Polsko nepozvalo nikoho z Ruska k letošnímu aktu připomínky začátku druhé světové války, čili napadení Polska hitlerovskými armádami. Podle vládního prohlášení je důvodem její tvrzení, že Sovětský svaz v roce 1939 porušil mezinárodní právo. Současní mocnáři Polska svým rozhodnutím vyjadřují, mimo jiné, pohrdání faktem, že při osvobozování Polska od hitlerovských vojsk zahynulo víc jak půl milionu vojáků Rudé armády. Nepozvání není nějakým jednorázovým výstřelkem protiruského chování v Polsku. Již několik let je kupříkladu v této válkychtivé zemi propagován názor, že Sovětský svaz Polsko neosvobodil, ale okupoval. Je samozřejmé, že vláda Ruska takový pohled odsoudila a opakovaně jej prohlašuje za akt přepisování dějin. Vrcholem popisovaného vývoje je nedávný požadavek poněkud pomatených vládců Polska, žádající po Rusku odškodnění za nespecifikované škody, které Sovětský svaz Polsku způsobil. Když jsem asi před padesáti lety začal jezdit do polského Slezska k rodině své manželky, dověděl jsem se, že už tehdy polské matky strašily své nehodné děti Rusem, tak jako některé české matky strašily své děti čertem. Už tehdejší chování matek nebylo v mých očích projevem strachu z Ruska, ale poněkud jinou emocí, kterou vnímám dneska už jednoznačně jako nenávist. Takže to není žádná rusofobie, čím nás krmí aktivisté pornoherce Jandy, zakomplexovaného presstituta Šafra, či poturčeného exrusofila Štětiny. Fobie je totiž chorobným strachem, psychickou poruchou úzkosti, což neplatí ani o jednom z nich. Jejich mozky, tak jako myšlení všech jim podobných jsou ve skutečnosti sžírány nenávistí, v mých očích dokonce chorobnou nenávistí, která jim nedovoluje vnímat reálný svět a vývoj událostí v něm. A nenávist či zášť, se řecky neřekne fobos, leč mísos, pokud se nemýlím. Říkejme tedy současné protiruské politice pěkně poctivě, třeba misorusie a ne propagandisticky podle rusofobie.