NEJHORŠÍ VÁNOCE MÉHO ŽIVOTA.

Narodil jsem se sice za poslední velké války, leč uvědomoval jsem si ji jen asi dva roky, takže jsem jenom Vánoce v roce 1943 a 1944 vnímal jako válečné. A protože jsem byl přece jenom děcko, nepociťoval jsem o Vánocích strach. Spíše naopak, to už jsme prožívali naději na vítězství. Sice nikdo nevěděl, kdy k němu dojde, ale nikdo z mého okolí už nepochyboval, že Hitler prohraje. Letos ovšem poprvé se doslova děsím blízké budoucnosti. Dobře to za mě napsal Zdeněk Zbořil na první vánoční svátek 25.12.2021, cituji: „Letošní Vánoce jsou opět ve stínu podobných úvah o míru a válce a nevím, zda tentokrát to budou právě svátky mírového soužití, a nebo jenom přestávkou před dalším výbuchem nenávisti a hledání si možnosti někde si zaválčit. Chuť na to mají nejenom politici a generálové, ale dnes i mnozí občané zemí, které se nemají rádi. Ale jsou to také lidé, kteří si vůbec neuvědomí, nebo si nemohou ani uvědomovat, díky nízkému prahu své morální odpovědnosti, že už nemají osobní zkušenost v evropském civilizačním prostoru, co to vlastně válka je, jak vypadá a stále víc si myslí, že je to nějaká filmová buď groteska, nebo srajler, jak říká Jiří Suchý, a až budou všichni postříleni, podřezání a vyhozeni do povětří, tak se herci zvednou a půjdou společně na skleničku tvrdého alkoholu, vína nebo černé kávy,“ Konec citace, k níž nedodávám vůbec nic.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *