PO TŘI MĚSÍCE JSEM PROPADAL MYŠLENKOVÉMU ZKRATU

Od začátku speciální operace jsem předpokládal, že Rusko je ochotno bojovat velmi dlouho, protože se nebojuje na jeho území. Teprve minulý týden jsem pochopil svůj obrovský omyl. Vždyť ono se válčí právě na území Ruska. A to na jeho budoucím území.

Tu krutou realitu jsem si uvědomil teprve v průběhu nedávných dnů, kdy Ukrajinská armáda pochopila, že Donbas a přilehlé regiony ztratí a začala při svém ústupu ničit, co ještě dokáže. Dokonce dalekonosnými houfnicemi střílí do obytných čtvrtí v době, když už je kilometry a kilometry od nich. Zabíjí civilisty, ničí historické památky a realizuje destrukci od průmyslu po nezbytnou infrastrukturu ještě v době, kdy už dané území není pod její kontrolou. Což jsou podle mezinárodních konvencí jednoznačně válečné zločiny.

Docela mě proto zajímá, co na to Rusko. Putin sice nepatří mezi muže ovládané emocemi, ale v Ruské věrchušce je dost lidí „jestřábího charakteru“, kteří by mohli být unášeni pomstychtivostí, a po obsazení Donbasu se vydat konečně ničit skutečné území „zbytkové Ukrajiny“. Osobně bych ale preferoval, aby Rusko obsadilo celé bývalé Ukrajinské pobřeží Černého moře, tedy Oděsu a okolí až k Rumunským hranicím. No a eventuelně vytvořilo souvislý pás až po Podněstří“. Mohlo by tak vzniknout jakési „Novorusko“ s podobnou pozicí jakou má Bělorusko.

Pamatuji si, že Putin i Lavrov v jedné době hovořili o tom, že Ukrajina přestane existovat. Já si to tehdy vysvětloval tak, že Rusko si vezme regiony, které se budou chtít k němu připojit, Polsko zabere západ Ukrajiny, Maďarsko celé Zakarpatí, i když Maďaři žijí jenom na jeho asi jedné pětině. No, a i Rumunsko si asi něco urve. Ovšem tato má představa je v současnosti opravdu daleko od reálných možností.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *