V souvislostí s s víkendovou demonstrací proti „Rakušansko-Fialové“ vládě jsem našel následující schéma.
1 % ovládá svět.
4 % jsou jejich loutky.
90 % spí.
5 % je vzhůru a snaží se těch 90 % probudit.
1 % použije 4 % loutek, aby zabránily 5 % v probuzení zbývajících 90 %.
Nechápeš, co říkám?
SPI DÁL…
Koncem šedesátých let minulého století jsem se zajímal o politickou angažovanost veřejnosti. Podle tehdejších průzkumů, které se dělaly především na Západě skutečně vycházelo, že politicky aktivních je vždycky méně než 10 % obyvatelstva. Pro zajímavost, ani členů komunistických stran nebylo obvykle víc v zemích tábora SSSR. Stejně tak průzkumy potvrdily, že lidí, kteří jsou ochotni spojit svůj život s politikou, není nikdy víc jak jedno procento. Takže to jsou asi ty nejnebezpečnější exempláře v celé populaci. Já jsem si je nazval už dávno mocichtivci. Ovšem jsou rozděleni mezi tři skupiny z uvedeného schématu. Vládce, loutky a „buditele“. Úkolem celé voličské komunity by mělo být vědět o nich a nedovolit jim, aby se dostali na pozice, kde by měli rozhodující slovo o celé společnosti.
Mezi první a druhou polovinou článku je značný rozdíl. První budí dojem, jakoby autor cosi zjistil nebo aspoň tušil.
Závěrečnou větou se však sám prozrazuje jako příslušník spící většiny, která dosud neví, nechápe a nechce pochopit, že pokud „Úkolem celé voličské komunity by mělo být vědět o nich a nedovolit jim, aby se dostali na pozice, kde by měli rozhodující slovo o celé společnosti“ pak nejde o nic jiného, než o zachování současného schématu vlády, kde ve fikci „demokracie“ je společnost rozdělena na kasty jako ve starověku a změna k lepšímu je nemožná.
Neexistuje spravedlnost, zato existuje bída, nezaměstnanost, prostituce, vandalismus, miliardáři, lobbyisté, korupce, volební podvody.
A pomocí chleba a her debilizované stádo, které nemá čas ani motivaci přemýšlet o světě, o společnosti, o etice, o cti, vlasti, krajině, ba ani o smyslu vlastního života. Neznají historii ani vlastní země. Jedinou literaturou, která je zajímá jsou reklamní letáky a titulky v bulváru.
Obvykle nečtou ani volební programy, ale rozhodují se „podle ksichtu“.
Tyhle lidi chcete zachraňovat pomocí další hry na demokracii ?
Já se necítím na to, abych někoho zachraňoval. Konstatuji fakt o vztahu populace k moci. Nic víc. Sám jsem příznivcem Marxova učení, to znamená ne marxistou a už vůbec ne komunistou toho typu, který měl moc od roku 1917 v Rusku a okolí. Vím velice dobře, že hra na demokracii je podvod, kterým se povedlo tradiční vrchnosti zůstávat i nadále u moci. Ovšem opravdu nevím, jak to změnit. Jenom snad trochu ten útlak zmírnit.