V prvé řadě jde již od roku 2014 jednoznačně o občanskou válku. Ta se vždycky vyznačuje, mimo jiné, dvěma zásadními rysy. Za prvé nemá jasné frontové linie a jednotlivé regiony jsou v držení té, či oné strany, a za nějaký čas opačné, což se mnohdy i několikrát opakuje. Obě strany se při tom v každé občanské válce chovají neobyčejne krutě. Znásilňují, mučí, zabíjejí. A týká se to obou z nich, což zdůrazňuji.

Za druhé. Je docela vhodné rusky mluvící obyvatele Ukrajiny poněkud rozdělit. Na Ukrajinské Rusi a Ruské Ukrajince. Ti druzí ve velkém množství považují Ukrajinu za svou vlast a mnozí dokonce bojují proti ruské armádě. Jde z velké části o vysokoškolsky vzdělané muže považující se za vlastence. Což je něco jiného než nacionalisté. Rusko již prakticky po celou dobu od onoho roku 2014 umožňovalo všem rusky mluvícím Ukrajincům odchod do Ruska. Po začátku Speciální operace (SO) se tento trend ještě zvýšil. Ukrajinští Rusové si byli příliš dobře vědomi své situace. Takže ti, co se necítili bezpeční, opravdu odešli, a šlo o miliony. Zůstali pouze bojeschopní muži a boje chtivé ženy. No a samozřejmě pak ti kteří měli k tomu jiné motivy, ovšem takové, které u nich převažovali nad pudem sebezáchovy. Tím chci říct, že jsou si svým osudem sami vinni a nemají proto co vinit ruskou armádu. Samozřejmě, že ve všech uvedených případech existují výjimky. To je širší pohled na situaci po ústupu Ruské armády z části již obsazeného území. Vím to od samotných Ukrajinců, ale i ze střípků informací z jiných zdrojů. Ovšem, což je podstatné, nemám ani nejmenší přehled o alespoň přibližné kvantifikaci, takže jsem se tento pohled nikde nepokoušel sdělovat. Dopouštěl bych se totiž neadekvátních závěrů

Zpráva ČTK ze dne 14. 9. 2022. Lékaře, kteří popírají covid-19, přirovnal Válek k popíračům holokaustu. Na konferenci lékařské komory Řekl doslova, cituji: „Jsou v našich řadách jednotlivci, kteří z různých důvodů mají jiné názory a nenechají si to na vědecké fórum, kde se můžeme do krve hádat o své vědecké pravdy, tak si myslím, že jsou to zločinci. Já je řadím do kategorie lidí, kteří popírají holokaust a existenci koncentračních táborů“. Konec citace. Jmenovaný ústavní činitel opět předvedl, že své veřejné projevy nekontroluje. Tento politický osel nikdy nepochopí, že ve své funkci nebude navždy, takže jednou i jeho někdo označí za zločince, pokud se vzepře mínění mocných.

„Skutečná ústava má pouze dva body. Za prvé, mocnější rozhoduje. Za druhé, méně mocní nemají žádná práva. Pak tam jsou ještě nějaká písmenka a nějaké paragrafy, ale těch si nemusíme všímat“, napsal do svého denního glosáře sociolog Petr Hampl po šestitýdenní pauze.

Válka na Ukrajině přinesla už jeden pozitivní jev. Před celosvětovou veřejností se doslova odkopali vnuci bývalých nacistických pohlavárů. Platí to především pro Německo a Polsko, konkrétně v postavách kancléře Scholze a prezidenta Dudy. Ale i pro pobaltské pidistátečky. Jak je vidět, nacismus v Evropě nejenže nezmizel, ale už opět vystrkuje hlavu ze své pekelné sluje. Ze zkušenosti dějin plyne, že nějaké hnutí může zaniknout teprve tehdy, když už nežijí vnuci jeho protagonistů. Z čehož plyne, že Evropa bude muset čekat dalších nejméně skoro sto let, v nichž se nesmí projevit žádný nacismus, aby o sobě mohla tvrdit, že je denacifikována.

Ať se situace na bojištích Ukrajiny vyvíjí jak chce, je jasné, že Rusové mají jasnou strategii, ale taktiku volí podle situace a především o ní nevykřikují dopředu, jelikož dobře ví, že v podmínkách každé války je pravděpodobnost jejího naplnění vždycky velice nejistá. Proto zásadně situaci na bojištích prakticky nesleduji a zajímám se pouze o konkrétně trvalé územní zisky. Od začátku celé specoperace jsem sledoval ruské, ukrajinské a samozřejmě i další informace. Důvěřoval jsem ze 60ti procent ruským, z deseti ukrajinským a ze 30ti těm západním. Naše zdroje jsem prakticky nesledoval. Už po krátkém čase jsem však všechny přestal sledovat a jenom jsem se soustředil na informace, ve kterých všechny strany popisovaly stejnou situaci. Dnes naprosto jednoznačně přijímám jen takové, které se shodují z obou stran konfliktu. Komentáře pak sleduji jenom od těch ověřených a mě známých autorů, a i ty neberu většinou moc důležitě. Takže mě opravdu zajímají jen fakta, která potvrdí obě z bojujících stan.

Nejstrašnější pro mé myšlení je, že situace je taková, že ani jedna strana vůbec neuvažuje o ukončení bojů a zahájení jednání. Obě jsou skálopevně přesvědčeny, že dosáhnou úplného vítězství. Podle mě si takové představy může dovolit jen jedna strana, tedy jaderná mocnost v přímém ohrožení. A tou je pouze Rusko. Konflikt je totiž takový, že spolek NATO-USA v něm nemůže být existenčně ohrožen, takže si s vysokou pravděpodobností nedovolí použití na území Ukrajiny jaderné zbraně. Považuji za tragédii Slovanů, že s velkou pravděpodobností se budou ještě dlouho zabíjet. Nevím, jak v Rusku, ale na Ukrajině, v zemích NATO a v USA je slovo mír jakoby přísně zakázáno, ačkoliv všechny mezinárodní dohody je u ozbrojených konfliktů deklarují jako prvořadou povinnost pro všechny politiky světa. Proto pro můj způsob myšlení je každý politik světa, který nekoná ve prospěch skončení bojů a jednání o míru válečným zločincem. Což platí stejně tak pro příslušníky bojujících stran, jako třeba pro politiky Ghany či Peru, ať uvedu příklad nejméně zainteresovaných.

Včera mi přišlo mailem, cituji: „Jaký jsme to vlastně stát, když premiér vyvěšuje vlajku Ukrajiny a prezident na půl žerdi stahuje vlajku jako výraz smutku při smrti cizího panovníka.“ Konec citace, k já jen dodávám , a to všechno za situace že jsme  hospodářsky kolonizováni EU, čti Čtvrtou říší národa Německého.

„EU je de facto Německo s Francií na hradu, zbytkem bývalých zemí Západu v podhradí a s exzeměmi z RVHP ve vodním příkopu“. Píše na webu https://zvedavec.news/komentare/2022/09/9315-kde-se-to-rodi.htm Jindřich Kulhavý.

Docela nedávno exprezident Klaus si dovolil označit vládu „pětikolky“ za tu nejhorší v polistopadovém období. Pokud vím, tak na jeho vyjádření nikdo z vlády přímo nereagoval, ovšem ozvali se různí politici ze stran pětikoalice a vesměs napadali Klause, že to ta jeho vláda byla nejhorší, protože rozprodala majetek země Západu. Nejhlučněji vystupovali politici lidovců, což považuji za další příklad jejich podlého chování v naší politice po celou dobu existence našeho samostatného státu. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že Klaus byl proti prodeji továren zahraničním zájemcům, také proto jeho vláda uskutečnila hned dvě kola kuponové privatizace. Tehdy se mu mnozí z dnešních jeho oponentů vysmívali, že chce vytvořit vrstvu kapitalistů bez kapitálu. Navíc musím připomenout, že to byla Klausova vláda, která prakticky zdarma převedla především majetek sítí, jako vodáren a podobně do vlastnění obcí. Kromě toho osobně jsem se zúčastnil zasedání federální vlády, kde se projednával první náčrt ekonomické „reformy“. Tehdy byl Klaus jediným ministrem, který nekompromisně odporoval restitucím. Varoval Čalfovu vládu před otevíráním problému, o němž tvrdil že nikdy neskončí. Což mu vývoj plně potvrdil. Vždyť restituční požadavky se stále ještě objevují. Byl to naopak boss Lidovců Lux, kdo pod pomateným heslem „co bylo ukradeno, to musí být vráceno“ fanaticky prosazoval restituce církvím, za zvrhlé pomoci několika politiků ze Slovenska. Nakonec Klaus jako přece jenom demokrat ustoupil většině v tlaku na restituce. Prodeje zahraničním vlastníkům tehdy zase prosazovali a reálně pod svým ministrem prováděli především politici ODA jako Ježek, Dyba a Dlouhý. A to nejlepší nakonec. Řečeno na tvrdo, byly to „vladaři“ obcí, kteří prodávali zdarma získaný majetek, aby za něj ve svých působištích investovali a stavěli tak sobě „pomníky“ v podobě často naprosto zbytečných projektů. Klasickým příkladem jsou obce na území OKD, které zadarmo získané státní akcie našeho největšího uhelného revíru s velkou chutí prodávali partě mafiánů Kolem Viktora Koláčka.

Nehodlám jít do větších detailů v hodnocení polistopadových vlád. Ale pokud mám jednou větou vyjádřit svůj názor na vládu premiéra Fialy, pak bez diskusí takto: „Je to nejasociálnější vláda za celu historii naší země od roku 1918“. Souhlasu netřeba, jak končívá všechny své texty Jan Campbell.

Byla jednou z mnoha desítek tisíc panovníků nad lidmi a kusem země v lidských dějinách. Po naprosté většině z nich dneska ani pes neštěkne a mnozí dokonce už zmizeli definitivně z lidských dějin, tedy z pamětí i jiných análů. Po nějakém čase to bude platit i o ní. Při tom měla jedinečnou historickou šanci skutečně se zapsat do dějin. Mohla zrušit království Velké Británie a Irska, a prohlásit ho parlamentní republikou. Existovalo pro takové rozhodnutí hned několik podmínek. Byla dost vysokého věku, aby si kralování užila. Byl by to pro Británii správný dárek v novém tisíciletí. Za jejího života došlo k mnoha skandálům v její rodině, které pošramotily pověst „královského rodu“. Konečně by zbavila významnou část světa přežitků feudalismu. A především ono nakradené bohatství jejich předků mohla odkázat těm, jimž bylo uloupeno. Jenže pro taková rozhodnutí je třeba opravdové velikosti charakteru. Takže dějiny nebudou znát žádnou Elizabeth Velkou.

P.S. No a Británii by navíc uchránila před dvojici zběsilců v postavách Charlese III. a Liz Trussové.