Nikdy neříkej nikdy, stalo se známou frází mezi politiky. Leč ona neplatí jenom pro politiky. Každý člověk by se měl vyhýbat kategorismům typu všichni, každý, vždycky, nikdo, žádný a podobně. Neexistují totiž s vysokou pravděpodobností většinové jevy, které nemají výjimku. To je také důvod, proč rovněž nesnáším chování velké většiny žen, které podléhají módním vlnám. Je potom děsné, když stokilová dáma měřící kolem jeden a půl metru se producíruje v legínách, či křivonožka v minisukni. Takové „využívání“ módních trendů považuji za hňupáctví. Vida, docela dobré slovo jsem teď vymyslel. Všechno mně to proběhlo hlavou docela nedávno, když jsem nějakou módní odbornici slyšel, že to jenom Čeští burani jsou schopni nosit v sandálech ponožky. V první chvíli mně pouze naštvalo ono rádoby velkosvětské kvákání o Českém buranství. Ovšem protože jsem pamětníkem, tak vím, že to není zase tak dávno, kdy arbitři módy, možná že dokonce ti stejní, považovali úplně naopak za naprosto nepatřičné, že někdo měl sandály obuté naboso. Když jsem se pak nad celým výrokem zamyslel, tak jsem jenom pochopil, že jde o klasický případ onoho hňupáctví. V mých očích je naopak buranem ten, kdo si dogmaticky nevezme ponožky do sandálů i v případě, že má nějakou kožní chorobu. Je samozřejmé, že si rozumný člověk nebere ponožky do „klapek“ na pláži, či do „vietnamek“ v tropických 30ti stupních a ještě za deštivého počasí, kdy by díky nim chytil skoro s jistotou plíseň mezi prsty. Takže ani ty ponožky v sandálech nejsou absolutně vždycky „in“, a nebyly kdysi za všech okolností „out“, abych byl také módně světový. Čili asi pořád například platí mé dávné pravidlo, že absolutní abstinent, či bezvýjimečný vegetarián jsou mi podezřelí. Už poroto, že takovým byl Hitler. Což už asi pro dnešní plané „pindání“ stačí. A vlastně ne. Není každý, kdo začne válku válečným zločincem. I tady platí výjimky.

Od začátku speciální operace jsem předpokládal, že Rusko je ochotno bojovat velmi dlouho, protože se nebojuje na jeho území. Teprve minulý týden jsem pochopil svůj obrovský omyl. Vždyť ono se válčí právě na území Ruska. A to na jeho budoucím území.

Tu krutou realitu jsem si uvědomil teprve v průběhu nedávných dnů, kdy Ukrajinská armáda pochopila, že Donbas a přilehlé regiony ztratí a začala při svém ústupu ničit, co ještě dokáže. Dokonce dalekonosnými houfnicemi střílí do obytných čtvrtí v době, když už je kilometry a kilometry od nich. Zabíjí civilisty, ničí historické památky a realizuje destrukci od průmyslu po nezbytnou infrastrukturu ještě v době, kdy už dané území není pod její kontrolou. Což jsou podle mezinárodních konvencí jednoznačně válečné zločiny.

Docela mě proto zajímá, co na to Rusko. Putin sice nepatří mezi muže ovládané emocemi, ale v Ruské věrchušce je dost lidí „jestřábího charakteru“, kteří by mohli být unášeni pomstychtivostí, a po obsazení Donbasu se vydat konečně ničit skutečné území „zbytkové Ukrajiny“. Osobně bych ale preferoval, aby Rusko obsadilo celé bývalé Ukrajinské pobřeží Černého moře, tedy Oděsu a okolí až k Rumunským hranicím. No a eventuelně vytvořilo souvislý pás až po Podněstří“. Mohlo by tak vzniknout jakési „Novorusko“ s podobnou pozicí jakou má Bělorusko.

Pamatuji si, že Putin i Lavrov v jedné době hovořili o tom, že Ukrajina přestane existovat. Já si to tehdy vysvětloval tak, že Rusko si vezme regiony, které se budou chtít k němu připojit, Polsko zabere západ Ukrajiny, Maďarsko celé Zakarpatí, i když Maďaři žijí jenom na jeho asi jedné pětině. No, a i Rumunsko si asi něco urve. Ovšem tato má představa je v současnosti opravdu daleko od reálných možností.

Dneska jsem dostal mailem, aniž byl uveden autor text, z něhož vyjímám. Cituji: „Prezident Biden odstoupil od svého předvolebního slibu, že ze Saúdské Arábie udělá vyvrhele kvůli porušování lidských práv, jímž byl kupříkladu hnusný atentát na novináře Džamála Chášukdžího…válku na Ukrajině prezident prezentuje neustále jako boj mezi dobrem a zlem, svobodou a tyranií, demokracií a autokracií…pravda je ale pro imperiální ego USA mnohem méně lichotivá…Ve skutečnosti vedou USA zástupnou válku na Ukrajině přesně ze stejného důvodu, z jakého jsou blízké Saúdské Arábii; protože slouží jejich vlastním zájmům“. Konec citace

Z toho vyvozuji, že političtí reprezentanti USA neustále světu opakují, že hlavními Americkými hodnotami jsou lidská práva, svoboda, demokracie, spravedlnost a mír. Při tom jejich politická praxe naopak tomu světu dokazuje, že jimi jsou ve skutečnosti: nadřazenost a globální moc.   

Když slyšením slovo „ekonom“ u určování odbornosti nějakého člověka, zatřese mnou vždycky zimnice. Oprávněně. Dneska mě o tom zase přesvědčil jeden z nich. Zaposlouchal jsem se do rozhovoru „rozumbrady“ pana Lukáše Kovandy pro pořad Bobošíkové “Aby bylo jasno“. Tento hlavní ekonom Trinity Bank hovořil o inflaci. Prý jde o souběh několika inflačních zdrojů, jmenovitě pandemie, vály na Ukrajině, masového uprchlictví a chování centrálních bank. Takovou velemoudrost dokáže ze sebe vyprodukovat každý jen trochu myslící člověk. Od odborníka bych čekal jiné sdělení. V prvé řadě bych byl přesný a netvrdil, že na inflaci má vliv válčení na Ukrajině. Jestli na ni má něco opravdový vliv, a to podle mě zásadní, tak jsou to sankce Západu vůči Rusku. Ale především od ekonomického analytika bych očekával čísla. Podíl pandemie na inflaci v ČR je tolik a tolik procent, podíl sankcí tvoří tolik procent a podíl invaze uprchlíků tolik procent. Pokud to neumí alespoň přibližně analyzovat, pak ať raději se nepředvádí. Zvláště když v době pandemie byl členem vládního poradního týmu a souhlasil s naléváním dalších peněz do života státu čili ničím nekrytých papírků. Takže mu slouží ke cti, že to vůbec přiznal, ale jen a jenom to potvrzuje mé přesvědčení, že ekonomové mají být od řízení státu drženi co nejdále.

Sám sobě se divím, proč jsem se dneska zamýšlel nad tím, za kterého prezidenta bylo nejlíp. Ať jsem to obracel, jak chtěl, pořád mi vychází, že za Antonína Novotného. A opravdu to není proto, že jsem byl tehdy mladý. Novotný vypadl jako snaživý úředník a také opravdu snaživý byl. Při tom se nesnažil prezentovat jako kovaný ideolog, ale jeho politické názory byly pevné a neměnné pod tlakem kohokoliv, populárního Chruščova nevyjímaje. Podstatné pro jeho kladné hodnocení jsou dva faktory. Životní úroveň v zemi se pomalu, leč jistě stále zvyšovala, včetně mezd a platů. Zásobování bylo stále lepší a širšího sortimentu. A nejdůležitější bylo, že docházelo dokonce ke snižování cen především základních životních potřeb, což je od té doby nepředstavitelné a v tak zvané ekonomice dluhu, která v současném kapitalismu ovládá svět, naprosto nemožné. Za druhé byla jeho doba charakteristická tím, že se snižovala „diktatura“ strany a vlády. Docházelo k pozvolnému, leč jistému uvolňování totality zakladatelů nadvlády KSČ. I když byl původním povoláním dělník, a neměl žádné vyšší vzdělání, měl v sobě absorbovánu historii, zkušenosti z řízení a politický přehled skutečného státníka. V mých očích byl navíc opravdovým pokračovatelem T. G. Masaryka, mimo jiné i v pojetí politického československého národa. Toho zneužili nacionalističtí Slováci a iniciovali proto jeho pád. Podle mě měl Novotný poněkud tvrději, či spíše na krátko, držet na opratích pražské intelektuály, tu zpropadenou „pražskou kavárnu“ vydávající se v každé době za „elitu“, zatímco je pouze odporně protilidovou. Ta pak nejenom pomohla Slováků Novotného odstranit, ale především při slabosti jeho následovníka přivedla celou zem do krize, z níž se nevyhrabala dodneška, což je právě letos v celé katastrofálnosti vidět. Do České republiky se vrátil v plné síle nacismus, který tady probublával po celé polistopadové období. Ten pak rusofobii velké části národa zvrhle povýšil na rasismus.

Dneska už probíhá stý den bojů na Ukrajině. Nikdo nedovede říct, zda vedení Ruska počítalo s tak dlouhým bojem, zda činnost Ruské armády je přesně taková, jak byla původně naplánována a jestli nemusí politické vedení země přehodnocovat své původní cíle. Plky novinářů i vážná vyjádření odborníků i „odborníků“ nejsou nic víc než spekulace, v tom horším případě pak projekcí vlastních strategií o konfliktu, které byly od počátku mimo mísu.

Ve válce obě strany lžou, takže „pravdu“ bude mít až vítěz. Zatím platí fakta, ta tvrdá. Ruská armáda pomalu leč jistě dobývá celé území separatistických republik, ba dokonce něco navíc z Ukrajinského území, kde žije většinou ruské obyvatelstvo. Bitva mezi sousedními státy se změnila na válku Ruska proti Západu. Přímým válčením trpí ovšem pouze Ukrajina, jejíž vojenská struktura je většinou již zničena a území je devastováno. Následně je podlomeno hospodářství země a její infrastruktura je v destrukci. O situaci v Rusku nevíme nic a o náladě v Ruské armádě o nic víc.

Boj byl pro Ukrajince předem ztracený. Západní podpora, vedená pod rouškou oslabení Ruska byla a je podvodem, protože pokud Rusku zůstávají jaderné zbraně a jejich nosiče, tak Rusko není vojensky oslabeno. Tečka. V oné strategii Západu proto vidím jeho největší zločin, pro který by měli jeho představitelé stát před mezinárodním válečným soudem.

O přidané ekonomické válce nehodlám spekulovat. Jde o příliš široké pole možností vývoje, takže lze říct s jistotou jediné. Nejbohatší zase zvýší své bohatství, 90 procent ostatních bude trpět, a možná třetina citelně zchudne. A to nejen na Ukrajině, ale v Evropě, částečně i v USA. Jen v Rusku bude struktura poněkud jiná. Tam i ti nejbohatší budou ztratní.

Podle mě nejpopulárnější sociolog polistopadové éry. Už za nadvlády KSČ byl enviromentálním aktivistou, a v této činnosti pokračoval i po listopadu. Ovšem pod tlakem reálných dopadů vládnoucí liberální politiky na život prostých lidí se začal přetvářet na aktivistu sociálního, ba až na sociálně demokratického politika. Z reálně politické angažovanosti vystřízlivěl díky svému europoslancování. Jeho doménou je publikační činnost. Sleduji jeho texty už víc jak čtvrt století. Dovolím si tvrdit, že je nesporně nejtalentovanějším veřejně činným intelektuálem u nás. Vydal již na tři desítky publikací, což ale není tím hlavním měřítkem. Jím je nesporná kvalita jeho knih. Nejde vůbec o „mlácení prázdné slámy“. Každý jeho text přináší nebývalé množství poznatků, a především autorových intepretací a překvapivých závěrů až zobecnění. Kromě toho se vyprofiloval ve skvělého komentátora aktuálních problémů. V tom žánru projevuje svůj obrovský talent.

Osobně vysoce oceňuji jeho humor. Tady je příklad, cituji: „Zatím chybějí přesná data. Z těch, která mám k dispozici, jsem nenabyl dojmu, že podíl migrantů z Ukrajiny, kteří se zapojují do trhu práce, je natolik velký, že by to vytlačovalo naše lidi do jiných zemí. Podle některých informací je zájem spíše o brigády, což ale zase není problém, který by měl vadit našim vysokoškolákům. Pokud si někdo snad myslí, že masivní příliv Ukrajinců zachrání naši ekonomiku, pak vlastně říká, že bez Putina by naše ekonomika klekla, takže Rusové nás vlastně hospodářsky zachránili“. Už to je vlastně pointa, ovšem on ji ještě umí vygradovat, když pokračuje dále: „Na takové lidi by si měli posvítit chlapci z BIS“. Což je doslova bomba z čistého nebe. Takhle umět psát je jasným důkazem talentu.

Jenže Keller není jen talentovaný tvůrce, je skutečným geniem. Jako příklad ať si čtenář laskavě najde kupříkladu jeho komentář ze dne 1.6.22 na webu http://casopisargument.cz/?p=43010&fbclid=IwAR3z4rNUpv8DAMAQDW5JLU839lAran5JfNuJ9V1BdQqs9wDN-afhDtelClU. Tak precizní výstavba textu se dneska jen těžce najde.

Už po první světové válce měli politici snahu vytvářet celosvětové organizace, které by tvořily základ mezinárodního práva. Po druhé světové válce se z této aktivity stala fundamentální praxe pro mezinárodní politiku. Byl v průběhu několika let prakticky vybudován základ systému mezinárodního práva. Ovšem mělo to od počátku háček. Kdo měl sílu, mohl být sice právně stíhán, ba i odsouzen, leč trest nemohl být realizován. Takže šlo stále více o divadlo pro „prostý lid“. Klasická to učebnicová ilustrace zásadního pravidla každého právního řádu. Ta tvrdí, že právní normy může vydávat ten a jenom ten, kdo má sílu vynutit si jejich dodržování. Při rozdělení světa na dva tábory bylo čím dále tím těžší prosazovat po válce dohodnutá ustanovení mezinárodních právních norem. Po zániku SSSR se pak poměrně rychle z mezinárodních vztahů doposud alespoň formálně platné mezinárodní právo vytrácelo. Definitivní zlom nastal na počátku tohoto století, kdy Bush jr. vyhlásil „křižácké tažení“ proti terorismu. Od té doby se už USA nepřetvařuje a ani se nesnaží veřejnost klamat tím, že snad dodržuje nějaké mezinárodní právo. Čímž postupně infikovala i ostatní silné hráče v mezinárodní politice. Takže dneska žádná ustanovení mezinárodního práva neplatí. USA prosazují v mezinárodních vztazích jakási svá pravidla, a cítí se dokonce oprávněna je vnucovat celému světu. Všesvětové povýšenectví založené jen na vojenské síle prezentovala USA nejvýrazněji tím, když vyhrožovala mezinárodním soudům, že pokud budou soudit její armádní příslušníky, tak je vojenskými prostředky zničí. Byla to nehorázná drzost, se kterou ale svět nemohl nic dělat, protože neměl sílu k potrestání. Drzost nejmocnější země světa byla za posledních třicet let posílena natolik, že už dneska nezná meze. Proto si dovoluje dokonce rozšiřovat pravomoc vlastních soudců na celý svět. Ovšem je otázkou, zda bude mít sílu, vynutit si rozsudky svých soudů, kupříkladu na nějaké právnické osobě v ČLR. Ale konec konců nejenom tam.

Macron, maňásek na ruce Rothschildů a Scholz vnuk generála SS, takováto dvojice se sešla nyní v čele EU. Oba namyšlení kohouti 28. května telefonovali, prý skoro hodinu a půl s Putinem. Vyzvali ho, „k serióznímu přímému jednání se Zelenským a k nalezení diplomatického řešení konfliktu“. Je vidět, že jsou to dva tupci. Pokud Putin Zelenského považuje za nacistu, tak s ním nikdy jednat nebude. Přijme pouze kapitulaci. Copak by kdysi Hitler přímo jednal se Stalinem?!! Nebo Roosevelt s japonským císařem? Nikdy.

Snahy o vyjednání příměří jsou údajně na obou stranách, ale žádná nenabízí ústupek, na němž by bylo možné začít budovat kompromis. Zelenský chce vrátit Krym i jihovýchod Ukrajiny. Rusko obě věci zásadně odmítá, a naopak nekompromisně žádá neutralitu Ukrajiny, denacifikaci a zákaz vlastnění zbraní, které by Rusko ohrožovaly, což na oplátku zase Zelenský odmítá.

Oba evropští tajtrlíci vyzvali dále Putina k tomu, aby okamžitě stáhl Ruskou armádu z Ukrajiny. Což je třetí požadavek zpitomělého Zelenského pro zahájení vyjednávání příměří. Nevím, jakým tónem s Putinem ti dva namyšlenci mluvili, ovšem tak, jak je to napsáno se chovali jako nějací vítězové války. Podle reálné situace by ale měli spíše slušně požádat a nabídnout při tom nějaký kompromis, či službu, a ne pyšně rozkazovat. Asi vůbec nechápou realitu a ve své pýše dělají ze sebe pitomce.

Za nejzhovadilejší požadavek považuji údajnou žádost Schulze, aby byli propuštěni bojovníci obrany Azovstalu, kteří jsou v počtu kolem dvou a půl tisíc v zajetí. Jestli jsem neměl o novém kanceláři Německa úplně jasno, tak teď už nepochybuji, že jde o sprostého „nácka“. Díky tomu, že je vůdcem nejvlivnější země Evropy, mám i vysvětlení, proč se Evropou šíří mor nacismu.

Víc už se oba nýmandové skutečně světové politiky nemohli profláknout. Jeden pokračuje ve svých klauniádách, které nikdy nebyly realizovány a druhý se odkopal jako opravdový potomek svého zločineckého předka. Jenom se tím potvrzuje, že v Evropě skutečně chybí politici alespoň trochu většího formátu.