Do rozpadu SSSR jím byl bezesporu vývoj, výroba a použití atomové bomby, řečeno v tehdejším žargonu. Její vývoj byl založen na falešných zprávách o výzkumech v Německu. Proč byly falešné, se asi lidstvo nikdy nedoví, ale že falešné opravdu byly, to je již nezvratně prokázáno. Výroba, která byla realizována soukromými firmami, byla už pak živelně hnána základním hybným motivem kapitalismu, jímž je bezohlednost nabývání zisků. Z toho důvodu byla pozdější varování odborníků a jejich žádosti o zastavení výroby, vůči kamarile chtivých podnikatelů, naivně bezmocná. Konečně použití bylo již naprosto neodůvodněné a dneska je navíc prokázáno, že nebylo vůbec realizováno z důvodů porážky Japonska, ale jednoznačně jako varování Sovětskému svazu a jeho armádě. Svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki bylo proto jednoznačně zhodnoceno coby nejhorší válečný zločin všech dob. Ovšem skutečným anticivilizačním zločinem bylo až chování USA po rozpadu SSSR. Tehdy měla vládnoucí kamarila USA fakticky pod kontrolou i zbraně hromadného ničení (ZHN) SSSR a zprostředkovaně Izraele, Indie i Pákistánu. Při čemž tehdejší arzenál ČLR, nadtož KLDR, nikoho nemohl vážně ohrozit. Byl opravdově pouze na odstrašení. USA měla tehdy vůči lidské civilizaci jedinečnou příležitost zvrátit její evoluční zrůdnost, kterou právě USA uprostřed dvacátého století zahájila. Nejenže nic v tom směru neudělala, ale naopak v následujících dvaceti letech vyeskalovala vývoj lidské civilizace za hranice sebezničení. Za tak zvané studené války lidstvo bylo blizoučko hranice sebezničení, jemuž bránila rovnováha dvou jediných silných. Nyní ji již prokazatelně lidstvo překročilo hranici sebezničení, protože nelze najít rovnováhu mezi devíti držiteli jaderných ZHN a neznámým počtem držitelů ostatních ZHN. Takže už jenom zázrak nás může od nezvratného konce odvrátit.