V současné době již několik posledních desetiletí vnímám, že se vykrystalizovaly dvě skupiny provokatérů mezinárodních střetů. Jsou to nýmandi a manipulátoři. Charakteristikou těch prvních jsou převážně až drze útočná slovní napadání z úst politiků a jiných veřejně činných příslušníků bezvýznamných pidistátů. Dokážou vytvářet dusnou mezinárodní atmosféru především při jednání institucí s mnoha členskými státy. Nejmarkantněji se tak nyní děje v politických orgánech NATO. Typickým příkladem takových nýmandů jsou Pobaltské země, ale také někdy ze severu a východu Evropy. Jejich nebezpečnost spočívá v emocionální motivaci, takže se rozumem nedá odhadnout hranice, kdy mohou přejít od výhružek k nepředloženým činům. Druhou skupinu tvoří v mém způsobu myšlení dva státy. Británie a Izrael. Oba jsou nebezpečné především tím, že provokují dosud nejsilnější vojenskou mocnost světa. Británie nedokázala dosud překousnout, že ji Unie nejen přepravila o kolonie, ale reálně ji zbavila pozice super mocnosti. Vzhledem k tomu, že má dosud prakticky v mnoha částech světa vliv, tak se snaží vytvářet pro Unii pasti, které ji zatahují do konfliktů. V „rozesírání světa“, jak říká herec Vskočil, se vypracovala do virtuozity a především její zpravodajské služby jsou v tomto směru geniální. Izrael má jinou taktiku. Díky silné Židovské loby v samotných nejvyšších kruzích USA se fakticky stává loutkovodičem naprosté většiny nejvyšších politiků Unie, především prezidentů. Dokonce je tak vlivná, že podle mě je rozhodující silou při výběru kandidátů na prezidenta. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.