KDO JE TO ČLOVĚK?

V Poslanecké sněmovně probíhalo 1. června 2023 první čtení návrhu zákona (sněmovní tisk 241) poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové, Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona, kterým by se změnil občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Konkrétně jde o změnu § 655. Jeho znění „manželství je svazek muže a ženy…“ se navrhuje změnit na „manželství je svazek dvou lidí…“

Přečetl jsem si navrhované změny i část důvodové zprávy uvedeného sněmovního tisku a popravdě řečeno nenašel jsem v nich nic co bych nevěděl, tedy obyčejné žvanění o jakési diskriminaci sexuálních menšin. Přečetl jsem si pak některá vystoupení oponentů, či spíše odpůrců navrhované novely asi pěti různých zákonů a ani u nich jsem nenašel nic, co bych dosud nečetl, neslyšel či jinak nevnímal.

Když jsem v důvodové zprávě četl ty různé plky o zkušenostech v cizině, samozřejmě především v té anglosaské, musel jsem se smát. V Evropě se totiž rozrůstá islámský živel a já odůvodněně pochybuji, že nějaký muslim si nechá českými zákonotvořiteli diktovat, že nesmí mít manželství se čtyřmi ženami, když mu to povoluje prorok, ba jeho ústy sám Bůh, tedy Al-láh. Ovšem o tom nehodlám dneska psát.

Míním navázat na svůj text o lidských právech, který jsem tu vyvěsil 9. června. V něm jsem totiž tvrdil, že neznám žádná lidská práva, leč pouze přirozený nárok člověka. Ovšem neřekl jsem co, spáše koho, považuji za člověka. Ono to totiž není zas tak jasné, jak se na první pohled zdá. Člověk je tak zvaný živý organismus. A z hlediska filosofie jediným rysem každého živého organismu, či života vůbec je jeho schopnost vytvářet bez vnějších vlivů své kopie čili tak zvaná replikace. I sebepočetnější seskupení samotných žen, nebo samotných mužů replikace schopná není. Jinak řečeno teprve dou žena a muž tvoří tvora schopného vytvořit svou kopii.

Z toho mi plyne, že ochránci životního prostředí by v prvé řadě měli chránit život tvora druhu homo sapiens. Tedy jeho schopnost vytvářet své kopie. Hodno ochrany je proto podle mého vnímání teprve stvoření skládající se ze dvojice, kterou jsme si nazvali muž a žena. Trvalý singl, ať už toho či jiného tvora, či jakákoliv uskupení těch tvorů, kteří se nedokáží rozmnožovat v mém pojetí hoden ochrany není. A může být pouze velmi vděčen za svou existenci právě oné dvojčlenné bytosti představující jednotku tvora druhu homo sapiens. Ano, člověk je plnohodnotným člověkem, „božím“ či přírodním tvorem teprve jako dvojjediná bytost „ženomužská“.

Teď, když jsem to napsal se sám sebe ptám, zda nebyli naši předci moudří, když už své děti si zaslíbili. Čímž je prakticky začlenili do druhu zasluhujících ochranu. Taky jeden z nehorázných názorů, leč…

O SOUČASNÉM PREMIÉROVI

Naprostá většina sdělovacích prostředků, které nejsou lokaji vlády tvrdí, že tato vláda je nejhorší od listopadu 1989, dokonce prý od konce války a už jsem zaregistroval, že ji někdo označil za nejhorší v celých dějinách samostatného Československa, tedy včetně té protektorátní. Netroufám si tyto výroky posuzovat. Ovšem naprosto jistě vím a proto jsem jist, že současného premiéra nelze hodnotit přijatelným českým slovem, které by to vystihovalo. Tvrdit že je nejhorší, je totiž nic neříkající. Lidově řečeno, je to svině. Fakticky lidmi pohrdá, cynicky se jim vysmívá, vědomě lže a bezohledně se chová ke každému občanu i k celé této zemi. Ví, že si to může dovolit. Opírá se totiž o stoosmičku gaunerů stejného ražení. Neuznám argument, že všichni z té koalice nejsou stejní grázlové. Jsou!!! Kdyby nebyli, tak by alespoň někdy se některý postavil proti tomu primáriu zhovadilosti. Na dovršení všeho svinstva, kterého se dopustil se stal válečným štváčem, ba ve skutečnosti se dopustilo trestného činu proti míru. Jako všichni státníci, kteří se nepostarali, aby ozbrojený konflikt na Ukrajině byl okamžitě zastaven, ale naopak ho vydatně přiživovali, ač si byli vědomi toho, že Ukrajiny nemůže nad Ruskem zvítězit. Celou tu bandu koalice USA+NATO+EU nikdy nic od tohoto provinění neomluví. Ba dokonce i všichni ostatní státníci, nejvíce pak funkcionáři OSN nesou stejnou vinu. Neudělali nic pro zajištění míru. Amen.

MONOPOLIZACE PRAVDY

Lidová moudrost říká, alespoň ta česká, že nikdo nemá patent na rozum. Je dlužno ovšem připomenout, že tento „bonmot“ vznikl v dobách císaře pána. Tehdy slovo patent ale neznamenalo současný význam získání glejtu práva na osobní vlastnictví nějakého konkrétního výsledku duchovního snažení, ale šlo o císařem vydaný dokument. Ten byl v té době nejvyšší právní normou. Viz Toleranční patent, či Patent o zrušení nevolnictví. Jestliže už tehdy byl „sprostný lid“ přesvědčen, že ani nejvyšší mocnář nemá „patent“ na pravdu, pak tím zřetelně vyjádřil, že žádný člověk není, ba ani nemůže být hlasatelem, nadtož nositelem jediné pravdy. Tehdy to měl „lid“ ovšem jednoduché. Prakticky všichni v oněch dobách věřili v Boha, představujícího skutečného nositele jediné pravdy. Takže ani ten císař pán se neznepokojoval, když jej lidová moudrost zbavila zmíněného božského znaku.

V současnosti je situace jiná. Většina lidí nevěří v božský atribut pravdy, a tak se o nositelství a hlasatelství pravdy vede mocenský boj. V demokraciích sice pořád údajně platí, že o politickou moc se vede mezi politickými stranami soutěž, leč jakmile jedna z nich, či koalice několika získá zmíněnou politickou moc, tak se dostává do nové pozice. Často se pak stává, že vítězstvím ve volbách jako by na vítěze přenesl sám bůh svůj atribut, takže od té doby je jedinou pravdou jen a jenom to, co tvrdí reprezentanti politické moci. Takový systém ale už nemůže být demokracií, leč autoritativní mocí. V tom lepším případě. Mnohdy dokonce plnou diktaturou. Takže demokratickým je každý režim pouze a jen v předvolebním období, a i to díky stále sílící mediokracii ne vždy. Po volbách se teprve ukáže, zda demokratickým zůstal, nebo se změnil v jakýsi druh monopolizace pravdy.

POHÁDKA PRO DÍTKA BUDOUCNOSTI

V daleké čínské zemi kdysi žil poctivý mandarín jménem Li, který se stal úředníkem ministerstva obrany. Od svého nadřízeného dostal příkaz, aby pro svou zem obstaral nejlepší a při tom levné „létající zbraně“ zvaná tehdy stíhačka. Sehnal je tehdy v sousední zemi Rusko zvané. Měl však smůlu. Tehdy na Zeměkouli ještě panoval samozvaný zástupce boží na zemi, usídlený v dálném „Bělostném nebi“. Ten Lia za nákup proklel, přesněji uvalil na něj ve své údajně bohem nadané všemohoucnosti kruté sankce.

Čas ale běžel a úředníček Li se stal ministrem své veliké a sílející země. Dokonce ministrem její obrany. Tehdy zástupce boha na zemi nařídil, aby se jeho apoštol s ministrem Li setkal a vyřídil mu od něj rozkazovačné vzkazy. Li mu však neodpověděl ani na pozdrav, a jen vzkázal, že k něčemu takovému Ještě doba nedozrála. To zástupce boha na zemi náramně popudilo. Uvědomil si totiž, že ve své rádoby božské pýše pouhého člověka zapomněl zrušit všechny ty kruté sankce proti panu Li. On si totiž ve své domýšlivosti neuvědomil, že skutečný Bůh je nejen všemohoucí, ale především vševědoucí.

O HOSPODSKÝCH RVAČKÁCH

Je obecným zákonem, že každá hospodská rvačka začíná hádkou. U té se nikdy neví, kdo ji zavinil. Obvykle je to tak, že jsou na vině obě strany, jako u rozvádějících se manželů. Proto v každé slušné hospodě, když se v takové hádce nakonec do sebe dva místní chasníci, navíc ještě bratranci pustí, tak se několik rozumných štamgastů zvedne od karet a odtrhne je od sebe, aby si zchladili makovice na krku. Teprve potom se může debatovat, kdo si vlastně začal. Když ani pak se nepřestanou „šarpat“, tak je prostě z hospody vyhodí, ať si to venku mezi sebou vyřídí.

Jsou ovšem hospody, každý ať si je pojmenuje jak chce, kde se na takovou příležitost vysloveně čeká aby mohla začít všeobecná řež, v níž se se mlátí každý s každým, jako třeba v saloonu divokého Západu. V takových hospodách nikdy nikoho nezajímalo, jak rvačka začala, podstatné je že „chválabohu“ začala.

A pak je jedna zvláštní hospoda, které se říká „U Západní civilizace“, tam se ve vybraných případech celá hospoda na „bitkáre“ dívá a několik zanícenců podává neustále jednomu z nich, údajně napadenému, tága, židle a jiné k bitce použitelné předměty. I kdyby onen podporovaný rváč byl nakrásně slabším či nevině napadeným, tak se nakonec stane zabijákem. A v té specifické hospodě právě o to oněm podněcovatelům jde. Udělají z bránícího se nakonec nejen útočníka, ale možná i vraha. Anebo…při tom ve své svaté prostotě si ani nepřipouští, že bylo jejich prvotní povinností, coby slušných lidí, ony dva rváče od sebe odtrhnout, než…ten, co si „začal“ vytáhne pistoli a svého protirváče zastřelí. Či některého z podavačů židlí.

Uvedené podobenství si nedělá ambice na vlivnost biblických podobenství, ale mělo by být rozumným lidem přece jenom možným vodítkem.

Protože i když by bylo pravdou že to bylo Rusko, kdo naprosto nevyprovokovaně se začalo rvát s Ukrajinci, tak všichni „okolostojící“ ve vlastním zájmu neměli přihlížet, jak se ti dva bijí a už vůbec neměli dopustit, aby několik podněcovatelů rvačku natolik přiživovalo, až se Rusko z útočníka stalo obráncem. Když už se takový stav dopustil, tak je nejvyšší čas rvačku zastavit! A podle mě ta chvíle právě nastala. Rusko až dosud celou svou akci chápalo jako speciální operaci. Ovšem právě nyní začali všichni jeho nejvyšší činitelé hovořit o válce. A to bude jiná „opera“. Její ouvertura už začala. Když se svět ani teď nepostará, aby se opera dál nehrála, dočká se asi svého smutečního pochodu.

O LIDSKÝCH PRÁVECH

Neznám žádná lidská práva. Uznávám pouze přirozené právo každého člověka, jímž je nezcizitelný nárok na existenci. Z toho logicky plyne nemožnost válčení. Každý osobně se ovšem může svého nároku vzdát, pokud totiž záměrně jiného o existenci připraví. Kompenzace za záměrnou vraždu je nepřípustná. Od uvedeního fundamentálního nároku se mohou odvíjet nároky ostatní jako je slušný život na úrovni svého společenství, nárok na vzdělání, zdravotní péči a sociální pomoc v nemohoucnosti. Všechno to, co se dneska vydává za lidská práva jsou pouze občanské svobody. Jejich definice a právní zajišťování je součástí politického konsensu. Mezinárodní deklarace poskytují pouze jejich seznam, který se státy mají snažit naplňovat podle svých možností.

VÁLKA JE VÁLKA.

Nikdy jsem nechápal jakási pravidla pro vedení války. Válku přece každý začíná proto, aby ji vyhrál. To není sportovní zápas ani jiná forma společenské hry. Je to boj, vraždění bez pravidel a vše co může posloužit k vítězství, je proto použito. Bránící strana pak už vůbec nemusí mít zábrany, protože jí jede skoro vždycky doslova o všechno. Platí podle mě jediné pravidlo. Ten, kdo válku začal a prohraje, musí pak nést jakoukoliv odvetu a bastafidli. Kdo se neubránil, ten ať se jenom modlí ke svému bohu.

Proto je mi k smíchu, že Rusko protestuje proti útokům na své území, či na Moskvu. Protesty by byly možná oprávněné v době, kdy ozbrojený konflikt na Ukrajině byl onou speciální vojenskou operací. Ovšem sám Putin a další Ruští prominenti uznávají, že se konflikt povýšil na válku Ruska s trojkoalicí USA+NATO+EU, takže se holt podle toho musí v reálném čase Rusko především chovat. Protestovat sice můžou, ale počítat s napadáním musejí, a hlavně se mu musí umět bránit. Tečka.

MYŠLENKA DNE

„Pokud nás tento neoliberální režim nastolený Klausem a spol po roce 1989 a speciálně tato vláda modrých strak z roku 2021 přivede do ekonomické bídy dané úrovní roku 1989, tak je tím de facto vypovězena smlouva o vládě daná listopadem 1989“, napsal  4.6.2023 na svůj web Václav Umlauf https://www.e-republika.ch/article4647-Narod-politickych-sebeposkozovacu-a-ekonomicka-valka-petikolky . Tvrdím, že současná vláda už legitimitu ztratila tím, že naši zem zavlekla do války, po které nám nic nebylo a pořád není. Celý polistopadový režim ji pak ztrácí nejen díky ekonomickému propadu, ale už i díky nastolení diktatury stejné, jaká vládla za nadvlády KSČ.

KELLER ÚPLNĚ VÁŽNĚ O NAŠÍ VLÁDĚ

Jan Keller publikoval v pondělí text, který jsem si přečetl teprve teď. Patří k těm jeho typickým. S vědeckou přesností ironizuje objekt svého psaní tak dokonale, že mu nelze nic vytknout. Je to kritika sžíravější než plamenné odsuzování, či sžíravá kritika. Silně mi připomíná moudrost židovských anekdot, kterými kdysi oblažoval český veřejný prostor například jiný Jan, Werich toho jména. Kellerův text se nachází na webu https://casopisargument.cz/?p=50615 . Vřele doporučuji, zvláště když není dlouhý. O to víc je hutnější a tím výživnější.