Nikdy jsem nepochyboval o tom, že stejně jako v minulém režimu, tak i v dnešním, jsou soudy služkou mocných. Nikdy jsem také nevěřil ve velkohubá hesla prohlašující demokracii za vládu lidu pro lid. A už vůbec ne, že v nich je lid zdrojem veškeré moci. Ovšem tak cynické chování Nejvyššího soudu (NS), jaké projevil ve věci exposlanců, je pro mne důkazem, že současná moc se již tak upevnil a je si tak jista svou nadvládou, že už nemusí skutečně nic skrývat. Podle výroku NS se může poslanec na půdě sněmovny dopustit jakéhokoliv zločinu a nemůže být pro něj vyšetřován. Nejen prezident si čte zákony, ba dokonce Ústavu, po svém. Nyní už i NS si čte zákony po svém, tedy bez ohledu na celkový kontext. Jak asi dlouho se bude ještě lid této země nečinně dívat, jak je okrádán o svou moc?!! Jsem přesvědčen, že tak zvaná revoluční situace rychlým tempem nazrává. Nejen politici, ale i soudy by si měly uvědomit, že lid je skutečně jediným pramenem moci. A zatím vždy, když mu došla trpělivost, to dokázal, husity počínaje.