Již dlouho přemýšlím o textu, který by analyzoval „sprostotu“ chování pidistátů NATO. Než jsem se odhodlal k jakési syntéze názorů na toto téma, našel jsem text, který mě předešel a celkem uspokojil můj pohled na problém. Je uveden mimo jiné na webu https://www.pokec24.cz/nezarazene/kolektivni-obrana-nato-a-jeji-ucinek-na-chovani-vlad-provokaterskych-statu/ . Upoutal mě už tím, že dokázal lépe formulovat mé přesvědčení, že státníci zemí NATO na začátku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině měli jedinou povinnost; veškerou svou angažovanost v konfliktu měli vést k tomu, aby bojová činnost okamžitě utichla. Zavazoval je k tomu totiž hned první článek Alianční smlouvy. V textu Maďarského autora mě naopak chybí jasnější výklad článku 5 zmíněné smlouvy. Ten přece netvrdí, že členové NATO jsou povinováni jít do boje, když je napaden jeden jeho člen. Od začátku to totiž byla pojistka prosazovaná USA proti provokačnímu chování bezvýznamných členů NATO. Souhlasím s autorem a zdůraznil bych, aby státy které nejsou schopné nést samy důsledky svých činů a přece zaútočí na silnějšího, nesli označení „provokatérské státy“. A pak by měla být v Alianční smlouvě pasáž, která by jakékoliv provokační činnosti trestala až po vyloučení ze spolku. Neodpovídá přece zdravému rozumu, aby kupříkladu kvůli emocím nějaké vládnoucí skupiny z Litvy, kupříkladu, byly všechny státy NATO ohroženy jen proto, že si troufla provokovat jadernou mocnost. Takové nezodpovědné sprosťáctví nelze v Alianci trpět. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.