Politická moc v naší zemi má formu zastupitelské demokracie od obcí po stát. Celostátně je jejím vrcholem dvoukomorový parlament, který akceptuje vládu. Zastupitelé v obcích i ve státě jsou voleni v přímých, rovných a všeobecných volbách. O politickou moc ve státě soutěží politické strany. Tolik Ústava ČR. V mých očích je ovšem celý proces již od vzniku ČR degenerací demokracie. Především proto, že politické strany mají tak malé množství členů, že nikdy nemohou mít dostatečný počet odborníků na funkce ve státě, které si „vysoutěží“. Politická strana, to má být podle mých představ masová organizace, a ne uzounký klub politických kariéristů, kteří se rvou o nejvyšší funkce ať již ve státě, či v obci. Má-li politický systém s názvem demokracie být plnohodnotným, pak soutěžící subjekty nemohou být pouze sborem členů, kteří chtějí vykonávat politické funkce, Má být jakýmsi korpusem, jehož členové se pro výkon funkcí vzdělávají, a i jinak připravují, ba dokonce komparsem členů, kteří mají pouze zájem o politické dění a touhu někdy se podílet na spolurozhodování ať již radou funkcionářům, či jinou pomocí. Jsem přesvědčen o tom, že strana, která nemá v ČR alespoň sto tisíc členů by vůbec neměla mít oprávnění soutěžit o politickou moc. Nemá totiž v samotné své členské základně zpětnou vazbu svých rozhodnutí. Subjekt, který nemá v každém kraji svůj profesionální sekretariát a v každé obci nad pět tisíc obyvatel alespoň kancelář veřejně přístupnou po tři dny v týdnu, není pro mě subjektem hodným soutěže o politickou moc v zemi.