tak zvané „kvantitativní uvolňování“, čti živelný tisk papírků nazývaných bankovky, je celé vykazování inflace dobře řízeným podvodem. Kdyby se poctivě vyhodnocoval růst peněz v oběhu, musela by se vykazoval inflace v řádu desítek procent, a ne pouze kolem tří až pěti, jak se oficiálně uvádí. Mě proto zajímá jediné, o kolik se zvedla cena spotřebního koše pro sociální skupinu penzista. Kupříkladu za měsíc prosinec roku 2021 oproti stejnému měsíci roku 2020. Pokud se to vůbec na ministerstvu PaSV vůbec sleduje.

Politická moc v naší zemi má formu zastupitelské demokracie od obcí po stát. Celostátně je jejím vrcholem dvoukomorový parlament, který akceptuje vládu. Zastupitelé v obcích i ve státě jsou voleni v přímých, rovných a všeobecných volbách. O politickou moc ve státě soutěží politické strany. Tolik Ústava ČR. V mých očích je ovšem celý proces již od vzniku ČR degenerací demokracie. Především proto, že politické strany mají tak malé množství členů, že nikdy nemohou mít dostatečný počet odborníků na funkce ve státě, které si „vysoutěží“. Politická strana, to má být podle mých představ masová organizace, a ne uzounký klub politických kariéristů, kteří se rvou o nejvyšší funkce ať již ve státě, či v obci. Má-li politický systém s názvem demokracie být plnohodnotným, pak soutěžící subjekty nemohou být pouze sborem členů, kteří chtějí vykonávat politické funkce, Má být jakýmsi korpusem, jehož členové se pro výkon funkcí vzdělávají, a i jinak připravují, ba dokonce komparsem členů, kteří mají pouze zájem o politické dění a touhu někdy se podílet na spolurozhodování ať již radou funkcionářům, či jinou pomocí. Jsem přesvědčen o tom, že strana, která nemá v ČR alespoň sto tisíc členů by vůbec neměla mít oprávnění soutěžit o politickou moc. Nemá totiž v samotné své členské základně zpětnou vazbu svých rozhodnutí. Subjekt, který nemá v každém kraji svůj profesionální sekretariát a v každé obci nad pět tisíc obyvatel alespoň kancelář veřejně přístupnou po tři dny v týdnu, není pro mě subjektem hodným soutěže o politickou moc v zemi.

Na otázku, co to je demokracie odpověděl, cituji: „Demokracie…co to je. Vždycky platilo že ten, kdo má peníze, hodně peněz, získá od lidu všechno, co potřebuje. A na tom se nic nezměnilo“. Konec citace. Ten názor by nebyl v mých očích zase až tak významný, pokud by jej nevyslovil Erik Best, novinář z USA, který žije u nás tak dlouho, že je charakterizován ve Wikipedii jako český novinář. Při tom se narodil v Severní Karolině 11.října 1962, takže celý věk, který člověka formuje, prožil v údajně nejskvělejší, a tedy příkladné demokracii.

Narodil jsem se sice za poslední velké války, leč uvědomoval jsem si ji jen asi dva roky, takže jsem jenom Vánoce v roce 1943 a 1944 vnímal jako válečné. A protože jsem byl přece jenom děcko, nepociťoval jsem o Vánocích strach. Spíše naopak, to už jsme prožívali naději na vítězství. Sice nikdo nevěděl, kdy k němu dojde, ale nikdo z mého okolí už nepochyboval, že Hitler prohraje. Letos ovšem poprvé se doslova děsím blízké budoucnosti. Dobře to za mě napsal Zdeněk Zbořil na první vánoční svátek 25.12.2021, cituji: „Letošní Vánoce jsou opět ve stínu podobných úvah o míru a válce a nevím, zda tentokrát to budou právě svátky mírového soužití, a nebo jenom přestávkou před dalším výbuchem nenávisti a hledání si možnosti někde si zaválčit. Chuť na to mají nejenom politici a generálové, ale dnes i mnozí občané zemí, které se nemají rádi. Ale jsou to také lidé, kteří si vůbec neuvědomí, nebo si nemohou ani uvědomovat, díky nízkému prahu své morální odpovědnosti, že už nemají osobní zkušenost v evropském civilizačním prostoru, co to vlastně válka je, jak vypadá a stále víc si myslí, že je to nějaká filmová buď groteska, nebo srajler, jak říká Jiří Suchý, a až budou všichni postříleni, podřezání a vyhozeni do povětří, tak se herci zvednou a půjdou společně na skleničku tvrdého alkoholu, vína nebo černé kávy,“ Konec citace, k níž nedodávám vůbec nic.

V polovině prosince Rusko poslalo vládě USA a šéfům NATO neobvyklé dokumenty. A nejen to, okamžitě je zveřejnilo, aby tím celému světu cosi sdělilo. Jelikož pravoslavné Vánoce v Rusku začínají až 7. ledna 2022 nejde o vánoční dárek. Spíše o jakýsi vstup do roku 2022, který podle mnohých konspirátorů má být zlomovým. Dokonce se mezi nimi hovoří o jakési Jaltě 2 ba i o zániku Izraele. Leč pojďme zpátky na zem. Ruská strana sice tvrdí, že oba dokumenty jsou materiálem k diskusi, ovšem jejich tón to vůbec ani nenaznačuje. Jde o soubor požadavků, které Rusko považuje za nutné dodržovat, pokud se nemá cítit ohroženo. Jinými slovy Rusko poprvé deklaruje před celým světem své zájmy v oblasti vlastní bezpečnosti. Přestalo pořád volat po spolupráci, po porozumění. Přešlo na jazyk USA, která vždycky jen a jenom vyjadřuje své zájmy, které vydává za ohrožení své bezpečnosti i když s ní nemají vůbec nic společného. USA i NATO považují Ruské „návrhy“ za ultimátum a zatím se jasně nevyjádřily, jak s ním naloží. Jen boss NATO fakticky Rusku vzkázal, že se se ním nebude o tomto dokumentu ani bavit. Nehodlám dokumenty hodnotit. Jenom konstatuji, že Rusko se zatím nikdy vůči Západu tak jasně nevymezilo a nikdy mu tak pregnantně nesdělilo, že od svých „požadavků“ prostě a jednoduše neustoupí i kdyby mělo použít síly. Sankce a jiné prvky hybridní války ho nezastraší.

Ostřílený politik vygenerovaný z odborářského prostředí poskytl rozhovor pro Parlamentní listy, kde zrušení návrhu rozpočtu na rok 2022 označil za kopanec. Nemyslím si to, protože nemyslím jako Škromach. Sice se mi nechce hledat zákon o rozpočtovém provizoriu, ale je víc jak jisté, že vláda v provizoriu nebude mít pravomoc čerpat prostředky na věci, které nejsou uzákoněné. V dobách nebývale rostoucí inflace, především růstu cen energií a potravin nebude mít tedy šanci podporovat sociálně slabší. Což je podle mě její záměr, neboť toto je vláda superbohatých. Nadarmo nebyla po celou dobu její opozice podporována mediálním impériem Bakaly spolu s oligarchy napojenými na ČT. Nebude ale moci rovněž podporovat drobné podnikatele, kteří to v případě pokračování koronavirové krize budou nezbytně potřebovat. Takže si vytvoří i vlivnější odpůrce. Něco víc napoví, jak rychle nový rozpočet sestaví, když seriózně se na něm pracuje obvykle tak rok. Fiala se dušoval, že sníží rozpočet o 80 miliard a při tom nebude zavádět nové daně. Na první pohled v současné situaci země, EU a světa je to nesmysl. Takže uvidíme, zda tento veletoč Fialovi vyjde tak, jak trvání na všech nominantech „své“ vlády.

PETR FIALA – oficiál, který kromě přesvědčení o své důležitosti nemá jiný předpoklad k výkonu své funkce.

MARKÉTA PEKAROVÁ ADAMOVÁ – potrhlá anarchistka.

MILOŠ VYSTRČIL – astenický učitel tělocviku bez dalších vloh.

A konečně MILOŠ ZEMAN – starý muž nesoucí důstojně známky svého zániku urychlené fanfarónsky bezohledným předešlým poměrem ke svému zdraví.

Pokud jsem četl, všemožní spekulace na dané téma, tak ani jedna se neblížila skutečné pravdě, kterou samozřejmě hlavní dva aktéři nikdy neřeknou. Každý, kdo zná charaktery Zemana a Rychetského, ten se totiž vůbec nediví. Zeman nedokáže prohrávat a z hloubky svého antinomismu nesnáší přesvědčeného exkomunistu v sedle reálně nejvyšší politické funkce. Rychetský si zase nese životem komplex kariéristy, kterému příliš brzy ustřihli křídla. Považuje se za zneuznaného právnického odborníka, a doslova se třese na každou příležitost, aby ukázal politikům, kdo že je tady pánem. A tak proč by mu Zeman takovou novou příležitost dával?!! I když já jsem osobně toho názoru, že ve sporu s Fialou nešlo o žádný kompetenční spor, ale o bohapustý politický střet. V mých očích je to především ale další důkaz do pokladnice argumentů dokazujících že naše Ústava je snůškou pravidel, která si může vykládat každý jak chce. Takže ona sama je zdrojem častých, ale především zbytečných politických střetů až konfliktů. Připomíná mi to ono legendární „kurvítko“, které konstruktéři zakomponují do výrobku, aby se po záruční lhůtě zkazil, a proto se musel celý výrobek jako neopravitelný vyhodit.

Podle mého soudu jím není právě dneska jmenovaná fialová, pardon Fialova vláda, ba ani přechodný nájemce Černínského paláce magistr, pardon bakalář Lipavský. Jednoznačně je daleko v nekompetentnosti, neschopnosti, a především nekontrolovatelnosti předčí předsednice, pardon předsedkyně Sněmovny. Vedle této ukejhané husy byla i knihovnice Němcová paní někdo. Myslím si, že jsme nikdy v historii naší zemičky neměli tak ubožáckou sestavu nejvyšších ústavních činitelů. Obraz to úpadkového trendu ve vyspělosti politických kádrů už nemůže být tristnější, myslím si.

…dí lidová moudrost. Potom musí být Marek Benda výjimečně obrovská svině, že se dokáže od útlého mládí neustále držet mezi předními politiky země. Otázkou snad je, zda byl tak vychován, nebo si jej politika teprve takto předělala. Sázím spíše na to první.