ODLOUČENÍ CÍRKVE OD STÁTU

Katolickou církev lze zbavit moci jenom tím, že jí bude odebrán nadbytečný majetek. Tedy ten, který nutně nepotřebuje k vykonávání svých obřadů. Ostatní její majetek je nutné předat společnosti, ať již státu, či obcím. Důvod je k tomu zásadní. O majetek církve se nezasloužili jen věřící, ale všichni obyvatelé. Je proto spravedlivé, aby byl nevěřícím vrácen jejich podíl. Produkční majetek obcím, umělecké předměty pak muzeím, galeriím, archivům a školám. Především je ale nutné skutečně dokončit odloučení církve od státu i na mezinárodním poli. Což znamená zbavit Vatikán státních atributů. Absolutně skoncovat s praxí, kdy představitel státu doslova „žadoní“ o audienci u papeže. A neprodleně zrušit diplomatické úřady a vztahy mezi Vatikánem a jednotlivými státy.

ZEMANOVA PUBERTA

Majitel TV Barrandov nedávno s obrovskou pompou oslavoval svůj přechod mezi padesátníky. Na tuto trachtaci se dostavil i prezident Zeman, jenž mu vděčí za mnohé. Ve svém příhovoru k oslavenci se poněkud vlezle dožadoval přítlství jmenovaného mediálního bosse. Hned na začátku krátkého blahopřání Zeman řekl, že muž v padesáti konečně opouští pubertu. Soudí tak podle sebe. V roce 1990 totiž neměl ještě padesát let, když jsem se osobně přesvědčil, že se ještě potácí v hluboké pubertě. Asi v polovině zmíněného roku jsem, na pozvání hornických předáků z Asturie, letěl do Španělska na jejich velkou demonstraci proti zavírání uhelných dolů. V pozdním odpoledni jsem se na letišti v Prazepotkal s Valtrem Komárkem a Milošem Zemanem. Mne doprovázela tlumočnice, asi třicetiletá, špinavá blondýnka, matka dvou dětí. Komárek nás pozval do byznysu třídy, kde se tehdy ještě podával alkohol v jakémkoliv množství. Dověděl jsem se, že oba pracovníci Prognostického ústavu Letí do Barcelony na mezinárodní konferenci svého oboru. Zemana jsem tehdy osobně neznal, i když jsem o něm už leccos věděl. Jelikož my dva jsme měli z Barcelony pokračovat dál až ráno, nabídl se Komárek, že nám zajistí nocleh v hotelu, kde jsou ubytování delegáti konference. Celou cestu jsme se s Komárkem bavili o politické situaci a vůbec jsem si nevšímal Zemana. Komárkovi se opravdu podařilo nás ubytovat. Ovšem zbytečně. Asi kolem jedenácté v noci za mnou přišla nebývale rozrušená tlumočnice a rezolutně mne žádala, abychom opustili hotel a našli si jiné ubytování, že jí Zeman obtěžuje. Na nic jsem se neptal, sbalili jsme se a před půlnocí, za pomoci místního znalce taxikáře, opravdu se ubytovali. Do té doby jsem Zemana znal spíše jako rádoby komedianta vystupujícího v divadle Semafor na Suchého polistopadových agitkách. Od té doby Zeman v mých očích klesl až na úroveň neovládajícího se opilce.

ZEMANŮV INDIVIDUALISMUS

Napsal jsem, že Zeman vstupoval do politiky jako solitér. Myslel jsem tím, že před veřejnou politickou angažovaností nepatřil do žádného politického klanu. Tedy ani mezi disidenty, ani mezi reformní komunisty z Obrody, ale dokonce ani do jiné skupinky spolupracujících lidí na nějakém veřejném úkolu. Dneska někdy tvrdí, že v minulém režimu přednášel v nějakých soukromých kroužcích ekonomii, či snad i prognostiku, ale začal o tom hovořit příliš pozdě, fakticky až v době, kdy se stal prezidentem a tedy kdy už se sami začali nyní hlásit jeho tehdejší údajní posluchači, čili současní patolízalové. V poslední fázi před vstupem do klanu profesionálních politiků sice pracoval v Prognostickém ústavu, ale ani tam nepatřil do pověstného „gangu čtyř“, údajné to čtveřice „výzkumníků“, která se tam zformulovala při práci nad analýzou, přesněji naprosto odmítavou kritikou, reálného socialismu. Zeman za celý svůj aktivní život nepracoval v týmu, vždycky pouze jako samostatný referent, či výzkumník. Na jeho odbornost prognostika, se všeobecně hledělo jako na převážně šarlatánství, než na nějakou nauku, natož vědu.. Proto i na výsledky jeho prognózování nikdy nikdo netrpělivě nečekal a ve své podstatě se jimi ani nezabýval. Zeman žil ve skleníku, bez jakékoliv osobní odpovědnosti, bez tlaku nadřízených očekávajících jeho výsledky a naprosto bez stresových situací člověka řídícího nějaké provozy, či alespoň odpovědností zatížené instituce. Absolutní příživník té doby. Jelikož na něj nebyl vyvíjen tlak, nezískal si návyk zkoumat, či studovat problematiku do hloubky. Neumí skutečně systematicky analyzovat společnostní děje a opírá své rozhodování o poznatky, které jsou mu předkládány jinými a on je pochopí, a jako doktrínu si je osvojí. Dodneška je to vidět i na tom, že vstřebal většinou povrchní názory a s těmi neustále argumentuje. Zemanův individualismus má mnoho jevových forem. Nejméně viditelný je fakt, že může být pouze v nejvyšší vedoucí funkci. Je totiž neschopen drobné práce, které se dneska realizuje pouze v týmech. Kdyby musel v politice začínat od nejnižších pozic někde v obci, tak by se se svým ironismem až cynismem, skombinovanými s chorobnými ambicemi, určitě nedopracoval žádných vyšších funkcí. Proto mimo jiné považuji za velikánkou drzost, že pořád omílá jednu ze svých manter o tom, že do celostátní politiky mají jít pouze osvědčení politici z regionů. Pokud není zvyklý pracovat v týmu, nemá šanci vytvořit si spolupracující skupinu sledující i jeho zájmy. Musí se proto uchylovat ke kabinetním praktikám politiky od klientelismu přes protekcionismus až po podrazy. Charakteristické proto pro něj je i to, že se snaží využít každého ve svůj prospěch, ale rychle se ho zbavuje, pokud by jej ohrožovat svými schopnostmi a nedej bůh dokonce ambicemi. Ještě tvrději se pak dokáže zbavit lidí, kteří mu už nemohou být nijak prospěšní, aby jim nemusel projevovat vděk. Z toho všeho vyplynulo jeho přesvědčení, že všeho dosáhl svými schopnostmi. Což je jeho největší omyl. Bez velkého společnostního zvratu by byl ničím a bez lidí, kteří ho potřebovali využít ke svým nekalostem, takže neměli žádnou ambici být veřejně viděni, by nedosáhl prakticky ničeho.