V souvislostí s s víkendovou demonstrací proti „Rakušansko-Fialové“ vládě jsem našel následující schéma.

1 % ovládá svět.

4 % jsou jejich loutky.

90 % spí.

5 % je vzhůru a snaží se těch 90 % probudit.

1 % použije 4 % loutek, aby zabránily 5 % v probuzení zbývajících 90 %.

Nechápeš, co říkám?

SPI DÁL…

Koncem šedesátých let minulého století jsem se zajímal o politickou angažovanost veřejnosti. Podle tehdejších průzkumů, které se dělaly především na Západě skutečně vycházelo, že politicky aktivních je vždycky méně než 10 % obyvatelstva.  Pro zajímavost, ani členů komunistických stran nebylo obvykle víc v zemích tábora SSSR. Stejně tak průzkumy potvrdily, že lidí, kteří jsou ochotni spojit svůj život s politikou, není nikdy víc jak jedno procento. Takže to jsou asi ty nejnebezpečnější exempláře v celé populaci. Já jsem si je nazval už dávno mocichtivci. Ovšem jsou rozděleni mezi tři skupiny z uvedeného schématu. Vládce, loutky a „buditele“. Úkolem celé voličské komunity by mělo být vědět o nich a nedovolit jim, aby se dostali na pozice, kde by měli rozhodující slovo o celé společnosti.

Měl jsem dneska našlápnuto psát o něčem jiném, ale velice mě zaujal jiný text, který pod uvedeným titulkem napsal sociolog Petr Hampl, a který si sem celý vyvěšuji. Ten zní, cituji:

Lidský mozek má přibližně 10x vyšší spotřebu energie než jiné tkáně. Proto platí, že se mozkové schopnosti rozvíjejí tam, kde lidé jedí mnohem víc, než kolik potřebují k „pouhé“ výživě svých těl. Tak tomu bylo před desítkami tisíc let, kdy naši prapředci vylovili a vyjedli masy volně žijících velkých býložravců. Typický kruh – čím lépe jedli, tím více se rozvíjel jejich mozek, tím se zvyšovaly jejich schopnosti, tím dokázali vyrábět lepší zbraně a vymýšlet lepší postupy, tím více toho ulovili, tím ještě lépe jedli…

Vše nasvědčuje tomu, že něco podobného se opakovalo ve 20. století. Většina studií dochází k tomu, že za zvyšováním inteligence Evropanů do 70. let (nejvyšší IQ mají lidé narození v první polovině 70. let) je právě zlepšování výživy.

Jenže ta zpráva má i druhou část. Jestliže se má podle nových koncepcí záchrany planety a podle nových koncepcí válečnických méně jíst, a zejména jíst méně masa, pak to taky znamená, že Evropané budou hloupnout. Na rozdíl od jiných částí světa, kde bude nadále prioritou dobře nakrmit své lidi.

Bude to rána pro rasové myšlení, protože rozdíl mezi chytrými Asiaty a méně chytrými bělochy se nejspíš bude zvyšovat. A naopak nás budou dohánět jiní. Především je to ale další kamínek do mozaiky civilizační sebevraždy. Cesta k tomu, aby se z Evropy a USA stala nejchudší a nejzaostalejší část světa s extrémně špatným školstvím a hloupými obyvateli. Prostor vhodný pro kolonizaci.

Lze ho najít spolu s mnoha jinými chytrostmi na webu https://www.petrhampl.com/aktuality/ u dne 7.7.22.

Že je Fiala neschopným státníkem, to už dávno vidí snad i většina jeho příznivců. Že je ale veskrze špatným politikem, to se víc a víc provaluje před celou veřejností teprve nyní, když se dostává pod opravdový tlak veřejnosti. O stotisícové sobotní demonstraci v Praze kupříkladu řekl, že jde o projev ruské páté kolony. Čímž urazil setinu obyvatel celé naší republiky, a snesla se na něj nebývalá vlna kritiky až doslova likvidační. Aby zmírnil svou nesmyslně prostořekou urážku, tak napsal na sociální sítě, že jeho výrok neplatil pro demonstranty, ale pro organizátory. K tomu pak připsal, že, cituji: „Důkazů je pro to dost“. Konec citace. Je to skutečně hlupák. Svým dodatkem totiž pomluvil už jen konkrétní hrstku lidí. A být mezi nimi, tak na něj ihned podám trestní oznámení, aby mi sivé tvrzní dokázal se všemi možnými následky, pokud toho nebude schopen. Prostě „hńup“, jak o něm z tribuny řekl děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Miroslav Ševčík.

Tak by s vysokou pravděpodobností charakterizoval můj už zemřelý švagr původem Slovák, sobotní protivládní demonstraci v Praze. Podle mého názoru dala veřejnost jejím prostřednictvím Fialově vládě ještě šanci. Ale slibovaná demonstrace po celé zemi za měsíc už tak slušná nebude, hlavně proto, že už na lidi dolehne tíže důsledků vládního nic nedělání proti krizové situaci. Domýšlím se.

Zemřel někdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov, jedna z velmi významných politických osobností 20. století. Co bychom v této souvislosti mohli připomenout?

Omlouvám se, že se opakuji, ale v souvislosti s Michailem Gorbačovem více než třicet let tvrdím: DOBRÝ STÁTNÍK ZANECHÁVÁ PO SOBĚ ZEMI V LEPŠÍM STAVU, NEŽ JI PŘEVZAL. TO NENÍ GORBAČOVŮV PŘÍPAD. Byl to typ komunistického funkcionáře třetí generace, který vyrostl v prostředí, kde převládaly byrokratické formy práce. Chyběla romantika první generace a válečná zkušenost generace druhé. Správně postřehl rozdíl mezi deklarovaným a reálným stavem, ovšem řešení v první fázi hledal ve „zvědečtění“ řízení: pokusil se při rozhodování opřít o vědce a umělce. Toto v podstatě osvícenské vnímání politiky opomíjelo fakt, že v politice se nestřetávají jen pravda, omyl a lež, ale především zájmy. Když pochopil, že od tří vědců dostane pět odlišných stanovisek, vsadil vše na jednu kartu: na sebe.

Gorbačov sice vyvedl politiku z budov stranických sekretariátů, ale uzavřel ji do salonů. Místo deklarované práce mezi lidmi zhlédl se v dohodách s mocnými tohoto světa, především s těmi, kteří přicházeli z Washingtonu. Ti dílem PROHLÉDLI JEHO NAIVITU, DÍLEM S NÍM UZAVÍRALI GENTLEMANSKÉ DOHODY, KTERÉ NEMOHLI DODRŽET – TŘEBA PROTO, ŽE JE VYSTŘÍDAL NĚKDO, KDO SE TĚMITO DOHODAMI NECÍTIL VÁZÁN. A tak Gorbačovova oddanost míru skončila válkami v Gruzii, v Národním Karabachu, na Ukrajině… Zdá se, že zemřel nejvyšší představitel Sovětského svazu, který NEPOROZUMĚL DĚJINÁM RUSKA.

Takovým způsobem odpověděl známý levicově orientovaný politolog Parlamentním listům, jak jsem se dneska dočetl.

Až dneska jsem zaregistroval, že zemřel Michal Sergejevič Gorbačov. Takže s třídenním zpožděním. Ale i tak bych asi na jeho smrt hned nereagoval. Pro mě to byl nejneúspěšněji politik dvacátého století, ne-li dokonce všech dob. Vymazal z mapy světa vlastní stát, kterého byl nejvyšším představitelem. Stát, který byl v jeho době jednou ze dvou supervelmocí světa. To se nepovedlo ani Hitlerovi. Jelikož mě u politiků nezajímá, co chtěli, nýbrž co dokázali, tak je v mých očích jeho hodnocení jasné. Absolutní propadák.

Druhu myšlenku, kterou o něm šířím už od převratu je, že trpěl psychickou indispozicí, kterou jsem si pojmenoval „ceaušeskovským syndromem“, čti chorobnou touhu být viděn s nejmocnějšími lidmi světa. Příliš brzy se provinční politik dostal do nejvyšší politiky a jeho pýcha tím vzrostla natolik, že se považoval za genia, který nepotřebuje schopné lidi kolem sebe. Při čemž mu viditelně trčela sláma z bot, jak se lidově říká. Dělalo mu navíc dobře, že jej Reagan či Thatcherová veřejně prohlašovali za svého přítele a tykali si s ním.

Jako člověk viditelně nebyl vůdcovským typem. Doslova trpěl svou bázní, pochybnostmi a nerozhodností, které mu natolik svazovaly ruce, že nedokázal řešit žádnou z kritických událostí. Viz vzpoury v Pobaltí, či na Kavkaze.

Jako politik byl doslova naivním hlupákem, který věřil i těm nejhorším nepřátelům SSSR a největším nenávistníkům socialismu, jako byly dva jmenované vůdci Západu. Tak obrovský nedostatek prozíravosti nesmí chybět ani regionálnímu politikovi, nadtož státníkovi jedné ze dvou nejmocnějších zemí světa.

Nebyl člověkem na úrovni své doby, nikdy nebude patřit do galerie velkých politiků minulého století. Správně o něm kdosi napsal v minulých dnech, že to byl prototyp politika jedenadvacátého století. Podle mě totálně neschopných zvládat úkoly plynoucí z jejich postavení.

Jelikož se do konce svého života nekál ze svých obrovských chyb, odešel z něho bez odpuštění, ale hlavně slitování od nejvyššího politického božstva – veřejného mínění.